Wikipedista:Layne/work

Jakub Zahradník
Jakub Zahradník
Základní informace
Narození	5. března 1964, Praha, Česká republika; Praha
Nástroje	klavír

WORK[editovat | editovat zdroj]

Marek Toman[editovat | editovat zdroj]

Marek Toman (1967) – český básník a prozaik

RADANA ŠATÁNKOVÁ[editovat | editovat zdroj]

Radana Šatánková (*29. března 1980 ve Frýdku-Místku) je básnířka, prozaička, kulturní publicistka, editorka, produkční, kurátorka výstav výtvarného umění, lektorka, interpretka poezie, dramaturgyně kulturních pořadů. Organizátorka společenského kulturního života. Od roku 1999 žije v Praze.

Život a dílo

Dosud jí vyšlo sedm samostatných sbírek poezie a jedna reminiscenční próza, nyní připravuje k vydání další knižní tituly. Dlouhodobě spolupracovala se současnými výtvarníky, dále s rozhlasem i hudebníky (ze spolupráce vznikly rozhlasové pořady i dva CD nosiče). Četnou účast v almanaších české literatury započala v roce 1997 při Literárním klubu Petra Bezruče. Autorka je členkou organizací, skupin a spolků - např. Syndikát novinářů ČR, Svaz českých fotografů, Obec spisovatelů ČR, Dialog na cestě, Operace Ester, Skupina XXVI, Království lašské, Klub přátel Žižkova… Veřejně vystupovat a časopisecky publikovat začala coby skoro patnáctiletá (sezona 1994/1995).

Lašská rodačka Radana Šatánková je hrdá na svůj lašský původ, propaguje rodný kraj a jeho tradice a spojuje vzdálenější čtenářské obce. Je zakladatelkou a předsedkyní spolku Krasomil, který na území Frýdku-Místku, Ostravy, Prahy a jejího okolí uskutečňuje rozmanité kulturní projekty a aktivity. Autorčiným posláním je bořit předsudky o poezii, oslovovat mladé i dříve narozené a zvláště pak ty, kteří si myslí, že poezie je nuda a přežitek. Věnuje se též divadlu, skupinové a individuální biblioterapii a veršoterapii. Spolupořádala také festivaly. Podnikla několik autorských výstav fotografií, vede workshopy, přednášky a pravidelné literárně-historické vycházky, těšící se oblibě veřejnosti.

V roce 2010 přijala svátost křtu (a jméno Marie); za svůj dosavadní život zakusila desatero povolání - např. uklízečka, biletářka v kině, redaktorka, předsedkyně neziskové organizace atd.

Citát

„Býti básnířkou je permanentní stav!“

Rozhovory – externí odkazy

https://www.krajskelisty.cz/literarni-klub/30073-recitovat-je-sexy-folklor-ma-zase-smrnc-rika-radana-basnirka-s-velkym-b.htm

https://www.fmpatriot.cz/magaziny/2021/12_2021.pdf , str. 8-9

https://kulturafm.cz/aktuality/1030-radana-satankova-seifert-se-svymi-versi-dvoril-krase-a-hledal-pravdu

https://kulturafm.cz/aktuality/1032-osobnost-od-dila-nelze-oddelit-u-magora-to-plati-dvojnasob

https://kulturafm.cz/aktuality/1122-zari-se-spolkem-krasomil-trojlistek-pozvanek-a-rozhovor-s-predsedkyni-spolku-radanou-satankovou

Knihy - výběr:

▪ ŠATÁNKOVÁ, Radana. OKNO V ZAHRADĚ (básnický debut), vl. nákladem, 1995.

▪ ŠATÁNKOVÁ, Radana. --DOKOŘÁN, 1999. 2., dopl. vyd. Frýdek-Místek: R. Šatánková, 2008. 54 s. ISBN 978-80-254-2166-6.

▪ ŠATÁNKOVÁ, Radana. BÁSNĚ A TEXTY z let 1995–2002, vl. nákladem, 2002.

▪ ŠATÁNKOVÁ, Radana. PROLÍNÁNÍ. Vydání první. Frýdek-Místek: Persidis, 2005. 36 s.

▪ ŠATÁNKOVÁ, Radana. PROLÍNÁNÍ: výběr básní z let 2003–2005. 2. vyd. Toronto: Moravia Publishing, 2008. 36 s.

▪ ŠATÁNKOVÁ, Radana. BABI, UKAŽ ZUBY. Povídkový cyklus. 2000. KukuPress, vyd. 2006.

▪ ŠATÁNKOVÁ, Radana. MEDÚZA: básně z let 2005–2008. V Tribunu EU vyd. 1. Brno: Tribun EU, 2009. 65 s. Knihovnicka.cz. ISBN 978-80-7399-691-8.

▪ ŠATÁNKOVÁ, Radana. DOMOVNÍ SCHŮZE: básně z let 2009–2013. V Tribunu EU vyd. 1. Brno: Tribun EU, 2014. 73 s. Knihovnicka.cz. ISBN 978-80-263-0578-1.

▪ ŠATÁNKOVÁ, Radana a VESELÝ, Eda. ŽižkOFFnaEX: básně věnované Žižkovu a Žižkovanům. Ve vydavatelství Kampe vydání první. Praha: Kampe, 2016. 77 stran. ISBN 978-80-902955-9-9.

▪ ŠATÁNKOVÁ, Radana. DEDIKACE / PODARUNKY. Básnická dvojknížka. Výbor z let 2014–2022. Vydání: první. [Praha]: Talent Pro ART, s.r.o., 2022. 102 stran. ISBN 978-80-7629-126-3.

Audio - nosič CD:

▪ VRCHOTA, Ladislav. Písně na texty Radany Šatánkové. Vl. nákladem, 2017.

Almanachy a Sborníky - výběr:

▪ NÁŠ SVĚT. Almanach vítězných prací literární soutěže z let 1993–1997. Vydala Městská knihovna ve Frýdku-Místku ve spolupráci s MIKO PRESS v prosinci 1997.

▪ MŮJ SVĚT. Výběr básní literární soutěže Můj svět z let 1993–2013. Vydáno u příležitosti jubilejního 20. ročníku lit. soutěže při Městské knihovně Frýdek-Místek. Frýdek-Místek: 2013.

▪ CESTOU ŽIVOTEM. Sbírka básní členů LKPB ve Frýdku-Místku k důležitým událostem v životě občanů - narození dítěte, svatbám, různým slavnostním příležitostem a smutečním obřadům. Vyd. Městský úřad ve F-M a LKPB, srpen 1997.

