Wikipedista:Ivan26berger/pískoviště

Opavský Dům umění je městská, výstavní, nesbírkotvorná instituce. Byl otevřen 28. dubna 1974.

Sídlo

Dům umění, Pekařská 12, 74601 Opava. Dům umění je součástí Opavské kulturní organizace, příspěvkové organizace města Opavy.

Historie

1974-1989 /Socialistická etapa/

Opavský Dům umění sídlí od roku 1974 v bývalém dominikánském klášteře v Opavě, který prošel zajímavým kulturně-historickým vývojem. Koncem 60. let 20. století bylo příslušnými úřady rozhodnuto, že se nenaplní již vydaný demoliční příkaz a zchátralý areál ve středu města projde nákladnou rekonstrukcí a bude sloužit veřejnosti jako galerie města pod názvem Dům umění.

V 70. a 80. letech minulého století Dům svou nablýskanou pompézností hrál významnou roli výkladní skříně socialistické kultury a prezentoval tvorbu poplatnou panujícímu režimu nebo významově „neškodné“ umění minulých epoch a ideologicky neproblematické současnosti. V průběhu tohoto období docházelo také k pokusům o vykročení směrem ke kvalitě nadregionálního významu bez zatěžujících společensko-politických kompromisů, jak o tom mohou svědčit výstavy Bohumíra Matala, Vladimíra Preclíka, Zdeny Fibichové a dalších výtvarných umělců. V prostorách galerie probíhala řada koncertů vážné hudby a dalších kulturních akcí. Dům umění vedli Petr Horák, Ivan Augustin, Irena Stanislavová, Ludmila Dufková, Dana Kohoutová, Oto Nešuta a Karolina Hřivnáčová–Bayerová.

1990-1998 /Porevoluční etapa/

Po roce 1989, kdy padly veškeré ideologické zábrany svobodného představování kvalitního výtvarného umění, pořádala galeristka Karolina Hřivnáčová-Bayerová jednu velkou výstavu současného českého výtvarného umění za druhou. Dům umění doháněl to, co v uplynulých 15 letech nutně zanedbal. Ve výstavním plánu se střídala jména renomovaných kvalitních výtvarných umělců jako např. Eva Kmentová, Miloš Urbásek, Ivan Ouhel, Jan Kotík, Kurt Gebauer, Anežka a Miroslav Kovalovi, Karel Nepraš a Jan Steklík, Petr Kvíčala, Adriena Šimotová, Oldřich Smutný, Miroslav Moucha, Boris Jirků, Pavel Hayek, Olbram Zoubek, Petr Jochman, Ivan Komárek, Jiří Šigut, Vladimír Preclík, Zbyněk Sekal s kolektivními výstavami jako např. Popis jednoho zápasu, Nová skupina, Nová figurace, Základy moderního českého umění atd.

Pocit euforie z náhle nabyté svobody, intelektuální a duchovní hlad po kvalitním umění, společenský zájem a dosud nevídaný zájem návštěvníků vytvořil situaci, která už neměla možnost se někdy opakovat. Euforie ale postupně vyprchávala, život se vracel do prozaických kolejí, přednost dostávalo řešení pragmatických problémů. Peněz na provoz Domu umění bylo stále méně, galeristka Domu umění byla z neustálého marného shánění finančních prostředků otrávena a unavena. V té době svůj pracovní a životní zájem propojila s Prahou a opavskému Domu umění se věnovala omezeně. Z časového odstupu můžeme konstatovat, že „porevoluční etapa Domu umění“ realizovala jeden podstatný nepsaný úkol – nasycení zájmu veřejnosti, představení výrazných známých osobností současného umění a v prvé chvíli i potvrzení zájmu politické, ekonomické a společenské elity o kulturní dění. Výstavní činností Domu umění bylo jednoznačně konstatováno, že i v Opavě má nepopiratelný smysl prezentovat umění svým významem dalece přesahující lokální měřítka.

1999-2008 /Etapa Bludného kamene/

Od počátku roku 1999 se novým provozovatelem Domu umění stává občanské sdružení Bludný kámen a galeristou a kurátorem jeho předseda Martin Klimeš, který se zabýval pořádáním výstav neoficiálních výtvarných umělců od samých počátků osmdesátých let minulého století.

