Řasnatka fialovomléčná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxŘasnatka fialovomléčná
popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby vřeckovýtrusné (Ascomycota)
TřídaPezizomycotina
PodtřídaPezizomycetidae
Řádkustřebkotvaré (Pezizales)
Čeleďkustřebkovité (Pezizaceae)
Binomické jméno
Peziza saniosa
Schrad.; 1799
Synonyma

Galactina saniosa (Schrad.) Sacc.

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Řasnatka fialovomléčná (Peziza saniosa Schrad.), někdy nazývaná též řasnatka modromléčná, je vzácná vřeckovýtrusná houba z čeledi Pezizaceae – kustřebkovité. Patří do rodu Peziza – řasnatka.

Řasnatks modromléčná (Peziza saniosa)

Popis[editovat | editovat zdroj]

Plodnice - apothecium[1] jsou 10–25 mm velké, zprvu miskovité nebo číškovité, později až ploše rozložené. Někdy jsou nepravidelně zprohýbané, s absentující nebo nevýraznou zakrnělou stopkou, šedomodrým až hnědofialovým hladkým rouškem a šedohnědou až červenale hnědou, jemně vločkatou vnější částí. Dužina je 1–2 mm tlustá bez výraznější vůně i chuti. Vyznačuje se křehkou konzistencí a na poraněných místech roní bělavě modrou tekutinu, jež se rychle zbarvuje do modra. (podobná řasnatka modrofialováPeziza irina neroní žádné mléko) Záměna je možná za řasnatku tmavohnědou, (Peziza badiofusca),[2][3] která je celkově tmavší, její rouško je méně namodralé a dužina není tak bohatá na mléko.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Řasnatka modromléčná roste od června do listopadu v lesích, luzích a parcích, nejčastěji pod buky, habry, duby a javory, někdy i pod smrky. Většinou vyrůstá na humózních půdách, někdy i na pilinách a zetlelém dřevě, zejména tlejících kmenech. Vyhledává teplejší, k jihu exponované polohy. Vyskytuje se v nížinném až horském vegetačním stupni, většinou v polohách od 200 do 600 m.n.m.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Patří k nejedlým houbám. Je zařazena v Červeném seznamu hub jako kriticky ohrožený druh.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HAGERA, Ladislav. Ottova encyklopedie hub. první české. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, s.r.o.,, 2015. 1152 s. 
  2. ANTONÍN, Vladimír. Encyklopedie hub a lišejníků. 1. vyd.. vyd. Praha: Academia, 2006. 471 s. ISBN 80-7277-164-7. S. 314. 
  3. SVRČEK, Mirko. Houby. Ilustrace Bohumil Vančura. 1. vyd. v Praze: ARTIA, 1987. 307 s. S. 7,28,30. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]