Zobrazení zdroje stránky Ústava České republiky

{{Infobox - právní předpis
| název = Ústava České republiky
| stát = {{Vlajka a název|Česká republika}}
| druh = ústavní zákon
| číslo = 1/1993 Sb.
| zkratka = Úst
| autor = [[Česká národní rada]]
| schváleno = [[16. prosinec]] [[1992]]
| platnost = [[28. prosinec]] [[1992]]
| účinnost = [[1. leden]] [[1993]]
| související = [[Listina základních práv a svobod]]<br />[[Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky]]<br />[[Ústavní zákon o vytvoření vyšších územních samosprávných celků]]
| oblast = [[Ústavní právo]]
| obrázek = Sbírka zákonů 1993 částka 001 strana 01.png
}}
'''Ústava České republiky''' je základní zákon [[Česko|České republiky]]. Byl přijat jako [[ústavní zákon]] [[Česká národní rada|Českou národní radou]] [[16. prosinec|16.&nbsp;prosince]] [[1992]] a publikován v&nbsp;české [[Sbírka zákonů|Sbírce zákonů]] pod č.&nbsp;1/1993&nbsp;Sb.

Na základě [[ústavní zákon o československé federaci|ústavního zákona o&nbsp;československé federaci]] z&nbsp;roku 1968 nejenže 1.&nbsp;ledna 1969 vznikla [[Česká socialistická republika]],{{#tag:ref|Účinností ústavního zákona č.&nbsp;143/1968&nbsp;Sb., o&nbsp;československé federaci, tj. k&nbsp;1.&nbsp;lednu 1969, byla dosavadní [[Československá socialistická republika]] prohlášena za federaci tvořenou [[Česká socialistická republika|Českou socialistickou republikou]] a [[Slovenská socialistická republika|Slovenskou socialistickou republikou]].<ref name="1a151v143">{{Citace Sbírky zákonů | typ = Ústavní zákon | číslo = 143 | rok = 1968 | titul = o&nbsp;československé federaci | poznámka = Čl. 1 odst. 4 a čl. 151}}</ref> Po listopadu 1989 došlo ke změně v&nbsp;názvu federace i&nbsp;obou republik: od 29.&nbsp;března 1990 byl název federace Československá federativní republika, od 23.&nbsp;dubna 1990 pak [[Česká a Slovenská Federativní Republika]], Česká republika vypustila adjektivum socialistická 6. března 1990, Slovenská republika již 1.&nbsp;března 1990.<ref>{{Citace Sbírky zákonů | typ = Ústavní zákon | číslo = 81 | rok = 1990 | titul = o&nbsp;změně názvu Československé socialistické republiky}}</ref><ref>{{Citace Sbírky zákonů | typ = Ústavní zákon | číslo = 101 | rok = 1990 | titul = o&nbsp;změně názvu Československé federativní republiky}}</ref><ref>{{Citace Sbírky zákonů | typ = Ústavní zákon České národní rady | číslo = 53 | rok = 1990 | titul = o&nbsp;změně názvu České socialistické republiky}}</ref><ref>{{Citace Sbírky zákonů | typ = Ústavný zákon Slovenskej národnej rady | číslo = 50 | rok = 1990 | titul = o&nbsp;názve, štátnom znaku, štátnej vlajke, štátnej pečati a o&nbsp;štátnej hymne Slovenskej republiky}}</ref>|group="P"}} ale bylo také počítáno s&nbsp;přijetím republikových ústav, které však do roku 1989 přijaty nebyly.<ref name="III-jan210">{{Citace monografie | příjmení = Gronský | jméno = Ján | odkaz na autora = Ján Gronský | titul = Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa | vydavatel = Univerzita Karlova v&nbsp;Praze, nakladatelství Karolinum | místo = Praha | rok = 2007 | počet svazků = IV | počet stran = 442 | strany = 210 | svazek = III | isbn = 978-80-246-1285-0 | poznámka = [dále jen Gronský (2007)]}}</ref> Po roce 1989 byly zahájeny přípravné práce, avšak nejasnosti kolem budoucnosti federace způsobily, že práce v&nbsp;České republice stagnovaly.<ref name="US68">{{Citace monografie | příjmení = Gerloch | jméno = Aleš | odkaz na autora = Aleš Gerloch | příjmení2 = Hřebejk | jméno2 = Jiří | odkaz na autora2 = Jiří Hřebejk | příjmení3 = Zoubek | jméno3 = Vladimír | odkaz na autora3 = Vladimír Zoubek (právník) | titul = Ústavní systém České republiky | vydání = 2 | typ vydání = přepracované a doplněné | vydavatel = Prospektrum | místo = Praha | rok = 1996 | počet stran = 320 | strany = 68 | isbn = 80-7175-041-7 | poznámka =[dále jen Gerloch (1996)]}}</ref> Nakonec začala být první česká ústava připravována až v&nbsp;časové tísni, jež souvisela s&nbsp;blížícím se [[zánik Československa|zánikem Československa]].<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Holeček | jméno = Miloš | odkaz na autora = Miloš Holeček | titul = Nad desátým výročím přijetí Ústavy ČR | příjmení sestavitele = Kysela | jméno sestavitele = Jan | odkaz na sestavitele = Jan Kysela (právník) | sborník = Deset let Ústavy České republiky: východiska, stav, perspektivy | vydavatel = Eurolex Bohemia | místo = Praha | rok vydání = 2003 | isbn = 80-86432-45-9 | strany = 18 | poznámka = <!-- [dále jen Holeček (2003)] -->}}</ref>

Česká Ústava je tvořena preambulí a 8 hlavami, zahrnujícími základní ustanovení, [[zákonodárná moc|moc zákonodárnou]], [[výkonná moc|moc výkonnou]], [[soudní moc|moc soudní]], [[Nejvyšší kontrolní úřad]], [[Česká národní banka|Českou národní banku]], územní [[samospráva|samosprávu]] a přechodná a závěrečná ustanovení. Ústava ČR tedy implementuje [[Dělba moci|oddělení jednotlivých mocí]] a určitý [[systém brzd a protivah]]. Do června 2013 byla Ústava osmkrát [[Ústava České republiky#Vývoj Ústavy|novelizována]]. 22 článků bylo dotčeno změnami, devět článků bylo doplněno, dva články byly vloženy a jeden článek byl v&nbsp;Ústavě zrušen.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Bahýľová | jméno = Lenka | odkaz na autora = Lenka Bahýľová | příjmení2 = Filip | jméno2 = Jan | odkaz na autora2 = Jan Filip (právník) | příjmení3 = Molek | jméno3 = Pavel | odkaz na autora3 = Pavel Molek | spoluautoři = [[Milan Podhrázký|PODHRÁZKÝ, Milan]]; [[Radovan Suchánek|SUCHÁNEK, Radovan]]; [[Vojtěch Šimíček|ŠIMÍČEK, Vojtěch]], [[Ladislav Vyhnánek|VYHNÁLEK, Ladislav]]. | titul = Ústava České republiky | vydání = 1 | vydavatel = Linde | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = 1533 | strany = 1507 | isbn = 978-80-7201-814-7 | poznámka = [dále jen Šimíček (2010)]}}</ref>

Ústava navazuje na Českou republiku existující v rámci zanikající federace a stanoví přechodná opatření pro působnost ústavních orgánů. Výslovně zrušila [[Ústava Československé socialistické republiky|Ústavu České a Slovenské Federativní Republiky]], [[Ústavní zákon o československé federaci|ústavní zákon o&nbsp;československé federaci]], ústavní zákony, které je měnily a doplňovaly a ústavní zákon České národní rady č.&nbsp;67/1990&nbsp;Sb., o&nbsp;[[Státní symboly České republiky|státních symbolech České republiky]]. Naopak vyjmenovává, které dosavadní československé i české ústavní zákony platí v České republice jako ústavní zákony i nadále (ty, které upravují státní hranice, a ty, které Česká národní rada přijala po 6.&nbsp;červnu 1992<ref group="P">Jedná se o ústavní zákon České národní rady ze dne 15. prosince 1992, č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky, a ústavní zákon České národní rady ze dne 22. prosince 1992, č. 29/1993 Sb., o některých dalších opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky.</ref>), ty jsou spolu s [[Listina základních práv a svobod|Listinou základních práv a svobod]] součástí tzv. [[ústavní pořádek České republiky|ústavního pořádku]]. Ostatním ústavním zákonům dosud platným na území České republiky pak přiznala sílu (obyčejného) [[zákon]]a.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 112
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl112
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Podle výkladu Evropského soudního dvora povinnosti vyplývající z členství v Evropské unii zahrnují, že ústava a další vnitrostátní právní předpisy jsou podřízeny právu Evropské unie. Podle výkladu Ústavního soudu má právo EU aplikační přednost (jinými slovy tedy nadřazenost) v případě že je dodrženo materiální jádro ústavy.

== Historie ==
=== Federalizace Československa ===
Na 28. schůzi [[Národní shromáždění Československé socialistické republiky|Národního shromáždění Československé socialistické republiky]] 27.&nbsp;října 1968 byl předložen společný návrh [[Česká národní rada|České národní rady]] (ČNR), [[Slovenská národní rada|Slovenské národní rady]] (SNR) a československé vlády na vydání [[ústavní zákon o československé federaci|ústavního zákona o&nbsp;československé federaci]].<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Stenoprotokol z 28. schůze NS ČSSR: Neděle 27.&nbsp;října 1968: část 1. | periodikum = NS RČS 1964-1968 - stenoprotokoly | rok vydání = 1968 | měsíc vydání = 10 | den vydání = 27 | datum přístupu = 2011-04-27 | url = http://www.psp.cz/eknih/1964ns/stenprot/028schuz/s028001.htm}}</ref> Téhož dne byl ústavní zákon (č.&nbsp;143/1968&nbsp;Sb.) přijat a s nabytím účinnosti od 1.&nbsp;ledna 1969 vznikla [[Česká socialistická republika]] a [[Slovenská socialistická republika]], přičemž obě republiky měly v&nbsp;rámci federace rovnoprávné postavení.<ref name="1a151v143" /> Ústavní zákon o&nbsp;československé federaci v článku&nbsp;142 odst.&nbsp;2 stanovil, že spolu s přijetím ústavy Československé socialistické republiky přijmou obě republiky vlastní ústavy<ref>{{Citace Sbírky zákonů
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 143
 | rok = 1968
 | titul = o&nbsp;československé federaci
 | poznámka = Čl. 142 odst. 2
}}</ref> a předpokládal i vznik tří ústavních soudů. Zvrat však přinesl nástup [[normalizace]]. Reálnou federací bylo Československo jen do prosince 1970, kdy byl přijat ústavní zákon č.&nbsp;125/1970&nbsp;Sb., jehož důvodová zpráva jasně zdůrazňovala „''posílení koncepční úlohy federálního centra''“.<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Tisk FS ČSSR č. 54: Vládní návrh ústavního zákona, kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci | periodikum = Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1969 - 1971: Tisky | rok vydání = 1970 | datum přístupu = 2011-04-27 | url = http://www.psp.cz/eknih/1969fs/tisky/t0054_01.htm}}</ref> Ústavní zákon č.&nbsp;125/1970&nbsp;Sb. přinášel 37 přímých změn a doplňků, které znamenaly likvidaci původní koncepce federace a pro obě republiky ztrátu podstatné části svých kompetencí.<ref>Gronský (2007). s. 284.</ref> Československo tak bylo po roce 1970 centralisticky spravovaným státem s&nbsp;vnějšími formálními znaky federace.<ref>Gronský (2007). s. 211.</ref>

Nutnost přípravy nové federální ústavy zazněla poprvé oficiálně na XVII.&nbsp;sjezdu [[Komunistická strana Československa|Komunistické strany Československa]] (KSČ) na jaře 1986.<ref>Gerloch (1996). s. 67.</ref><ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Tisk FS ČSSR č. 185: Návrh na vydání ústavního zákona o způsobu přijetí nové Ústavy Československé socialistické republiky, České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky | periodikum = Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1986-1990: Tisky | rok vydání = 1989 | datum přístupu = 2011-04-27 | url = http://www.psp.cz/eknih/1986fs/tisky/t0185_00.htm}}</ref> Od roku 1987 fungovala pracovní skupina v&nbsp;čele s&nbsp;[[Marián Čalfa|Mariánem Čalfou]]<ref name="III-jan390">{{Citace monografie | příjmení = Gronský | jméno = Ján | odkaz na autora = Ján Gronský | titul = Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa | vydavatel = Univerzita Karlova v&nbsp;Praze, nakladatelství Karolinum | místo = Praha | rok = 2007 | počet svazků = IV | počet stran = 442 | strany = 390 | svazek = III | isbn = 978-80-246-1285-0}}</ref> a v&nbsp;listopadu 1988 vznikla 153členná komise KSČ a&nbsp;[[Národní fronta Čechů a Slováků|Národní fronty]] v&nbsp;čele s&nbsp;[[Miloš Jakeš|Milošem Jakešem]] pro přípravu nové ústavy, která měla být přijata po XVIII.&nbsp;sjezdu KSČ v&nbsp;průběhu roku 1990.<ref name="III-jan390" /><ref>{{Citace periodika | příjmení = Lazový | jméno = Ľubomír| titul = Otáznikov viac, než je zdravé | periodikum = Smena | datum vydání = 1989-11-10 | ročník = 42 | číslo = 265 | strany = 3 | url = http://www.sme.sk/c/5102053/co-leti-tuto-zimu-geometricky-strih-vlasov-smena-10-november-1989.html | jazyk = slovensky}}</ref> V&nbsp;posledním pracovním textu byla ústava koncipována jako společná pro federaci i&nbsp;obě republiky, bylo vypuštěno ustanovení o&nbsp;vedoucí úloze KSČ a&nbsp;do určité míry rozšířen katalog základních práv.<ref name="III-jan390" />

Na podzim 1989 navrhla skupina poslanců [[Federální shromáždění|Federálního shromáždění]] vydat ústavní zákon o&nbsp;způsobu přijetí nové Ústavy Československé socialistické republiky, České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky. Ačkoliv národní rady obou republik neměly k&nbsp;dispozici návrhy nových ústav nebo společné ústavy, vyslovily 31.&nbsp;října 1989 souhlas s návrhem ústavního zákona o způsobu jejich přijetí: usnesení České národní rady bylo publikováno jako č. 123/1989 Sb., usnesení Slovenské národní rady jako č.&nbsp;124/1989&nbsp;Sb.<ref name="majer">{{Citace elektronického periodika | titul = Stenografická správa o 17. schôdzi Slovenskej národnej rady konanej 30. novembra 1989 | periodikum = Slovenská národná rada 8 (1986-1990): Stenozáznam | rok vydání = 1989 | datum přístupu = 2011-04-28 | url = http://www.nrsr.sk/nrdk/Download.aspx?MasterID=10162 |url archivu= https://web.archive.org/web/20110607070126/http://www.nrsr.sk/nrdk/Download.aspx?MasterID=10162 |datum archivace= 2011-06-07 |nedostupné= ano }}</ref><ref>Usnesení České národní rady č. [https://web.archive.org/web/20110928141328/http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1989/sb29-89.pdf 123/1989 Sb.], k&nbsp;návrhu skupiny poslanců Federálního shromáždění ČSSR na vydání ústavního zákona o&nbsp;způsobu přijetí nové Ústavy Československé socialistické republiky, České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů.</ref><ref>Uznesenie Slovenskej národnej rady č. [https://web.archive.org/web/20110928141328/http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1989/sb29-89.pdf 124/1989 Zb.], k&nbsp;návrhu skupiny poslancov Federálneho zhromaždenia ČSSR na vydanie ústavného zákona o&nbsp;spôsobe prijatia novej Ústavy Československej socialistickej republiky, Českej socialistickej republiky a Slovenskej socialistickej republiky, ve znění pozdějších předpisů.</ref> Přijetím návrhu ústavního zákona měly být vytvořeny podmínky pro vydání trojjediné ústavy, tj. společné ústavy federace i&nbsp;obou republik. Souhlas národních rad s&nbsp;přijetím ústavního zákona znamenal současně, že se republiky vzdaly svého práva na vlastní ústavu.<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Tisk ČNR č. 155: Návrh poslanců České národní rady Václava Anděla, Josefa Kani, Jana Kotvalda, Michala Krause, Josefa Mečla, Jaroslava Šafaříka, Jana Škody a Jana Uřičáře na vydání usnesení České národní rady, kterým se zrušuje usnesení české národní rady č. 123/1989 Sb., k návrhu skupiny poslanců Federálního shromáždění ČSSR na vydání ústavního zákona o způsobu přijetí nové Ústavy Československé socialistické republiky, České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky | periodikum = ČNR 1986-1990: Tisky | rok vydání = 1989 | datum přístupu = 2011-04-28 | url = http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/tisky/t0155_00.htm}}</ref>

Přelom však nastal v&nbsp;důsledku událostí [[Sametová revoluce|sametové revoluce]]. Již 30.&nbsp;listopadu 1989 se tak na plénu Slovenské národní rady dotazoval poslanec Majer, zda se bude v&nbsp;souvislosti s&nbsp;přijetím nové ústavy znovu schvalovat i&nbsp;ustanovení o&nbsp;způsobu přijetí, anebo zda usnesení Slovenské národní rady z&nbsp;konce října zůstane netknuté.<ref name="majer" /> Slovenská národní rada pak na dalším zasedání 6.&nbsp;prosince 1989 svůj souhlas z&nbsp;31.&nbsp;října 1989 usnesením č.&nbsp;167/1989&nbsp;Sb. zrušila.<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Stenografická správa o 18. schôdzi Slovenskej národnej rady konanej 6. decembra 1989 | periodikum = Slovenská národná rada 8 (1986-1990): Stenozáznam | rok vydání = 1989 | datum přístupu = 2011-04-28 | url = http://www.nrsr.sk/nrdk/Download.aspx?MasterID=10172 |url archivu= https://web.archive.org/web/20110607070147/http://www.nrsr.sk/nrdk/Download.aspx?MasterID=10172 |datum archivace= 2011-06-07 |nedostupné= ano }}</ref> Česká národní rada přijala obdobné usnesení (č.&nbsp;166/1989&nbsp;Sb.) 19.&nbsp;prosince 1989.<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Stenoprotokol z 18. schůze ČNR: Úterý 19. prosince 1989: část 12 | periodikum = Česká národní rada 1986-1990: Stenoprotokoly | rok vydání = 1989 | měsíc vydání = 12 | den vydání = 19 | datum přístupu = 2011-04-28 | url = http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/018schuz/s018012.htm}}</ref> V&nbsp;následujícím období byla přijata řada ústavních zákonů, které měly směřovat k&nbsp;vytvoření, resp. obnovení, reálné federace. Republiky přijaly ústavní zákony o svých symbolech a byla na ně přenesena řada dosud federálních kompetencí. Do voleb v&nbsp;roce 1992 však nebyly přijaty nové ústavy ani federace, ani obou republik.<ref name="US68" />{{#tag:ref|V&nbsp;červenci 1992 připravila vláda Slovenské republiky návrh [[Ústava Slovenské republiky|Ústavy Slovenské republiky]], přičemž důvodová zpráva odkazovala na čl.&nbsp;142 odst.&nbsp;2 ústavního zákona o&nbsp;československé federaci, který republikové ústavy předvídal.<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Dôvodová správa k vládnemu návrhu Ústavy Slovenskej republiky | periodikum = Slovenská národná rada 10 (1992-1994): Parlamentná tlač | rok vydání = 1992 | datum přístupu = 2011-04-28 | url = http://www.nrsr.sk/nrdk/Download.aspx?MasterID=75408 |url archivu= https://web.archive.org/web/20110607070235/http://www.nrsr.sk/nrdk/Download.aspx?MasterID=75408 |datum archivace= 2011-06-07 |nedostupné= ano }}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Tlač č. 24: Vládny návrh Ústavy Slovenskej republiky Bratislava júl 1992 | periodikum = Slovenská národná rada 10 (1992-1994): Parlamentná tlač | rok vydání = 1992 | datum přístupu = 2011-04-28 | url = http://www.nrsr.sk/nrdk/Download.aspx?MasterID=75410 |url archivu= https://web.archive.org/web/20110607070209/http://www.nrsr.sk/nrdk/Download.aspx?MasterID=75410 |datum archivace= 2011-06-07 |nedostupné= ano }}</ref> Slovenská národní rada přijala Ústavu 1. září 1992 a účinnou je Ústava od 1. října 1992.<ref>{{Citace Sbírky zákonů | typ = Ústavní zákon | číslo = 460 | rok = 1992 | titul = Ústava Slovenskej republiky}}</ref>|group="P"}}