▪ Almanach Literárního klubu Petra Bezruče. Vyd. LKPB, 1997.

▪ Almanach Literárního klubu Petra Bezruče. Vyd. LKPB, 1998.

▪ Almanach Literárního klubu Petra Bezruče. Vyd. LKPB, 1999.

▪ Almanach Literárního klubu Petra Bezruče, II. díl. Vyd. LKPB, 2000.

▪ Almanach Literárního klubu Petra Bezruče. Vyd. LKPB, 2001.

▪ Almanach Literárního klubu Petra Bezruče. Vyd. LKPB, 2002.

▪ Almanach Literárního klubu Petra Bezruče. Vyd. LKPB, 2003.

▪ Almanach Literárního klubu Petra Bezruče. Vyd. LKPB, 2004.

▪ Almanach Literárního klubu Petra Bezruče. Vyd. LKPB, 2007.

▪ ALMANACH POESIE VOŠP, vyd. VOŠP v Praze, podzim 1999.

▪ ALMANACH POESIE VOŠP, vyd. VOŠP v Praze, podzim 2000.

▪ ALMANACH POEZIE VOŠP, vyd. VOŠP v Praze, podzim 2001.

▪ ALMANACH POEZIE VOŠP, vyd. VOŠP v Praze, jaro 2003.

▪ ALMANACH POEZIE VOŠP, vyd. VOŠP v Praze, jaro 2005.

▪ ALMANACH LITERÁRNÍCH KUKÁTEK. Vyd. Literární klub Dr. Nadi Benešové při Městské knihovně Čáslav, 2002.

▪ ALMANACH LITERÁRNÍCH KUKÁTEK. Vyd. Literární klub Dr. Nadi Benešové při Městské knihovně Čáslav, 2003.

▪ ALMANACH LITERÁRNÍCH KUKÁTEK. Vyd. Literární klub Dr. Nadi Benešové při Městské knihovně Čáslav, 2004.

▪ ALMANACH 2001. TEPLICKÝ ŠLAUCH 2000. Ed. Martin Tomášek. Dotisk v roce 2002.

▪ LÍROVÁ, Jindra et al. Vyznání Mělníku 730: sborníček básní, jimiž členové mělnického literárního klubu Pegas vyjádřili svůj vztah k Mělníku u příležitosti 730. výročí města. Mělník: Literární klub Pegas, 2004.

▪ Sborník SOUZNĚNÍ. Vydává Literární klub PEGAS Mělník u příležitosti 15. výročí svého založení. Vyd. Mělník: LK Pegas za podpory JANUA, o.p.s., 2002.

▪ ŠATÁNKOVÁ, Radana. Profily. Mělník: Literární klub Pegas, 2002.

▪ TICHÁ VZPOMÍNKA POSTAČÍ… Věnováno surrealistickému básníkovi Oldřichu Wenzlovi (1921–1969). Mělník: Literární klub Pegas, 2002.

▪ DOKUD BÁSNÍK ZPÍVÁ. Sborník z Literární soutěže Alše Balcárka - 2002. Vyd. JANUA, o.p.s., 2002.

▪ RODINNÉ A JINÉ SLAVNOSTI. Almanach soutěže Literární Varnsdorf. Ed. Milan Hrabal a kol., 2004.

▪ BESKYDSKÝ BREVIÁŘ. Ed. Miloslav Oliva. LKPB (Literární klub Petra Bezruče), 2005.

▪ V HLAVĚ MI ŠUMÍ TAJNÁ ŘEKA. Literární sborník. Okamžik, Praha: 2009.

▪ DVACET LET LITERÁRNÍHO SPOLKU V JIČÍNĚ 1990–2010. Sborník LISu při Knihovně Václava Čtvrtka v Jičíně. Václav Franc a kol., 2010.

▪ BÁSNÍCI NAD SOUTOKEM. Sborník prací na počest 25. výročí založení Literárního klubu Pegas Mělník. Ed. Miroslav Sígl. Praha: Powerprint, 2012.

▪ MĚSTO, MOŘE, KUŘE, STAVENÍ. Sborník současné poezie 2015. Ed. Václav Franc, vl. nákladem, Knihovnicka.cz, listopad 2015.

▪ ZANECHALI SVOU STOPU. Vzpomínková publikace, věnovaná Václavu Halatovi (1926–2006) a Janu Kukuczkovi (1945–2014). Frýdek-Místek: Kulturní sdružení Bezručův kraj, 2016.

▪ DUŠE PLNÉ SLOV. Almanach Obce spisovatelů ČR 2017. Red. Daniela Kovářová, Karel Havlíček. Vyd. Havlíček Brain Team, 2017.

▪ Proměny a emoce MNOHOCHUTI. Kol. autorů, ed. Soňa Čapková. Vydalo nakl. Epika, 2017.

▪ JASNÁ SETKÁNÍ / KLARE BEGENUNGEN. Česko-německá antologie poezie, ed. Klára Hůrková, Dauphin, 2018.

▪ RYBÁŘI ODLIVU. Almanach české poezie 2015. Vl. Stibor a kol. Paper Jam, 2015.

▪ ŘEZBÁŘI STÍNŮ. Almanach české poezie 2016. Vl. Stibor a kol. Paper Jam, 2016.

▪ ŘEKA ÚSVITU. Almanach české poezie 2017. Vl. Stibor a kol. Paper Jam, 2017.

▪ NOC PLNÁ ŽEN. Almanach české poezie 2018. Vl. Stibor a kol. Paper Jam, 2018.

▪ DELTY DOMOVŮ. Almanach české poezie 2019. Vl. Stibor a kol. Paper Jam, 2019.

▪ CESTA K HOŘE ÚSVITU. Almanach české poezie 2020. Vl. Stibor a kol. Paper Jam, 2020.

▪ OHLÉDNI SE, NEZKAMENÍŠ. Almanach české poezie 2021. Vl. Stibor a kol. Paper Jam, 2021.

▪ CHLÉB POUŠTĚ. Almanach české poezie 2022. Vl. Stibor a kol. Paper Jam, 2022.

▪ POSLEDNÍ MÍSTO U OHNĚ. Almanach české poezie 2023. Vl. Stibor a kol. Paper Jam, 2023.

▪ MALÁ KNIHA O ODPUŠTĚNÍ. Vl. Stibor a kol. Vyd. Václava Rysková, 2021.

▪ BLAHOSLAV 2023. Rodinný kalendář CČSH. Vyd. CČSH, 2023.

