Vibrafon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Typický vibrafon

Vibrafon patří do skupiny samozvučných bicích nástrojů s vyladěným tónem. Sestrojil ho roku 1924 Američan H. Winterhoff.

Jeho podstatou jsou kovové plátky různé délky, které jsou seřazeny vedle sebe. Jedna řada je ze základních tónů a druhá doplňuje tóny chromatické (podobně jako u klavíru bílé a černé klapky). Tyto plátky se rozechvívají paličkami potaženými plstí. Pod každým plátkem je připevněna kovová trubka, která svým průměrem a délkou odpovídá výšce tónu, který produkuje plátek. Tyto trubky jsou tak rezonátory pro rozechvělé plátky. Každá trubka je na horním konci zakončena víčkem. Tato víčka jsou v jedné řadě připevněna na společné ose. Otáčením osy se víčka uvnitř trubek překlápějí, čímž dochází k jejich uzavírání a opětovnému otvírání. Tak je způsobeno střídavé zesilování a zeslabování tónu, tzv. vibrátu – odtud název vibrafon.

Rozsah vibrafonu je f – f3 nebo c1 – g3.

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Vibraphones ve Wikimedia Commons