Wikipedista:Miroslav Ličko/AP/Berlínský psychoanalytický institut

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Berlínský psychoanalytický institut (později Göringův institut ) byl založen v roce 1920, aby podporoval vědu o psychoanalýze v Berlíně . Mezi její zakládající členy patřili Karl Abraham a Max Eitingon . Vědci v ústavu podporovali práci Sigmunda Freuda, ale také zpochybnili mnoho jeho nápadů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Berlínský psychoanalytický institut vyrostl z Psychoanalytické polikliniky ( psychoanalytische Poliklinik ) založené v únoru 1920. Poliklinika umožnila přístup k psychoanalýze pacientům s nízkými příjmy. Jen asi 10 % jejích příjmů pocházelo z poplatků pacientů; zbytek poskytl osobně Max Eitingon. Zavedl třísloupcový, neboli „Eitingon“, model pro školení analytiků (teoretické kurzy, osobní analýza, první pacienti pod supervizí), který později převzala většina ostatních školicích středisek. V roce 1925 se Eitingon stal předsedou nového Mezinárodního výcvikového výboru Mezinárodní psychoanalytické asociace . Model Eitingon dnes zůstává standardem. [1]

Samotný Berlínský psychoanalytický institut byl založen v roce 1923. Ernst Simmel, Hanns Sachs, Franz Alexander, Sándor Radó, Karen Horney, Siegfried Bernfeld, Otto Fenichel, Theodor Reik, Wilhelm Reich a Melanie Klein byli mezi mnoha psychoanalytiky, kteří pracovali v Institutu.

Po nacistickém nástupu k moci v roce 1933 se Eitingonovo postavení jako Žida stalo nejistým. Freudovy knihy byly spáleny v Berlíně. V té době již někteří členové opustili Berlín do Spojených států. [2] Eitingon odstoupil v srpnu 1933; později se přestěhoval do Palestiny a v roce 1934 v Jeruzalémě založil Palestinskou psychoanalytickou asociaci. Sdružení Palestina se považovalo za dědice Berlínského institutu; i nábytek z berlínského institutu skončil v Jeruzalémě.

23. srpna 1933 napsal Sigmund Freud Ernestu Jonesovi : „Berlín je ztracen“. [3] Edith Jacobsonová byla zatčena nacisty v roce 1935; jeden z jejích pacientů byl známý komunista. Felix Boehm(de), který se svým spolužidem Carl Müller-Braunschweig(de) převzala kontrolu nad Institutem po Eitingonově odchodu, odmítla zasáhnout Jacobsonovým jménem s odůvodněním, že tím, že se spojila s komunismem, ohrozila přežití institutu. V roce 1936 byl ústav připojen k „Deutsches Institut für psychologische Forschung und Psychotherapie ev“ (tzv. Göringův institut ). Jeho ředitel Matthias Göring byl bratranec polního maršála Hermanna Göringa . Göring, Boehm a Müller-Braunschweig spolupracovali řadu let; V rámci nového institutu nadále působilo čtrnáct nežidovských německých psychoanalytiků. Jedna zbývající kopie Freudových děl byla uchovávána v zamčené skříni nazývané „skříň na jedy“. [4]

John Rittmeister, lékař a psychoanalytik spojený s Institutem, stejně jako odbojář proti nacismu, byl odsouzen k smrti a popraven v květnu 1943.

Reference[editovat | editovat zdroj]

 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Anglická[editovat | editovat zdroj]

  • Geoffrey Cocks, Psychoterapie ve Třetí říši – Göringův institut, New York: Oxford University Press, 1985 (na základě jeho disertační práce: Psyche a svastika: neue deutsche Seelenheilkunde 1933–1945, 1975)
  • Geoffrey Cocks, Repressing, Remembering, Work Through: German Psychiatry, Psychotherapy, Psychoanalysis, and the "Missed Resistance" in Third Reich, The Journal of Modern History, Vol. 64, příloha: Odpor proti Třetí říši (prosinec 1992), str. S204-S216.

Německá[editovat | editovat zdroj]

  • Zehn Jahre Berliner Psychoanalytisches Institut (Poliklinik und Lehranstalt) / Hrsg. vd Dt. Psychoanalyt. Gesellschaft. Mit e. Vorw. proti. Sigmund Freud, Wien: Internat. Psychoanalyt. Verl., 1930.
  • Bannach, H.-J.: „Die wissenschaftliche Bedeutung des alten Berliner Psychoanalytischen Instituts“ In: Psyche 23, 1969, pp. 242–254.
  • Regine Lockot, Erinnern und Durcharbeiten: zur Geschichte der Psychoanalyse und Psychotherapie im Nationalsozialismus, Frankfurt nad Mohanem: Fischer-Taschenbuch-Verlag, 1985.

Francouzská[editovat | editovat zdroj]

  • Collectif édité pour la France sous la dir. : Alain de Mijolla : "- Ici, la vie pokračovat d'une manière fort surprenante..." : Contribution à l'Histoire de la Psychanalyse en Allemagne. , Ed. : Association internationale d'histoire de la psychanalyse, 1987,ISBN 2-85480-153-9

Šablona:Psychotherapy [[Kategorie:Organizace založené roku 1920]] [[Kategorie:Zaniklé organizace v Německu]] [[Kategorie:Psychologie]] [[Kategorie:Psychoanalýza]]

  1. ↑ [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-1-78049-053-3. 
  2. ↑ Rolnik (2012), p. 81
  3. ↑ Rolnik (2012), p. 83
  4. ↑ Rolnik (2012), pp. 88-91
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Miroslav_Ličko/AP/Berlínský_psychoanalytický_institut&oldid=23638253“