▪ BLAHOSLAV 2024. Rodinný kalendář CČSH. Vyd. CČSH, 2024.

Editorka – výběr:

▪ František Morkes: HISTORICKÝ PŘEHLED POSTAVENÍ MATURITNÍ ZKOUŠKY A ANALÝZA JEJÍCH FUNKCÍ. Praha: ÚIV-Cermat, nakladatelství Tauris, 2003.

▪ Martin Šrubař: POCITY DUŠE, vyd. ve Frýdku-Místku v roce 2004.

▪ Robin Stejskal: PROKLETÁ KAPLE. TPA, 2018.

▪ Jan Šulec: SOUDCŮV SEN O KŘÍDLECH. TPA, 2019.

▪ Petr Hubený: BLÍZKÁ SETKÁNÍ SE SMRTÍ. TPA, 2019.

▪ Jiří Vítovec: ZROZENÍ VRÁNY. TPA, 2020.

▪ Ivan Fried: BÁSNÍK BEZ JMÉNA (sbírka básní). Il. Kurt Gebauer. Talent Pro ART, 2020.

▪ Eda Veselý: ČÍŠNICKÉ HUMORESKY (povídky, básně aj.). Il. František Kollman. Talent Pro ART, 2021.

▪ Petr H. Křivánek: KRIZE MÉHO STŘEDO-VĚKU. TPA, 2021.

▪ Kolektiv autorů: HAŠEK S NÁMI - HAŠEK V NÁS. Sborník k výročí Jaroslava Haška. 140 let od narození, 100 let od úmrtí. Výběr prací z autorské soutěže územního sdružení Syndikátu novinářů Vysočina. Spolueditor Jaroslav Paclík. Vydalo nakladatelství Talent Pro ART ve spolupráci se Syndikátem novinářů České republiky a Syndikátem novinářů Vysočina, 2023.

Předmluvy / Doslovy - výběr:

▪ Delicie Nerková: DRUHÉ DĚTSTVÍ (sbírka básní). Epištola čtenářům: R. Šatánková. 2009. Vydáno 2011.

▪ Eda Veselý: ČARDÁŠ KLAUNŮ. Il. František Kollman. Edice X, 2015.

▪ Jarmila Hannah Čermáková: DRSNÉ TRESTI (sbírka básní), KAMPE, 2016.

▪ Proměny a emoce MNOHOCHUTI. Kol. autorů, ed. Soňa Čapková. Vydalo nakl. Epika, 2017.

▪ Ivan Fried: BÁSNÍK BEZ JMÉNA (sbírka básní). Il. Kurt Gebauer. Talent Pro ART, 2020.

▪ Eda Veselý: ČÍŠNICKÉ HUMORESKY (povídky, básně aj.). Il. František Kollman. Talent Pro ART, 2021.

▪ Kolektiv autorů: HAŠEK S NÁMI - HAŠEK V NÁS. Sborník k výročí Jaroslava Haška. 140 let od narození, 100 let od úmrtí. Výběr prací z autorské soutěže územního sdružení Syndikátu novinářů Vysočina. Spolueditor Jaroslav Paclík. Vydalo nakladatelství Talent Pro ART ve spolupráci se Syndikátem novinářů České republiky a Syndikátem novinářů Vysočina, 2023.

Reference:

▪ SÍGL, Miroslav: KDO BYL A JE KDO. Mělnicko, Kralupsko, Neratovicko: osobnosti, samospráva, historie. Libri, Praha 2007. 646 s. ISBN 978-80-7277-351-0.

▪ VLK, Vilém: KDO JE KDO. OSOBNOSTI POBESKYDÍ III. Frýdek-Místek: Občanské sdružení Bezručův kraj, 2011.

Rámeček vpravo:

Mgr. et Mgr. Radana Šatánková, DiS.

Popiska k fotografii:

R. Šatánková v červnu 2022,

Foto: Luděk Krulikovský

Narození 29. 03. 1980

Frýdek-Místek

Československo

Témata umění-kultura-folklor-publicistika-gerontopedagogika

Vlivy Jaroslav Seifert, Vladimír Holan, Václav Hrabě, Rudolf Pellar, Radovan Lukavský, Mirek Kovářík

Aktualizace: 2024

----------------------------------------------------------------------------------------

---------------------------------------------------------------

------------------------------------------

Moje POZNÁMKY

Dále aktualizovat, až vyjde:

……………….ŠNYT

……………….ABECEDA BESKYD

……………….DIALOG NA CESTĚ III

……………….Almanach MENSA, SIG

………………….Kurt vč. předmluvy

SPECIÁLNÍ ZNAK: DLOUHÁ POMLČKA OD–DO

– – –

Karel Dachovský[editovat | editovat zdroj]

KAREL DACHOVSKÝ (* 1. května 1949 v Praze,+15.8.2015 v Praze. )

Narodil se 1. května 1949 v Praze na Vinohradech, vystudoval Vysokou školu ekonomickou (1973). Během základní vojenské služby se seznámil s tajným provinciálním představeným řádu františkánů, u něhož se začal připravovat na kněžskou dráhu. Poté, co státní bezpečnost odhalila tajnou františkánskou komunitu v Liberci, kam i on dojížděl, onemocněl a pro svou nemoc již nemohl naplno vykonávat své dosavadní zaměstnání. Krátce pracoval jako poštovní doručovatel, než mu byl přiznán plný invalidní důchod. Roku 1981 jej tajný biskup Václav Razik vysvětil na kněze a po pádu komunismu se ke svému kněžství přihlásil i veřejně. Tehdejší pražský arcibiskup Miloslav Vlk jej 12. února 1993 podmíněně znovu vysvětil a otec Karel byl ustanoven jako farní vikář v pražské farnosti Holešovice. Poté vypomáhal v kostele sv. Rocha, Šebestiána a Rozálie na Olšanském náměstí v Praze, a to až do roku 2006. Od roku 2007 až dosud vypomáhal v různých pražských kostelích a farnostech, nejčastěji u sester alžbětinek a boromejek.

Roku 1990 založil nakladatelství Řád, které sám řídil a v němž vydával nejdříve stejnojmenný časopis, posléze především knihy, věnující se životopisům svatých a blahoslavených. Je též autorem několika básnických sbírek, které mu vyšly v jeho nakladatelství, v němž kromě náboženské literatury vydával též poezii. Kromě veršů se věnoval i překladové literatuře; z anglických a španělských originálů překládal životopisy světců a význačných postav katolického náboženství. Vydal několik svých básnických sbírek: Cestou Z Betléma (1990), Pod klenbou katedrály (1991), Budu Ti, Bože, zpívat (1992), Podle řádu Melchisedechova (1994), Miniatury (1998), Česká odysea (2003), Sepnuto duhou (2007) a Pod rozstříleným praporem je krásy dost (2010), novelu

V srdci Londýna (2000), která chce připomenout vnitřní i vnější exil, který sám autor prožil.

