Wikipedista:Veronikajanotova/Pískoviště

Alainova věž, lidově zvaná Alainovka je neogotická stavba nacházející se na jižním svahu podkrkonošské hory Tábor v Libereckém kraji. Věž byla postavena v 19. století rodem Rohanů a používána do první světové války jako posed v rohanské oboře. Po roce 1945 se stala skladem krmiva pro zvěř a následně byla zcela nevyužívaná. V roce 2009 došlo k odkoupení věže městem Lomnice nad Popelkou a v roce 2013 prošla kompletní rekonstrukcí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Alainova věž se nachází́ na území bývalého panství́ Lomnice nad Popelkou. Toto panství bylo známo již̌ od středověku a jeho majitelé byli například nebo Morzinové.

Od roku 1834 vlastnili panství́ Rohanové́, kteří se do Čech přesunuli po Velké́ francouzské́ revoluci. V Čechách, kde Rohanové vlastnili již tři panství se Charles Alain Gabriel de Rohan usadil na zámku Sychrov. Jeho dědicem se Kamil Rohan, který́ koupil již zmiňované panství́ Lomnice nad Popelkou a nechal postavit Alainovu věž.

Alainova věž byla postavena na počest prince Alaina, synovce Kamila Rohana. V roce 1857 se princ Alain zúčastnil lovu u knížete Mořice Lobkowicze, kde spadl z koně, v oboře u zámku Košťany a později zemřel na následky zranění. V roce 1862 byla stavba dokončena knížecím stavitelem a architektem Josefem Pruvotem. Alainova věž, neboli honosný posed, vypadající jako kamenná věž, byla využívána až do 1. světové války k pozorování a lovu lesní zvěře v rozsáhlé rohanské oboře.

Posledním vlastníkem byl JUDr. Antonín Alain Rohan, kterému byl po o roce 1945 byl majetek zabaven na základě Benešovských dekretů a následně vypadl z katastru nemovitostí. Alainova věž byla využívána ještě několik let jak sklad pro potravu zvěře a později byla zcela opuštěna. Postupem času byla zničena dřevěná okna a dveře. Stavba zarostla vegetací, která poničila mimo jiné i zdivo. Věž se postupně začala hroutit a změnila se v ruinu.

V roce 2009 odkoupilo věž město Lomnice nad Popelkou od Lesů České republiky a v roce 2013, kdy byly vyřešeny všechny nejasné majetkové spory kolem vlastnictví začalo město s kompletní rekonstrukcí věže. Díky této rekonstrukci se stala věž konečně plnohodnotnou rozhlednou a památkou přístupnou turistům.

Architektonický popis [editovat | editovat zdroj]

Alainova věž je původně dvoupatrová, nyní pouze jednopatrová stavba, která stojí na půdorysu pravidelného osmiúhelníku a její plocha čítá okolo 30 metrů krychlových. Celkově měří věz 10.5 metru.

Před rekonstrukcí[editovat | editovat zdroj]

Stavba byla původně rozdělena na dvě části, na první patro ve výšce 5,6 metrů, které bylo tvořeno dřevěnou podlahou podepřenou trámy a na nástavbu o výšce 2,03 metru. V prvním patře se nacházelo osm otvorů ve tvaru lomeného oblouku, vždy jedno na každé straně osmiúhelníku. Tyto otvory sloužily pravděpodobně jako střílny či jako místo pro pozorování divoké zvěře. Nástavba měla stejně jako věž půdorys osmiúhelníku, akorát v menším měřítku a byla využívána hlavně při špatném počasí, kdy nebyl umožněn přístup na ochoz.

Do prvního patra věže se dalo vystoupat po levotočivém 35-ti stupňovém schodišti, které vedlo středem stavby. Dále následoval dřevěný 10-ti stupňový žebřík do prostoru nástavby odkud bylo možné vyjít východem ve tvaru lomeného oblouku na ochoz věže. Ochoz byl obestavěn kamenným zábradlím, které bylo stejně jako celá věž postaveno z přírodního neomítnutého kamene.

Vstup do přízemí věže byl zajištěn ze dvou světových stran – severní a jižní a to skrz dřevěné dvěře se skleněnou vitráží ve tvaru gotického lomeného oblouku. Východní a západní strana byla osazena vysokými okny ve stejném tvaru jako vstupní otvory, taktéž se skleněnou vitráží. Ve čtyřech zbylých částech osmistěnu, byly tvary oken pouze imitovány pomocí nik. Na všech nárožích bylo možné nalézt opěrné pilíře (polosloupy) čtvercového půdorysu se zešikmenou vrchní hranou.

