Žena v modrém čtoucí dopis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Žena v modrém čtoucí dopis, kolem roku 1663.

Žena v modrém čtoucí dopis nebo Čtenářka v modrém (nizozemsky Brieflezende vrouw in het blauw) je obraz Jana Vermeera datovaný do let 1662-1665. Plátno není signované.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik obrazu Žena v modrém čtoucí dopis se datuje do let 1662-1665, snad do roku 1663. V současnosti se nachází v amsterodamském Rijksmuseu, kam se dostal roku 1885.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Malba (olej na plátně) o výšce 46,5 cm a šířce 39 cm představuje z levého profilu vyobrazenou ženu stojící u okna místnosti a zaujatou čtením dopisu, který drží v rukou. Kompozice obrazu je velmi jednoduchá a připomíná jinou Vermeerovu malbu – Dívku u okna čtoucí dopis. Na levé straně místnosti se nachází okno, které sice na obraze není vidět, levá část obrazu je však výrazně světlejší. V místnosti je stůl a dvě židle – stůl v popředí vlevo, jedna židle za ženou, jako kdyby z ní právě vstala, druhá pak u stěny proti divákovi; na této stěně visí mapa, stejná, jakou malíř představil již dříve na obraze Voják a smějící se dívka. Mapa, již vyhotovil roku 1620 roku Balthasar Florisz van Berckenrode, znázorňuje Holandsko a Západní Frísko, avšak nikoli v běžné orientaci sever-jih, ale východ-západ, dále pak mapa na obraze Voják a smějící se dívka mnohem zřetelněji zobrazuje vodstvo, které je na obraze Žena v modrém mlhavější, méně výrazné.

Barevnost díla se opírá především o různé odstíny žluti a modři. Není však vyloučeno, že barva dnes modrá byla původně zelená. Zeleň Vermeer získával smícháním žluti s modří a postupem času se výsledná zelená barva mohla změnit v modrou. Tento názor je podporován efektem, patrným na plátnech Alegorie malířství, kde vavřínový věnec má modrý odstín, nebo Ulička, kde vyobrazený břečťan pnoucí se po cihlové stěně získal podobnou barvu.

Interpretace, symbolika[editovat | editovat zdroj]

Ve starší literatuře se často objevuje úvaha o tom, že žena je patrně těhotná a že by to mohla být Vermeerova manželka, Catharina Bolnes, která mu porodila nejméně jedenáct dětí. Žena má ovšem na sobě v té době módní součást oděvu, zvanou vertugalles nebo vertugadins, tedy volný kabátek či halenu, jež může těhotenství stejně tak skrývat, jako naznačovat.

Na stole v popředí vlevo leží šátek, šperkovnice a perlový náhrdelník, tedy předměty, jež lze interpretovat jako symboly pomíjivosti (Vanitas).

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kobieta w błękitnej sukni na polské Wikipedii.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]