Zásluhou básníka Vladimíra Stibora některé básně Karla Dachovského v Almanaších české poezie: Delty domovů (2019), Cesta k hoře úsvitu (2020), Ohlédni se, nezkameníš (2021), Chléb pouště (2022), Poslední místo u ohně (2023).

Web: http://naklrad.wz.cz/index.html

http://naklrad.wz.cz/seznam02.html

http://naklrad.wz.cz/seznam.html

Radana Šatánková[editovat | editovat zdroj]

Radana Šatánková (*29. března 1980 ve Frýdku-Místku) je básnířka, prozaička, kulturní publicistka, editorka, produkční, kurátorka výstav výtvarného umění, lektorka, interpretka poezie, dramaturgyně kulturních pořadů. Organizátorka společenského kulturního života. Od roku 1999 žije v Praze.

Život a dílo

Dosud jí vyšlo sedm samostatných sbírek poezie a jedna reminiscenční próza, nyní připravuje k vydání další knižní tituly. Dlouhodobě spolupracovala se současnými výtvarníky, dále s rozhlasem i hudebníky (ze spolupráce vznikly dva CD nosiče). Četná účast v almanaších české literatury započala v roce 1997 při Literárním klubu Petra Bezruče. Autorka je členkou organizací, skupin a spolků - např. Syndikát novinářů ČR, Svaz českých fotografů, Obec spisovatelů ČR, Dialog na cestě, Operace Ester, Skupina XXVI, Království lašské… Veřejně vystupovat a časopisecky publikovat začala coby skoro patnáctiletá (sezona 1994/1995).

Lašská rodačka Radana Šatánková je zakladatelkou a předsedkyní spolku Krasomil, který na území Frýdku-Místku, Ostravy, Prahy a jejího okolí uskutečňuje rozmanité kulturní projekty a aktivity… Věnuje se též divadlu, skupinové a individuální biblioterapii a veršoterapii. Spolupořádala také festivaly. Podnikla několik autorských výstav fotografií, vede workshopy, přednášky a pravidelné literárně-historické vycházky, těšící se oblibě veřejnosti.

V roce 2010 přijala svátost křtu (a jméno Marie); za svůj dosavadní život zakusila desatero povolání - např. uklízečka, biletářka v kině, redaktorka, předsedkyně neziskové organizace atd.

Citát

„Býti básnířkou je permanentní stav!“

Rozhovory – externí odkazy

https://www.krajskelisty.cz/literarni-klub/30073-recitovat-je-sexy-folklor-ma-zase-smrnc-rika-radana-basnirka-s-velkym-b.htm

https://www.fmpatriot.cz/magaziny/2021/12_2021.pdf , str. 8-9

https://kulturafm.cz/aktuality/1030-radana-satankova-seifert-se-svymi-versi-dvoril-krase-a-hledal-pravdu

https://kulturafm.cz/aktuality/1032-osobnost-od-dila-nelze-oddelit-u-magora-to-plati-dvojnasob

https://kulturafm.cz/aktuality/1122-zari-se-spolkem-krasomil-trojlistek-pozvanek-a-rozhovor-s-predsedkyni-spolku-radanou-satankovou

Perm-36[editovat | editovat zdroj]

Muzeum v Rusku Přeloženo z angličtiny-Perm-36 byla sovětská kolonie nucených prací nacházející se poblíž vesnice Kuchino, 100 km severovýchodně od města Perm v Rusku. Byl součástí velkého systému vězeňských táborů zřízeného bývalým Sovětským svazem během Stalinovy éry, známého jako Gulag. Wikipedia (angličtina)

Fideismus[editovat | editovat zdroj]

Fideismus je nauka, vlastní některým směrům křesťanství, které za základ náboženského poznání pokládá víru a odmítá jakékoliv racionální důkazy existence Boha.

Existenci Boha je možné možno poznat jen ze zjevení.

nepřijímá tradiční důkazy Boží existence
víra je jediným pravým zdrojem náboženského poznání. Žádný jiný způsob poznání (racionálně, smyslové) nedává člověku jistotu.
víra vychází z Božího zjevení, které k nám přichází skrz tradici (viz například Tradicionalismus)

Fideismus je nejsilněji vyjádřen v učení Martina Luthera. Podle něj není jen úkolem teologie poznávání křesťanské skutečnosti, ale žití s Kristem. Teologie nemá analyzovat a systematizovat zjevené pravdy prostredníctvím rozumového poznání, ale má se v pevné víře oddat Kristovi Spasitelovi. Jeho teologia (tzv. theologia crucis) = radikální diskontinuita mezi racionálním řešením a křesťanskou vírou. Jediné kritérium křesťanského řešení je spása skrze kříž, a člověk může získat podíl na této spáse jedině svojí vírou (Lutherova soteriologická zásada sola fides). Vědecká teologie (tzv. theologia gloriae), která se snaží o systematizaci a soulad mezi rozumem a vírou je podle něho temnou teologií (theologia delle tenebre).

Horror vcaccui[editovat | editovat zdroj]

Neboli kenofobie, užívá se v psychologii a označuje chorobný strach z prázdných míst. Další význam pojmu se používá ve fyzice, jako aristoteslké představy, že prázdno je nepřirozené.

Herbert Silberer[editovat | editovat zdroj]

Herbert Silberer (28. února 1882 - 12. ledna 1923) byl vídeňským psychoanalytikem zapojeným do profesního kruhu obklopujícího Sigmunda Freuda, který zahrnoval další průkopníky psychologické studie jako Carl Gustav Jung, Alfred Adler a další. Měl zázemí v atletice a sportovní žurnalistice.

