Šerut avir

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Šerut Avir)
Izraelský pilot

Šerut avir (hebrejsky: שירות אוויר‎, anglicky: Air Service, doslova „Letecká služba“) byla letecká složka Hagany a předchůdkyně současného Izraelského vojenského letectva.

Založení[editovat | editovat zdroj]

Šerut avir byla založena v listopadu 1947, pouhé dva týdny před schválením plánu OSN na rozdělení Palestiny. Ten rozděloval Britský mandát na židovský a arabský stát.[1] Vznikla proto, že si představitele Hagany uvědomili, že je třeba, aby měl židovský stát leteckou obranu. Byla založena doslova na zelené louce a v porovnání s leteckými složkami armád sousedních států byla bezvýznamná. V okamžik vyhlášení nezávislosti Státu Izrael v květnu 1948 měla Šerut avir pouhých 25 letounů. Většina z těchto letounů pocházela z Avironu, prvních židovských aerolinek v Palestině, které byly založeny roku 1936. Přestože Aviron nebyl součástí Hagany, úzce s ní spolupracoval v oblastech výzkumu. V období konce roku 1947 a poloviny 1948, kdy tlak mezi Židy a Araby vyústil ve válku o nezávislost převedl Aviron všechny své letouny pod vzniknuvší Šerut avir.[2][3] Závažný problém, se kterým se tato letecká složka Hagany musela potýkat, byl nedostatek vyškolených pilotů a pozemního personálu. Tyto řady v počátcích zastala pouhá hrstka mechaniků, inženýrů, pilotů, vojáků RAF a zaměstnanců Histadrutu.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sherut Avir na anglické Wikipedii.

  1. 1948: The War of Independence [online]. Jewish Virtual Library [cit. 2008-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Israel [online]. American Institute of Aeronautics and Astronautics [cit. 2008-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-05. (anglicky) 
  3. "Aviron" is founded [online]. Israeli Air Force [cit. 2008-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. SENIOR, Boris. New Heavens: My Life as a Fighter Pilot and a Founder of the Israel Air Force. [s.l.]: Potomac Books, Inc., 2005. ISBN 1-57488-679-7. S. 101–102. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]