Čejkové z Badenfeldu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Čejkové z Badenfeldu (německy psáni jako Czeikové) byl slezský rod, který se mezi šlechtické rody zařadil až v 18. století. Do té doby patřily k bohatým opavským měšťanům a soukeníkům. Jejich možná příbuznost s českým rodem Čejků z Olbramovic není dodnes prokázaná.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Erb rodu ve Slezských Rudolticich

Jedním z prvních příslušníků rodu je Martin Czeika, který je poprvé zmiňován ke dni 21. srpna 1634, kdy se oženil s blíže neznámou manželkou. Další zmínka pochází z 31. července 1644, kdy si vzal Annu, dceru Blasia Polentaria, jenž byl ředitelem kůru v kostele sv. Jiří v Opavě. Podle všeho se tedy již v té době jednalo o váženého měšťana. V roce 1641 se mu narodil syn Martin (1641-1699), který obchodoval se suknem. Jeho synem byl Jiří František Czeika (1671-1715) a vnukem Martin Ignác Czeika (1706-1733), jemuž se narodil syn Karel Antonín (1732-1809). Ten brzy po narození osiřel a vychovával ho otčím Jan Adam Pröbstel. Po jeho smrti Karel Antonín získal dům na Horním náměstí v Opavě. Dále nechal v Otické ulici vybudovat barvírnu a sklad sukna. V roce 1771 se dočkal povýšení do šlechtického stavu a získal predikát z Badenfeldu. V roce 1788 se pak dočkal povýšení do rytířského stavu. Ve stejném roce odkoupil za 377 000 zlatých od pánů z Vrbna panství Fulnek. Dále zakoupil Jilešovice a Chabičov a také získal lenní statky Rudoltice, Bohušov a Dolní Povelice. Jeho příbuzný Jan zakoupil v Opavě na Horním náměstí několik domů a za jedním z nich v roce 1809 udělal z tzv. Velkého pivovaru výrobnu sukna. Stejnojmenný syn Karla Josefa pak byl v roce 1827 dědičně povýšen do stavu barona. Jeho nejmladší syn Eduard (1800-1860) byl básníkem a většinu života žil pod pseudonymem Eduard Silesius v Drážďanech. František (1767-1829), bratr Karla Josefa, zakoupil Mokré Lazce, Chabičov, Štítinu, Dvořisko, Kravařov, Hrabyni a Smolkov. Těmi obchody se však zadlužil a musel některé statky prodat velmistru Řádu německých rytířů, arcivévodovi Maxmiliánovi, za 340 000 zlatých.

Erb[editovat | editovat zdroj]

V erbu měli modro-červeně čtvercený štít uprostřed se zlatým štítkem a v něm černou orlici. V 1. poli štítu se nacházela na moři dvoustěžňová loď s červenými plachtami. V 2. a 3. poli byl zlatý lev směřujíc do středu štítu, držící stříbrnou kotvu. V 4. poli pak byla trojice zlatých hvězd. Nad štítem pak byla umístěna trojice klenotů – mezi stříbrno-červeně dělenou dvojicí buvolích rohů byl muž v červeném šatu a držící klas, dále se tu nacházela rozevřená černá křídla se zlatým perizoniem a zlatý lev se stříbrnou kotvou.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]