BVU[editovat | editovat zdroj]

https://www.cbdb.cz/autor-13097-bohuslav-vanekuvalsky?show=knihy
https://denikn.cz/264864/jak-proklety-basnik-bohuslav-vanek-uvalsky-prisel-o-iluze-ne-vsak-o-chut-psat/
https://www.eknihovna.cz/zbozi/bohuslav-vanek-uvalsky/
https://babylonrevue.cz/nove-narodni-5g-pohadky/
http://www.martinreiner.cz/196-fotovystava-bvu
http://archiv.protisedi.cz/article/bohuslav-vanek-uvalsky-kniha-je-lepidlo-papir-slovo-nic-vic
https://www.l-revue.cz/index.php/2019/01/26/recenze-posledni-bourbon-bohuslav-vanek-uvalsky/
https://www.xxvi.cz/index.php/autori/13-karel-j-benes/318-zena-na-mesici-bohuslav-vanek-uvalsky
https://olomouc.rozhlas.cz/bohuslav-vanek-uvalsky-brambora-byla-pomeranc-meho-detstvi-6403299
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Spisovatel-Greta-Posiraji-se-hruzou-a-tleskaji-Nanynky-delaji-propagandu-Milion-chvilek-se-povysuje-599618
https://www.lidovky.cz/kultura/princ-mel-zrejme-nechat-ruzenku-zhebnout-kritizuje-cenzuru-klasickych-pohadek-autor-sbirky-princ-gay.A190906_115423_ln_kultura_jto
https://issuu.com/krasnenakladatelstvi
https://theses.cz/id/elmefg/?lang=cs
https://www.youtube.com/watch?v=YXyeuPmcN64

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Práce Herberta Silberera v projektu Gutenberg

Pavel Rejchrt

Ad fotka: foto Jan Šplíchal

Pavel Rejchrt (20. dubna 1942, Litomyšl), český básník, prozaik a malíř. Vystudoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze (absolvoval 1966), byl přijat za kandidáta Svazu čs. výtvarných umělců a v roce 1969 působil jako neordinovaný seniorátní vikář Československé církve evangelické. V letech 1972–1991 se živil restaurováním nástěnné malby. Maluje obrazy, věnuje se kresbě a grafice, od roku 1970 píše poezii, lyrickou prózu apod., ale až do roku 1995 nikde nepublikuje - kromě drobných příspěvků do evangelických časopisů, později také např. do revui Souvislosti. V roce 1986 mu vychází v londýnských Rozmluvách esej „Umění jakožto konflikt teologický“. Žije v Praze a ve Velichovkách u Jaroměře

Většinu z dvaadvaceti knih, jež mu doposud vyšly v letech 1995–2017, si sám ilustroval. Od roku 1975 až do současnosti uspořádal desítky autorských recitací, po roce 1989 několikrát přednesl své básně v rozhlase, byly o něm natočeny dva televizní medailonky. Je uvedený v Antologii české poezie II (Praha, 2007). Soubor literárně kritických esejů o dosud vydaných knihách Pavla Rejchrta, doplněnou několika souhrnnými studiemi, napsal a roku 2017 v nakladatelství Stefanos vydal pod názvem Vírou k tvorbě, tvorbou k víře Vladimír Novotný.

Dílo:

Ach nikdy už ne osud (Praha, Mladá fronta 1995) - básně

Pozdní syn království (Praha, Triáda 1996) - lyricko-reflexivní próza

Strážce a příchozí (Jindřichův Hradec, Stefanos 1998) - reflexivní prózy, knižní dramata

Labyrint země Sinear (Praha, Cherm 1999) – básně

Před tváří Boží (NT Pelhřimov, 1999) - básně

Dvanáct kázání (Jindřichův Hradec, Stefanos 1999) - literární homilie

Tvárnosti tušeného (Praha, Kalich 2000) - lyricko-reflexivní próza

Předvečer úplnosti (Praha, Kalich 2001) - básně s barevnými reprodukcemi obrazů

Neodbytný průhled (Praha, Cherm 2002) - lyricko-reflexivní próza

Světlo v čas večera (Jindřichův Hradec, Stefanos 2003) - básně

Samochodci víry (Jindřichův Hradec, Stefanos 2004) - román

O smlouvách dvojí krve (Jindřichův Hradec, Stefanos 2005) - monology, dialogy, dramata

Anastasis (Benešov, Eman 2006) – básně

Mistr Ryzího snu (Benešov, Eman 2008) - próza, básnická podobenství

Starými nepokoji (Jindřichův Hradec, Stefanos 2009) - básně

Světlo tmou zjizvené (Benešov, Eman 2011) - próza

Vyznání nejistého chodce (Benešov, Eman 2013) - próza

Ukaž nám cestu (Jindřichův Hradec, Stefanos 2013) – literární homilie

Lyrika liter (Benešov, Eman 2015) – lettristické básně

Varta verše (Jindřichův Hradec, Stefanos 2015) - básně

Lunetové okno (Jindřichův Hradec, Stefanos 2017) - básně

Marností k naději (Týn nad Vltavou, Nová Forma 2017) - reflexivní prózy, homilie, básně

Roman Szpuk

Ad fotka: foto Svatava Antošová

(4. září 1960, Teplice), český básník, zakladatel literární Skupiny XXVI (spolu s Květou Brožovou a Pavlem Kukalem), iniciátor vydání jejích tří samizdatových almanachů (1985, 1987, 1989) a organizátor setkání básníků z celých Čech (tzv. básnické arkády) na zámku ve Vimperku (1993, 1994, 1995, 2009). Po základní škole vystudoval střední průmyslovou školu strojní a potom ještě tři semestry vysoké školy ekonomické, obory, ve kterých později nikdy nepracoval. Vystřídal řadu zaměstnání (dělník v chemičce, figurant u geodetů, kreslič v projekci, noční hlídač v kravíně, lesní dělník, strážce CHKO Šumava, poštovní doručovatel, topič a truhlář v Charitě, staniční dělníka na nádraží, pozorovatel počasí na Churáňově, kde pracuje od roku 1998 dodnes). V rámci svého zaměstnání se specializuje na fotografii vzácných meteorologických a atmosférických jevů. Spolupracuje s českými amatérskými lovci bouří. Od konce srpna 2013 je členem Cyrilometodějského poutního bratrstva velehradských poutníků. Žije ve Vimperku.