Záměrem provozovatele bylo představovat širší proud kvalitního současného vizuálního umění. Přes své jisté rozkročení nebyla jeho činnost zaměnitelná ani náhodná. Můžeme sledovat linie výstav konceptuálních tvůrců, umělců orientovaných na užívání geometrického jazyka, na práci s multimédii a novými médii. Bludný kámen představoval klasiky konceptuálního umění (např. Jan Wojnar, Karel Adamus, Jan Steklík, Jiří Valoch, Dalibor Chatrný, Milan Maur, Marian Palla), ale také mladé a mladší tvůrce přijímající konceptuální uvažování jako svůj přirozený pohyb (např. Tomáš Skalík, Jan Stolín, Stanislav Křížek). V opavském Domě umění se uskutečnila výstava Klub konkretistů a samostatné výstavy zaměřené na geometrické umění (např. Jan Ambrůz, Markéta Varadiová, Daniel Hanzlík, Tomáš Řezáč, Pavel Korbička, Dalibor Chatrný, Eva Výborná). Na umění instalace, nová média a interaktivní instalace byla zaměřena výstava Echo, Optické a zvukové instalace, Hermovo ucho, výstava Radima Labudy, Petra Nikla, Stanislava Křížka, Jozefa Lastomírského, Jana Steklíka a dlouhé řady dalších. Kromě této „progresivní“ výstavní linie se Dům umění věnoval představování velkých českých malířských osobností jako je např. Jiří Sopko, Michael Rittstein, Jakub Špaňhel, Josef Mžyk, Jonáš Czesaný, Vanesa Hardi, Vladimír Havlík, Petr Nikl a jiní. Od počátku roku 2003 ve spolupráci s Institutem tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě vznikl v refektáři Domu umění Kabinet fotografie, který se profiloval jako laboratoř současné fotografické produkce v konfrontaci s tvorbou časem již ověřenou. Od konce roku 1999 připravoval Dům umění výstavy i v sousedním bývalém kostele sv. Václava, jehož významově akcentovaný prostor dokázal s mnohými soudobými výtvarnými kreacemi nebývale souznět (např. Jan Ambrůz - Čtvero ročních období, Jozefa Lastomírský - Světelný koberec). V Atriu Domu umění se pravidelně představovaly prostorové práce studentů vysokých výtvarných škol (např. A. Demková-Štekrová, Lucie Šafářová, Jan Krtička, Radek Nivnický). V Oratoři Domu umění byl prezentován cyklus výstav umělců, pracujících s netradičními výtvarnými prostředky a reagujícími na konkrétní prostor s názvem „Jiná média, jiné tváře“ (např. Ladislav Jezbera, Jan Stolín, Tomáš Skalík, Radim Labuda, Petr Demek).

Bludný kámen pravidelně pořádal v Domě umění a přilehlých prostorách bohatou doprovodnou činnost včetně mezinárodních festivalů Pohyb-Zvuk-Prostor a Dva dny soudobé hudby, Zaměřenost Domu umění jak na na současné vizuální umění, tak na „experimentální“ soudobou hudbu, soudobý pohyb-tanec a performanci bylo poměrně jedinečné.

Bludný kámen přinesl do Opavy „progresivní“ umění, site specific instalace, multimediální a intermediální tvorbu, konceptuální a neokonceptuální umění, studenty a řadu mladých návštěvníků. A to vše v kontextu současného zvukového a performativního umění. Bludný kámen tak propojil okruhy divácké i kontexty umělecké. Většinu výstav v letech 1999-2008 kurátorsky připravil Martin Klimeš, ale na řadě z nich spolupracoval s externími kurátory jako např. s Jiřím Valochem, Zbyňkem Sedláčkem, Vladimírem Birgusem, Tomášem Skalíkem, Blankou Švédovou. nebo také dvakrát s Pavlem Šopákem. Bludný kámen ke svým výstavám vydával pravidelně katalogy s odbornými texty jednotlivých kurátorů.