=== Příprava na zánik federace ===
[[Soubor:Cyril Svoboda.jpg|náhled|upright|Cyril Svoboda, tajemník vládní komise pro přípravu ústavy v&nbsp;roce 1992]]
Ve dnech [[5. červen|5.]] až [[6. červen|6.&nbsp;června]] [[1992]] se konaly volby do Federálního shromáždění ČSFR, [[Volby do České národní rady 1992|České národní rady]] a [[Volby do Slovenské národní rady 1992|Slovenské národní rady]]. V&nbsp;České republice zvítězila [[Občanská demokratická strana]] (ODS), která ve svém volebním programu hovořila buď o&nbsp;fungující federaci, anebo rozdělení, ovšem spíše strana dávala přednost zachování federace.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Rychlík | jméno = Jan | titul = Češi a Slováci ve 20. století: Česko-slovenské vztahy 1945-1992 | vydavatel = Academic DTP | místo = Bratislava | rok = 1998 | počet stran = 554 | strany = 336 | isbn = 80-88880-11-4 | poznámka = [dále jen Rychlík (1998)]}}</ref> Byla to ostatně právě ODS, která jako jediná z&nbsp;tehdy významných politických stran kandidovala v&nbsp;obou částech federace.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Filip | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Filip (právník) | titul = Deset let Ústavy ČR: východiska, stav, perspektivy | příjmení sestavitele = Kysela | jméno sestavitele = Jan | odkaz na sestavitele = Jan Kysela (právník) | sborník = Deset let Ústavy České republiky: východiska, stav, perspektivy | vydavatel = Eurolex Bohemia | místo = Praha | rok vydání = 2003 | isbn = 80-86432-45-9 | strany = 27 | poznámka = [dále jen Filip (2003a)]}}</ref> Na Slovensku zvítězilo [[Ľudová strana - Hnutie za demokratické Slovensko|Hnutí za demokratické Slovensko]] (HZDS), které prosazovalo především mezinárodní subjektivitu Slovenska, což se sice s&nbsp;existencí společného státu v&nbsp;zásadě vylučovalo, ovšem HZDS se podařilo přesvědčit voliče o&nbsp;slučitelnosti takových požadavků s&nbsp;existencí federace.<ref>Rychlík (1998). s. 337.</ref>

[[Ústava Slovenské republiky]] byla přijata 1. září 1992 a účinnosti nabyla již 1. října 1992, tři měsíce před zánikem federace.

Nedlouho po volbách byla zahájena i příprava Ústavy České republiky. Vedle sebe fungovaly dvě komise: komise vlády a komise předsednictva České národní rady.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Výborný | jméno = Miloslav | odkaz na autora = Miloslav Výborný | titul = K okolnostem přípravy Ústavy ČR z parlamentní perspektivy | příjmení sestavitele = Kysela | jméno sestavitele = Jan | odkaz na sestavitele = Jan Kysela (právník) | sborník = Deset let Ústavy České republiky: východiska, stav, perspektivy | vydavatel = Eurolex Bohemia | místo = Praha | rok vydání = 2003 | isbn = 80-86432-45-9 | strany = 61 | poznámka = [dále jen Výborný (2003)]}}</ref>

Vládní komise byla zřízena usnesením vlády č.&nbsp;484 z&nbsp;10.&nbsp;července 1992. Předsedou komise byl [[Václav Klaus]], místopředsedou [[Jan Kalvoda]], sekretářem [[Cyril Svoboda]], členové komise byli [[Filip Šedivý]], [[Jiří Vlach (politik)|Jiří Vlach]], [[Vojtěch Cepl]], [[Daniel Kroupa]], [[Václav Benda]], [[Václav Pečich]], [[Jan Litomiský]], [[Miloslav Výborný]], [[Václav Novotný (člen komise)|Václav Novotný]], [[Miroslav Sylla]], [[Pavel Zářecký]] a [[Dušan Hendrych]].<ref name="vyborny61">Výborný (2003). s. 61.</ref> [[Václav Havel]] si přál, aby členem komise byl i&nbsp;jeho poradce [[Vladimír Klokočka]], ten se nakonec na činnosti komise přímo nepodílel, v&nbsp;říjnu 1992 byl pak ale jedním ze tří profesorů [[ústavní právo|ústavního práva]], kteří se podíleli na závěrečné oponentuře Ústavy.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Němeček | jméno = Tomáš | odkaz na autora = Tomáš Němeček | titul = Vojtěch Cepl: Život právníka ve 20. století | vydavatel = Leges | místo = Praha | rok = 2010 | edice = Extra | počet stran = 165 | strany = 79 | isbn = 978-80-87212-58-5 | poznámka = [dále jen Němeček (2010)]}}</ref>

Členy komise předsednictva ČNR byli [[Marek Benda]], [[Jiří Bílý]], [[Pavel Hirsch]], [[Antonín Hrazdíra]], [[Ivana Janů]], [[Hana Marvanová]], [[Ivan Mašek]], [[Jaroslav Ortman]], [[Jiří Payne]], [[Anna Röschová]], [[Vítězslav Sochor]], [[Milan Uhde]] a [[Jan Vik (politik)|Jan Vik]].<ref name="vyborny61" /> Koncem srpna 1992 bylo dohodnuto, že základem pro další jednání bude návrh Ústavy od vládní komise.<ref name="US69">{{Citace monografie | příjmení = Gerloch | jméno = Aleš | odkaz na autora = Aleš Gerloch | příjmení2 = Hřebejk | jméno2 = Jiří | odkaz na autora2 = Jiří Hřebejk | příjmení3 = Zoubek | jméno3 = Vladimír | odkaz na autora3 = Vladimír Zoubek (právník) | titul = Ústavní systém České republiky | vydání = 2 | typ vydání = přepracované a doplněné | vydavatel = Prospektrum | místo = Praha | rok = 1996 | počet stran = 320 | strany = 69 | isbn = 80-7175-041-7 | poznámka = <!-- [dále jen Gerloch (1996)] -->}}</ref>

Z&nbsp;činnosti vládní komise se zachovaly jen jednotlivé dokumenty&nbsp;– směrnice, zásady, ideový nástin a ideový návrh (červenec/srpen 1992), zásady ústavy (září 1992) a vládní návrh ústavy, jenž byl základem pro budoucí českou ústavu.<ref>Filip (2003a). s. 28.</ref> Komise předsednictva ČNR se sešla třináctkrát.<ref name="vyborny61" />

Možnosti tvorby nové ústavy shrnul již na počátku činnosti vládní komise její tajemník Cyril Svoboda: bylo možné vycházet z&nbsp;[[Ústavní listina Československé republiky|československé ústavy z&nbsp;roku 1920]], přepracovat dosavadní [[Ústava Československé socialistické republiky|Ústavu ČSFR]], anebo vypracovat zcela nový dokument. Nejen Svoboda, ale i&nbsp;ostatní členové komise směřovali k&nbsp;možnosti využití prvorepublikové ústavy.<ref>Němeček (2010). s. 77.</ref>

Problematické se jevilo především postavení [[Listina základních práv a svobod|Listiny základních práv a svobod]], která byla nesena samostatným ústavním zákonem, jenž jí zajišťoval nadústavní charakter.<ref name="4jan239">{{Citace monografie | příjmení = Gronský | jméno = Ján | odkaz na autora = Ján Gronský | titul = Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa | vydavatel = Univerzita Karlova v&nbsp;Praze, nakladatelství Karolinum | místo = Praha | rok = 2007 | počet svazků = IV | počet stran = 649 | strany = 239 | svazek = IV | isbn = 978-80-246-1389-5 | poznámka = [dále jen Gronský (2007)]}}</ref> Zařazení Listiny do Ústavy se jevilo jako politicky neprůchodné především kvůli Václavu Klausovi, který Listinu nechtěl vůbec<ref>{{Citace periodika | příjmení = Němeček | jméno = Tomáš | odkaz na autora = Tomáš Němeček | příjmení2 = Minksová | jméno2 = Barbora | odkaz na autora2 = Barbora Minksová | titul = Ví vůbec někdo, kolik zákonů máme? S Václavem Havlem o psaní ústavy, o vzniku Ústavního soudu a o justiční mafii | periodikum = Lidové noviny | odkaz na periodikum = Lidové noviny | datum = 2011-01-24 | strany = 26 | issn = 0862-5921}}</ref> a její případné včlenění přímo do textu Ústavy nazval „plevelem Ústavy“.<ref>{{Citace elektronického periodika | příjmení = Vališ | jméno = Zdeněk | titul = Mezi Senátem a prezidentem Václavem Klausem ve čtvrtek opět zajiskřilo | periodikum = Český rozhlas – Radio Praha | datum vydání = 2004-04-08 | datum přístupu = 2015-09-21 | url = http://www.radio.cz/cz/rubrika/bulletin/zpravy--42}}</ref> Klausovi především vadila formulace čl.&nbsp;17 Listiny o&nbsp;právu na informace, když byl spíše pro formulaci práva vyhledávat informace, a také mu vadilo právo sdružovat se v&nbsp;odborech a právo na odměnu za práci (čl.&nbsp;28 Listiny).<ref>Němeček (2010). s. 94.</ref> Problém se pokusil vyřešit Miloslav Výborný vytvořením koncepce tzv. [[ústavní pořádek České republiky|ústavního pořádku]], který byl teoretiky kritizován ([[Jan Filip (právník)|Filip]], [[Viktor Knapp|Knapp]]).<ref>Výborný (2003). s. 64.</ref>

[[Soubor:Průčelí lánského zámku verze2.jpg|náhled|Poslanci ČNR se návrhem Ústavy zabývali v&nbsp;prosinci 1992 v&nbsp;[[Lány (zámek, okres Kladno)|Lánech]]]]
V&nbsp;týdnu od [[19. říjen|19.]] do [[24. říjen|24.&nbsp;října]] 1992 se v&nbsp;[[Karlovy Vary|Karlových Varech]] začala připravovat čistá verze Ústavy: první články byly převzaty ze starších návrhů, články o&nbsp;moci zákonodárné psali Miroslav a [[Jindřiška Syllová|Jindřiška]] Syllovi, články k&nbsp;prezidentovi psal Cyril Svoboda, články o&nbsp;vládě Dušan Hendrych, moc soudní pak František Zoulík. Hendrych také napsal pasáže týkající se České národní banky a Nejvyššího kontrolního úřadu, územní samosprávu psal Pavel Zářecký.<ref>Němeček (2010). s. 95.</ref>

Dne 23.&nbsp;října 1992 přijeli provést závěrečnou oponenturu tři ústavní právníci: [[Pavel Peška]], Vladimír Klokočka a [[Pavel Holländer]].<ref name="cepl96">Němeček (2010). s. 96.</ref>

Důvodovou zprávu ke karlovarskému návrhu Ústavy sepsal Cyril Svoboda s&nbsp;Milenou Polákovou víkend předtím, než měla být předložena premiéru Klausovi.<ref>Němeček (2010). s. 98.</ref> Karlovarskému návrhu se posléze věnovaly na zámku v&nbsp;Lánech poslanecké skupiny, kromě výše zmíněné komise i&nbsp;ústavněprávní výbor České národní rady.<ref>{{Citace elektronické monografie | autor = Ústavněprávní výbor České národní rady | titul = Zápis z 26. schůze ústavně právního výboru České národní rady, která se konala 2. a 3. prosince 1992 | url = http://www.psp.cz/eknih/1992cnr/vybory/upv/zapis/zu026.htm | datum vydání = 1992-12-03 | datum přístupu = 2011-04-11}}</ref> Zde byl také zformulován článek 9 o&nbsp;podstatných náležitostech demokratického právního státu inspirovaný německým [[Grundgesetz|Základním zákonem]] a navržený Ivanou Janů, ale byl zde také zakotven [[Nejvyšší správní soud České republiky|Nejvyšší správní soud]].<ref>Němeček (2010). s. 99.</ref>

V&nbsp;nočních hodinách patnáctého prosince 1992 se sešli zástupci vládních stran a uzavřeli písemnou dohodu vlastnoručně uvedenou na kusu papíru z&nbsp;poznámkového bloku,<ref name="vyb65">Výborný (2003). s. 65.</ref> ve které sjednali, že nebude přijat žádný pozměňovací návrh předložený v&nbsp;diskusi, ledaže se na tom dohodnou všechny vládní strany. Byla to reakce na situaci, kdy k&nbsp;přijetí pozměňovacího návrhu stačila (a stačí) většina přítomných, zatímco k&nbsp;přijetí ústavního zákona je potřebná třípětinová většina. S&nbsp;ohledem na tuto politickou dohodu nebyly přijaty i&nbsp;takové pozměňovací návrhy, jež lze označit za kvalitní a dobré.<ref name="vyb65" />

Celkově vznikly v&nbsp;období přípravy Ústavy samostatné České republiky čtyři kompletní návrhy: vládní návrh, návrh [[Česká strana sociálně demokratická|Československé sociální demokracie]],<ref group="P">Návrh Čs. sociálně demokratické strany byl s&nbsp;úvodním komentářem publikován v&nbsp;{{Citace periodika | příjmení = Jičínský | jméno = Zdeněk | odkaz na autora = Zdeněk Jičínský | příjmení2 = Mikule | jméno2 = Vladimír | odkaz na autora2 = Vladimír Mikule | titul = Návrh Ústavy ČR, který podali poslanci ČSSD 19.11.1992 ČNR | periodikum = Právněhistorické studie | odkaz na periodikum = Právněhistorické studie | rok = 2005 | číslo = 37 | strany = 225–272 | issn = 0079-4929}}</ref> návrh [[Komunistická strana Čech a Moravy|Komunistické strany Čech a Moravy]] a návrh [[Liberálně sociální unie]]. Poslední tři zmiňované návrhy nebyly v&nbsp;České národní radě projednány.<ref name="US69" />

=== Přijetí ===
Vládní návrh ústavního zákona ČNR, Ústava ČR (sněmovní tisky 152 a 154) s&nbsp;upřesňujícím dodatkem, byl projednán Českou národní radou na její desáté schůzi ve středu 16.&nbsp;prosince 1992. Návrh odůvodnil nejprve předseda [[První vláda Václava Klause|republikové vlády]] Václav Klaus, jenž úvodem svého projevu uvedl, že pro parlament i&nbsp;vládu je toto jednání zkouškou dospělosti.<ref name="steno010001">{{Citace elektronického periodika | titul = Stenoprotokol z 10. schůze České národní rady: Středa 16. prosince 1992: část 1 | periodikum = Česká národní rada 1992-1992: Stenoprotokoly | rok vydání = 1992 | měsíc vydání = 12 | den vydání = 16 | datum přístupu = 2011-02-21 | url = http://www.psp.cz/eknih/1992cnr/stenprot/010schuz/s010001.htm}}</ref> K&nbsp;návrhu ústavního zákona byli dva společní zpravodajové – Hana Marvanová a Miloslav Výborný.<ref name="steno010001" />

Z&nbsp;množství pozměňovacích návrhů byl úspěšný jen návrh poslance Pavla Hirše, který vrátil do Ústavy [[poměrný volební systém]] pro [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|Sněmovnu]] a [[většinový volební systém|většinový]] pro [[Senát Parlamentu České republiky|Senát]].<ref>Němeček (2010). s. 100.</ref> Výsledky hlasování oznámil předseda České národní rady [[Milan Uhde]]: „''… ze 198 přítomných poslankyň a poslanců, kteří se účastnili hlasování, 16 hlasovalo proti, 10 poslankyň a poslanců se zdrželo hlasování a 172 kladnými hlasy byla Ústava České republiky přijata.''“<ref name="steno010011">{{Citace elektronického periodika | titul = Stenoprotokol z 10. schůze České národní rady: Středa 16. prosince 1992: část 11 | periodikum = Česká národní rada 1992-1992: Stenoprotokoly | rok vydání = 1992 | měsíc vydání = 12 | den vydání = 16 | datum přístupu = 2011-02-21 | url = http://www.psp.cz/eknih/1992cnr/stenprot/010schuz/s010011.htm}}</ref> Po ukončení jednání se sešlo ke krátké schůzi předsednictvo České národní rady, jež vyhlásilo Ústavu České republiky.<ref name="steno010011" />

== Charakteristiky Ústavy ==
S&nbsp;ohledem na ustanovení čl.&nbsp;39 odst.&nbsp;4 Ústavy, podle něhož „''[k] přijetí ústavního zákona (…) je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů[,]''“ je možné zkonstatovat, že pro změnu Ústavy je nutný složitější postup, což z&nbsp;pohledu [[Ústava#Druhy ústav|typologie ústav]] značí, že se jedná o&nbsp;ústavu rigidní.<ref name="U391">{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 39
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl39
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Ačkoliv je česká historická zvyklost mít ústavu rigidní, v&nbsp;souvislosti s&nbsp;přípravou Ústavy České republiky se objevovaly hlasy, aby Ústava mohla být měněna prostou – nikoliv kvalifikovanou – většinou, čímž by se jednalo o&nbsp;ústavu flexibilní.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Filip | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Filip (právník) | titul = Ústavní právo České republiky: 1 Základní pojmy a instituty. Ústavní základy ČR | vydavatel = Masarykova univerzita, Doplněk | místo = Brno | rok = 2003 | počet stran = 555 | strany = 89–90 | isbn = 80-210-3254-5 | poznámka = [dále jen Filip (2003b)]}}</ref>

Z&nbsp;pohledu [[Bedřich Loewenstein|Loewensteinovy]] ústavní ontologie je možné českou Ústavu charakterizovat jako ústavu normativní, tedy že politický proces probíhá podle jejích pravidel.<ref name="filb92">Filip (2003b). s. 92.</ref> Vysoká míra souladu mezi právní a faktickou ústavou způsobuje, že česká Ústava je také ústavou reálnou, ústava se tak kryje se skutečností.<ref name="filb92" />

Česká ústava je psanou ústavou, když je písemně zachycena v&nbsp;psaném (ústavním) zákoně v&nbsp;promulgačním listu&nbsp;– [[Sbírka zákonů|Sbírce zákonů]].<ref>Filip (2003b). s. 90–91.</ref>

Ústava České republiky je také ústavou původní a dohodnutou. Přestože v&nbsp;roce 1992 existovala snaha přijmout ústavní listinu z&nbsp;roku 1920, čímž bychom hovořili o&nbsp;přenesené ústavě, nakonec tento pokus nebyl úspěšný a česká ústava, ač je tou prvorepublikovou silně inspirována, je ústavou původní.<ref>Filip (2003b). s. 92–93.</ref> Neboť byla česká ústava výsledkem politického kompromisu završeného na půdě České národní rady 16.&nbsp;prosince 1992, jedná se o&nbsp;ústavu dohodnutou.<ref>Filip (2003b). s. 93.</ref>