Dílo:

Otisky dlaní (Severočeské nakl., 1990) – básnická sbírka

Ohrožen skřivanem (Protis, 1994) – básnická sbírka

Bludiště (Krásné nakl., 1994) básnická sbírka

Hvězda závěť (Krásné nakl., 1994) – básnická sbírka

Vězňova oblaka (Host, 1997) – básnická sbírka

Ker praskot (Velarium, 1997) – básnická sbírka

Usque ad Finem (Edice Tvary, 1998) – básnická sbírka

Loučení na sever (Triton, 1998) – básnická sbírka

Pták brunát - pod pseudonymem Zuna Cordatová (Petrov, 2000) – básnická sbírka

Troucheň (Petrov, 2002) – básnická sbírka

Tancem pádu (Sursum, 2003) – básnická sbírka

Macecha bouře (Protis, 2003) – básnická sbírka

Rozervy - spolu s Ivou Košatkovou (Stehlík, 2006) – básnická dvojsbírka

Chrámová studně (Stehlík, 2008) – básnická sbírka

Silentio pro smíšený sbor (Protis, 2009) – básnická sbírka

Kámen v botě (Stehlík, 2011) – sbírka šumavských haiku

Chraplavé chorály (Stehlík, 2013) – sbírka drobných próz

A zavaž si tkaničky (65. pole, 2016) – sbírka drobných pró

Externí odkazy:

https://www.databazeknih.cz/zivotopis/roman-szpuk-4339

http://www.ipetrov.cz/

https://archiv.ihned.cz/c1-65375260-roman-szpuk-a-zavaz-si-tkanicky-kniha-recenze

http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1131

Václav Žďárský

Ad fotka: foto Radana Šatánková (prosím, odřízni Zbyňka)

Václav Žďárský (26. listopadu 1951, Vrchlabí), český písničkář, básník, prozaik a kněz. Chtěl studovat konzervatoř, ale nepřijali jej, a tak nastoupil na brigádu do VCHZ Synthesia Semtín, která se mu nakonec protáhla na 22 let. V polovině 80. let se opakovaně, avšak marně hlásil na teologická studia na Husovu československou bohosloveckou fakultu. Složil tedy alespoň zkoušky z teologického minima a začal působit jako laický kazatel Církve československé husitské. V téže době se seznámil s významnou pardubickou rodinou Vokolkových – s Květou, členkou Apoštolátu sv. Františka, která byla po únoru 1948 vězněna, a s jejími bratry: Vladimírem (vydavatel, básník, prozaik a esejista), Vlastimilem (tiskař, nakladatel a přítel českých katolických modernistů) a Vojmírem (malíř a sochař), se kterým ho pojilo nejužší přátelství.

Po pádu komunismu byl v červenci 1990 v pardubickém sboru vysvěcen na jáhna a ustanoven duchovním v Přelouči. Po sedmi letech se přestěhoval do Nového Bydžova, kde působil jako kněz CČSH ještě donedávna. V roce 2007 mu byla diagnostikována Parkinsonova choroba, v současné době je v důchodu. Coby písničkář vystupoval v rozhlasových pořadech Karla Vepřeka, později pod vlivem básníků sdružených ve Skupině XXVI přesedlal na poezii. Napsal několik básnických sbírek (Houpačka, Akční nabídka a Pták pokadil mi hlavu), které vydával u faráře CČSH Erwina Kukuczky, jenž na počátku 70. let založil samizdatovou edici Louč.

Dílo:

Chemička, má láska (Theo, 2013) – novela o lidech z pardubické fabriky

Pyroman (CD) – spolu s Josefem Švehlou a Antonínem Míkem

Externí odkazy:

http://www.pametnaroda.cz/story/zdarsky-vaclav-1951-3439

http://www.ccshhk.cz/author/zdarsky/

http://www.ceskybratr.cz/archives/7141

https://www.vaseliteratura.cz/pro-dospele/3936-chemicka-ma-laska

Oscar Ryba

Ad fotka: foto Svatava Antošová (prosím, nějak odřízni Martina)

Oscar Ryba, vl. jménem Ladislav Koštejn (1963, Děčín – 11. července 2002, Česká Kamenice) český prozaik. Po studiu na gymnáziu absolvoval několik semestrů stavební fakulty ČVUT v Praze, poté vystřídal různá zaměstnání (kulisák, skladník, manažer aj.) V roce 1986 spolu se spisovatelem Václavem Kahudou a Skiollem Podragou založil a také redigoval ediční řadu Branických almanachů. V 90. letech publikoval své texty v časopisech Moderní analfabet, Iniciály či Lázeňský host, často vystupoval v literárních klubech (Pant klub, Klub 8 aj.) Koncem 90. let odešel z Prahy zpět na sever Čech do České Kamenice, angažoval se v Iniciativě pro děčínský zámek a pokračoval na dokončení románu Život mezi prsty, který vyšel až po jeho smrti. Ta nastala 11. července 2002 po nešťastném pádu ze skály.

Dílo:

Žiju si jako Rybouac (Petrov, 1998)

Život mezi prsty (Protis, 2005)

Účast v antologiích:

Almanach Pant 1990-1995 (Pant klub, 1996)

Kroky ze tmy (Triton, 1996)

Lásky a nelásky (Vera, 1998)

Století lásky a nenávisti (Knižní klub, 1999)

Literární a kulturní klub 8 1997-1999 (Literární a kulturní klub 8, 2000)

Antologie nové české literatury 1995-2004 (Fra, 2004)

Externí odkazy:

https://vltava.rozhlas.cz/oscar-ryba-5064981

Iveta Pokorná

Iveta Pokorná (26. června 1977, Nové město na Moravě – 7. prosince 2002, Brno), česká básnířka. Vystudovala gymnázium v Teplicích a bakalářský studijní program na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, obor filosofie a religionistika. V roce 1999 obhájila bakalářskou práci na téma: Božství a lidství člověka – koncepce člověka u Augustina a Plotina, ale ještě tentýž rok studia ukončila. Už od roku 1988 věděla, že trpí nevyléčitelnou nemocí svalů, tzv. myopatií, o rok později (tedy ve svých 12 letech) začala psát básně o svém vztahu k Bohu a o hledání smyslu bytí jako takového. Jejími tvůrčími či duchovními souputníky byli Jiří Orten a Karel Čapek, s nímž ji pojil i osud poznamenaný těžkou nemocí. Své verše představila na několika básnických srazech Skupiny XXVI, začala publikovat i v časopisech. Literárního dění se aktivně účastnila do roku 1997, ale její tělo stále sláblo a jakýkoliv pohyb byl pro ni obtížný – o to více se upnula k duchovnu. Stala se členkou apoštolátu Panny Marie, vykonala s rodiči pouť na Velehrad a do Medžugorje, místa mariánského zjevení, a od září 1997 si zapisovala své sny. Zemřela 7. prosince 2002.

