Šachový turnaj v Petrohradě v roce 1914

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lasker (sedící vlevo), Aljechin (stojící vlevo), Capablanca, Marshall a Tarrasch (sedící vpravo)

Šachový turnaj v Petrohradě v roce 1914 byl mezinárodním šachovým turnajem, konaným mezi 21. dubnem a 22. květnem 1914 v prostorách petrohradského šachového klubu, jehož desáté výročí bylo oslavováno. Předsedou organizačního výboru byl Peter Petrovič Saburov, dalšími členy pak byli Boris Maliutin, Peter Alexandrovič Saburov a O. Sossnitzky.[1]

Cílem bylo pozvat do Petrohradu dvacet tehdejších nejlepších šachistů, včetně mistra světa Emanuela Laskera nebo jeho vyzyvatele Josého Raúla Capablancu. Hráči jako Amos Burn, Richard Teichmann a Simon Winawer účast odmítli, a to kvůli pokročilému věku. Oldřich Duras, Géza Maróczy, Karl Schlechter, Rudolf Spielmann, Savielly Tartakower, Milan Vidmar a Max Weiss se nemohli turnaje zúčastnit kvůli probíhajícímu geopolitickým sporům Ruska s Rakouskem-Uherskem. Nakonec se turnaje zúčastnilo jedenáct nejlepších hráčů z Německa, Francie, Velké Británie, Spojených států, Kuby a Ruského impéria. Podle neoficiálních ratingů Chessmetrics byl turnaj (k březnu 2005) 13. nejsilnějším turnajem v dosavadní historii z hlediska účasti nejlepších hráčů.[2]

Turnaj se konal mezi 21. dubnem a 22. květnem 1914. Hrálo se v petrohradském šachovém klubu, a to vždy odpoledne a večer (místního času). Časová kontrola byla dvě hodiny po 30 tazích, dále půl hodiny za dalších 22 tahů a na zbytek hry připadla kontrola 15 tahů na hodinu.[3]

Po skončení turnaje udělil účastníkům finále ruský car Mikuláš II. titul šachového velmistra. Bylo to poprvé v šachové historii, kdy byl takovýto titul udělen.[4]

Turnaj[editovat | editovat zdroj]

Kvalifikace[editovat | editovat zdroj]

Turnaje se zúčastnilo jedenáct hráčů a pět nejlepších se kvalifikovalo do finále, přičemž se hrálo systémem každý s každým. Kvalifikaci vyhrál José Raul Capablanca, a to s náskokem 1,5 bodů před Emanuelem Laskerem. Velkým překvapením pak bylo sedmé místo (a tedy konec v turnaji) Akiby Rubinštejna, jelikož se očekávalo, že se právě tito tři hráči utkají o turnajové prvenství.[5]

Výsledky kvalifikace:[5]

Umístění Hráč 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. Celkem
1. José Raúl Capablanca Does not appear ½ ½ 1 ½ 1 ½ 1 1 1 1 8
2. Emanuel Lasker ½ Does not appear ½ ½ ½ 0 1 ½ 1 1 1 6½
3. Siegbert Tarrasch ½ ½ Does not appear ½ ½ 1 ½ 1 1 0 1 6½
4. Alexandr Aljechin 0 ½ ½ Does not appear 1 ½ 1 ½ ½ ½ 1 6
5. Frank Marshall ½ ½ ½ 0 Does not appear 1 ½ ½ 1 1 ½ 6
6. Osip Bernštajn 0 1 0 ½ 0 Does not appear ½ ½ ½ 1 1 5
7. Akiba Rubinstein ½ 0 ½ 0 ½ ½ Does not appear ½ ½ 1 1 5
8. Aaron Nimcovič 0 ½ 0 ½ ½ ½ ½ Does not appear 0 ½ 1 3
9. Joseph Blackburne 0 0 0 ½ 0 ½ ½ 1 Does not appear 0 1 3½
10. David Janowski 0 0 1 ½ 0 0 0 ½ 1 Does not appear ½ 3½
11. Isidor Gunsberg 0 0 0 0 ½ 0 0 0 0 ½ Does not appear 1

Finále[editovat | editovat zdroj]