== Vývoj Ústavy ==
=== Celkový vývoj ===
<div style="float: left;">
<timeline>
ImageSize = width:350 height:500
PlotArea = width:300 height:475 left:50 bottom:10
DateFormat = yyyy
TimeAxis = orientation:vertical order:reverse format:yyyy
Period = from:1967 till:2013
AlignBars = early
ScaleMajor = unit:year increment:4 start:1967
ScaleMinor = unit:year increment:1 start:1967

Colors =
  id:black value:black
  id:yellow2  value:yellow2

Define $dx = 20 # shift text to right side of bar

PlotData =
  bar:event width:20 color:black shift:($dx,-4) 
  
  from:start till:end color:yellow2
  
  mark:(line,white)
  at:1969 text:"1969: Vznik České socialistické republiky"
  at:1989 text:"1989: Sametová revoluce"
  at:1990 text:"1990: Změna názvu státu"
  at:1992 text:"1992: Přijetí Ústavy"
  at:1993 text:"1993: Samostatnost"
  at:1997 text:"1997: Novela – VÚSC" 
  at:2000 text:"2000: Novela – NATO" 
  at:2001 text:"2001: Novela – ČNB, Euronovela"
  at:2003 text:"2003: Novela – Referendum do EU"
  at:2009 text:"2009: Novela – Samorozpuštění Sněmovny"
  at:2012 text:"2012: Novela – Přímá volba prezidenta"
  at:2013 text:"2013: Novela – Omezení imunity"

TextData =
  tabs:(25-left)
  pos:(100,710)
  fontsize:12
</timeline>
</div>

Pro Českou republiku a její [[ústavní právo]] je typická výrazná stabilita a reálná neměnnost (polylegální)<ref group="P" name="poly">Česká republika má tzv. polylegální ústavu, tj. ústava je tvořena více právními předpisy. Pokud se hovoří o&nbsp;pomyslném souboru, píše se zpravidla malé písmeno, pro označení ústavního zákona č.&nbsp;1/1993&nbsp;Sb. se užívá pojmu Ústava (s&nbsp;velkým počátečním písmenem). Česká republika ani Československo neměly nikdy ústavu tvořenou jedním právním textem.</ref> ústavy. Od účinnosti Ústavy došlo jen k&nbsp;několika mála změnám, které však nikterak výrazně neovlivnily podobu českého ústavního systému.<ref>{{Citace periodika | příjmení = Hamuľák | jméno = Ondrej | titul = Dělba moci v České republice a Slovenské republice | periodikum = Právní fórum | rok = 2007 | číslo = 10 | strany = 374 | issn = 1214-7966}}</ref>

=== Vyšší územní samosprávné celky ===
První zásah do textu Ústavy byl uskutečněn ústavním zákonem č.&nbsp;347/1997&nbsp;Sb., [[Ústavní zákon o vytvoření vyšších územních samosprávných celků|o vytvoření vyšších územních samosprávných celků]] a o&nbsp;změně ústavního zákona České národní rady č.&nbsp;1/1993&nbsp;Sb., Ústava České republiky, který naplňoval čl.&nbsp;100 odst.&nbsp;3 Ústavy. Tímto ústavním zákonem byly vytvořeny [[Vyšší územně samosprávný celek|vyšší územní samosprávné celky]].<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 347/1997 Sb.
 | název = o&nbsp;vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o&nbsp;změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1997-347
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Sněmovní tisk 218: Vládní návrh ústavního zákona o vytvoř. vyšších územních c. | periodikum = Sněmovní tisky: 2. volební období, od 1996 do 1998 | rok vydání = 1997 | datum přístupu = 2011-02-21 | url = http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=2&T=218}}</ref>

=== NATO ===
Další změnu do textu Ústavy přinesl ústavní zákon č.&nbsp;300/2000&nbsp;Sb., jenž byl přijat v&nbsp;souvislosti se vstupem České republiky do [[Severoatlantická aliance|Severoatlantické aliance]] (1999), a který upravoval otázky související s&nbsp;vysíláním ozbrojených sil, pobytem spojeneckých sil v&nbsp;České republice, participací republiky na obranných systémech mezinárodních organizací a také rozdělení kompetencí mezi vládu a parlament v&nbsp;těchto otázkách.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 300/2000 Sb.
 | název = kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., a ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o&nbsp;bezpečnosti České republiky
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-300
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref>

=== Česká národní banka ===
Další změna byla provedena ústavním zákonem č.&nbsp;448/2001&nbsp;Sb. Vláda v&nbsp;únoru 2000 připravila novelu Ústavy, kterou však Poslanecká sněmovna ve druhém čtení zamítla. Tato novela zahrnovala také změnu v&nbsp;čl.&nbsp;98 Ústavy, když tento článek měl být uveden do souladu s&nbsp;novým zněním zákona č.&nbsp;6/1993&nbsp;Sb., o&nbsp;České národní bance (ČNB). Když Poslanecká sněmovna novelu zamítla, dostal se zákon o&nbsp;ČNB do nesouladu s&nbsp;textem Ústavy. Nová dikce zákona, a tím nutnost změny Ústavy, souvisela s&nbsp;požadavkem [[Římské smlouvy|Smlouvy o&nbsp;založení Evropského společenství]] a Protokolu o&nbsp;Statutu [[Evropský systém centrálních bank|Evropského systému centrálních bank]] a [[Evropská centrální banka|Evropské centrální banky]], připojeného k&nbsp;této smlouvě. Byl tak připraven nový návrh, který měl toliko legislativně technický význam a který v&nbsp;článku 98 nahradil „''stabilitu měny''“ „''cenovou stabilitou''“.<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Sněmovní tisk 694/0: Vl. návrh novely zákona Ústava ČR | periodikum = Sněmovní tisky: Poslanecká sněmovna, 3. volební období, 1998-2002 | rok vydání = 2000 | datum přístupu = 2011-02-21 | url = http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=3&ct=694&ct1=0}}</ref>

=== Euronovela ===
Významnou změnou byla tzv. euronovela Ústavy z&nbsp;18. října 2001 (č. 395/2001 Sb.).<ref name="pvs-euronovela">{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 395/2001 Sb.
 | název = kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-395
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref><ref>{{Citace periodika | příjmení = Syllová | jméno = Jindřiška | odkaz na autora = Jindřiška Syllová | titul = „Euronovela“ Ústavy ČR | periodikum = Právní rádce | rok = 2002 | číslo = 5 | strany = 38 | issn = 1210-4817}}</ref> Euronovela s účinností od 1. června 2002 doplnila druhý odstavec do článku 1, který vyjádřil, že republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z&nbsp;[[mezinárodní právo|mezinárodního práva]]. Článek 10, upravující do té doby aplikační přednost [[mezinárodní smlouva|mezinárodních smluv]] o&nbsp;základních právech a lidských svobodách, rozšířil okruh aplikační přednosti na vyhlášené mezinárodní smlouvy, k&nbsp;jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas. Za článek 10 byly euronovelou doplněny články 10a a 10b, které upravují podmínky přenesení pravomoci (čl.&nbsp;10a) na mezinárodní organizaci nebo instituci. V&nbsp;souvislosti s&nbsp;otázkami, jež souvisejí se závazky vyplývajícími z&nbsp;členství v&nbsp;takovém subjektu, je založena povinnost vlády informovat Parlament a právo komor Parlamentu se k&nbsp;tomuto vyjádřit (čl.&nbsp;10b). Upravena byla současně dikce čl.&nbsp;39 odst.&nbsp;4, jenž nově nehovořil o&nbsp;schválení mezinárodní smlouvy, ale souhlasu k&nbsp;ratifikaci. Zcela změněn byl článek&nbsp;49 upravující ratifikaci mezinárodních smluv.<ref name="pvs-euronovela" /> Změněn byl článek&nbsp;52, když bylo upřesněno, že u&nbsp;zákonů je publikace v&nbsp;promulgačním listu (Sbírce zákonů) podmínkou platnosti, zatímco u&nbsp;mezinárodních smluv podmínkou použitelnosti.<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Sněmovní tisk 884/0: Vládní návrh Ústavy České republiky - EU | periodikum = Sněmovní tisky: Poslanecká sněmovna, 3. volební období, 1998-2002 | rok vydání = 2000 | datum přístupu = 2011-02-21 | url = http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=3&ct=884&ct1=0}}</ref> Upravena byla formulace čl. 87 vymezující kompetence [[Ústavní soud České republiky|Ústavního soudu]], byl změněn okruh aktů, jimiž je ústavní soudce vázán (čl. 88) a byl připojen odstavec 3 do článku 89, jenž upravuje závaznost rozhodnutí Ústavního soudu. Změnu doznal také článek 95 upravující vázanost [[soudce|soudců]] (obecných soudů).<ref name="pvs-euronovela" />

=== Referendum o&nbsp;vstupu do Evropské unie ===
Odpor části politické reprezentace k&nbsp;zavádění institutů [[Přímá demokracie|přímé demokracie]], a s&nbsp;tím související obava z&nbsp;obecné formulace [[referendum|referenda]], způsobila, že s&nbsp;ohledem na [[Referendum o přistoupení Česka k Evropské unii|referendum o&nbsp;přistoupení České republiky k&nbsp;Evropské unii]] byl přijat ústavní zákon č.&nbsp;515/2002&nbsp;Sb., který do textu Ústavy zakomponoval jednorázovou úpravu ve vztahu k&nbsp;tomuto referendu. Po referendu se tato ustanovení Ústavy stala obsahově obsoletními{{#tag:ref|Obsoletní ustanovení je takové ustanovení, jež v&nbsp;důsledku změny okolností či odpadnutí předmětu právní úpravy již nelze aplikovat. Ačkoliv je tedy ustanovení stále platné, není již fakticky účinné.<ref name="gerloch103">{{Citace monografie | příjmení = Gerloch | jméno = Aleš | odkaz na autora = Aleš Gerloch | titul = Teorie práva | vydání = 3 | vydavatel = Aleš Čeněk | místo = Plzeň | rok = 2004 | strany = 103 | isbn = 80-86473-85-6 | poznámka = [dále jen Gerloch (2004)]}}</ref>|group="P"}} a novelou č. 71/2012 Sb., kterou se zavedla přímá volba prezidenta, byla z Ústavy vypuštěna.

=== Samorozpuštění Sněmovny ===
V&nbsp;roce 2009 byla přijata další novela Ústavy (ústavní zákon č.&nbsp;319/2009&nbsp;Sb.) v&nbsp;zásadě připravená již v&nbsp;roce 2001 Stálou komisí Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury, kterou byla zavedena možnost samorozpuštění Poslanecké sněmovny, což byla reakce na předchozí rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl zrušen [[ústavní zákon o&nbsp;zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny]].{{#tag:ref|Nejasné financování nejsilnější vládní strany&nbsp;– ODS&nbsp;– vyústilo na podzim 1997 v&nbsp;parlamentní krizi, kterou se v&nbsp;lednu 1998 rozhodli představitelé politických stran řešit [[Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 1998|předčasnými volbami]].<ref name="#1">{{Citace elektronického periodika | titul = Stenoprotokol z 21. schůze Poslanecké sněmovny: Čtvrtek 26. února 1998: část 14 | periodikum = Parlament České republiky: Poslanecká sněmovna 1996-1998: Stenoprotokoly | rok vydání = 1998 | měsíc vydání = 02 | den vydání = 26 | datum přístupu = 2011-02-21 | url = http://www.psp.cz/eknih/1996ps/stenprot/021schuz/s021014.htm}}</ref> Již v&nbsp;prosinci 1997 upozornil profesor Jan Filip, že takové zkrácení volebního období „''není tak právně čisté, jak se domnívají právní experti ve vyjádřeních v&nbsp;různých sdělovacích prostředcích''“.<ref>{{Citace periodika | příjmení = Filip | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Filip (právník) | titul = Zkrácení volebního období | periodikum = Parlamentní zpravodaj | rok = 1997 | číslo = 12 | strany = 133 | issn = 1211-037X}}</ref> Koncepce možnosti uspořádání předčasných voleb byla v&nbsp;Ústavě upravena, ale takový postup se jevil účastníkům lednové dohody jako zdlouhavý, a proto byla zvolena cesta přijetí ústavního zákona o&nbsp;zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny. Mezi poslanci a senátory byli i&nbsp;ti, kteří s&nbsp;návrhem nesouhlasili. Poslanec Ivan Mašek, mj. člen ústavní komise a ústavně právního výboru v&nbsp;době přijímání Ústavy, k&nbsp;návrhu řekl, že bude „''rozvracet právní řád a ústavní pořádek této republiky''“ a svůj projev uzavřel slovy, že „''každý z&nbsp;poslanců, kdo bude hlasovat pro takovouto účelovou změnu ústavy, je ústavní zločinec''“.<ref name="#1"/> Senátor [[Michael Žantovský]] pak na půdě Senátu uvedl, že „''[p]olitická logika se na úmysly neohlíží a ti, kdo půjdou příště cestou, kterou tento precedens otevírá, mohou mít úmysly jiné a mnohem temnější.''“<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Stenozáznam: 4. den zasedání (19. března 1998) | url = http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasovani?action=steno&O=1&IS=2395&T=98021#st98021 | datum vydání = 1998-03-19 | datum přístupu = 2011-02-21 | vydavatel = Senát Parlamentu České republiky}}</ref> Ústavní zákon byl nakonec přijat a publikován pod číslem 69/1998 Sb.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 69/1998 Sb.
 | název = o&nbsp;zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1998-69
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> V&nbsp;březnu 2009 se [[Marek Dalík]] pokoušel jménem premiéra [[Mirek Topolánek|Mirka Topolánka]] přesvědčit reportéra [[Česká televize|České televize]] [[Dalibor Bártek|Dalibora Bártka]], aby stáhl svou reportáž o&nbsp;policejním vyšetřování poslance [[Petr Wolf|Petra Wolfa]], jenž vystoupil v&nbsp;červnu 2008 z&nbsp;[[Česká strana sociálně demokratická|České strany sociálně demokratické]] (ČSSD) a začal podporovat [[Druhá vláda Mirka Topolánka|Topolánkovu vládu]].<ref>{{Citace elektronického periodika | příjmení = Kaiserová | jméno = Zuzana | odkaz na autora = Zuzana Kaiserová | titul = Dalík naléhal na reportéra ČT: Nechte poslance Wolfa! V zájmu vlády | periodikum = iDNES.cz | odkaz na periodikum = iDNES.cz | datum vydání = 2009-03-16 | datum přístupu = 2011-02-21 | url = http://zpravy.idnes.cz/dalik-nalehal-na-reportera-ct-nechte-poslance-wolfa-v-zajmu-vlady-ph0-/domaci.asp?c=A090315_214245_domaci_abr}}</ref> V&nbsp;následném hlasování o&nbsp;nedůvěře Topolánkova vláda 24.&nbsp;března 2009 důvěru Sněmovny nezískala.<ref>{{Citace elektronického periodika | příjmení = Benešová | jméno = Eva | odkaz na autora = Eva Benešová | příjmení2 = Eliášová | jméno2 = Kateřina | odkaz na autora2 = Kateřina Eliášová | titul = Topolánkova vláda padla, potopili ji Tlustý a Schwippel
 | periodikum = Aktuálně.cz
 | odkaz na periodikum = Aktuálně.cz
 | vydavatel = Economia
 | odkaz na vydavatele = Economia
| datum vydání = 2009-03-24 | datum přístupu = 2011-02-21 | url = http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=632880}}</ref> Bylo rozhodnuto o&nbsp;uspořádání předčasných voleb, kterých mělo být dosaženo přijetím [[Ústavní zákon o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny|ústavního zákona]] jako v&nbsp;roce 1998. Důvodová zpráva k&nbsp;této cestě k&nbsp;předčasným volbám uváděla, že „''je naší ústavní praxi již známa''“ a že návrh „''neodporuje podstatným náležitostem demokratického právního státu''“.<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Sněmovní tisk 796/0: N. ústav. z. o zkrácení pátého volebního období Posl. sněm. | periodikum = Sněmovní tisky: Poslanecká sněmovna, 5. volební období, 2006-2010 | rok vydání = 2009 | datum přístupu = 2011-02-21 | url = http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=5&ct=796&ct1=0}}</ref> V&nbsp;srpnu 2009 pak poslanec [[Miloš Melčák]] podal [[ústavní stížnost]], neboť měl ústavní zákon zasáhnout do jeho práv.<ref>{{Citace elektronického periodika | autor = ČTK, lidovky.cz | titul = Melčák podal stížnost na předčasné volby, ohrozit by je to nemělo | periodikum = lidovky.cz | odkaz na periodikum = Lidové noviny | datum vydání = 2009-08-26 | datum přístupu = 2011-02-21 | url = http://www.lidovky.cz/melcak-podal-ustavni-stiznost-proti-zkraceni-volebniho-obdobi-pvi-/ln_domov.asp?c=A090826_153325_ln_domov_glu}}</ref> Ústavní soud poté rozhodl o&nbsp;odkladu vykonatelnosti rozhodnutí prezidenta o&nbsp;vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny.<ref>{{Citace elektronického periodika | autor = lidovky.cz, Lidové noviny, ČTK | titul = Předčasné volby v říjnu nebudou, Klause to rozzlobilo | periodikum = lidovky.cz | odkaz na periodikum = Lidové noviny | datum vydání = 2009-09-01 | datum přístupu = 2011-02-21 | url = http://www.lidovky.cz/predcasne-volby-v-rijnu-nebudou-klause-vyrok-soudu-rozzuril-pte-/ln_domov.asp?c=A090901_164422_ln_domov_val}}</ref> Následně Ústavní soud ústavní zákon č.&nbsp;195/2009&nbsp;Sb. zrušil nálezem, v&nbsp;němž s&nbsp;ohledem na tři podmínky pro vydání ústavního zákona&nbsp;– a to podmínky zmocňovací, podmínky procedurální a podmínky souladu s&nbsp;nezměnitelnými principy demokratického právního státu – dospěl k&nbsp;závěru, že ústavní zákon o&nbsp;zkrácení volebního období má nepřípustnou individuální a retrospektivní povahu.<ref>Šimíček (2010). s. 160.</ref>|group="P"}} Zároveň byla odstraněna zásadní vada v&nbsp;Ústavě pocházející z&nbsp;redakčního pochybení při její přípravě v&nbsp;roce 1992. Ústava totiž pominula přechod pravomoci vyhlašovat volby do Sněmovny a Senátu v&nbsp;případě, že prezident nemůže funkci vykonávat.<ref>Šimíček (2010). s. 821–822.</ref> Tato mezera tak mohla způsobit, že pokud by mezi rozpuštěním Poslanecké sněmovny a vyhlášením voleb do ní nastala situace, že by prezident nemohl úřad vykonávat, nemohly by být volby vůbec vyhlášeny, neboť přechod této pravomoci Ústava neřešila a případná změna Ústavy, k&nbsp;níž by bylo třeba ústavního zákona, by nebyla možná, neboť sám Senát takový předpis v&nbsp;době, kdy je Sněmovna rozpuštěna, přijmout nemohl a nemůže s&nbsp;ohledem na dikci čl.&nbsp;33 odst.&nbsp;2 Ústavy.

