Řasnatka fialovomléčná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Řasnatka modromléčná)
Jak číst taxoboxŘasnatka fialovomléčná
popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby vřeckovýtrusné (Ascomycota)
TřídaPezizomycotina
PodtřídaPezizomycetidae
Řádkustřebkotvaré (Pezizales)
Čeleďkustřebkovité (Pezizaceae)
Binomické jméno
Peziza saniosa
Schrad.; 1799
Synonyma

Galactina saniosa (Schrad.) Sacc.

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Řasnatka fialovomléčná (Peziza saniosa Schrad.), někdy nazývaná též řasnatka modromléčná, je vzácná vřeckovýtrusná houba z čeledi Pezizaceae – kustřebkovité. Patří do rodu Peziza – řasnatka.

Řasnatks modromléčná (Peziza saniosa)

Popis[editovat | editovat zdroj]

Plodnice - apothecium[1] jsou 10–25 mm velké, zprvu miskovité nebo číškovité, později až ploše rozložené. Někdy jsou nepravidelně zprohýbané, s absentující nebo nevýraznou zakrnělou stopkou, šedomodrým až hnědofialovým hladkým rouškem a šedohnědou až červenale hnědou, jemně vločkatou vnější částí. Dužina je 1–2 mm tlustá bez výraznější vůně i chuti. Vyznačuje se křehkou konzistencí a na poraněných místech roní bělavě modrou tekutinu, jež se rychle zbarvuje do modra. (podobná řasnatka modrofialováPeziza irina neroní žádné mléko) Záměna je možná za řasnatku tmavohnědou, (Peziza badiofusca),[2][3] která je celkově tmavší, její rouško je méně namodralé a dužina není tak bohatá na mléko.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Řasnatka modromléčná roste od června do listopadu v lesích, luzích a parcích, nejčastěji pod buky, habry, duby a javory, někdy i pod smrky. Většinou vyrůstá na humózních půdách, někdy i na pilinách a zetlelém dřevě, zejména tlejících kmenech. Vyhledává teplejší, k jihu exponované polohy. Vyskytuje se v nížinném až horském vegetačním stupni, většinou v polohách od 200 do 600 m.n.m.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Patří k nejedlým houbám. Je zařazena v Červeném seznamu hub jako kriticky ohrožený druh.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HAGERA, Ladislav. Ottova encyklopedie hub. první české. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, s.r.o.,, 2015. 1152 s. 
  2. ANTONÍN, Vladimír. Encyklopedie hub a lišejníků. 1. vyd.. vyd. Praha: Academia, 2006. 471 s. ISBN 80-7277-164-7. S. 314. 
  3. SVRČEK, Mirko. Houby. Ilustrace Bohumil Vančura. 1. vyd. v Praze: ARTIA, 1987. 307 s. S. 7,28,30. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]