Činnost Bludného kamene se celou dobu uskutečňovala za nezřetelné podpory vedení města a zvláště v posledních dvou letech byla vystavena jeho nepřízni, která skončila odchodem Bludného kamene z Domu umění.

Současnost

Od 2009 /Etapa Opavské kulturní organizace/

Od roku 2009 je Dům umění součástí nově zřízené Opavské kulturní organizace. (dále jen OKO), která připravila generální rekonstrukci technicky stále méně vyhovujícího objektu. V nově opraveném Domě umění začala svou výstavní činnost realizovat od roku 2012.

Posuzovat činnost „nového“ Domu umění dnes, je ještě předčasné, ale jedno se zdá být jisté a zásadní. Dům umění se institucializoval. Přestal být prostorem soustřeďujícím se na progresivní umělecké směry a neformální komunikaci s umělci a veřejností a stal se městskou institucí, která těží z jistoty svého postavení a taky z jeho možností. Bývalý „undergroundový“ prostor kostela se stává oblíbeným místem pro četné svatby, nejrůznější slavnostní příležitosti, módní přehlídky, ale taky pro řadu výstav. Dům umění se snad poprvé ve své porevoluční historii těší faktickému zájmu vedení města vyjádřenému poskytováním mnohonásobně vyšších dotací než kdykoli v minulosti. Dům umění má dobré technické vybavení, nový mobiliář a rovněž se zvýšil počet jeho pracovníků. Zaměstnanci Opavské kulturní organizace vytvořili pravidelný systém animačních pořadů a realizují řadu cílených programů pro děti a studenty. Výstavní program postrádá svou někdejší osobitost, na druhou stranu je tvořen s cílem uspokojit co nejvyšší počet návštěvníků. Někdejší důraz na snahu objevovat, mapovat a udávat směr je nahrazen prezentací estetických hodnot, které již nejsou problematizovány, nemusí čekat na svou obhajobu, které jsou součástí povědomí mnohem širšího spektra zájemců. V Domě umění působí Kabinet fotografie a Kabinet architektury. Na činnosti Kabinetů spolupracuje Opavská kulturní organizace s externími organizacemi. Galeristou a kurátorem výstav v Domě umění byl po jeho rekonstrukci krátkou dobu Martin Klimeš. V současné době Dům umění nemá vlastního kurátora ani galeristu. Výstavní provoz realizuje výstavářka Radmila Buchlovská a výstavní program vytváří dramaturg kulturních akcí Jan Kunze.

Příběh Domu umění v Opavě od svého vzniku do dnešních dnů je zajímavý a poučný. Bohužel je z různých důvodů, jejichž podrobnější rozbor přesahuje rámec tohoto textu, charakterizován více sledem násilně zpřetrhávaných souvislostí, než kontinuitou dlouhodobé kvalitní práce.

Odkazy

Externí odkazy

• Domovské stránky Domu umění

Související články

• Kostel svatého Václava v Opavě

Literatura

• Výstavní činnost Bludného kamene - Seznam výstav v Domě umění v Opavě 1999 – 2008 [online]. Dostupné online. 
• 25 let Domu umění, Gebauer, Klimeš, Šopák, Parnas Trading, 1999, katalog k výstavě
• Dům umění v Opavě, historie kulturní instituce, Alena Biskupová, 2009, bakalářská práce
• Příběh Domu umění v Opavě Klimeš, rukopis, 2014
• X let BK, Bludný kámen, 2003, publikace
• 10 let BK v Domě umění a 15 let výstavní činnosti, Bludný kámen, 2008, publikace
• MIKOLÁŠEK, Martin. Opavský dům umění ohrožen?. A2. Dostupné online. 
• FERENC, Petr. O přenesení Bludného kamene z Opavy. His voice. Dostupné online. 
• KLAMM, Jan. Žádná nedělní procházka. A2. Dostupné online. 
• Dům umění na stránkách spolku Za Opavu [online]. Dostupné online. 
• Dům umění v Opavě - obecné informace na stránkách [online]. Opavská kulturní organizace. Dostupné online.