=== Přímá volba prezidenta ===
V&nbsp;červnu 2011 předložila [[Vláda Petra Nečase|vláda]] Poslanecké sněmovně návrh ústavního zákona, který počítal se zavedením [[Volba prezidenta České republiky|přímé volby prezidenta]].{{#tag: ref|Nepřímá volba prezidenta byla v&nbsp;českých podmínkách již tradiční. Z&nbsp;hlediska srovnání byl tento způsob v&nbsp;parlamentních republikách méně častý ([[Maďarsko]]), než v&nbsp;parlamentních republikách, kde je prezident volen přímo ([[Polsko]], [[Slovensko]]) či kde je prezident volen zvláštním tělesem ([[Německo]], [[Estonsko]], [[Itálie]]).<ref>Šimíček (2010). s. 664.</ref> Za účinnosti stávající ústavy byl návrh přímé volby poprvé předložen v&nbsp;roce 2001 poslanci tehdejší Čtyřkoalice. V&nbsp;prosinci 2001 byl tento návrh zamítnut.<ref>{{Citace elektronické monografie | autor = Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky | odkaz na autora = Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky | titul = Sněmovní tisk 1109: Návrh Ústavy České republiky | url = http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=3&T=1109 | datum vydání = 2001-10-04 | datum přístupu = 2012-04-01}}</ref> Když se blížil konec volebního období prvního českého prezidenta Václava Havla, předložili poslanci [[Čtyřkoalice]] další neúspěšný návrh zavádějící přímou volbu.<ref>{{Citace elektronické monografie | autor = Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky | odkaz na autora = Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky | titul = Sněmovní tisk 90: Novela Ústavy České republiky | url = http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=4&T=90 | datum vydání = 2002-10-16 | datum přístupu = 2012-04-01}}</ref> Ve stejné době předložili svůj návrh i&nbsp;poslanci ODS, kteří navrhovali, aby byl prezident volen jen v&nbsp;jednom kole.<ref>{{Citace elektronické monografie | autor = Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky | odkaz na autora = Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky | titul = Sněmovní tisk 95: Návrh novely Ústavy ČR | url = http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=4&T=95 | datum vydání = 2002-10-22 | datum přístupu = 2012-04-01}}</ref> Tomuto návrhu byla vyčítána účelovost, když doposud přímou volbu odmítající ODS vymyslela způsob, jak umožnit zvolení Klause prezidentem.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Pehe | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Pehe | titul = Přímá volba prezidenta podle ODS | url = http://www.pehe.cz/zapisnik/2002/prima-volba-prezidenta-podle-ods | datum vydání = 2002-10-23 | datum přístupu = 2012-04-01}}</ref> Další neúspěšné návrhy předložili poslanci Čtyřkoalice v&nbsp;lednu 2003<ref>{{Citace elektronické monografie | autor = Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky | odkaz na autora = Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky | titul = Sněmovní tisk 172: Návrh novely Ústavy ČR | url = http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=4&T=172 | datum vydání = 2003-01-13 | datum přístupu = 2012-04-01}}</ref> a vláda v&nbsp;červnu 2003.<ref>{{Citace elektronické monografie | autor = Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky | odkaz na autora = Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky | titul = Sněmovní tisk 349: Novela ústavního z. Ústava České republiky | url = http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=4&T=349 | datum vydání = 2003-06-10 | datum přístupu = 2012-04-01}}</ref> V&nbsp;říjnu 2007 předložila skupina poslanců ČSSD svůj návrh přímé volby.<ref name="5-t323">{{Citace elektronické monografie | autor = Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky | odkaz na autora = Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky | titul = Sněmovní tisk 332: Novela z. Ústava České republiky | url = http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=5&T=332 | datum vydání = 2007-10-16 | datum přístupu = 2012-04-02}}</ref> V&nbsp;květnu 2008 předložili poslanci Strany zelených návrh ústavního zákona o&nbsp;referendu o&nbsp;přímé volbě prezidenta republiky. Otázka pro referendum podle návrhu měla znít: „''Souhlasíte s&nbsp;tím, aby lid volil prezidenta republiky přímo a aby Ústava České republiky byla změněna podle přílohy č. 1 ústavního zákona č. …/2008 Sb.''“ Tento návrh byl poslanci vzat zpět v&nbsp;říjnu 2009.<ref>{{Citace elektronické monografie | autor = Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky | odkaz na autora = Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky | titul = Sněmovní tisk 524: N.ústav.z. o referendu o přímé volbě prezidenta republiky | url = http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=5&T=524 | datum vydání = 2008-28-05 | datum přístupu = 2012-04-02}}</ref> V&nbsp;únoru 2009 předložila další návrh na zavedení přímé volby vláda.<ref name="5-t747">{{Citace elektronické monografie | autor = Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky | odkaz na autora = Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky | titul = Sněmovní tisk 747: Novela z. Ústava České republiky | url = http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=5&T=747 | datum vydání = 2009-02-17 | datum přístupu = 2012-04-02}}</ref> Sněmovní tisk č. 332 (ČSSD) byl zamítnut ve třetím čtení v&nbsp;květnu 2010,<ref name="5-t323" /> tisk č. 747 (vládní návrh) byl v&nbsp;květnu 2009 přikázán výborům, které ho však nikdy neprojednaly.<ref name="5-t747" /> Skupina poslanců ČSSD předložila další návrh zavedení přímé volby v&nbsp;červnu 2010, přičemž tento byl zamítnut v&nbsp;prosinci 2010.<ref>{{Citace elektronické monografie | autor = Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky | odkaz na autora = Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky | titul = Sněmovní tisk 7: Novela z. Ústava České republiky | url = http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=6&T=7 | datum vydání = 2010-06-11 | datum přístupu = 2012-04-02}}</ref>|group="P"}} Návrh byl v&nbsp;Poslanecké sněmovně přijat v&nbsp;prosinci 2011, v&nbsp;Senátu v&nbsp;únoru 2012. Část ústavního zákona č. 71/2012 Sb. má stanovenou účinnost od 1. října 2012, zbývající ustanovení od 8. března 2013. Obecné datum nabytí účinnosti (1. říjen 2012) bylo stanoveno tak, aby umožnilo dodržení termínů pro vyhlášení a konání volby prezidenta přímou volbou. K&nbsp;tomuto datu by pak měl nabýt účinnosti i&nbsp;volební zákon, který má podrobně upravovat přímou volbu prezidenta, a další novely zákonů v&nbsp;souvislosti se zavedením přímé volby. Ustanovení s&nbsp;odloženou účinností (8. březen 2013) se týkají odpovědnosti prezidenta za velezradu a podmínek pro podání ústavní žaloby Senátu proti prezidentovi. Toto datum navazuje na konec volebního období dosavadního prezidenta Václava Klause dne 7. března 2013.<ref>{{Citace elektronické monografie | autor = Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky | odkaz na autora = Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky | titul = Sněmovní tisk 415: Novela z. - Ústava České republiky: tisk 415/0 | url = http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=415&CT1=0 | datum vydání = 2011-06-15 | datum přístupu = 2012-04-02}}</ref>

Do účinnosti ústavního zákona č. 71/2012 Sb. byl prezident republiky volen Parlamentem na společné schůzi obou komor (čl. 54 odst.&nbsp;2 v&nbsp;původním znění).<ref name="54v1-93">{{Citace Sbírky zákonů
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1
 | rok = 1993
 | titul = Ústava České republiky
 | poznámka = Čl. 54 odst.&nbsp;2 v&nbsp;původním znění
}}</ref> Volba prezidenta republiky se konala v&nbsp;posledních třiceti dnech volebního období úřadujícího prezidenta republiky, v&nbsp;případě, že by se úřad uvolnil dříve, měla se volba konat do třiceti dnů (čl.&nbsp;56 v&nbsp;původním znění).<ref name="56v1-93">{{Citace Sbírky zákonů
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1
 | rok = 1993
 | titul = Ústava České republiky
 | poznámka = Čl. 56 v&nbsp;původním znění
}}</ref> Způsob a průběh volby prezidenta byl upraven v&nbsp;článku&nbsp;58 v&nbsp;původním znění Ústavy.<ref name="58v1-93">{{Citace Sbírky zákonů
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1
 | rok = 1993
 | titul = Ústava České republiky
 | poznámka = Čl. 58 v&nbsp;původním znění
}}</ref> Původně skládal prezident slib a vzdával se svého úřadu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny (čl. 59 odst. 1; čl. 61), nově půjde o předsedu Senátu. Ke změně došlo i&nbsp;v&nbsp;otázce pravomocí: k&nbsp;nařízení, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v&nbsp;něm nepokračovalo, je nově vyžadována součinnost vlády, vypadla jednorázová privilegovaná pravomoc vyhlásit referendum o&nbsp;přistoupení České republiky k&nbsp;Evropské unii a jeho výsledek.

=== Imunita zákonodárců a ústavních soudců ===
Zatím poslední změnu Ústavy znamenal ústavní zákon č. 98/2013 Sb., který nabyl účinnosti 1. června 2013. Jím byla po několika letech diskuzí omezena [[Imunita zákonodárců v Česku|imunita]] poslanců, senátorů a soudců Ústavního soudu jen na dobu jejich [[mandát (politika)|mandátu]].

== Struktura Ústavy ==
=== Preambule ===
Původní vládní návrh počítal se zcela odlišnou formulací preambule.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Sládeček | jméno = Vladimír | odkaz na autora = Vladimír Sládeček | příjmení2 = Mikule | jméno2 = Vladimír | odkaz na autora2 = Vladimír Mikule | příjmení3 = Syllová | jméno3 = Jindřiška | odkaz na autora3 = Jindřiška Syllová | titul = Ústava České republiky. Komentář | vydání = 1 | vydavatel = C. H. Beck | místo = Praha | rok = 2007 | počet stran = 949 | strany = 2 | isbn = 978-80-7179-869-9 | poznámka = [dále jen Sládeček (2007)]}}</ref> Nakonec však byla přijata formulace, jejímž hlavním autorem byl Václav Havel a závěrečným editorem předseda České národní rady Milan Uhde.<ref>Šimíček (2010). s. 22.</ref> V&nbsp;rámci preambule je možné vysledovat dvě části: rekapitulační a programově-manifestační. Rekapitulační část odkazuje na historické tradice a státoprávní vývoj na českém území, programově-manifestační část pak zahrnuje deklaraci základních státních cílů a hodnot.<ref>Šimíček (2010). s. 22–23.</ref> Z&nbsp;formulace preambule je možné odvodit republikánský charakter státu a z&nbsp;absence odkazu na náboženství či víru je patrná také skutečnost, že Česká republika je laickým státem.<ref>Šimíček (2010). s. 23.</ref> Provolání označuje za příjemce Ústavy občany České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, tedy nikoli národ, jak tomu činila [[Ústava 1920|Ústavní listina]] z roku 1920. Díky Václavu Havlovi se v&nbsp;preambuli objevuje pojem „''[[občanská společnost]]''“, jenž jinde v&nbsp;Ústavě či v&nbsp;Listině přítomen není.<ref>Sládeček (2007). s. 4.</ref>

=== Hlava první: Základní ustanovení ===
==== Základní princip ====
Ustanovení '''článku&nbsp;1''' Ústavy zakotvuje základní principy celého ústavního systému České republiky. Druhý odstavec byl ke článku připojen v&nbsp;rámci tzv. euronovely Ústavy.<ref name="sim25">Šimíček (2010). s. 25.</ref> Článek jedna také jako jediný článek Ústavy vymezuje název státu. Z&nbsp;ustanovení také vyplývá, že stát je [[Republika|republikou]], přičemž toto je možné vyvodit již z&nbsp;preambule, ale zároveň i&nbsp;dalších ustanovení Ústavy.<ref name="sim25" /><ref>Sládeček (2007). s. 7.</ref> Republika je poté vymezena jako svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát, jenž je založený na úctě k&nbsp;právům a svobodám člověka a občana.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 1
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl1
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Svrchovanost značí, že Česká republika je plně způsobilá k&nbsp;právům a právním úkonům, je plnoprávným subjektem mezinárodního práva a je nezávislá na jiné moci.<ref name="sla8">Sládeček (2007). s. 8.</ref> Svrchovanost však může být dobrovolně omezena účastí na mezinárodní organizaci&nbsp;– v&nbsp;takovém případě se jedná o&nbsp;koncept tzv. sdílené či slité suverenity&nbsp;– a konkrétně v&nbsp;případě České republiky se jedná o&nbsp;její členství v&nbsp;[[Evropská unie|Evropské unii]].<ref name="sim26">Šimíček (2010). s. 26.</ref><ref>{{Citace periodika | příjmení = Wagnerová | jméno = Eliška | odkaz na autora = Eliška Wagnerová | titul = Suverenita z různých perspektiv | periodikum = Jurisprudence | rok = 2009 | číslo = 8 | strany = 3 | issn = 1212-9909}}</ref> Prohlášení, že republika je „''jednotný''“ stát má znamenat, že se nejedná o&nbsp;jakoukoliv formu konfederace či federace.<ref name="sla8" /> Definice České republiky jako demokratického právního státu zdůrazňuje spojení těchto dvou zásad – demokratického a právně-státního, přičemž změna jejich podstatných náležitostí je z&nbsp;dikce čl.&nbsp;9 Ústavy nepřípustná.<ref name="sim26" /> Pojem právního státu má být&nbsp;– také s&nbsp;ohledem na judikaturu Ústavního soudu&nbsp;– vykládán v&nbsp;materiálním a nikoliv jen ve formálním smyslu. Již v&nbsp;prosinci 1993 Ústavní soud judikoval, že: „''[ú]stava akceptuje a respektuje princip legality jako součást celkové koncepce právního státu, neváže však pozitivní právo jen na formální legalitu, ale výklad a použití právních norem podřizuje jejich obsahově materiálnímu smyslu, podmiňuje právo respektováním základních konstitutivních hodnot demokratické společnosti a těmito hodnotami také užití právních norem měří.''“<ref>{{Citace soudního rozhodnutí
 | rozhodnutí = Nález Ústavního soudu České republiky
 | datum vydání = 21. 12. 1993
 | spisová značka = Pl. ÚS 19/93
 | url = http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-19-93
 | datum přístupu = 2020-04-11
 | poznámka = publikováno pod č. 14/1994 Sb.
}}</ref> Konstatování, že republika je stát „''založený na úctě k&nbsp;právům a svobodám člověka a občana''“ je zakotvením státního cíle, který zavazuje [[státní moc]]. Formulace pak úzce souvisí s&nbsp;článkem&nbsp;3, jenž prohlašuje Listinu součástí ústavního pořádku a článkem&nbsp;9, podle něhož je zakázána&nbsp;– a to i&nbsp;ústavodárci&nbsp;– změna podstatných náležitostí demokratického právního státu.<ref>Šimíček (2010). s. 30.</ref> Česká republika jako právní a demokratický stát je v podstatě také nepochybně sociálním státem, ačkoliv taková formulace není v&nbsp;Ústavě výslovně uvedena.<ref>{{Citace soudního rozhodnutí
 | rozhodnutí = Nález Ústavního soudu České republiky
 | datum vydání = 18. 11. 2008
 | spisová značka = I. ÚS 1835/07
 | url = http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-1835-07_1
 | datum přístupu = 2020-04-11
 | poznámka = překonán stanoviskem pléna Pl. ÚS-st. 33/11 z 8. 11. 2011
}}</ref> Odstavec druhý pak přebírá základní zásadu mezinárodního práva o&nbsp;poctivém plnění mezinárodních závazků a do Ústavy byl připojen až euronovelou Ústavy. Z&nbsp;tohoto odstavce pak vyplývají povinnosti subjektům státní moci, především zákonodárci, aby nepřijímal zákony, jež by znemožňovaly dodržení mezinárodněprávních závazků. Součástí aplikace mezinárodněprávní normy je také zohlednění judikatury mezinárodních institucí soudního typu, jež mají za úkol tyto normy aplikovat.<ref>Šimíček (2010). s. 30–33.</ref>

Před ratifikací [[Lisabonská smlouva|Lisabonské smlouvy]] v roce [[2009]] vyjádřili někteří politici obavy, že její vtělení do právního řádu České republiky může do těchto základních principů zasáhnout. Ústavní soud nicméně ve svém nálezu Pl. ÚS 19/08 judikoval, že je „''důležité poukázat na možnost členského státu z Evropské unie vystoupit postupem stanoveným v čl. 50 Smlouvy o EU; explicitní artikulace této možnosti v Lisabonské smlouvě je nesporným potvrzením principu States are the Masters of the Treaty a trvající svrchovanosti členských států.''“<ref>{{Citace soudního rozhodnutí
 | rozhodnutí = Nález Ústavního soudu České republiky
 | datum vydání = 26. 11. 2008
 | spisová značka = Pl. ÚS 19/08
 | url = http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-19-08_1
 | datum přístupu = 2017-03-09
 | poznámka = publikováno pod č. 446/2008 Sb.
}}</ref>

==== Státní moc ====
V&nbsp;roce 1863 vymezil [[Abraham Lincoln]] při projevu v&nbsp;[[Gettysburg]]u tři znaky vymezující demokracii: vládu lidu, lidem a pro lid.<ref>Filip (2003b). s. 202.</ref> Vláda lidu je upravena v&nbsp;čl. 2 odst. 1, vláda lidem v&nbsp;odst. 1 věty za středníkem ve spojení s&nbsp;odst. 2, a vláda pro lid v&nbsp;odst. 3 článku 2 Ústavy.<ref name="sim47">Šimíček (2010). s. 47.</ref> První odstavec '''článku 2''' zakotvuje princip svrchovanosti lidu a dělbu státní moci na [[zákonodárná moc|zákonodárnou]], [[výkonná moc|výkonnou]] a [[soudní moc|soudní]].<ref name="sim47" /> Princip svrchovanosti lidu je v&nbsp;zásadě politický&nbsp;nikoliv právní&nbsp;– pojem, který značí, že je to právě lid, jenž disponuje právem vytvořit systém hodnot, institucí a procedur, prostřednictvím nichž se má stát řídit. Zároveň je vyloučeno, aby existoval státní orgán, jenž by přímo či nepřímo svou legitimitu neodvozoval od lidu.<ref>Šimíček (2010). s. 48–49.</ref> Odstavec druhý vytváří možnost přijmout [[ústavní zákon]], který by zakotvil možnost zavést některý z&nbsp;institutů přímé demokracie&nbsp;– především referenda.<ref>Šimíček (2010). s. 51.</ref> Vládní návrh Ústavy s&nbsp;tímto ustanovením nepočítal, neboť ODS a [[Občanská demokratická aliance]] (ODA) byly proti referendu. Jakmile se však objevila hrozba nepřijetí Ústavy v&nbsp;České národní radě, přišli někteří poslanci ODS s&nbsp;návrhem, aby bylo k&nbsp;Ústavě uspořádáno ratifikační referendum.<ref>Filip (2003a). s. 31.</ref> Nakonec bylo ustanovení do Ústavy zakomponováno především z&nbsp;popudu některých sociálnědemokratických poslanců a na naléhání Václava Havla.<ref>Šimíček (2010). s. 52.</ref> Ačkoliv bylo od přijetí Ústavy připraveno několik návrhů ústavních zákonů o&nbsp;referendu, zatím jediné celostátní referendum, jež se uskutečnilo, bylo o&nbsp;přistoupení České republiky k&nbsp;Evropské unii, kvůli němuž byla přijata i&nbsp;novela Ústavy.<ref>Šimíček (2010). s. 52–53.</ref> Odstavce&nbsp;3 a 4 upravují zásadu enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí a zásadu legální licence. Zásada enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí vyjadřuje, že veřejnou moc lze uplatňovat jen v&nbsp;případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon.<ref name="gerloch82">Gerloch (2004). s. 82.</ref> Zásada legální licence, jež je opakem zásady enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, vyjadřuje, že každý může činit vše, co zákon nezakazuje a naopak není povinen činit nic, co mu zákon neukládá.<ref>Gerloch (2004). s. 117.</ref> Je zde patrná podobnost s&nbsp;ustanovením čl.&nbsp;2 Listiny, avšak zatímco Ústava hovoří o&nbsp;„''každém občanu''“, Listina tento okruh rozšiřuje na „''každého''“.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 2
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl2
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref><ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Usnesení předsednictva České národní rady
 | číslo = 2/1993 Sb.
 | název = o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky
 | část = čl. 2
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-2#cl2
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref>