Dílo:

Kéž by to byla jen hra se slovy (Sursum, 2003) – básně z let 1989-1994

Zbyněk Ludvík Gordon

Ad fotka: foto Svatava Antošová

Zbyněk Ludvík Gordon (19. února 1961, Jičín), český básník. Vystřídal řadu zaměstnání, např. technik v telefonní ústředně, jezný, redaktor, vydavatel, produktový manažer, vedoucí obchodního úseku, starožitník či obchodní zástupce. Literární tvorbou se začal zabývat v 19 letech, v roce 1986 se seznámil s okruhem mladých katolických autorů, kteří založili Skupinu XXVI. Každoročně pořádá v brandýské Knihovně Eduarda Petišky autorské čtení s názvem Valentýnský poetický večer.

Píše reflexivní lyriku, v poslední době se věnuje i limeriku a psaní písňových textů z oblasti klasické a duchovní hudby. Některé jeho texty zhudebnila pražská skupina Zpětné zrcátko. Od 80. let publikuje časopisecky (Lidová demokracie, Mladý svět, Iniciály, Souvislosti, Tvar aj.) a v různých sbornících, almanaších a literárních revue (např. almanachy Skupiny XXVI, K. H. Mácha, Žleby 97, Přetržená nit, Co si myslí andělíček, Proměny a emoce mnohochuti aj.). Žije v Brandýse nad Labem.

Dílo:

Ve spárech holubice (Protis, 1995 - 1. vyd.)

Ve spárech holubice (Protis, 1996 - 2. vyd.)

Dvář (Krásné nakladatelství, 1997)

Zrakovina (Protis, 2004)

Pontifikát empatie (Patrik Šimon / Eminent, 2013)

Externí odkazy:

http://www.zlgordon.estranky.cz/

http://www.metropol.cz/porady/na-vrcholu/5325/archiv/strana/3/

http://vimeo.com/74279643

http://www.youtube.com/watch?v=n5GXEnUrYZ4

Martin David

Ad fotka: foto Zbyněk Prys

Martin David (19. února 1964, Teplice), český básník a hudebník. Vystudoval Střední průmyslovou školu stavební v Děčíně a poté vystřídal řadu zaměstnání (mistr na stavbě, projektant, vedoucí kina, dělník v továrně, topič aj.). Své básně publikoval v časopisech (Revue Teplice, Obratník, Weles, Tvar, Host, Psí víno, Babylon, Dekadent geniální, Dotyky) a v různých sbornících a antologiích.

Věnuje se hře na kytaru a zhudebňuje básně různých autorů (např. Ch. Morgensterna, V. Holana, J. Seiferta, J. Skácela, J. Ortena, I. Blatného či K. Tomana), je členem volného uměleckého sdružení Šlauch. Žije v Teplicích.

Dílo:

Listí pro jablko (Protis, 1995)

Jiné výkladní skříně (Weles, 1999)

Venkoncem (Weles, 2003)

Rybář na řece Ogh (Milan Hodek, 2015).

Účast v antologiích:

Almanach 1987 (samizdat Skupiny XXVI, 1987)

Kroky ze tmy (Triton, 1996)

Přetržená nit (Obratník, 1996)

Žleby 97 (Literární nadace Juno, 1997)

Skřípavá hudba vrat (Weles, 2000)

Od břehů k horám (Votobia, 2000)

Ryby katedrál (Petrov, 2001)

Cestou (Weles, 2003)

Co si myslí andělíček (Větrné mlýny, 2004)

S tebou sám (Dauphin, 2005)

Údolí neklidu (UJEP, 2009)

Externí odkazy:

https://itvar.cz/k-cemu-se-primknout

Pavel Kukal

Pavel Kukal (17. 2. 1961), český básník, vinař a jeden ze zakládajících členů Skupiny XXVI. Vystudoval Střední zemědělskou technickou školu Mělník (maturoval v roce 1981) a poté vystřídal řadu zaměstnání, např. vinohradnický technik Výzkumné stanice vinařské Mělník, zaměstnanec Českých vinařských závodů v Praze-Vršovicích, obchodní zástupce vinařské importní firmy, naposledy zahradník na České zemědělské univerzitě v Praze-Suchdole.

Básně začal psát na střední škole. Od začátku 90. let spolupracuje s mělnickou skupinou Pegas a publikuje v jejích sbornících. Je také autorem kratších próz převážně s historickými náměty, publikovaných časopisecky (Lidová demokracie, Český dialog, Plzeňský deník ad.)

Vítěz a porotce mnoha literárních soutěží. Kromě poezie a prózy píše také odborné články o vinařství a zahradnictví a na odborná témata i přednáší. Své manželce Zoře Šimůnkové pomáhá organizovat pořad Večer přiměřených depresí. V rukopise má sbírky Sekání palisád a Ohniště. Žije v Praze.

Dílo:

Řeky (vydáno svépomocí,1986)

Vinařův kalendář (vydáno svépomocí, 1987)

Divoký kmín (Protis, 1995)

Hlasy odjinud (Protis, 1998)

Než se rozední (Alfa-Omega, 2000) - spol. s Jindrou Lírovou

Oblékání ticha (Protis, 2005)

Fémový soud[editovat | editovat zdroj]

Féma Psáno pro Wikipedii FraFraxinus

Féma je slovo ze staré dolnoněmčiny, označující tajný soud. Jeho kořeny lze vyhledat až ve 13.století ve Vestfálsku, odkud se tyto soudy rozšířily i do jiných německy mluvících zemí.

Po vymření rodu Štaufů byl konec s ambiciózními plány na sjednocení všech německých zemí a Itálie. Rovněž dědičné udržení císařského titulu v jednom rodě se podařilo až daleko později Habsburkům.

V nastalém období docházelo ke zneužívání moci šlechtou, takže vznikly tajné soudy, které trestaly nejkřiklavější případy. Byl- li někdo předvolán, měl dvě možnosti: uprchnout, a tím se prakticky usvědčit, anebo se dostavit a obhájit se. Kdo se neobhájil, byl oběšen. Soudci zasedali výhradně v noci a svou totožnost skrývali pod maskami. Specifickým rysem tohoto soudu bylo, že výkonem trestu byl pověřen jeden z jeho členů, většinou vybraný losem. Názory současníků byly zpravidla příznivé, protože strach z odsouzení fémou bránil nejhorším výstřelkům. Dnes by se patrně řeklo, že brát spravedlnost do vlastních rukou je protiprávní (nehledě k nepřítomnosti obhájce a tomu, že platila spíš presumpce viny), ale v Německu dlouho převažovalo zvykové právo, které bylo k podobným věcem benevolentnější než právo římské. Pravda je, že takovýto systém znamenal určité pokušení ke zneužívání moci, ale soudci se zřejmě kontrolovali navzájem. Jelikož nebyla známa identita soudců, těžko říci, kdo jimi byl, ale pravděpodobně to museli být lidé z vyšších vrstev společnosti. Tyto soudy utlumily svou činnost za Lucemburků, kdy se právní stav v říši zlepšíl,ale možná nezanikly úplně.

