Wikipedista:H2World/Molekulární vodík

Molekulární vodík je označení pro vodík používaný jako terapeutický nástroj, například při léčbě chronických onemocnění. Stojí například za zázračnými uzdraveními na posvátných místech jako jsou v Lurdy ve Francii.

Popis

Molekulární vodík (H₂) je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu. Jeho molekula je velmi malá (ca. 100–150 tisíckrát menší, jak průměrná buňka lidského těla) a jelikož většina savců nesyntetizuje hydrogenézu, mělo se za to, že je vodík v těle inertní.

V roce 2007 bylo zjištěno, že molekulární vodík může selektivně redukovat hydroxylové radikály a peroxynitrit. Ve stejné studii bylo také ukázáno na fakt, že inhalace vodíkového plynu u krys snížila oxidační stres a potlačila poškození mozku způsobené ischemií. Jelikož reaguje s volnými radikály v těle, je přírodním antioxidantem.

Oproti běžným antioxidantům má molekulární vodík několik výhod. Jelikož jde o malou molekulu, může se dostat přes buněčnou stěnu a difuzí do organel (např. mitochondrie), kde reaguje s radikály přímo na místě jejich vzniku. Nereaguje s fyziologicky aktivními částicemi, jako je peroxid vodíku nebo oxid dusnatý. Do těla se může dostat mnoha cestami, ať už požitím vody obohacené o vodík, koupelemi v takové vodě, inhalací plynu atd. Nemá vedlejší účinky, jelikož v těle tvoří pouze molekuly vody a přebytek tělo opouští vydechnutím.

V těle H₂ aktivuje nukleární faktor erytroid (Nrf2), který pod oxidačním stresem zvyšuje produkci antioxidačních enzymů jako je například superoxid dismutáza (SOD) a kataláza. Také bylo dokázáno, že reguluje transkripční faktor NF-κB a zánětlivé cytokiny a potlačuje lipidovou peroxidaci spojenou s řetězovou reakcí volných radikálů.

Antioxidační schopnosti vodíku jsou tedy nejen přímé (selektivní reakce a potlačením radikálových řetězových reakcí) ale i nepřímé (podnícení tvorby antioxidačních enzymů).

Účinky

Vzhledem k reakci vodíku s volnými radikály redukuje zánětlivé procesy. To se pozitivně projeví při léčbě pankreatitidy, kdy pomáhá regenerovat poškozenou tkáň a tím snižuje úmrtnost u této nemoci. Dále má ze stejného důvodu příznivý vliv při léčbě septických i ishemických poškození orgánů nebo třeba vaskulární demenci. Chronické bolesti tlumí i u cukrovky, bronchiálního astmatu, kloubních obtíží aj.

Další využití vodíku je pro léčbu akutního radiačního syndromu. Při ozařování se také v těle generují volné radikály, které následně způsobují poškození proteinů, lipidů a nukleových kyselin uvnitř buněk. Vodíková terapie je vhodná pro pacienty podstupující chemoterapii/radioterapii, jelikož potlačuje vedlejší účinky a alkalické prostředí, které vodík navozuje, je nepříznivé pro rozvoj metastáz.

Vodík je také předmětem zájmu sportovní medicíny. Zvyšuje sportovní výkonnost a pomáhá snižovat únavu, podněcuje rychlejší regeneraci. Využívá se i pro zpomalení stárnutí – obnovují podkožní vazivo a hydratují pokožku, čímž zanikají vrásky a kůže neschne.

Podle některých studií může vodík zlepšit produkci testosteronu obnovením hormonální a redox balance buněk.

Výzkum účinků na zdraví

Ohledně důkazů, že vodík má u lidí příznivé účinky na zdraví, nepanuje vědecká shoda. Ačkoli nebyly publikovány žádné systematické přehledy ani metaanalýzy, bylo provedeno omezené množství studií o použití vodíku k léčbě různých onemocnění u lidí. Zastánci vodíkové vody tvrdí, že funguje jako antioxidant, snižuje zánětlivost, snižuje riziko metabolického syndromu, poskytuje neuroprotekci při různých onemocněních a snižuje vedlejší účinky spojené s léčbou rakoviny ozařováním.

Odborníci se domnívají, že pití vodíkové vody nepředstavuje žádné riziko. Nejsou si však jisti, zda jsou její výhody větší než výhody normální vody nebo hydratace obecně.
Současný výzkum zdravotních přínosů vodíkové vody je omezený a je zapotřebí dalšího výzkumu, který by tyto poznatky potvrdil.

Způsoby příjmu

Tělo může vodík přijmout rozličnými způsoby. Nejjednodušší je jej přijmout rozpuštěný ve vodě. Maximálně může dosáhnout koncentrace až 0,8 mmol/L (1,6 mg/L) pod atmosférickým tlakem při pokojové teplotě. Aby nedošlo k snížení podílu vodíku ve vodě, je nutné ji uchovávat v hliníkové nádobě. Vodík lze do vody dostat třemi hlavními způsoby: elektrolýzou vody, rozpuštěním pod tlakem nebo použitím látek, které v reakci s vodou vyvíjí vodík (například hořčík; Mg + H₂O → H₂). Pro běžné uživatele jsou dostupné tablety, jejíchž rozpuštěním dojde k obohacení vody o vodík a také vodíkové generátory.

Obohacenou vodu lze pít nebo se do ní ponořit. Podle výchozí koncentrace vodíku ve vodě se může do těla dostat už 10 minut po koupeli. Vodíkové koupele jsou časté v asijských zemích. Podle studií nemá koupel např. po sportu vliv na oxidační stres, ovšem podle jiných má příznivé účinky na kožní onemocnění a zahlazování jizev. Pouhé pití obohacené vody nemá například při sportu vliv na oxidační stres, ale bylo zjištěno, že má pozitivní vliv na metabolismus sacharidů, využití jaterního glykogenu a sportovní výkonnost.

Obohatit vodíkem lze i fyziologický roztok. Takový lze použít pro žilní infuzi, kdy bylo zjištěno, že dochází k poklesu séra 8-hydroxydeoxyguanosinu. Obohacené oční kapky pomáhají při léčbě ischemického poranění sítnice.

Vodík lze inhalovat v jeho plynné formě. To je sice náročnější na provedení, ale bylo zjištěno, že při inhalaci vodíku během sportovního výkonu dochází k potlačení oxidačního stresu. Zpomaluje se ale adaptace kosterního svalu během cvičení.

Lidské tělo samo vodík neprodukuje, ovšem střevní bakterie jako je Escherichia coli ano. Za fyziologických podmínek mohou v vyprodukovat až 12 litrů vodíku. Podle některých studií lze bakterie stimulovat k vyšší produkci vodíku a tím zlepšit léčbu určitých chorob.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hydrogen water na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• European Institute of Molecular Hydrogen Therapy (Evropský institut terepie molekulárním vodíkem, anglicky)
• Molekulární vodík (Informační stránka o molekulárním vodíku)