==== Listina základních práv a svobod ====
'''Článek&nbsp;3''' vymezující, že Listina základních práv a svobod je součástí ústavního pořádku České republiky, není obvyklým ustanovením ústav.<ref>Šimíček (2010). s. 63.</ref> Článek&nbsp;3 byl do Ústavy zakomponován až v&nbsp;prosinci 1992 jako výsledek politické dohody: vládní návrh na Listinu vůbec neodkazoval, pozdější návrhy již Listinu zmiňovaly alespoň v&nbsp;přechodných a závěrečných ustanoveních, což však bylo považováno za způsob, který neodpovídal významu Listiny. Nakonec všechny výbory ČNR v&nbsp;prosinci 1992 navrhly, aby byl odkaz na Listinu uveden již přímo v&nbsp;první hlavě Ústavy.<ref>Šimíček (2010). s. 66.</ref> Zvláštností ustanovení je také podivný slovosled, který byl zvolen proto, aby slovo Listina mohlo být psáno s&nbsp;velkým počátečním písmenem.<ref>Šimíček (2010). s. 63–65.</ref> Listina, která byla doposud připojena k&nbsp;ústavnímu zákonu č.&nbsp;23/1991&nbsp;Sb., byla od něj oddělena a nově vyhlášena formou zvláštního usnesení Předsednictva ČNR č.&nbsp;2/1993&nbsp;Sb. Tento postup Předsednictva ČNR v&nbsp;následujícím období posloužil ke zpochybnění normativní povahy Listiny jako takové.<ref>Šimíček (2010). s. 65.</ref> Podobný odkaz na úpravu základních práv a svobod se nacházel také v&nbsp;[[Prosincová ústava|prosincové ústavě]] (1867) a ve [[Prozatímní ústava|druhém ústavním provizoriu]] (č.&nbsp;37/1918&nbsp;Sb.&nbsp;z. a n.).<ref>Šimíček (2010). s. 68.</ref>

==== Soudní ochrana ====
'''Článek&nbsp;4''', podle něhož jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci, nezakládá ochranu toliko na ta práva, jež jsou upravena v&nbsp;Listině, ale také v&nbsp;jiných ústavních předpisech a mezinárodních úmluvách.<ref>Šimíček (2010). s. 74.</ref>

==== Politický systém a politická rozhodnutí ====
Podstata politického systému České republiky je vyjádřena v&nbsp;'''článku&nbsp;5''' Ústavy, v&nbsp;němž jsou také zakotveny [[Politická strana|politické strany]], jimž je přiznána nezastupitelná úloha.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Klíma | jméno = Karel | odkaz na autora = Karel Klíma | spoluautoři = et al. | titul = Komentář k Ústavě a Listině | vydavatel = Aleš Čeněk | místo = Plzeň | rok = 2005 | počet stran = 1019 | strany = 61 | isbn = 80-86898-44-X | poznámka = [dále jen Klíma (2005)]}}</ref> Jejich prostřednictvím se občané účastní na politickém životě společnosti. Vznik politické strany musí být svobodný a nepodléhá tudíž povolení ze strany státního orgánu (k jejímu fungování je nicméně vyžadována registrace). Důraz na volnou soutěž odmítá omezování plurality stran a vedoucí úlohu jakékoli z nich. Strany a hnutí nesmějí své zájmy prosazovat násilím. Fungování stran a hnutí potom blíže upravuje zákon č. 424/1991 Sb. (o sdružování v politických stranách a politických hnutích).

K&nbsp;politickému rozhodování se váže '''článek&nbsp;6''', který zakotvuje princip vlády většiny a ochranu [[Menšina|menšin]].<ref>Šimíček (2010). s. 121–123.</ref>

==== Ochrana přírody ====
'''Článek&nbsp;7''' zakotvující ochranu přírody původní vládní návrh Ústavy nezahrnoval. Jeho autorem je Václav Havel, který byl přesvědčen o&nbsp;vhodnosti mít v&nbsp;Ústavě „''ekologický paragraf''“. Nakonec byla do Ústavy přijata redukovaná podoba Havlova návrhu.<ref>Šimíček (2010). s. 131.</ref>

==== Územní samospráva ====
'''Článek&nbsp;8''' je základním ustanovením zaručující princip územní samosprávy, jehož odstranění by bylo porušení nejen [[Evropská charta místní samosprávy|Evropské charty místní samosprávy]], ale také ústavně nepřípustné kvůli zásahu do podstatných náležitostí demokratického právního státu. Územní samospráva je pak dále rozvedena v&nbsp;čl. 99 až 105.<ref>Sládeček (2007). s. 63–64.</ref>

==== Změna ústavy a imperativ nezměnitelnosti ====
'''Článek&nbsp;9''' vymezuje tři základní pravidla, a to že změna Ústavy může být provedena toliko formou [[ústavní zákon|ústavního zákona]] (odst.&nbsp;1), že ani takovou formou není možné změnit podstatné náležitosti demokratického právního státu (odst.&nbsp;2) a že toto „[[materiální jádro Ústavy České republiky|materiální jádro Ústavy]]“ nesmí být odstraněno nebo ohroženo ani výkladem právních předpisů (odst.&nbsp;3).<ref>Šimíček (2010). s. 150.</ref> Odstavec druhý, tj. vymezení, že změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná, je tzv. ''imperativem nezměnitelnosti materiálního jádra Ústavy''. Historicky se poprvé takový imperativ objevil v&nbsp;ústavě Francouzské republiky ze srpna 1884, kterým bylo stanoveno, že republikánská forma vlády nemůže být předmětem revize. Identická konstrukce se nachází i&nbsp;v&nbsp;současné Ústavě Francouzské republiky.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Holländer | jméno = Pavel | odkaz na autora = Pavel Holländer | titul = Filosofie práva | vydavatel = Aleš Čeněk | místo = Plzeň | rok = 2006 | počet stran = 303 | strany = 50 | isbn = 80-86898-96-2 | poznámka = [dále jen Holländer (2006)]}}</ref> V&nbsp;roce 1949 přijatý Základní zákon Spolkové republiky Německo reagoval nejen procedurální úpravou, ale také i&nbsp;dalšími dvěma omezeními, na vývoj z&nbsp;let 1919 až 1945. První omezení stanovuje, že Základní zákon může být měněn pouze zákonem, jenž výslovně mění či doplňuje text Základního zákona. Druhým opatřením bylo vyjmutí materiálního ohniska z&nbsp;dispozice ústavodárce, čímž se hovoří o&nbsp;imperativu nezměnitelnosti či o&nbsp;''klausuli věčnosti''.<ref>Holländer (2006). s. 55–56.</ref><ref name="sim154">Šimíček (2010). s. 154.</ref> Německá klausule věčnosti (''{{cizojazyčně|de|Ewigkeitsklausul}}'') na rozdíl od české blíže specifikuje materiální ohnisko (členění spolku do zemí, spolupůsobení zemí při zákonodárství, důstojnost člověka, principy demokratického a sociálního státu, suverenity lidu, dělbu moci, vázanost státní moci zákonem a právo na odpor).<ref name="sim154" />

==== Vázanost mezinárodními smlouvami ====
Klíčová norma pro inkorporaci mezinárodního práva se nachází v&nbsp;'''článku&nbsp;10''' Ústavy. Do euronovely Ústavy poskytoval článek mezinárodním smlouvám o&nbsp;lidských právech a základních svobodách sílu obdobnou ústavnímu pořádku. Euronovelou byl okruh smluv rozšířen a byla zavedena aplikační přednost.<ref>Šimíček (2010). s. 178–181.</ref>

==== Přenesená pravomoc, povinnost informovat a právo vyjádření ====
'''Články&nbsp;10a''' a '''10b''' byly do Ústavy zakomponovány tzv. euronovelou Ústavy a byly reakcí na přistoupení České republiky k&nbsp;Evropské unii. Článek&nbsp;10a upravuje podmínky přenesení pravomoci na mezinárodní organizaci nebo instituci, přičemž v&nbsp;souvislosti s&nbsp;otázkami, jež souvisejí se závazky vyplývajícími z&nbsp;členství v&nbsp;takovém subjektu, je založena povinnost vlády informovat Parlament a právo komor parlamentu se k&nbsp;tomuto vyjádřit (čl. 10b).<ref>Sládeček (2007). s. 85–105.</ref>

==== Územní celistvost ====
Základní ústavní východisko pro vymezení a určení státního území se nachází v&nbsp;'''článku&nbsp;11''', jenž zároveň určuje, že ke změnám [[státní hranice]] může dojít pouze prostřednictvím ústavního zákona.<ref>Šimíček (2010). s. 229, 231.</ref>

==== Státní občanství ====
Úprava nabývání a pozbývání [[Státní občanství České republiky|státního občanství]] se nachází v&nbsp;ustanovení '''článku&nbsp;12''', podle kterého není možné státní občanství pozbýt proti své vůli. V&nbsp;roce 2007 byl připraven návrh ústavního zákona o&nbsp;státním občanství, který měl především zakotvit, že na udělení státního občanství není právní nárok, což byla nejspíše snaha o&nbsp;překonání judikatury Nejvyššího správního soudu, podle níž na udělení státního občanství je subjektivní právo.<ref>Šimíček (2010). s. 240.</ref> [[Zákon o státním občanství České republiky]] č. 186/2013 Sb. nabyl účinnosti 1. ledna 2014 a v § 12 stanovil, že na získání občanství není právní nárok.

==== Hlavní město ====
Ústavní zakotvení [[Praha|Prahy]] jako hlavního města se nachází v&nbsp;'''článku&nbsp;13''' Ústavy.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 13
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl13
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Autorem ustanovení byl Pavel Zářecký, jako redundantní ho původně označil tehdejší premiér Václav Klaus.<ref>Němeček (2010). s. 93.</ref>

==== Státní symboly ====
První odstavec '''článku&nbsp;14''' obsahuje taxativní výčet [[Státní symboly České republiky|státních symbolů České republiky]], kterými jsou malý a velký [[Státní znak České republiky|státní znak]], [[Státní barvy České republiky|státní barvy]], [[Česká vlajka|státní vlajka]], [[Vlajka prezidenta České republiky|vlajka prezidenta republiky]], [[Státní pečeť České republiky|státní pečeť]] a [[Česká hymna|státní hymna]]. Pouhý výčet státních symbolů bez jejich další ústavní konkretizace je jevem poměrně výjimečným.<ref>Šimíček (2010). s. 269.</ref> Státní symboly blíže upravuje na základě odkazu zákon č. 3/1993 Sb. (o státních symbolech České republiky), jejich užívání potom zákon č. 352/2001 Sb. (o užívání státních symbolů České republiky).

=== Hlava druhá: Moc zákonodárná ===
==== Parlament, jeho komory a členové ====
[[Soubor:Praha, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky.jpg|náhled|vlevo|Sídlo Poslanecké sněmovny, Praha]]
Hlava druhá Ústavy (čl.&nbsp;15 až 53) zakotvuje postavení Parlamentu jako nositele moci zákonodárné a ústavodárné. '''Článek 15 '''vymezuje, že zákonodárná moc náleží [[Parlament České republiky|Parlamentu]], jenž je tvořen dvěma komorami, a to [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|Poslaneckou sněmovnou]] a [[Senát Parlamentu České republiky|Senátem]].<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 15
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl15
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Poslanecká sněmovna má z&nbsp;dikce '''článku&nbsp;16''' dvě stě poslanců volených na čtyřleté období, Senát 81 senátorů volených na šestileté období, přičemž každé dva roky se volí třetina senátorů.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 16
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl16
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> '''Článek&nbsp;17''' upravuje lhůty voleb, '''článek&nbsp;18''' pak aktivní [[volební právo]] a způsob volby.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 17 a 18
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl17
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Volby do Poslanecké sněmovny se konají na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva dle zásad poměrného zastoupení, do Senátu se volí tajným hlasováním taktéž na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, ovšem podle zásad většinového volebního systému. Aktivní volební právo, tj. právo volit, má každý občan České republiky, který dosáhl věku osmnácti let.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 18
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl18
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Pasivní volební právo, tj. právo být volen, je upraveno v&nbsp;'''článku&nbsp;19''': do Poslanecké sněmovny mohou být zvoleni občané České republiky, kteří mají aktivní volební právo a dosáhli věku 21&nbsp;let. Do Senátu může být zvolen každý občan České republiky, který má aktivní volební právo a který dosáhl věku 40&nbsp;let. Mandát z&nbsp;dikce Ústavy vzniká zvolením.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 19
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl19
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Za den zvolení se považuje poslední den voleb.<ref>Šimíček (2010). s. 336.</ref> Další podmínky výkonu volebního práva, organizaci voleb a rozsah soudního přezkumu stanovuje na základě odkazu v&nbsp;'''článku 20''' Ústavy zákon.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 20
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl20
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Vzájemná neslučitelnost členství v&nbsp;obou komorách Parlamentu je zakotvena v&nbsp;'''článku 21'''.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 21
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl21
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Pravá inkompatibilita, tj. neslučitelnost funkcí s&nbsp;ohledem na možný střet veřejného zájmu při výkonu různých funkcí v&nbsp;rámci trojdělby státní moci, je upravena v&nbsp;'''článku&nbsp;22'''.<ref>Šimíček (2010). s. 365–366.</ref> S&nbsp;funkcí poslance či senátora je tak neslučitelný výkon funkce prezidenta republiky, soudce, na základě odkazu na zákon&nbsp;– jedná se o&nbsp;159/2006&nbsp;Sb.&nbsp;– také funkce vykonávané v&nbsp;pracovněprávní vztahu nebo služebním poměru k&nbsp;České republice, pokud jde o&nbsp;funkce jmenované, poté také funkce, v&nbsp;nichž se při výkonu státní správy rozhoduje na ministerstvech, jiných správní úřadech, státním zastupitelství či soudech, bezpečnostních sborech a ozbrojených silách České republiky, Nejvyšším kontrolním úřadu, [[Kancelář prezidenta republiky|Kanceláři prezidenta republiky]], Kanceláři Poslanecké sněmovny a Kanceláři Senátu, [[Pozemkový fond České republiky|Pozemkovém fondu České republiky]] či jiných státních fondech a v&nbsp;[[Kancelář Veřejného ochránce práv|Kanceláři Veřejného ochránce práv]].<ref>Šimíček (2010). s. 367.</ref> '''Článek 23''' Ústavy upravuje slib poslance a senátora.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 23
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl23
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> '''Článek 24''' řeší vzdání se mandátu, '''článek 25''' pak zánik mandátu.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 24 a 25
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl24
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Mandát zaniká odepřením slibu nebo složením slibu s&nbsp;výhradou, uplynutím volebního období, vzdáním se mandátu, ztrátou volitelnosti, rozpuštěním Poslanecké sněmovny&nbsp;– v&nbsp;případě poslanců&nbsp;– a vznikem neslučitelnosti dle článku&nbsp;22 Ústavy.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 25
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl25
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref>

Ve vztahu k&nbsp;mandátu Ústava dále upravuje jeho výkon v&nbsp;'''článku&nbsp;26'''.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 26
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl26
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> [[Imunita (právo)|Imunita]] je upravena v&nbsp;ustanovení '''článku&nbsp;27''' Ústavy, odst.&nbsp;1 vylučuje jakýkoliv postih poslance či senátora pro hlasování v&nbsp;plénu či orgánech obou komor; odstavec druhý pak upravuje tzv. hmotněprávní neodpovědnost ([[indemnita|indemnitu]]) poslanců a senátorů vztahující se na projevy učiněné v&nbsp;Poslanecké sněmovně, anebo v&nbsp;Senátu či orgánech komor Parlamentu. Z&nbsp;dikce třetího odstavce podléhá poslanec či senátor za spáchané [[Přestupek|přestupky]] jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem, nestanoví-li zákon jinak. S&nbsp;ohledem na čtvrtý odstavec jsou poslanci a senátoři v&nbsp;zásadě po dobu svého mandátu nestíhatelní. Člena Parlamentu lze zadržet&nbsp;– dle odstavce&nbsp;5&nbsp;– toliko tehdy, pokud byl dopaden při spáchání [[Trestný čin|trestného činu]] či bezprostředně poté.<ref>Sládeček (2007). s. 219.</ref><ref>Šimíček (2010). s. 394, 396, 398 a 401.</ref> Právo odepřít svědectví o&nbsp;skutečnostech, které se poslanec či senátor dozvěděl v&nbsp;souvislosti s&nbsp;výkonem mandátu, a to i&nbsp;po skončení mandátu, je zakotveno ve '''článku&nbsp;28''' Ústavy.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 28
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl28
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Funkcionáři komor&nbsp;– předsedové a místopředsedové Poslanecké sněmovny a Senátu&nbsp;– jsou z&nbsp;dikce '''článku&nbsp;29''' voleni a odvoláváni svou komorou Parlamentu.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 29
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl29
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Poslanecká sněmovna dle '''článku&nbsp;30''' Ústavy může zřídit [[Vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky|vyšetřovací komisi]] pro prošetření věci veřejného zájmu. Vyhrazení práva zřídit vyšetřovací komise Poslanecké sněmovně souvisí s&nbsp;odpovědností vlády Sněmovně.<ref>Klíma (2005). s. 182.</ref> Vyšetřovací komise je zřizována usnesením.<ref>Šimíček (2010). s. 414.</ref> Podle '''článku&nbsp;31''' zřizují komory [[Výbory Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky|výbory]] a [[Komise Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky|komise]] jako své orgány, přičemž činnost těchto orgánů komor je upravena zákonem.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 31
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl31
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Mezi orgány Parlamentu je třeba neformálně počítat i&nbsp;delegace, které reprezentují stát kupř. v&nbsp;Parlamentním shromáždění NATO či [[Rada Evropy|Rady Evropy]].<ref>Šimíček (2010). s. 423.</ref> '''Článek&nbsp;32''' zakotvuje omezení současného výkonu členství ve vládě a v&nbsp;Parlamentu, když je stanovena neslučitelnost vládní funkce s&nbsp;funkcí funkcionáře komory Parlamentu.<ref>Šimíček (2010). s. 427.</ref>

==== Náhradní zákonodárství ====
'''Článek&nbsp;33''' upravuje tzv. náhradní či nouzové zákonodárství: podle tohoto ustanovení může Senát v&nbsp;době, kdy je rozpuštěna Poslanecká sněmovna ve věcech, jež nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona, vydat [[zákonné opatření Senátu|zákonné opatření]].<ref>Klíma, s, 187.</ref><ref name="pvs-u33">{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 33
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl33
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Zákonná opatření jsou ústavně vyloučena ve věcech Ústavy, [[státní rozpočet|státního rozpočtu]], [[státní závěrečný účet|státního závěrečného účtu]], volebního zákona a mezinárodních smluv dle článku 10.<ref name="pvs-u33" /> Nepanuje teoretická shoda, zda se nemožnost přijímání zákonných opatření vztahuje jen k&nbsp;Ústavě či k&nbsp;ústavnímu pořádku.<ref>Šimíček (2010). s. 432.</ref> Zákonné opatření může Senátu navrhnout jedině vláda, dále je upraveno, kdo zákonná opatření podepisuje, prezident nemá právo suspenzivního veta.<ref name="sim434">Šimíček (2010). s. 434.</ref> Zákonná opatření musejí být [[Ratihabice|ratihabována]] Poslaneckou sněmovnou na její první schůzi a pokud je tato neschválí, pozbývají platnosti.<ref name="sim434" />

Tohoto nástroje využil Senát poprvé poté, co byla prezidentem k 28. srpnu 2013 rozpuštěna Poslanecká sněmovna. Na návrh vlády přijal zákonná opatření o dani z nabytí nemovitých věcí, veřejných zakázkách a o zdravotním pojištění.

