Velký septakord

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Velký septakord (nebo také přesněji velký durový septakord) je pojem z oboru hudební teorie označující poměrně často používaný typ čtyřzvuku (v evropské hudbě).

Jedná se o akord obsahující kromě svého základního tónu ještě velkou tercii, čistou kvintu a velkou septimu. Z hlediska terciového systému je velký septakord rozšířením durového kvintakordu.

Značení[editovat | editovat zdroj]

Velký septakord je značen velkým písmenem názvu základního tónu, který je doplněn o horní index 7maj (ten se obecně používá ke značení velké septimy):

  • C^{7maj} \,\! od základního tónu c
  • F^{\# 7maj} \,\! od základního tónu fis
  • E^{b 7maj} \,\! od základního tónu es

Existují také některá alternativní značení, nejčastěji:

  • Cmaj^{7} \,\!
  • Cmaj \,\!
  • C^{7+} \,\!

Složení[editovat | editovat zdroj]

Následující tabulka obsahuje složení velkého septakordu od jednotlivých základních tónů:

Značka akordu Základní tón Velká tercie Čistá kvinta Velká septima
C^{7maj} \,\! c e g h
G^{7maj} \,\! g h d fis
D^{7maj} \,\! d fis a cis
A^{7maj} \,\! a cis e gis
E^{7maj} \,\! e gis h dis
H^{7maj} \,\! h dis fis ais
F^{\# 7maj} \,\! fis ais cis eis (=f)
C^{\# 7maj} \,\! cis eis (=f) gis his (=c)
A^{b 7maj} \,\! as c es g
E^{b 7maj} \,\! es g b d
B^{b 7maj} \,\! b d f a
F^{7maj} \,\! f a c e

Význam[editovat | editovat zdroj]

Velký septakord lze použít v durových skladbách ve funkci tóniky nebo subdominanty, protože obsahuje velkou tercii a velkou septimu - intervaly charakteristické pro jónský modus a lydický modus. Protože obsahuje velice výrazný půltónový interval mezi velkou septimou a základním tónem přeloženým o oktávu výš, nevyskytuje se téměř vůbec v lidové evropské hudbě. O to častější je jeho použití v jazzu.

Související články[editovat | editovat zdroj]