Protože stojí Alainova věž na nerovném povrchu směrem do kopce, muselo být k její východní části přistavěno kamenné schodiště o sedmi stupních.

Nad jižním je tabulka s nápisem: „Alain Thurm", v překladu „Alainova věž“. Nad severním vchodem byla tabulka s nápisem: "Dem Andenken desk Durchlauchtigen Prinzen Alain Rohan k.k. Escad Comand…(nečitelné)...ei Lichtenstein Huszaren. Gewidmet geb am 8.October 1829, gest. am 28. Sept. 1857 “, v překladu znamená tento nápis: „Věnována nejjasnějšímu Princi Alainu…(nečitelné)… Rohanu k.k. veliteli eskadrony jízdy Lichtenštejnových Husarů. Narozen 8. října 1829, zemřel 28.září 1857 “.

Po rekonstrukci[editovat | editovat zdroj]

V současnosti je Alainovka vystavěná z režného kamenného zdiva doplněného červeným pískovcem. V horní části věži byly využity klasické červené cihly. Původní dřevěné patro bylo odstraněno, zůstaly po něm pouze otvory po původních dřevěných trámech, které jsou viditelné po celém obvodu věže. Osm malých otvorů původně využívaných jako střílny byly zachovány a nyní jsou hlavním zdrojem světla ve vyšší části věže. Není totiž možné se k nim nijak dostat, tudíž ani plnohodnotně využít jejich výhledu.

Osmiboká střešní nástavba v nejvyšší části věže byla zachována a omítnuta. Výstupní otvor, ve tvaru lomeného oblouku, byl také ponechán a nachází se na východní straně Alainovy věže. Ochoz se stal hlavní turistickou atrakcí a místem, které původní posed změnilo v dnešní rozhlednu. Kamenné zábradlí bylo znovu vystavěno z červeného pískovce, z každé strany s 3 malými otvory (okny) ve tvaru lomeného oblouku doplněny mřížemi ve tvaru kříže, kvůli bezpečnosti.

Zcela obnovené je také sedmistupňové schodiště u jižního vchodu. Vstupy i okna, byly zachovány původní, pouze jiz nejsou doplněny dřevěnými okny, ale jsou ponechány pouze jako otvory, tudíž se stala Alainova věž průchodní a není možné ji žádným způsobem uzavřít. Také pouze imitované lomené oblouky ve zbylých stěnách osmistěnu byly zachovány.

Nad každým vstupem je stále umístěna tabulka nesoucí nápisy : „Alain Thurm" a "Dem Andenken desk Durchlauchtigen Prinzen Alain Rohan k.k. Escad Comand…(nečitelné)...ei Lichtenstein Huszaren. Gewidmet geb am 8.October 1829, gest. am 28. Sept. 1857 “. Obě tabulky jsou původní, tedy skoro nečitelné.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Pověst[editovat | editovat zdroj]

„Tmavé nepřístupné lesy rozprostírající se na svazích hory Tábora byly po staletí přirozeným a bezpečným domovem rozličné lesní zvěře. Podobně jako naše lidské společenství mělo také toto lesní království svého vládce a ochránce – jelena se zlatými parohy. Obyvatelům zdejší lesní tišiny byl zárukou dlouhého bezpečného života a nerušeného rozrodu jejich potomků.

S příchodem prvních kolonistů začala být zdejší ustálená idyla postupně narušována. Stezky obchodníků počaly protínat tuto neprostupnou přirozenou hradbu Království českého, první nevelké plochy pro následná sídliště a políčka byly vyrvány z područí neprostupných lesů. Tímto byl klid zvířecích obyvatel zdejší lesní říše postupně ukončen, stejně jako mnoho jejich životů.

Nářky a prosby o pomoc proti lidským vetřelcům dolehly ke sluchu jejich vládce a ochranitele- jelena. Moudrý Duch-strážce hory sídlící po tisíciletí v nitru Tábora jej následně obdařil nesmrtelností, pro lovce však nesl i strašné prokletí. Od této doby se jelen zjevoval vždy jako ochranitel v místech, ve kterých lidé usilovali o život lesní zvěře či hrubě narušovali tisíciletý řád lesa. Častokráte byl tak tento lesní ochránce ohrožován lidským pokolením, avšak žádná lest či nejostřejší zbraň nedokázala zmařit jeho poslání. Naopak, lovec, který proti jelenu pozvedl ruku se zbraní, postihla ho brzy smrt. Časem se již nenašel žádný odvážlivec, který by se ve zlém úmyslu pokusil o vstup do temných lesů rozprostřených na svazích hory Tábora. V lesní říši pozvolně opět zavládl klid a mír.