==== Zasedání komor, rozpuštění sněmovny a veřejnost schůzí ====
Zasedání komor Parlamentu upravuje '''článek&nbsp;34''' Ústavy, podle něhož jsou zasedání komor stálá, což je zřetelný rozdíl oproti Ústavní listině z&nbsp;roku 1920, podle níž byla zasedání konána v&nbsp;určitých obdobích a byla zahajována a ukončována aktem presidenta republiky.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 34
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl34
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref><ref>Šimíček (2010). s. 437.</ref> Institut rozpuštění Poslanecké sněmovny je upraven v&nbsp;'''článku&nbsp;35''' a v&nbsp;roce 2009 byl rozšířen o&nbsp;institut samorozpuštění, když Ústavní soud zrušil svým nálezem ''ad hoc'' přijatý [[Ústavní zákon o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny|ústavní zákon ke zkrácení volebního období]].<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 35
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl35
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref><ref>Šimíček (2010). s. 449.</ref> Schůze komor jsou veřejné ('''čl.&nbsp;36'''), avšak zákonem toto může být vyloučeno.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 36
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl36
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref>

==== Společná schůze ====
[[Soubor:Volba prezidenta.jpg|náhled|Volba prezidenta republiky, 2008]]
Společná schůze obou komor Parlamentu je upravena v&nbsp;'''článku&nbsp;37'''. Koná se při složení slibu nastupujícího prezidenta republiky (čl.&nbsp;59 odst.&nbsp;1). V&nbsp;některých případech je však vhodné, aby se poslanci a senátoři sešli společně i&nbsp;při jiné příležitosti&nbsp;– kupř. u&nbsp;příležitosti vystoupení hlavy státu či zahraničního státníka&nbsp;– a proto připadají v&nbsp;úvahu společná jednání, jež však nemohou v&nbsp;žádném případě vyústit v&nbsp;autoritativní projev vůle.<ref>Klíma (2005). s. 203.</ref> Společnou schůzi svolává předseda Poslanecké sněmovny a pro její jednání platí jednací řád Poslanecké sněmovny.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 37
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl37
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref>

==== Schůze, podmínky přijímání usnesení ====
Právo i&nbsp;povinnost člena vlády účastnit se schůzí Poslanecké sněmovny, vycházející ze vztahu vlády a Sněmovny, je upraveno v&nbsp;'''článku&nbsp;38''' Ústavy.<ref>Šimíček (2010). s. 463.</ref> Způsobilost komor parlamentu k&nbsp;přijímání jejich usnesení je upravena v&nbsp;ustanovení '''článku&nbsp;39''' Ústavy. Zde je vymezeno kvórum, tj. nejmenší počet členů komory, kteří musejí být přítomni, aby byla komora usnášeníschopná.<ref>Šimíček (2010). s. 468.</ref> Komory se mohou usnášet za přítomnosti alespoň jedné třetiny členů komory, avšak toliko jednat může komora i&nbsp;za situace, kdy počet přítomných nedosahuje jedné třetiny, přítomen však musí být alespoň jeden člen komory, jenž řídí schůzi.<ref name="U391" /><ref>Šimíček (2010). s. 469.</ref> Odstavec&nbsp;2 článku&nbsp;39 upravuje prostou většinu nutnou pro přijetí usnesení komory, třetí odstavec pak vymezuje většinu v&nbsp;případech usnesení o&nbsp;vyhlášení válečného stavu, k&nbsp;přijetí usnesení o&nbsp;souhlasu s&nbsp;vysláním ozbrojených sil ČR mimo území republiky nebo s&nbsp;pobytem ozbrojených sil jiných států na území republiky, jakož i&nbsp;k&nbsp;přijetí usnesení o&nbsp;účasti ČR v&nbsp;obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je republika členem&nbsp;– v&nbsp;těchto případech je potřebná absolutní většina, tj. nejméně 101 hlasů poslanců a 41 senátorů. Čtvrtý odstavec pak upravuje kvalifikovanou většinu nutnou k&nbsp;přijetí ústavního zákona a souhlasu k&nbsp;ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v&nbsp;čl.&nbsp;10a odst.&nbsp;1, zde je potřebná třípětinová většina všech poslanců (120) a třípětinová většina přítomných senátorů (49 hlasů, při minimální prezenci ovšem pouhých 17).<ref>Šimíček (2010). s. 468–476.</ref>

==== Zákonodárný proces ====
Články&nbsp;40 až 52 upravují [[Zákonodárný proces v Česku|zákonodárný proces]]: '''čl.&nbsp;40''' podmínky přijímání určitých zákonů, kdy je vyžadováno schválení oběma komorami (je zde např. zmíněn zákon o&nbsp;zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i&nbsp;navenek, tzv. [[stykový zákon]]), '''čl.&nbsp;41''' zákonodárnou iniciativu, jež přísluší jednotlivému poslanci, skupině poslanců, Senátu jako celku, vládě a zastupitelstvu vyššího územního samosprávného celku. '''Článek&nbsp;42''' určuje, že návrh zákona o&nbsp;státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu podává vláda a tyto návrhy projednává a usnáší se o&nbsp;nich jen Sněmovna, '''čl.&nbsp;43''' upravuje otázky bezpečnosti republiky, '''čl.&nbsp;44''' zakotvuje právo vlády v&nbsp;zákonodárném procesu, úprava postupu schváleného návrhu zákona mezi komorami se nachází v&nbsp;'''článku&nbsp;45'''. Projednání Senátem je řešeno v&nbsp;'''článku&nbsp;46''', '''článek&nbsp;47''' pak řeší opakované projednání návrhu Poslaneckou sněmovnou, když byl návrh zákona zamítnut nebo vrácen Senátem. '''Čl.&nbsp;48''' zakotvuje institut vyjádření vůle Senátu nezabývat se návrhem zákona, jenž byl schválen Sněmovnou. Ratifikace mezinárodních smluv je upravena v&nbsp;'''článku&nbsp;49''', právo suspenzivního [[Veto|veta]] prezidenta republiky v&nbsp;'''článku&nbsp;50'''. Podepisování zákonů upravuje '''článek&nbsp;51''' a vyhlášení zákonů a mezinárodních smluv '''článek&nbsp;52'''.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 40 až 52
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl40
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref>

==== Právo interpelace ====
Právo [[interpelace]], tj. právo poslanců klást členům vlády dotazy se žádostí o&nbsp;vysvětlení, spojené s povinností členů vlády odpovědět, je zakotveno v&nbsp;'''článku&nbsp;53''' Ústavy.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 53
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl53
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Ústní i písemné interpelace se podle jednacího řádu konají ve čtvrtek.

=== Hlava třetí: Moc výkonná ===
Ústava nedefinuje pojem výkonné moci, a tak je jeho obsah nutné odvodit z&nbsp;jednotlivých ustanovení hlavy třetí Ústavy, čímž je do moci výkonné zařazen [[Prezident České republiky|prezident]] (čl.&nbsp;54 až 66), [[Vláda České republiky|vláda]] (čl.&nbsp;67 až 78), [[Ministerstvo|ministerstva]] a jiné [[správní úřad]]y (čl.&nbsp;79) a [[státní zastupitelství]] (čl.&nbsp;80).<ref>Sládeček (2007). s. 406–407.</ref>

==== Prezident republiky ====
Prezident republiky je z&nbsp;dikce čl.&nbsp;54 odst.&nbsp;1 Ústavy hlavou státu, která je volena v přímých volbách (odst.&nbsp;2).<ref name="#2">{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 54
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl54
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Prezident republiky není z&nbsp;dikce Ústavy z&nbsp;výkonu své funkce odpovědný, výjimku tvoří možnost stíhat prezidenta pro [[velezrada|velezradu]] (čl.&nbsp;65 odst.&nbsp;2 Ústavy). Neodpovědnost se týká pouze výkonu funkce, čímž není vyloučeno, aby byl prezident hnán k&nbsp;odpovědnosti v&nbsp;majetkových, rodinněprávních či osobnostních záležitostech.<ref>Šimíček (2010). s. 667.</ref> Problematické však v&nbsp;těchto případech může být odlišení výkonu a „nevýkonu“ funkce.<ref>Sládeček (2007). s. 414.</ref>

Prezident republiky se z&nbsp;dikce '''čl.&nbsp;55''' Ústavy ujímá úřadu složením slibu, jehož znění se nachází v&nbsp;'''článku&nbsp;59''' odst.&nbsp;2 a který skládá do rukou předsedy Senátu na společné schůzi obou komor (čl.&nbsp;59 odst.&nbsp;1). Volební období prezidenta trvá pět let a začíná dnem složení slibu.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 55
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl55
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Jestliže prezident odmítne složit slib, nebo pokud složí slib s&nbsp;výhradou, pohlíží se na něj dle '''článku&nbsp;60''', jako by nebyl zvolen.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 60
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl60
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref>

[[Volba prezidenta České republiky|Volba prezidenta republiky]] se po zavedení přímé volby v&nbsp;roce 2012 koná tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva ('''čl. 54''').<ref name="#2"/> V&nbsp;otázce podmínek výkonu volebního práva, navrhování kandidátů, vyhlašování a provádění volby a v&nbsp;otázce soudního přezkumu odkazuje ústava na zvláštní zákon ('''čl. 58''').<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 58
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl58
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Ústava však v '''čl. 56''' určuje, že prezidentem republiky je zvolen kandidát, jenž obdržel nadpoloviční většinu platných hlasů oprávněných voličů. Není-li takový kandidát, koná se za čtrnáct dnů po začátku prvního kola volby druhé kolo, do kterého postupují dva nejúspěšnější kandidáti z&nbsp;prvního kola. Při rovnosti hlasů postupují do druhého kola volby všichni kandidáti, kteří v&nbsp;prvním kole získali nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voličů, a nejsou-li takoví kandidáti alespoň dva, postupují i&nbsp;kandidáti, kteří obdrželi druhý nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voličů. Prezidentem republiky je zvolen kandidát, který obdržel ve druhém kole volby nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voličů. Je-li takových kandidátů více, prezident republiky není zvolen a do deseti dnů se vyhlásí nová volba prezidenta republiky. Ústava pamatuje i&nbsp;na situaci, kdy by kandidát, který postoupil do druhého kola volby, přestal být volitelný za prezidenta republiky před druhým kolem volby anebo se práva kandidovat vzdal. Za takové situace, postupuje do druhého kola volby kandidát, který v&nbsp;prvním kole volby získal další nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voličů. Druhé kolo volby se však koná i&nbsp;tehdy, účastní-li se ho pouze jeden kandidát. Navrhovat kandidáty na prezidenta je oprávněno nejméně dvacet poslanců, nebo nejméně deset senátorů, nebo kterýkoliv občan ČR starší 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50&nbsp;000 občany České republiky oprávněnými volit prezidenta republiky.<ref name="pv56">{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 56
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl56
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref>

Volba prezidenta se koná v&nbsp;posledních šedesáti dnech volebního období úřadujícího prezidenta republiky, nejpozději však třicet dnů před uplynutím volebního období úřadujícího prezidenta republiky; volbu vyhlašuje předseda Senátu nejpozději devadesát dnů před jejím konáním. Uvolní-li se úřad prezidenta republiky, koná se volba prezidenta republiky do devadesáti dnů; vyhlásí ji předseda Senátu nejpozději do deseti dnů po uvolnění a zároveň nejpozději osmdesát dnů před jejím konáním. Není-li funkce předsedy Senátu obsazena, vyhlašuje volbu předseda Poslanecké sněmovny.<ref name="pv56" />

Prezidentem republiky může být podle '''čl. 57''' zvolen občan, který je volitelný do Senátu, a současně platí, že nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou.<ref name="pv57">{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 57
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl57
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Prezident republiky se může vzdát dle '''článku&nbsp;61''' svého úřadu do rukou předsedy Senátu.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 61
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl61
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref>

Pravomoci prezidenta republiky jsou upraveny zejména v&nbsp;ustanoveních '''článků&nbsp;62''' a '''63'''. Pravomoci vyjmenované v&nbsp;článku&nbsp;62 je možné označit za osobní či privilegované, když k&nbsp;jejich výkonu není vyžadována kontrasignace členy vlády. Nemusí se však jednat o&nbsp;pravomoci samostatné, neboť jejich výkon může být vázán na součinnost jiného subjektu.<ref>Šimíček (2010). s. 710.</ref> V&nbsp;případě článku&nbsp;63 se jedná o&nbsp;pravomoci prezidenta republiky, jež jsou vázané na součinnost vlády, a nejde tak o&nbsp;jeho osobní pravomoci.<ref>Šimíček (2010). s. 752.</ref> Právo prezidenta účastnit se na schůzích vlády, obou komor parlamentu a jejich výborů a komisí je zakotveno v&nbsp;'''článku&nbsp;64''' Ústavy.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 64
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl64
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref>

Prezidenta republiky nelze s&nbsp;ohledem na '''článek&nbsp;65''' po dobu výkonu jeho funkce zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt. Od března 2013 může Senát se souhlasem Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu, a to pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. Ústavní soud může na základě [[Impeachment#Česká republika|ústavní žaloby]] Senátu rozhodnout o tom, že prezident republiky ztrácí prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt. K přijetí návrhu ústavní žaloby Senátem je třeba souhlasu třípětinové většiny přítomných senátorů. K přijetí souhlasu Poslanecké sněmovny s podáním ústavní žaloby je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a současně platí, že pokud nevysloví Poslanecká sněmovna souhlas do tří měsíců ode dne, kdy o něj Senát požádal, platí, že souhlas nebyl dán.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 65
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl65
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref>

'''Článek&nbsp;66''' řeší zastupování prezidenta republiky v&nbsp;době, kdy se úřad prezidenta uvolní a nový prezident ještě není zvolen či nesložil slib, nebo v&nbsp;době, kdy prezident nemůže ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad a usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna a Senát. Potom některé pravomoci přecházejí na předsedu vlády, další vykonává předseda Poslanecké sněmovny, je-li v&nbsp;té době Sněmovna rozpuštěna, pak předseda Senátu. Tomu také přísluší v době, kdy předseda vlády vykonává vymezené funkce prezidenta republiky, výkon funkce prezidenta republiky, jde-li o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 66
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl66
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref>

==== Vláda ====
[[Soubor:Strakova akademie z Mánesova mostu (2).jpg|náhled|[[Strakova akademie]], sídlo vlády ČR]]
Charakteristika a složení vlády se nachází v&nbsp;ustanovení '''článku&nbsp;67''' Ústavy, podle něhož je vláda vrcholným orgánem výkonné moci a skládá se z&nbsp;předsedy vlády, místopředsedů vlády a [[ministr]]ů.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 67
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl67
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Vláda je sice v&nbsp;Ústavě zařazena až za prezidenta republiky, ale z&nbsp;hlediska reálné moci vláda prezidenta převyšuje, ač je závislá na jeho jmenování. Vládě je totiž svěřena obecná působnost v&nbsp;oblasti exekutivy, zatímco prezident má působnost jen v&nbsp;rozsahu, který vymezuje Ústava.<ref>Šimíček (2010). s. 826.</ref>

'''Článek&nbsp;68''' zakotvuje vládu v&nbsp;systému nejvyšších orgánů státní moci, upravuje v&nbsp;otázce jmenování vztah k&nbsp;prezidentu republiky a v&nbsp;otázce politické odpovědnosti k&nbsp;Poslanecké sněmovně.<ref>Šimíček (2010). s. 834.</ref> První odstavec upravuje otázku odpovědnosti vlády Poslanecké sněmovně, nikoliv Senátu, v&nbsp;odstavcích dva až pět je upraven postup tvorby vlády po volbách do Poslanecké sněmovny.<ref>Sládeček (2007). s. 505.</ref> Ústava také v&nbsp;'''článku&nbsp;71''' upravuje dobrovolnou žádost vlády o&nbsp;vyslovení důvěry.<ref>Šimíček (2010). s. 859.</ref> Ústava tak upravuje tři situace spojené se žádostí o&nbsp;důvěru: samostatně či souběžně s&nbsp;předloženým návrhem zákona, dobrovolně, anebo povinně do třiceti dní od jmenování. Iniciativa však může vzejít i&nbsp;od Poslanecké sněmovny, která může vládě vyslovit nedůvěru ('''článek&nbsp;72''' Ústavy). Návrh na vyslovení nedůvěry musí být podán alespoň padesáti poslanci. Pokud by byla nedůvěra vládě vyslovena, ale ta by demisi nepodala, má z&nbsp;dikce '''článku&nbsp;75''' prezident povinnost takovou vládu odvolat.<ref>Šimíček (2010). s. 862–864.</ref>

Slib člena vlády, který člen vlády skládá do rukou prezidenta republiky, je upraven v&nbsp;'''článku&nbsp;69''' Ústavy.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 69
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl69
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce, v&nbsp;podrobnostech odkazuje '''článek&nbsp;70''' na zákon.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 70
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl70
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref>

Předseda vlády podává dle '''článku&nbsp;73''' odst.&nbsp;1 Ústavy demisi do rukou prezidenta, ostatní členové vlády předávají demisi do rukou prezidenta prostřednictvím premiéra.<ref name="pvs-u73">{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 73
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl73
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Mezi teoretiky ústavního práva nepanuje shoda o&nbsp;tom, zda následkem demise předsedy vlády je i&nbsp;konec vlády jako takové. V&nbsp;roce 1997 podal Václav Klaus demisi s&nbsp;dovětkem, že demisi podává celá vláda, což bylo označeno za exces vyplývající z&nbsp;výjimečnosti situace. Vláda by totiž svou demisi měla podávat na základě kolektivního rozhodnutí&nbsp;– například usnesení vlády Mirka Topolánka ze dne 26.&nbsp;března 2009 č.&nbsp;371, o&nbsp;podání demise vlády. [[Jan Filip (právník)|Filip]] se domnívá, že premiér může podat demisi, vláda však demisi má podat kolektivním rozhodnutím, což ovšem nebrání premiérovi v&nbsp;tom, aby navrhl odvolání všech členů vlády. [[Václav Pavlíček|Pavlíček]] spojuje s&nbsp;demisí premiéra demisi celé vlády jako celku, neboť vláda nemůže podle něj být bez předsedy. [[Vladimír Mikule|Mikule]] řešení považuje za sporná, neboť toto Ústava výslovně neřeší a [[Karel Klíma|Klíma]] k&nbsp;otázce nezaujal stanovisko.<ref>Šimíček (2010). s. 869–870.</ref> Ústava neřeší situaci, jak postupovat, zemře-li premiér.<ref>Sládeček (2007). s. 527.</ref> '''Článek&nbsp;72''' upravuje tři situace, kdy je vláda povinna podat demisi, podle odstavce třetího&nbsp;– podá-li vláda (dle odstavce&nbsp;2) demisi&nbsp;– prezident republiky demisi přijme.<ref name="pvs-u73" /> Prezident republiky odvolá z&nbsp;dikce '''článku&nbsp;74''' člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády. Postup podle tohoto článku nepřipadá z&nbsp;povahy věci v&nbsp;úvahu u&nbsp;premiéra. Ten může svou funkci ztratit svou demisí, demisí celé vlády, odvoláním celé vlády či smrtí.<ref>Šimíček (2010). s. 873–874.</ref>

Vláda je kolegiálním orgánem, jenž rozhoduje ve sboru, v&nbsp;němž mají všichni členové rovné právo účasti a rovný hlas.<ref>Šimíček (2010). s. 877.</ref> K&nbsp;přijetí usnesení vlády je třeba dle '''článku&nbsp;76''' souhlasu nadpoloviční většiny jejích členů.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 76
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl76
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> V&nbsp;čele vlády stojí premiér&nbsp;– předseda vlády, jehož úkoly jsou vymezeny v&nbsp;'''článku&nbsp;77''' odst.&nbsp;1: premiér organizuje činnost vlády, řídí její schůze, vystupuje jejím jménem a vykonává další činnosti, které jsou mu svěřeny Ústavou či jinými zákony.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 77
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl77
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Druhý odstavec článku 77 řeší situace, kdy předseda vlády nemůže dočasně některé své povinnosti vykonávat.<ref>Šimíček (2010). s. 887.</ref>

'''Článek&nbsp;78''' zakládá generální zmocnění vlády k&nbsp;vydávání podzákonných právních předpisů. Vláda na základě tohoto ustanovení Ústavy může k&nbsp;provedení zákona a v&nbsp;jeho mezích vydávat [[nařízení]] a to bez zvláštního zmocnění obsaženého v&nbsp;zákoně.<ref>Klíma (2005). s. 362.</ref> Správní úřady a orgány územních samosprávných celků mohou vydávat podzákonné právní předpisy ve věcech státní správy na základě a v&nbsp;mezích zákona podle '''článku&nbsp;79''' odst.&nbsp;3 jen tehdy, jestliže je k&nbsp;tomu zákon výslovně zmocnil&nbsp;– vláda právě takové zmocnění již nepotřebuje.<ref>Sládeček (2007). s. 548.</ref> Článek&nbsp;79 v&nbsp;odstavci prvním určuje, že ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit jen zákonem.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 79
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl79
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> V&nbsp;odstavci druhém je obsažen ústavní pokyn k&nbsp;přijetí zvláštního zákona k&nbsp;úpravě právních poměrů státních zaměstnanců.<ref>Šimíček (2010). s. 913.</ref> Tímto zákonem byl původně [[služební zákon]], přijatý v&nbsp;roce 2002, ten však nikdy nenabyl účinnosti a&nbsp;od roku 2015 byl nahrazen [[zákon o státní službě|zákonem o&nbsp;státní službě]].

