Wikipedista:Apollonoia/Pískoviště

Titulní strana tištěného vydání (Benátky 1480) s komentářem Arnalda de Villanova

Regimen sanitatis Salernitatum (text známý také jako De conservanda valetudine, nebo Flos medicinae) je středověká didaktická báseň sepsaná původně latinsky v hexametru. Tato báseň je nejasného původu a patří do žánru lékařské literatury tzv. regimen sanitatis. Jedná se o poučení pro každý den, o návod pro prostý lid, jak pečovat o své zdraví prostřednictvím dietetických a hygienických rad. Nabyla takové oblíbenosti, že po vydání jejího první tisku byla přeložena do mnoha národních jazyků. Na 100 rukopisů bylo napsáno a 300 různých tisků bylo vydáno před rokem 1501. Někteří badatelé navzdory tradičnímu mínění jsou přesvědčeni, že původní báseň měla okolo tisíce veršů, která pak byla v průběhu pozdního středověku a raného novověku upravována přidáním nebo odstraňováním veršů (podle toho, co daný učenec uznal za vhodné, podle vlastní potřeby přidat nebo vypustit) a vznikly tak různé edice a verze s komentáři.

Původ básně a její rozšíření

Lékařská literatura ve středověku je "málo prozkoumaná, nikým nečtená, nestudovaná, nevydávaná ba ani dostatečně katalogizačně nezpracovaná". Ani báseň Regimen sanitatis Salernitatum není výjimkou, báseň není dostatečně prozkoumaná, a tak u ní vzniká řada otazníků. "Kvůli nejasnému původu a době vzniku této sbírky se někdy hovoří o druhé homérské otázce." Co se týče původu, traduje se, že báseň vznikla ve 12. nebo 13. století. První verš Anglorum regi scribit tota schola Salerni, nebo v jiných verzích básně Francorum regi scripsit tota scola Salerni, odkazuje na to, že je báseň napsaná pro jakéhosi anglického, nebo francouzského krále v salernské škole. Některými badateli je tento nejmenovaný král ztotožněn buď s Richardem Lví srdce, který se v Salernu léčil ze zranění po křižácké válce, nebo s Robertem II. Normandským.

Je možné, že rukopis pravděpodobně vznikl jako překlad z arabského díla, původně nazvaného Sirr al-asrar (který byl podle tradice spojen s Aristotelem jako dílo, které napsal pro Alexandra Velikého). Lékařské části arabského textu pak byly přeloženy do latiny ve dvanáctém století Janem Španělem. Překlad se pak stal na západě známý pod názvem Secretum secretorum. Tento překlad byl zveršován a do úvodu byla přidána zmínka o proslulé salernské škole, aby bylo textu dodáno na vážnosti. Za jednoho z možných autorů přebásnění je považován Jan Milánský (z Milána), který žil ve dvanáctém století a jehož jméno se objevuje v několika rukopisech. Ačkoliv prý bylo dokázáno, že "Regimen sanitatis Salernitatum nevznikla v Salernu ve 12. století, charakterizuje se tímto způsobem ve většině popularizačních publikací, a někdy i v současné odborné literatuře." I nadále jsou tedy někteří badatelé přesvědčeni, že báseň vznikla kompilací všeho lékařského vědění (kompilátorství bývá připisováno právě Janu Milánskému), které nabízela salernská škola. To by měl prý potvrzovat i první verš (scribit/scripsit schola tota Salerni).

Důležitou osobou v rozšiřování básně byl horlivý komentátor básně Arnald z Villanovy. "Velmi rozšířenou podobou Regimen sanitatis Salernitatum, které se tradovalo v různě dlouhých variantách, je redakce připisovaná Arnaldu († 1311) o 364 verších." Jeho edice s komentářem byly často a hojně vydávané. První edice s jeho komentářem vyšla roku 1480 v Montpelier. Další edice s jeho komentářem pak hned v roce 1487 v Besanconu.

Obsah

Báseň Regimen sanitatis Salrnitatum patří do žánru tzv. regimen sanitatis. Ten dosáhl oblíbenosti především v pozdním středověku a raném novověku. Avšak původ regimin lze vysledovat až ke Galénovi. Již od Galénových dob se jedná o texty, které vedou čtenáře ke zdravému životnímu stylu.

Ve středověku pak existovaly obecně tři druhy regimen sanitatis:

1. regimina teoretická, výuková - univerzitní lekce určená studentům k nácviku sestavování životospráv podle pevného schématu
2. regimina všeobecná - určená širší čtenářské obci
3. regimina osobní - sepsaná pro konkrétní osobu

Dle tohoto rozdělení zařazujeme báseň Regimen sanitatis Salernitatum pod regimina všeobecná. Báseň také obsahuje poučení ke všem sex res non naturales, to znamená, poučení o šesti základních složkách, které tvořily námět regimin a kterým lékaři věnovali při tvorbě životosprávy největší péči. Tyto složky jsou:

1. vzduch (aer)
2. jídlo a pití (cibus et potus)
3. cvičení (exercitium)
4. spánek a bdění (somnus et vigilia)
5. vylučování a vyměšování (repletio et evacuatio)
6. stav mysli (accidentia animae)

První polovina básně je věnována poučení o zdravém jídle a pití, pohybu a hygieně. Druhá polovina je věnována tělesným tekutinám (v návaznosti na učení o mísení tělesných šťáv v antickém lékařské teorii) a pouštění krve. Báseň je rozdělená na krátké "nesystematicky seřazené veršované úseky či několikaveršové skladby", které jsou opatřeny nadpisem.