Klid a řád tohoto ticha začali opět výrazněji rušit až další z držitelů panství – tentokráte příslušníci knížecí rodiny Rohanů a jejich hosté. Oblíbený lov a štvanice vpadla do ustáleného života a míru lesních obyvatel svahů majestátné hory. Poslání ochranitele jelena-vládce znovu povolalo na scénu. Při jednom z mnohých honů objevil se náhle před skupinkou lovců. Po krátkém pronásledování vystřelil po unikajícím jelenovi nedočkavě jeden z přítomných – kníže Alain z Rohanu. Život tohoto šlechtice později tragicky vyhasnul při jízdě na koni, právě v těchto lesích. Zaznělo další z důrazných varování staletého vládce lesního ticha pozapomínajícímu lidskému pokolení.

I Alainova věž nakonec došla v pozvolna plynoucím čase konce své cesty a postupně se stala dalším smutným zajatcem v zelené náruči zdejší krajiny. Kdo další z lidského rodu se asi pokusí narušit zdejší nepsané zákony?“: z ústního mezigeneračního podání paní Marie Jínové, obyvatelka Lomnice nad Popelkou

Cesta[editovat | editovat zdroj]

Věž se nachází v blízkosti města Lomnice nad Popelkou na modré turistické značce, nedaleko rozcestníku se žlutou značkou Pod Alainovou věží. K věži se lze nejlépe dostat z vrcholu hory Tábor po pohodlné lesní cestě.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

1. Fotografie původní stav 2007
Zaměření Alainovy věže z roku 1912 od Ottakara Materny
Vstup ze schodiště na ochoz
Opěrný pilíř
Otvor po trámu držící původníí první patro
Ochoz
Mapa
Tabulka Alain Thrum na jižní straně
Tabulka na severní straně
Detail lomeného oblouku
Pohled
Panorama z věže]]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Kristýna Brožová - Stavebně historický průzkum, 2008.
Křížek Jiří - Plošný průzkum, zhodnocení a dokumentace architektonického kulturního dědictví 19. a 20. století - Lomnice nad Popelkou, katalogový list č. 1.
Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody Evidenční list kulturní památky - původní

Webové zdroje

Lomnice Nad Popelkou - Oficiální Web Města: http://www.lomnicenadpopelkou.cz/alainova-vez/d-7812

Alainova Věž - Interregion Jičín: http://www.interregion.cz/turistika/vyhlidky_rozhledny/alainova_vez/alainova_vez.htm

Rozhledna Alainova Věž - Národní památkový ústav: https://www.pamatkovykatalog.cz/?element=15099958&sequence=1&mode=fulltext&keywords=alainova%2Bv%C4%9B%C5%BE&order=relevance%3Adesc&action=element&presenter=ElementsResults

Jezdecké schody[editovat | editovat zdroj]

Jezdecké schody se nachází na Pražském hradě v křídle Nových zemských desek a Sněmovny, v části Starého královského paláce a pochází z doby knížete Přemysla Otakara II.. Díky těmto schodům byl pro české rytíře zajištěn přístup z Jiřského náměstí do Vladislavskému sálu, kam mohli přijíždět na svých koních a účastnit se tam rytířských turnajů. Později byly využívány pro sloužící, pro přísun paliva do krbů, pro přivážení jídla do sálu a pro další potřeby Vladislavského sálu, který se pak stal místem zábavy a oslav. Schody ústí na jižní straně hradního náměstí mezi katedrálou sv. Víta a bazilikou sv. Jiří. Jejich podobu vytvořil v rámci jagellonské přestavby pozdně gotický architekt a stavitel Benedikt Rejt na počátku 16. století. Klenební žebra jsou tu kroužena v ohebných obloukových křivkách. Mají podobu krátkých segmentů, které se navzájem protínají a prostupují. Schéma tohoto vzorce vycházelo z rysu vídeňské Akademie der bildenden Künste. Mezi schody a sálem je umístěna supraporta s profilovaným oslím hřbetem. Tuto supraportu ohraničují ze strany od Vladislavského sálu dva korintské sloupy. Na vrcholu celé supraporty nalezneme simu a architráv s kymatama. Dále následuje prstenec, hlavice, tělo sloupu s kanelurou, patka a podium. Vlastní schodiště má devět nízkých stupňů, je široké 3,5 metru a dlouhé 8,35 metru. I díky tomuto malému rozměru klenby se mohl benedikt Rejt soustředit na estetický účinek žeber a vytvořil tak poutavou krouženou klenbu.

Pavel Kalina 2009 – Benedikt Rejt a počátky záalpské rensenace.