==== Státní zastupitelství ====
[[Státní zastupitelství]], nová instituce nahrazující dosavadní [[Prokuratura v Československu|prokuraturu]], je upraveno v&nbsp;'''článku&nbsp;80''' Ústavy. Vládní návrh Ústavy zahrnoval státní zastupitelství do hlavy čtvrté, moci soudní. Do hlavy třetí byl institut přesunut v&nbsp;rámci jednání v&nbsp;ČNR.<ref>Šimíček (2010). s. 939–940.</ref> Z&nbsp;dikce Ústavy zastupuje státní zastupitelství veřejnou žalobu v&nbsp;trestním řízení a vykonává i&nbsp;další úkoly, které stanoví zákon. Vymezení postavení a působnosti státního zastupitelství z&nbsp;dikce odst.&nbsp;2 provádí zákon.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 80
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl80
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Ačkoliv státní zastupitelství není orgánem moci soudní, je přiřazováno k&nbsp;systému justičních orgánů.<ref>Klíma (2005). s. 376.</ref>

=== Hlava čtvrtá: Moc soudní ===
Hlava čtvrtá, čl.&nbsp;81 až 96, upravuje moc soudní.

Soudní moc vykonávají dle '''článku&nbsp;81''' Ústavy jménem republiky nezávislé [[soud]]y.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 81
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl81
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Nezávislost dle tohoto ustanovení znamená, že soudy jsou institucionálně nezávislé na moci zákonodárné a výkonné.<ref>Šimíček (2010). s. 964.</ref> Výkon jménem republiky se promítá i&nbsp;do úvodní formulace rozsudků všech soudů, kde se uvádí „''jménem republiky''“.<ref>Sládeček (2007). s. 625.</ref> '''Článek&nbsp;82''' Ústavy na předchozí navazuje, když zaručuje nezávislost a nestrannost soudců&nbsp;– v&nbsp;tomto případě nezávislost vlastní rozhodovací činnosti soudu.<ref>Šimíček (2010). s. 964 a 982.</ref>

==== Ústavní soud ====
[[Soubor:Moravská Zemská Sněmovna II.jpg|náhled|Budova Zemské sněmovny v&nbsp;[[Brno|Brně]], kde sídlí Ústavní soud]]
Články&nbsp;83 až 89 upravují postavení Ústavního soudu{{#tag:ref|[[Ústavní soud České republiky|Ústavní soud]] vznikl za první republiky jako subjekt kontrolující zákonodárnou činnost Národního shromáždění.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Peška | jméno = Zdeněk | odkaz na autora = Zdeněk Peška | titul = Československá ústava a zákony s ní souvislé | vydavatel = Československý kompas | místo = Praha | rok = 1935 | edice = Komentované zákony Československé republiky | svazek edice = XXXIX | strany = 413 | svazek = I | typ svazku = díl}}</ref> První nález Ústavního soudu pochází ze 7. listopadu 1922.<ref>{{Citace periodika | příjmení = Osterkamp | jméno = Jana | odkaz na autora = Jana Osterkamp | titul = Ústavní soudnictví v meziválečném Československu | periodikum = Právník | odkaz na periodikum = Právník (časopis) | rok = 2007 | ročník = CXLVI | číslo = 6 | strany = 593 | issn = 0231-6625 | poznámka = [dále jen Osterkamp (2007)]}}</ref> Návrhy Ústavnímu soudu mohly předkládat Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, volební soud, Poslanecká sněmovna Národního shromáždění, Senát Národního shromáždění a Sněm Podkarpatské Rusi, jenž však nebyl nikdy ustaven.<ref>Osterkamp (2007). s. 598. </ref> Prvním předsedou Ústavního soudu byl [[Karel Baxa]]. Od uplynutí prvního funkčního období 17.&nbsp;listopadu 1931 do poloviny roku 1938 Ústavní soud fakticky nefungoval, do roku 1934 plynuly jednotlivým soudcům roční paušály. Ačkoliv samotní soudci i&nbsp;autoři zákona o&nbsp;Ústavním soudu zastávali názor, že soudci zůstávají ve funkci do ustavení soudců nových, s&nbsp;odkazem na údajnou spornost takové kontinuity předseda soudu Baxa soud v&nbsp;tomto období nikdy nesvolal.<ref>Osterkamp (2007). s. 604–606. </ref> Druhým předsedou Ústavního soudu byl [[Jaroslav Krejčí]], pozdější předseda [[Protektorát Čechy a Morava|protektorátní]] vlády. Noví soudci byli jmenováni až v&nbsp;květnu 1938.<ref>Osterkamp (2007). s. 608. </ref> Ústavní soud naposledy rozhodoval 28.&nbsp;června 1939, tedy již v&nbsp;období Protektorátu.<ref>Vyhláška předsedy vlády ze dne 16.&nbsp;srpna 1939 č.&nbsp;187/1939&nbsp;Sb., kterou se uveřejňuje nález ústavního soudu o&nbsp;zákoně ze dne 12.&nbsp;července 1933, č.&nbsp;147&nbsp;Sb. z. a n., o&nbsp;stíhání protistátní činnosti státních zaměstnanců a některých jiných osob a o&nbsp;překládání soudců na jiné služební místo proti jejich vůli, ve znění pozdějších předpisů. [http://ftp.aspi.cz/opispdf/1939/067-1939.pdf Dostupné online.]</ref> Po [[druhá světová válka|druhé světové válce]] nebyl Ústavní soud obnoven, nezaváděly ho ani ústavy z&nbsp;let 1948 a 1960.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Schelleová | jméno = Ilona | odkaz na autora = Ilona Schelleová | příjmení2 = Schelle | jméno2 = Karel | odkaz na autora2 = Karel Schelle | spoluautoři = et al | titul = Soudnictví: historie, současnost a perspektivy | vydavatel = Eurolex Bohemia | místo = Praha | rok = 2004 | počet stran = 591 | strany = 423–424 | isbn = 80-86432-65-3}}</ref> Opět byl zakotven [[ústavní zákon o československé federaci|ústavním zákonem o&nbsp;československé federaci]] (č.&nbsp;143/1968&nbsp;Sb.), který v&nbsp;základních rysech upravoval organizaci a činnost Ústavního soudu Československé socialistické republiky. V&nbsp;podmínkách socialistického Československa Ústavní soud nikdy fungovat nezačal. Ústavním zákonem č.&nbsp;91/1991&nbsp;Sb. byl zřízen [[Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky]] jako soudní orgán ochrany ústavnosti. Ústavní soud, jenž fungoval jen v&nbsp;roce 1992, měl dvanáct členů a sídlil v&nbsp;Brně. Jeho jediným předsedou byl [[Ernest Valko]].<ref>{{Citace elektronické monografie | korporace = Ústavní soud ČR | odkaz na korporaci = Ústavní soud České republiky | titul = Bývalí soudci a funkcionáři ÚS ČR | url = http://swww.usoud.cz/pages/soudci/byvaly.html | datum vydání = c2004 | datum přístupu = 2011-04-13 |url archivu= https://web.archive.org/web/20100911113145/http://swww.usoud.cz/pages/soudci/byvaly.html |datum archivace= 2010-09-11 |nedostupné= ano }}</ref><ref name="akv">{{Citace elektronické monografie | autor = Valko & Partners | titul = Partneri | url = http://www.valkopartners.sk/sk/partneri.html | datum vydání = c2006 | datum přístupu = 2011-04-13 | jazyk = slovensky |url archivu= https://web.archive.org/web/20101113051408/http://www.valkopartners.sk/sk/partneri.html |datum archivace= 2010-11-13 |nedostupné= ano }}</ref>|group="P"}}, který je ústavním orgánem, když se jeho postavení a kompetence opírají pouze o&nbsp;ústavní úpravu. Nepřipadá v&nbsp;úvahu rozšíření či zúžení kompetencí obyčejným zákonem.<ref>Šimíček (2010). s. 1021.</ref> Východiskem pro ústavní úpravu [[Ústavní soud České republiky|Ústavního soudu]] je '''článek&nbsp;83''', z&nbsp;nějž vyplývá obecná charakteristika soudu, jeho kompetence a zásady fungování a právě tento článek je základem pro rozvinutí kompetence Ústavního soudu, kterou nelze dovozovat jen ze článku&nbsp;87.<ref>Šimíček (2010). s. 1022–1023.</ref> '''Článek&nbsp;84''' upravuje, že Ústavní soud tvoří soudci, jichž je patnáct, které do funkce jmenuje prezident republiky se souhlasem Senátu na dobu deseti let. Článek ve svém čtvrtém odstavci upravuje předpoklady jmenování do funkce ústavního soudce.<ref>Šimíček (2010). s. 1035–1037.</ref> Slib soudce Ústavního soudu je upraven v&nbsp;'''článku&nbsp;85''' Ústavy.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 85
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl85
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Soudci Ústavního soudu mají z&nbsp;dikce '''článku&nbsp;86''', který byl do Ústavy vložen až při schvalování 16.&nbsp;prosince 1992, imunitu prakticky obdobnou jako členové Parlamentu.<ref>Šimíček (2010). s. 1056.</ref>

Jednotlivé kompetence Ústavního soudu jsou uvedeny v&nbsp;'''článku&nbsp;87''', ovšem nejedná se o&nbsp;výčet veškeré působnosti Ústavního soudu.<ref>Šimíček (2010). s. 1065 a 1068.</ref> Pravidla řízení před Ústavním soudem jsou vymezena v&nbsp;'''článku&nbsp;88''', jenž vytváří v&nbsp;prvním odstavci odkaz na zákon, jenž má stanovit, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení a další pravidla o&nbsp;řízení před Ústavním soudem. Z&nbsp;dikce článku&nbsp;88 odst.&nbsp;2 jsou soudci Ústavního soudu při svém rozhodování vázáni pouze [[ústavní pořádek České republiky|ústavním pořádkem]] a zákonem dle prvního odstavce tohoto článku&nbsp;– jedná se především o&nbsp;zákon o&nbsp;Ústavním soudu č.&nbsp;182/1993&nbsp;Sb.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 88
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl88
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref><ref>Sládeček (2007). s. 726.</ref>

Sporná se jeví otázka, zda může Ústavní soud přezkoumat ústavní zákon. Zatímco Filip a [[Karel Klíma|Klíma]] stojí na stanovisku, že Ústavní soud může takový ústavní zákon přezkoumat jako každý jiný, jiní autoři&nbsp;– například [[Václav Pavlíček|Pavlíček]]&nbsp;– razí názor, že Ústavní soud ústavní zákon přezkoumat či ani částečně zrušit nemůže a nemůže se od něj ani odchýlit.<ref>Šimíček (2010). s. 1212.</ref> Samotný Ústavní soud otázku vyřešil v roce 2009, kdy zrušil [[ústavní zákon o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny]]. Vykonatelnost rozhodnutí{{#tag:ref|Rozhodnutí Ústavního soudu České republiky jsou pro informaci o&nbsp;rozhodovací činnosti Ústavního soudu publikována v&nbsp;elektronické podobě na internetové stránce [http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx NALUS].|group="P"}} Ústavního soudu je upravena v&nbsp;'''článku&nbsp;89''' odst.&nbsp;1 Ústavy, druhý odstavec pak upravuje závaznost rozhodnutí Ústavního soudu. K&nbsp;závaznosti se objevují protichůdná stanoviska, a to, že jsou závazná všechna rozhodnutí Ústavního soudu včetně nosných důvodů, anebo že s&nbsp;výjimkou výroků nálezů, kterými se zrušují právní předpisy či jejich ustanovení, nejsou rozhodnutí Ústavního soudu obecně závazná.<ref>Sládeček (2007). s. 733–735.</ref> Zvláštní úprava pro případ preventivní kontroly mezinárodních smluv je upraven ve třetím odstavci.<ref>Šimíček (2010). s. 1239.</ref>

==== Soudy ====
Základní funkce soudů je uvedena v&nbsp;'''článku&nbsp;90''' Ústavy.<ref>Šimíček (2010). s. 1242.</ref> Soudy jsou z&nbsp;dikce Ústavy povolány především k&nbsp;tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o&nbsp;vině a trestu za trestné činy.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 90
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl90
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Soustava soudů tvořená [[Nejvyšší soud České republiky|Nejvyšším soudem]], [[Nejvyšší správní soud České republiky|Nejvyšším správním soudem]], [[Vrchní soud|vrchními]], [[Krajský soud|krajskými]] a [[Okresní soud|okresními soudy]] je upravena v&nbsp;'''článku&nbsp;91''' odst.&nbsp;1. Druhý odstavec uvádí, že působnost a organizaci soudů stanoví zákon.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 91
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl91
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Čtyřčlánková soudní soustava{{#tag:ref|V&nbsp;předvečer zániku České a Slovenské Federativní Republiky existovaly na úrovni federace [[Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky]], vyšší [[Vojenský soud|vojenské soudy]] a vojenské obvodové soudy, přičemž v&nbsp;době branné pohotovosti státu připadaly v&nbsp;úvahu i&nbsp;vyšší polní soudy a nižší polní soudy a na úrovni republik byly [[Nejvyšší soud České republiky]], [[Nejvyšší soud Slovenské republiky]], krajské soudy a okresní soudy.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Zákon
 | číslo = 335/1991 Sb.
 | název = o&nbsp;soudech a soudcích
 | paragraf = 1 odst. 2 a 3
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-335#p1
 | datum přístupu = 2020-04-11
 | poznámka = ve znění účinném do 31.&nbsp;prosince 1992
}}</ref> Do 31.&nbsp;prosince 1991 platilo, že v&nbsp;občanskoprávním řízení rozhodovaly v&nbsp;prvním stupni okresní soudy a krajské soudy rozhodovaly o&nbsp;odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů a proti rozhodnutím státních notářství. Účinností zákona č.&nbsp;519/1991&nbsp;Sb. došlo ke změně v&nbsp;zákonném vymezení věcné příslušnosti: nadále byly v&nbsp;prvním stupni zásadně příslušné okresní soudy, ale v&nbsp;některých právních věcech rozhodovaly v&nbsp;prvním stupni soudy krajské. Zároveň platilo, že krajské soudy rozhodují o&nbsp;odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů a proti rozhodnutím státních notářství a že o&nbsp;odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhodují Nejvyšší soud České republiky a Nejvyšší soud Slovenské republiky. Zákonem č.&nbsp;519/1991&nbsp;Sb. byl také zakotven institut [[dovolání]], kdy proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů odvolacích rozhodoval Nejvyšší soud České republiky, resp. Nejvyšší soud Slovenské republiky, a o&nbsp;dovoláních proti rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky a Nejvyššího soudu Slovenské republiky jako soudů odvolacích rozhodoval Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Zákon
 | číslo = 519/1991 Sb.
 | název = kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád
 | část = čl. I. body 10. a 11.
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-519#cl1
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Zákonem č.&nbsp;24/1993&nbsp;Sb. došlo ke změně, po níž vrchní soudy rozhodují v&nbsp;agendě, která do té doby náležela nejvyšším soudům republik. Působnost Nejvyššího soudu České republiky byla založena tam, kde dosud byla dána působnost Nejvyššího soudu ČSFR.<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Tisk 244: Vládní návrh zákona ČNR kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád | periodikum = Česká národní rada: 1992 - 1992: Tisky | rok vydání = 1992 | datum přístupu = 2011-04-14 | url = http://www.psp.cz/eknih/1992cnr/tisky/t0244_00.htm}}</ref> Věcná příslušnost v&nbsp;trestních věcech je nastavena tak, že zásadně rozhoduje v&nbsp;prvním stupni okresní soud a ve vymezených případech soud krajský. Do konce roku 1991 mohl v&nbsp;prvním stupni rozhodovat i&nbsp;vyšší vojenský soud.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Zákon
 | číslo = 141/1961 Sb.
 | název = o&nbsp;trestním řízení soudním (trestní řád)
 | paragraf = 16 a 17 odst. 1 a 2
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1961-141#p16
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref>|group="P"}} s&nbsp;vrchními soudy je kompromisem, který řešil konkurenci dvou institucí v&nbsp;předvečer zániku federace&nbsp;– a to federálního Nejvyššího soudu a republikového Nejvyššího soudu. Nakonec se situace neřešila rušením instituce, ale právě vznikem vrchních soudů&nbsp;– navíc se dosavadní předseda federálního Nejvyššího soudu [[Otakar Motejl]] stal předsedou Nejvyššího soudu a dosavadní předseda republikového Nejvyššího soudu [[Antonín Mokrý]] předsedou Vrchního soudu v&nbsp;Praze.<ref name="cepl96" /> Současně platilo, že se soudci přidělení k&nbsp;výkonu funkce k&nbsp;„původnímu“{{#tag:ref|Původním Nejvyšším soudem je míněn Nejvyšší soud České republiky existující již v&nbsp;období ČSFR. Právě na jeho místo nastupoval Vrchní soud, zatímco „nový“ Nejvyšší soud nastupoval na místo „původního“ federálního Nejvyššího soudu|group="P"}} Nejvyššímu soudu České republiky stali soudci přidělenými k&nbsp;výkonu funkce k&nbsp;Vrchnímu soudu v&nbsp;Praze s&nbsp;tím, že jim u&nbsp;Vrchního soudu zůstaly zachovány i&nbsp;jejich funkce, do nichž byli jmenováni u&nbsp;„původního“ Nejvyššího soudu ČR. Stejně přešli k&nbsp;Vrchnímu soudu v&nbsp;Praze bez změny ve funkčním zařazení pracovníci „původního“ Nejvyššího soudu.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Zákon
 | číslo = 17/1993 Sb.
 | název = kterým se mění a doplňuje zákon č. 335/1991 Sb., o&nbsp;soudech a soudcích, ve znění zákona č. 264/1992 Sb.
 | část = čl. II odst. 3 a 4
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-17#cl2
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Nejvyšší soud je na ústavní úrovni zakotven v&nbsp;'''článku&nbsp;92''' Ústavy.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 92
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl92
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Jmenování soudců prezidentem republiky a předpoklady pro výkon funkce soudce upravuje '''článek&nbsp;93''' Ústavy.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 93
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl93
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Způsob rozhodování soudců upravuje '''článek&nbsp;94''', vázanost soudců zákonem a mezinárodní smlouvou, jež je součástí právního řádu, jakož i&nbsp;předložit věc Ústavnímu soudu v&nbsp;případě, že se soud domnívá, že zákon, jehož má být použito je v&nbsp;rozporu s&nbsp;ústavním pořádkem, je zakotvena v&nbsp;'''článku&nbsp;95''' Ústavy.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 94 a 95
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl94
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Základní pravidla soudního řízení&nbsp;– rovnost účastníků, ústnost a veřejnost&nbsp;– jsou upravena v&nbsp;'''článku&nbsp;96'''.<ref>Šimíček (2010). s. 1304.</ref>