Do finále postoupilo pět hráčů a hrálo se systém každý dvakrát s každým. Vzhledem k tomu, že se výsledky kvalifikace přenesly do finále, Capablanca byl jakožto výherce kvalifikace s náskokem 1,5 bodu považován za hlavního favorita finále.[6] V první polovině finále Lasker nakonec remizoval s Capablancou, což snížilo Capablancův náskok na jeden bod. Skóre pak bylo: Capablanca 11, Lasker 10, Aljechin 8½, Marshall 7, Tarrasch 6½.[7]

V 19. kole vyhrál Lasker proti Capablancovi výměnou variantu Španělské hry, kde v šestém tahu hráči vyměnili královny. Lasker v koncovce Capablancu přehrál.[8][9][10] Luděk Pachman poznamenal, že Laskerova volba byla mistrovským úderem, protože Capablanca měl v úmyslu si partii zjednodušit, aby rychle zremizoval, a Lasker tak schválně zvolil tu variantu, která vyžaduje, aby černý hrál aktivně, využil svou dvojici střelců a hlavně aby nedovolil bílému využít jeho pěšcovou strukturu.[11] Capablanca se však vyhýbal veškerým komplikacím, hrál příliš pasivně a nakonec partii prohrál. V následujícím kole Capablanca prohrál proti Tarraschovi jako bílý vyhranou pozici. To umožnilo Laskerovi (který ve finále dosáhl sedmi z osmi bodů) vyhrát o půl bodu celý turnaj.[12][13][14]

Lasker vyhrál 1200 rublů, Capablanca 800, Aljechin 500, Tarrasch 300 a Marshall 250. Někteří hráči také dostali odměnu za brilanci. Capablanca obdržel 125 rublů, a to konkrétně za své vítězství nad Bernštajnem, Tarrasch 75 rublů za své vítězství nad Nimcovičem a Blackburne získal 50, což byla speciální cena za brilanci. Tu získal za svou výhru proti Nimcovičovi. Celý fond turnaje byl pokryt diváky, přičemž celkově činil 6 000 rublů.[15] Tarrasch o tomto turnaji napsal knihu.

Konečné výsledky:[5]

# Hráč Kvalifikace 1 2 3 4 5 Celkem
1 Emanuel Lasker 6½ ** ½1 11 1½ 11 13½
2 José Raúl Capablanca 8 ½0 ** ½1 10 11 13
3 Alexandr Aljechin 6 00 ½0 ** 11 1½ 10
4 Siegbert Tarrasch 6½ 0½ 01 00 ** 0½ 8½
5 Frank James Marshall 6 00 00 0½ 1½ ** 8

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku St. Petersburg 1914 chess tournament na anglické Wikipedii.

  1. ↑ The Saburovs by Edward Winter. www.chesshistory.com [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ Formulas. chessmetrics.com [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  3. ↑ St. Petersburg 1904 and 1914. www.endgame.nl [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  4. ↑ WINTER, Edward. Chess Grandmasters [online]. Edward Winter [cit. 2020-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c St. Petersburg (1914). www.chessgames.com [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  6. ↑ SOLTIS, Andy. The great chess tournaments and their stories. 1. vyd. Radnor, Pa.: Chilton Book Co., 1975. viii, 257 s. Dostupné online. ISBN 0-8019-6138-6, ISBN 978-0-8019-6138-0. OCLC 3206131 S. 96. (anglicky) 
  7. ↑ PACHMAN, Luděk. Pachman's decisive games. London: Pitman, 1975. viii, 259 s. ISBN 0-273-31812-8, ISBN 978-0-273-31812-5. OCLC 2091818 S. 64. (anglicky) 
  8. ↑ MCKAY, David. The Grand International Master's Chess Tournamnet at St. Petersburg, 1914 : the whole of the games, with notes, both original and compiled from various sources.. 1. vyd. [s.l.]: McKay, 1915. 75 s. Dostupné online. OCLC 31267531 S. 65. (anglicky) 
  9. ↑ Soltis 1975, strany 98-102.
  10. ↑ Emanuel Lasker vs Jose Raul Capablanca [online]. Chessgames.com [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Pachman 1975, p. 65.
  12. ↑ McKay, strany 69–70.
  13. ↑ Soltis 1975, strany 102, 104.
  14. ↑ Pachman 1975, s. 65–68
  15. ↑ McKay, r. 1915, strana 4.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Šachový_turnaj_v_Petrohradě_v_roce_1914&oldid=23617652“