Pokud bychom věřili líčení kronikáře Otakara Štýrského, nese některé prvky fémové vraždy smrt českého krále Václava III. Kronikář označuje za vraha Holena z Vildsteinu (Odolena z Vlčtejna). Vraždě prý předcházela tajná schůzka dvanácti šlechticů a rozsudek měl vykonat ten, kdo hodí kostkou dvojku. Důvodem měla být poprava bratra jednoho ze spiklenců.

Ve 20.století jsou jako fémové popravy definovány tajné vraždy politických protivníků na základě ilegálního rozsudku.

Novináři takto označili vraždu dr.Theodora Lessinga, německého antinacisty židovského původu, která se udála 30.8.1933 v Mariánských Lázních, kam se uchýlil. Byl natočen i film Výstřely v Mariánských Lázních

Inženýr Rudolf Formis, který také uprchl z Německa před nacisty a provozoval tajnou vysílačku v hotelu Záhoří (dnes je na tomto místě hráz Slapské přehrady), byl zabit 23.ledna 1935. Stejně jako v předešlém případě vrahové našli azyl v Německu.

Tyto dva případy nelze považovat za skutečné fémové vraždy, protože se udály nejen s vědomím, ale i přímou podporou vysoce postavených nacistů v Německu.

Třetí případ se udál na severní Moravě, kde působila ilegální skupina Hnědých bojovníků (Braune Kampfer). Jejich obětí se stal odpůrce nacistické strany Franz Josef Hroch 24.9.1938. Po válce byl v Německu z jeho vraždy byl obviněn Herbert Winkler, avšak byl propuštěn pro nedostatek důkazů.

JKB[editovat | editovat zdroj]

Jakub Zahradník (* 5. března 1964, Praha) je český skladatel, klavírista a básník. Je znám především jako autor písní, klavírní improvizátor a organizátor kulturních akcí.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Prožil dětství a mládí na pražském Zlíchově a Smíchově. Jeho otec Václav Zahradník byl známý dirigent a skladatel, jeho matka Jaroslava Kubištová je autorkou pohádek. Studium klavíru začal v LŠU Na Santošce 1 a po dvou letech studia na Gymnáziu Nad Turbovou v Košířích (dnes Gymnázium Nad Kavalírkou) přestoupil na Státní konzervatoř v Praze, kde v roce 1986 absolvoval studium skladby orchestrální kompozicí Albatros a Běžec.

Jakub Zahradník již od raného dětství jevil zájem o hudební skladbu, klavírní improvizaci a literaturu. Jako organizátor uspořádal v letech 1982/83 ve Skryjích happeningové festivaly. Na studiích také založil a vedl dva časopisy, z nichž undergroundový Dolmen (1984-5) se nachází v knihovně Libri prohibiti. Pořádal básnickou soutěž v pražském Divadle Viola.

Po skončení konzervatoře se živil jako klávesista v tehdy populární skupině Balet, jako nahrávací instrumentalista a skladatel rozhlasových hudeb a přechodně působil v orchestru svého otce, pro který psal i aranžmá. Počátkem 90. let našel hudební angažmá v muzikálech, kde působil deset let. Zažil pražský muzikálový boom 90. let jako klavírista, dirigent, aranžér a nakonec i producent, a sice v dílech Pippin (1993), Jesus Christ Superstar (1994-7), Jeptišky (1997-8), Benzín a mejkap (1998-9) a Starci na chmelu (1999–2000). Vedl Český muzikálový server (2001–2003). V tomto období se autorsky věnoval básnické a literárně publikační činnosti a organizování. Vydal básnickou prvotinu Zavři oči a sni (1993), spolu s Romanem Polákem založil a redigoval Poetickou revui Obratník (1994-7), inicioval, editoval a vydal almanach současné české poezie s názvem Přetržená nit (1996).

Na podzim roku 2000 se dohodl se zpěvačkou Pavlou Kapitánovou, se kterou tři roky účinkoval v muzikálu Jesus Christ Superstar, že spolu vytvoří autorský bluesově-šansonový recitál. Ten potom spolu rozvíjeli a provozovali na jevištích Evropy až do Pavliny tragické smrti v létě 2007. Jejich tvorbu zachycuje maxisingl Život sám (2002), kniha písňových textů Ztepilé viržínko (2003), CD The Alchemy of Life (Norimberk, 2004), singl Dvakrát o lásce (2007) a CD Pouť přes vyhnanství /Exile Street (2007). V tomto období působil Jakub Zahradník jako dramaturg Poetické kavárny Obratník (2002-5), kde mj. uváděl seriál muzikálových Showcases a vlastních kabaretních show Ubrousek básníků (2003-4). Tamtéž se na divadelním představení 4 kusy podílel aktovkou Gerojši (2005). Rok působil jako profesor hudební interpretace na Pražské konzervatoři. V roce 2004 založil a čtyři roky pořádal Festival autorského šansonu na Smíchově, který se od té doby koná vždy jednou ročně v říjnu.

Z hledání nového stylu po odchodu umělecké partnerky vzešel originální klavírní styl a neobvyklé písně, které balancují na pomezí folku, jazzu a vážné hudby. V roce 2007 natočil demo verze cyklu písní Five Sea Songs a jež se později staly základem jeho nového repertoáru, v němž se začal projevovat také pěvecky. Ve stejném roce mu vyšel výbor poezie Zpěv rozpáleného kamene. V roce 2008 se poprvé zachytil své klavírní improvizace na dvojcd s názvem LISTEN. V roce 2009 začal spolupracovat s mladou zpěvačkou Lenkou Molovou, flétnistou Robertem Fischmannem a hráčem na foukací harmoniky Charlie Slavíkem, vydal s nimi DVD Hudba jedna báseň a připravil k vydání dvojalbum českých a anglických písní. V roce 2010 publikoval knihu/CD o klavírech s názvm FORTE nebo PIANO?, která vzešla z úzké spolupráce s klavírnickou rodinou Rendlů. S nimi také zavedl v Praze od roku 2009 tzv. Pianotéku.

V posledních létech se Jakub Zahradník také angažuje jako jednatel Okrašlovacího spolku Terezie v Novohradských horách, s nimž navázal na předválečnou tradici místních poutí, inicioval zahájení opravy kostela sv. Linharta v Pohorské Vsi a navázal přeshraniční kontakty.