=== Hlava pátá: Nejvyšší kontrolní úřad ===
Postavení [[Nejvyšší kontrolní úřad|Nejvyššího kontrolního úřadu]] (NKÚ), jeho základní funkci, proces konstituování NKÚ a odkaz na další úpravu postavení, působnosti, organizační struktury a dalších otázek je obsažen v&nbsp;'''článku&nbsp;97''' Ústavy.<ref>Šimíček (2010). s. 1323, 1325.</ref>

=== Hlava šestá: Česká národní banka ===
Zakotvení postavení a působnosti [[Česká národní banka|České národní banky]] (ČNB) se nachází v&nbsp;'''článku&nbsp;98''' Ústavy. Podle ustanovení je ČNB [[Centrální banka|ústřední bankou]] státu, jejímž hlavním cílem je péče o&nbsp;cenovou stabilitu a do jejíž činnosti lze zasahovat toliko na základě zákona.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 98
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl98
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Zasazení ČNB do Ústavy žádal po právnících, kteří Ústavu v&nbsp;roce 1992 připravovali, guvernér [[Státní banka československá|centrální banky]] [[Josef Tošovský]]. Jelikož však ústavní zakotvení banky nebylo možné vhodně zasadit do trojdělené státní moci, získala ČNB vlastní hlavu.<ref name="cepl96" />

=== Hlava sedmá: Územní samospráva ===
[[Soubor:CoA CZ regions.png|náhled|Přehled krajů České republiky a&nbsp;jejich znaky]]
Územní samospráva je upravena v&nbsp;článcích 99 až 105. '''Článek&nbsp;99''' je základním východiskem pro vnitřní územně-samosprávné členění republiky, jež se odlišuje od územně-správního členění, jehož základem je [[Zákon o územním členění státu|zákon č. 36/1960 Sb.]], jenž republiku dělí na [[Kraje v Česku|kraje]], [[Okresy v Česku|okresy]], [[Obec (Česko)|obce]] a [[vojenský újezd|vojenské újezdy]]. Z&nbsp;dikce článku&nbsp;99 se republika územně-samosprávně dělí na obce (základní územní samosprávné celky) a kraje (vyšší územní samosprávné celky).<ref>Šimíček (2010). s. 1378–1379.</ref> Vyšší územní samosprávné celky začaly fungovat až od 1.&nbsp;ledna 2000.<ref>Šimíček (2010). s. 1380.</ref> Dřívější znění tohoto článku před reformou veřejné správy bylo: „''Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky. Vyššími územními samosprávnými celky jsou země nebo kraje.''“<ref name="Cesta">{{Citace elektronické monografie | titul = Cesta do Evropské unie. Ústava České republiky – výňatek | url = https://isap.vlada.cz/Dul/CESTY.NSF/91b9f824a0923e3bc1256dde0052230a/12608406af100b67802566d7004d33ab?OpenDocument | datum vydání = | datum přístupu = 2015-09-21 | vydavatel = Vláda České republiky}}</ref> Územně samosprávné celky charakterizované jako územní společenství občanů ('''čl.&nbsp;100''' odst.&nbsp;1) mají také znak ekonomický a znak samostatné správy svých záležitostí prostřednictvím svých orgánů.<ref>Šimíček (2010). s. 1387.</ref>

[[Obec]] je vždy součástí vyššího územního samosprávného celku, který lze vytvořit či zrušit jen ústavním zákonem.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 100
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl100
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Úprava správy, činnosti a hospodaření územních samosprávných celků upravuje v&nbsp;ústavní rovině '''článek&nbsp;101''' Ústavy.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 101
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl101
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Základní východisko pro volby do zastupitelstev, jež je jediný Ústavou výslovně předpokládaný orgán územních samosprávných celků, je obsaženo v&nbsp;'''článku&nbsp;102''' Ústavy.<ref>Šimíček (2010). s. 1413.</ref> Členové zastupitelstev jsou voleni tajným hlasování na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. Funkční období zastupitelstva je v&nbsp;zásadě čtyřleté.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 102
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl102
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref>

'''Článek&nbsp;103''' upravující název vyšších územních samosprávných celků byl vypuštěn s&nbsp;účinností od 1.&nbsp;ledna 2000.<ref>Sládeček (2007). s. 868–869.</ref> O&nbsp;názvu vyššího územního samosprávného celku mělo rozhodovat jeho zastupitelstvo. Ustanovení v&nbsp;praxi nemohlo být nikdy aplikováno, neboť vyšší územní samosprávné celky vznikly právě až s&nbsp;účinností od 1.&nbsp;ledna 2000.<ref>Šimíček (2010). s. 1427.</ref> Dřívější znění tohoto článku před reformou veřejné správy bylo: „''O názvu vyššího územního samosprávného celku rozhoduje jeho zastupitelstvo.''“<ref name="Cesta" />

Působnost zastupitelstva upravuje '''článek&nbsp;104''' Ústavy. Třetí odstavec tohoto článku zakládá právo zastupitelstvem územních samosprávných celků vydávat [[obecně závazná vyhláška kraje|obecně závazné vyhlášky]].<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 104
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl104
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Podle článku&nbsp;100 odst.&nbsp;1 lze zákonem stanovit, kdy jsou územní samosprávné celky též [[správní obvod|správními obvody]], tj. jsou územními jednotkami určenými pro výkon [[Státní správa|státní správy]] ('''čl.&nbsp;105''').<ref>Šimíček (2010). s. 1442.</ref> V&nbsp;České republice je smíšený model výkonu územní veřejné správy, když je výkon samosprávy i&nbsp;státní správy realizován stejnými orgány jednotlivých územních samosprávných celků.<ref>Šimíček (2010). s. 1443.</ref> Rozlišována je [[samostatná působnost|samostatná]] a [[přenesená působnost]].<ref>Sládeček (2007). s. 880–881.</ref>

=== Hlava osmá: Přechodná a závěrečná ustanovení ===
Z&nbsp;dikce '''článku&nbsp;106''' se dnem účinnost Ústavy stala Česká národní rada Poslaneckou sněmovnou, jejíž volební období skončilo 6.&nbsp;červnem 1996. Do doby zvolení Senátu měl jeho funkce vykonávat [[Prozatímní Senát]], přičemž způsob jeho ustanovení měl řešit samostatný ústavní zákon. Do nabytí účinnosti takového ústavního zákona měla vykonávat funkce Senátu Poslanecká sněmovna, která v&nbsp;této době nemohla být rozpuštěna. Zároveň článek&nbsp;106 v&nbsp;odstavci&nbsp;4 stanovoval, že do přijetí zákonů o&nbsp;jednacím řádu komor se mělo postupovat v&nbsp;jednotlivých komorách podle jednacího řádu České národní rady.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 106
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl106
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Ačkoliv bylo připraveno několik návrhů k&nbsp;otázce Prozatímního Senátu, ten nikdy nevznikl a až do ustavení „řádného“ Senátu vykonávala Ústavou vymezené funkce horní komory Poslanecká sněmovna.<ref>Sládeček (2007). s. 887.</ref> Existovaly však i&nbsp;návrhy obsadit horní komoru českého Parlamentu českými poslanci Federálního shromáždění.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Kalvoda | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Kalvoda| titul = K okolnostem přípravy Ústavy ČR a třem příběhům jejího života | příjmení sestavitele = Kysela | jméno sestavitele = Jan | odkaz na sestavitele = Jan Kysela (právník) | sborník = Deset let Ústavy České republiky: východiska, stav, perspektivy | vydavatel = Eurolex Bohemia | místo = Praha | rok vydání = 2003 | isbn = 80-86432-45-9 | strany = 56 | poznámka = <!-- [dále jen Kalvoda (2003)] -->}}</ref> [[Volby do Senátu Parlamentu České republiky 1996|První volby do Senátu]] se konaly v&nbsp;listopadu 1996.<ref>Šimíček (2010). s. 1458.</ref> '''Článek&nbsp;107''' upravuje otázku prvních voleb do Senátu, neboť s&nbsp;ohledem na obměnu jeho části každé dva roky bylo nutné vytvořit odkaz na zákon, jenž stanoví, jakým způsobem se určí, kteří senátoři budou po prvních volbách vykonávat mandát dvouleté, kteří čtyřleté a kteří šestileté volební období.<ref>Šimíček (2010). s. 1461.</ref> Zasedání Senátu svolal prezident na 9.&nbsp;prosince 1996. Vzhledem k&nbsp;ústavní konstrukci Senátu jako nerozpustitelného a kontinuálního orgánu a vzhledem k&nbsp;tomu, že jsou zasedání obou komor stálá, jednalo se zároveň o&nbsp;zahájení jediné a poslední.<ref>Šimíček (2010). s. 1462.</ref>

Zachování kontinuity vlády vzešlé z&nbsp;voleb v&nbsp;roce 1992 upravuje '''článek&nbsp;108'''.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 108
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl108
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Z&nbsp;dikce '''článku&nbsp;109''' vykonávala funkci státního zastupitelství do jeho zřízení prokuratura České republiky.<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 109
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl109
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref> Prokuratura tuto funkci plnila do 31.&nbsp;prosince 1993.<ref>Šimíček (2010). s. 1468.</ref> Do 31.&nbsp;prosince 1993 tvořily dle '''článku&nbsp;110''' Ústavy soustavu soudů také vojenské soudy, což byla s&nbsp;ohledem na ustanovení čl.&nbsp;3 odst.&nbsp;5 ústavního zákona č.&nbsp;4/1993&nbsp;Sb., o&nbsp;opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky, duplicita. V&nbsp;současnosti žádný právní předpis nepočítá se zřízením vojenských či polních soudů, a to ani v&nbsp;případě stavu ohrožení státu či nouzového stavu.<ref>Šimíček (2010). s. 1468–1469.</ref>

Zachování kontinuity soudců i&nbsp;po vzniku samostatné republiky zakotvoval '''článek&nbsp;111''' Ústavy.<ref>Šimíček (2010). s. 1470.</ref>

==== Ústavní pořádek ====
'''Článek&nbsp;112''' vymezuje množinu právních předpisů, pro něž souhrnně zavádí označení [[Ústavní pořádek České republiky|ústavní pořádek]] jako nový pojem ústavního práva a zároveň zrušuje část dosavadních ústavních zákonů federace.<ref>Šimíček (2010). s. 1472.</ref> Jelikož je česká ústava polylegální je nutné odlišovat ústavu (s&nbsp;malým počátečním písmenem), Ústavu (s&nbsp;velkým počátečním písmenem), součásti ústavního pořádku, ústavní zákon a Listinu základních práv a svobod. Je-li užit termín ústava (s&nbsp;malým počátečním písmenem) jedná se zpravidla o&nbsp;ústavní pořádek,<ref group="P">Socialistická ústava z&nbsp;července 1960 byla pokusem o&nbsp;zavedení monolegální ústavy, z&nbsp;jejíhož okruhu byly vyčleněny jen ústavní zákony upravující státní hranici. V&nbsp;nich objevující se pojem „ústava“ je nutné dnes vykládat jako ústavní pořádek, resp. součást ústavního pořádku.</ref> výjimečně&nbsp;– v&nbsp;případě §&nbsp;366 odst.&nbsp;1 [[Trestní řád (Československo, 1961)|trestního řádu]]&nbsp;– o&nbsp;Ústavu České republiky. Hovoří-li se o&nbsp;Ústavě (s&nbsp;velkým počátečním písmenem) jedná se o&nbsp;ústavní zákon ČNR č.&nbsp;1/1993&nbsp;Sb. V&nbsp;případě exekučního řádu však „Ústava ČR“ má zahrnovat celý ústavní pořádek, především pak Listinu základních práv a svobod. Ústavní pořádek je nový pojem ústavního práva, jenž byl pokusem komplexně nahradit pojem „ústava“ (s&nbsp;malým). Spolu s&nbsp;ústavním pořádkem byl zaveden pojem součást ústavního pořádku vymezený v&nbsp;článcích 3 a 112 odst.&nbsp;1 Ústavy. Za součást ústavního pořádku označil Ústavní soud také lidsko-právní mezinárodní smlouvy, což bylo předmětem kritiky některých teoretiků ústavního práva&nbsp;– [[Jan Filip (právník)|Filipa]], [[Jan Kysela (právník)|Kysely]], [[Zdeněk Kühn|Kühna]].<ref>Šimíček (2010). s. 1471–1478.</ref> Článek&nbsp;112 v&nbsp;odstavci druhém zrušil část ústavních zákonů federace, v&nbsp;odstavci třetím pak článek dekonstitucionalizuje (zbavuje síly ústavního zákona) ostatní ústavní zákony platné na území České republiky, tj. ty ústavní zákony či jejich části, které neměnily či nedoplňovaly Ústavu Československé socialistické republiky či ústavní zákon o&nbsp;československé federaci.<ref>Šimíček (2010). s. 1486.</ref>

==== Účinnost ====
Ústava České republiky nabyla z&nbsp;dikce '''článku&nbsp;113''' [[účinnost (právo)|účinnost]] dnem [[1. leden|1.&nbsp;ledna]] [[1993]].<ref>{{Citace právního předpisu
 | typ = Ústavní zákon
 | číslo = 1/1993 Sb.
 | název = Ústava České republiky
 | část = čl. 113
 | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl113
 | datum přístupu = 2020-04-11
}}</ref>

== Odkazy ==
=== Poznámky ===
<references group="P"/>

=== Reference ===
<references />

=== Literatura ===
* {{Citace monografie | příjmení = Rychetský | jméno = Pavel | odkaz na autora = Pavel Rychetský | příjmení2 = Langášek | jméno2 = Tomáš | odkaz na autora2 = Tomáš Langášek | spoluautoři = a kol. | titul = Ústava České republiky. Zákon o bezpečnosti České republiky. Komentář | vydání = 1 | vydavatel = Wolters Kluwer | místo = Praha | rok = 2015 | počet stran = 1224 | isbn = 978-80-7478-809-3}}
* {{Citace monografie | příjmení = Bahýľová | jméno = Lenka | odkaz na autora = Lenka Bahýľová | příjmení2 = Filip | jméno2 = Jan | odkaz na autora2 = Jan Filip (právník) | příjmení3 = Molek | jméno3 = Pavel | odkaz na autora3 = Pavel Molek | spoluautoři = [[Milan Podhrázký|PODHRÁZKÝ, Milan]]; [[Radovan Suchánek|SUCHÁNEK, Radovan]]; [[Vojtěch Šimíček|ŠIMÍČEK, Vojtěch]], [[Ladislav Vyhnálek|VYHNÁNEK, Ladislav]]. | titul = Ústava České republiky | vydání = 1 | vydavatel = Linde | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = 1533 | isbn = 978-80-7201-814-7 | poznámka = <!-- [dále jen Šimíček (2010)] -->}}
* {{Citace monografie | příjmení = Filip | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Filip (právník) | titul = Ústavní právo České republiky: 1 Základní pojmy a instituty. Ústavní základy ČR | vydavatel = Masarykova univerzita, Doplněk | místo = Brno | rok = 2003 | počet stran = 555 | isbn = 80-210-3254-5 | poznámka = <!-- [dále jen Filip (2003b)] -->}}
* {{Citace monografie | příjmení = Klíma | jméno = Karel | odkaz na autora = Karel Klíma | spoluautoři = et al. | titul = Komentář k Ústavě a Listině | vydavatel = Aleš Čeněk | místo = Plzeň | rok = 2005 | počet stran = 1019 | isbn = 80-86898-44-X | poznámka = <!-- [dále jen Klíma (2005)] -->}}
* {{Citace periodika
| příjmení = Koudelka
| jméno = Zdeněk
| autor = 
| odkaz na autora = Zdeněk Koudelka
| spoluautoři = 
| titul = Ústava a právo Evropské unie
| periodikum = Právo a bezpečnost
| odkaz na periodikum = Právo a bezpečnost
| datum vydání = 30.4.2023
| rok = 2023
| měsíc = duben
| ročník = 2023
| číslo = 1
| strany = 27–72
| url = https://5322ff71c9.clvaw-cdnwnd.com/5e1f67eaeafa2406e3efeefd75ef8b58/200000087-d6effd6f03/PaB%201-2023.pdf?ph=5322ff71c9
| issn = 2336-5323
| datum přístupu = 2023-04-30
| url archivu = https://web.archive.org/web/20230509075117/https://5322ff71c9.clvaw-cdnwnd.com/5e1f67eaeafa2406e3efeefd75ef8b58/200000087-d6effd6f03/PaB%201-2023.pdf?ph=5322ff71c9
| datum archivace = 2023-05-09
}} {{Wayback|url=https://5322ff71c9.clvaw-cdnwnd.com/5e1f67eaeafa2406e3efeefd75ef8b58/200000087-d6effd6f03/PaB%201-2023.pdf?ph=5322ff71c9 |date=20230509075117 }}
* {{Citace monografie | příjmení = Sládeček | jméno = Vladimír | odkaz na autora = Vladimír Sládeček | příjmení2 = Mikule | jméno2 = Vladimír | odkaz na autora2 = Vladimír Mikule | příjmení3 = Syllová | jméno3 = Jindřiška | odkaz na autora3 = Jindřiška Syllová | titul = Ústava České republiky. Komentář | vydání = 1 | vydavatel = C. H. Beck | místo = Praha | rok = 2007 | počet stran = 949 | isbn = 978-80-7179-869-9 | poznámka = <!-- [dále jen Sládeček (2007)] -->}}
* Příspěvky {{Citace sborníku | příjmení sestavitele = Kysela | jméno sestavitele = Jan | odkaz na sestavitele = Jan Kysela (právník) | sborník = Deset let Ústavy České republiky: východiska, stav, perspektivy | vydavatel = Eurolex Bohemia | místo = Praha | rok vydání = 2003 | isbn = 80-86432-45-9 | poznámka = <!-- [dále jen Holeček (2003)] -->}}

=== Související články ===
* [[Ústavní pořádek České republiky]]

=== Externí odkazy ===
* {{Wikizdroje|dílo=Ústava České republiky}}
* [http://www.psp.cz/eknih/1992cnr/vybory/upv/zapis/zu027.htm Usnesení č. 162 ústavněprávního výboru České národní rady: doporučené znění Ústavy (prosinec 1992)]
* [http://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html Platné a účinné znění Ústavy] na stránkách Poslanecké sněmovny
* [https://www.e-sbirka.cz/sb/1993/1?zalozka=text Ústava České republiky] e-Sbírka.cz

{{Ústavní vývoj v Česku}}
{{Smlouvy Československa}}
{{Téma Evropy|Ústava|Ústavy}}
{{Portály|Česko|Právo}}
{{Nejlepší článek}}

[[Kategorie:Ústavní zákony České republiky|Ústava, 1993]]
[[Kategorie:Ústavy podle zemí|Česká republika]]
[[Kategorie:Zákony přijaté 1992]]
[[Kategorie:Zákony České národní rady]]
[[Kategorie:Česko v roce 1993]]