Pro vytvoření představy o obsahu je zde předložen seznam nadpisů jednotlivých kapitolek z českého Veleslavínova překladu Regimen sanitatis Salernitatum. Avšak je třeba připomenout, že není jasné, jakou předlohu latinského textu, z mnoha dochovaných, které se lišily délkou i obsahem, Veleslavín k překladu použil. Proto se Veleslavínova varianta překladu může odlišovat od latinského textu v edicích.

Seznam názvů kapitolek z českého překladu

1) O náruživostech duše a některých obecných lékařstvích 2) O posilnění mozku a zraku 3) O poledním spaní 4) O zadržalém větru v životě 5) O večeři 6) O způsobu před jídlem 7) O lékařství proti jedu 8) O povětří 9) O pivě 10) Obecně koření ku pokrmům 11) O mytí rukou po jídle 12) O chlebu 13) O masu telecím 14) O ptácích k jídlu hodnýmch 15) O rybách dobrých 16) O proměšování pokrmu a nápoje 17) O hráchu 18) O mléku lidem suchým 19) O máslu 20) O jídle a pití 21) O pokrmích, kteříž dobrou živnost dávají 22) O povahách dobrého vína 23) O víně červeném 24) O lékařstvích proti jedu 25) O povětří 26) O nemírném pití vína 27) O lepším víně 28) O stravě každé čtvrti roku 29) O napravení zlého nápoje

30) O mořské nemoci 31) Obecně o koření ku pokrmům 32) O masu svinském 33) O mstu 34) O pití vody 35) O ouhoři 36) O syrovátce 37) O sejru 38) Sejr sám o sobě 39) O jídle a pití 40) O cibuli 41) O hořčici 42) O věcech škodných zraku 43) O čtverém počasí celého roku 44) O lidech melancholických 45) Znamení hojnosti krve 46) Znamení zbytečné cholery 47) Znamení zbytečné flegmy 48) Znamení zbytečné melancholie 49) O pouštění krve žilou a nejprve o věku, v kterémž se pouštěti může 50) Kterých měsícův dobře aneb zle z žíly pouštěti 51) O překážení pouštění krev 52) Čeho šetřiti při pouštění krve 53) O některých užitcích pouštění krve 54) Velikosti rány 55) Co po zatětí žíly činiti náleží 56) Čeho se hned po krvi varovati sluší 57) V kterých nemocech a věku a jak mnoho krve kterého času upustiti se má 58) Z kterých oudů krve upustiti se má

České země a Regimen sanitatis Salernitatum

Pokud se jedná o působení básně na našem území, vynořují se samé otazníky.

1. Není známo, jak se báseň Regimen sanitatis Salernitatum dostala na české území. Latinské úryvky básně se vyskytují již ve všech rukopisných opisech medicínských textů lékařů z 15. století a dokonce i u lékaře 14. století Albíka z Uničova.
2. Neexistuje soupis rukopisů, který by zaznamenal, kolik latinských rukopisů v českém prostředí existuje ani kolik edic bylo u nás vydáno prvotiskem v latině nebo češtině, a tak nevíme, jak moc báseň byla na našem území čtena.
3. Rovněž není známo, jakého latinského textu básně a jakých rukopisů vydavatelé k prvním vydáním v českých zemích použili.

Český překlad

Otazník vzniká i nad překladem básně do češtiny. První vydání bylo vydané tiskem v Olomouci v roce 1584 nakladatelem Fridrichem Milichthalerem a není jasné, kdo připravil první překlad do češtiny k tomuto prvnímu vydání. Významné druhé vydání připravil a vydal „arcitiskař pražský“ Daniel Adam z Veleslavína. Ten salernské verše editoval, přeložil do češtiny, a v českém překladu i s originálním editovaným latinským textem připojil ke spisu Regiment zdraví Henrycha Rankova, které Veleslavín vydal společně v jednom svazku. Profesor I. J. Hanuš, který řešil otázku překladu do češtiny již na konci 19. století, se pozastavuje nad neobratností překladu a veršové formy, čímž dokazuje, že překladatel nemohl být tak znamenitý stylista jako Veleslavín. Soudí se, že úplný český překlad byl u nás znám a přepisován již velmi brzy, nejpozději v 16. století. Překladatel do češtiny užil do překladu rýmů a ve středověku oblíbených leoninských hexametrů, patrně pro lepší zapamatování. Původní latinský text je však napsaný v hexametrech nerýmovaných.

Edice

Báseň se dochovala v původním latinském jazyce v mnoha odlišných zněních, v mnoha rukopisech, prvotiscích a edicích. Zde jsou uvedené některé novější kritické edice básně:

• BALZAC, J. B. Marie Baudry de; RENZI, Salvatore de. ed. Flos medicinae scholae Salerni. Naples.1859.
• ORDONAUX, John. Regimen sanitatis salernitanum. Code of health of the school of Salernum. Philadelphia. 1871.
• TESTDORPH, Paul. Das medizinische Lehrgedicht der hohen Schule zu Salerno. Stuttgart.1915.
• DE FRUTOS GONZÁLEZ, Virginia. Flos medicinae (Regimen sanitatis Salernitatum). Valladolid. 2010.

Ukázka

Ukázka prvních dvou veršů básně z latinské edice a v české verzi překladu podle Daniela Adama z roku 1587.

latinsky	český překlad
Ex magna cena stomacho fit maxima poena. ut sis nocte levis, sit tibi cena brevis.	Hojná večeře, pozdní kvas činí těžkost každému z nás. Protož zvečera málo jez, budeš míti noc lehkou věz!

Externí odkazy

Latinský text edice z roku 1859

Bilingvní edice latinského textu s anglickým překladem z roku 1871

Latinský text edice z roku 1915

Český text v tištěné knize z roku 1587