Vajuniči

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vajuniči
Slovanské kmeny na Balkáně kolem roku 700
Slovanské kmeny na Balkáně kolem roku 700
Jazyk(y)
praslovanština
Náboženství
staroslovanské

Vajuniči (starořecky Βαϊουνίται, Baiunitai)[pozn. 1] byl jihoslovanský kmen, který se ke konci 6. století usadil v oblasti Makedonie,[7] původně na území západně od Soluně. Patřil ke skupině slovanských kmenů, které se na počátku 7. století neúspěšně pokusily toto město dobýt, a poté se zřejmě přestěhoval do oblasti severního Epiru mezi Janinou v Řecku a Himarou v Albánii.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

V 6. století obývalo širší oblast kolem byzantského města Soluně mnoho slovanských kmenů. V Zázracích svatého Demetria jsou Vajuniči zmiňováni v letech asi 614–616 jako jeden z nich.[2][5] Jejich území leželo na západ od Soluně[8] a tvořilo sklavinii.[9][10] V těchto letech kolem 614–616 se Vajuniči s dalšími sousedními slovanskými kmeny sjednotili pod vůdcem jménem Chacon a oblehli Soluň. Síly složené z mnoha různých slovanských kmenů zaútočily na město i s obléhacími stroji, s jejichž pomocí se snažili prorazit městské hradby, zatímco jejich malé a ovladatelné monoxyly zaútočily na město z moře. Jejich úsilí selhalo a Chacon byl zabit poté, co vstoupil do města vyjednávat.[11] Po tomto neúspěšném pokusu o dobytí Soluně se mnoho příslušníků poražených slovanských kmenů přesunulo dále od města. Podle některých historiků se Vajuničí přestěhovali z Makedonie na území Epiru a usadili se v regionu severně od Janiny.[6]

Někteří autoři spojují s kmenem oblast Thesprotis, až do 70. let 13. století také známou jako Vagenetia.[12][13][14] Byly zde nalezeny dvě osobní pečeti archontů z Vagenetie, pečeť spatharia Theodora datovaná do 7. nebo 8. století a protospatharia Hilariona datovaná do konce 9. a počátku 10. století.[14] Podobná toponyma jako Vijanite nebo Vijantije přežila až do 16. století, kdy byla nahrazena jménem Delvina, které se také stalo oficiálním názvem osmanského Delvinského sandžaku.[15] Území kolem řeky Vjosa (starořecky Αωος, Aóos) v jižní Albánii bylo pravděpodobně také pojmenováno po tomto kmeni.[16]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Jejich řecké pojmenování se také přepisuje jako Baiounitae.[1] V přepisech do angličtiny jejich jméno kolísá mezi Baiunetes,[2] Vajunites[3] nebo Vajunits[4] Jihoslovanské jazyky ho uvádějí jako Vajuniti. Předpokládá se, že název tohoto kmene byl odvozen od slovanského jména vojnici ("vojáci"), čili šlo o "kmen bojovníků".[3][5] Podle některých historiků jsou Baiounitai (Vajuni) identičtí s Babuny, zatímco jiní se domívají, že pro tento předpoklad neexistují žádné důkazy.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Baiounitai na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Heather 2010, s. 680, pozn. 20.
  2. ↑ a b Curta 2001, s. 107–108.
  3. ↑ a b Pearce, Tosi 1998.
  4. ↑ Macedonian Review 1980, s. 349.
  5. ↑ a b Zbornik Istorijskog muzeja Srbije 1982, s. 51.
  6. ↑ a b Ћоровић 2006, s. 51.
  7. ↑ Etnološki pregled 1978, s. 58.
  8. ↑ Doklestić a 1964 294.
  9. ↑ Istorija makedonskog naroda 1970, s. 93.
  10. ↑ Panov 2000, s. 295.
  11. ↑ Fine 1991, s. 41, 44.
  12. ↑ Maksimović 1988, s. 67.
  13. ↑ Christie, Augenti 2012, s. 210.
  14. ↑ a b Hansen, Hodges 2013, s. 249–.
  15. ↑ Hodges, Bowden, Lako 2004, s. 22.
  16. ↑ Петровић 1990.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Etnološki pregled: Revue d'ethnologie. Etnološko društvo Jugoslavije, 1978, čís. 15–19. Dostupné online. 
  • Istorija makedonskog naroda: Od praistorije do kraja XVIII veka. Skopje: Zavod za izdavanje ydžbenika Sodžijalističke Republike Srbije, 1970. Dostupné online. (makedonsky) 
  • Macedonian Review. Kulturen život, 1980, čís. 10. Dostupné online. (anglicky) 
  • In: Zbornik Istorijskog muzeja Srbije. [s.l.]: Istorijski muzej Srbije, 1982. Dostupné online. Svazek 19–21. (srbsky)
  • CURTA, Florin. Southeastern Europe in the Middle Ages, 500–1250. 1. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press, 2006. 528 s. (Cambridge Medieval Textbooks). Dostupné online. ISBN 978-0521894524. (anglicky) 
  • CURTA, Florin. The Making of the Slavs: History and Archaeology of the Lower Danube Region, c. 500–700. Svazek 52. Cambridge: Cambridge University Press, 2001. 463 s. (Cambridge Studies in Medieval Life and Thought: Fourth Series). Dostupné online. ISBN 978-1139428880. (anglicky) 
  • ЋОРОВИЋ, Владимир. Историја Срба. [s.l.]: Дом и школа, 2006. 833 s. Dostupné online. ISBN 978-8683751303. (srbsky) 
  • DOKLESTIĆ, Ljubiša. Kroz historiju Makedonije: izabrani izvori. [s.l.]: Skolska knj., 1964. 299 s. Dostupné online. (chorvatsky) 
  • FINE, John Van Antwerp Jr. The Early Medieval Balkans: A Critical Survey from the Sixth to the Late Twelfth Century. Ann Arbor: University of Michigan Press, 1991. 336 s. [en Dostupné online]. ISBN 978-0472081493. 
  • HANSEN, Inge Lyse; HODGES, Richard; LEPPARD, Sarah. Butrint 4: The Archaeology and Histories of an Ionian Town. [s.l.]: Oxbow Books, 2013. 250 s. Dostupné online. ISBN 978-1-78297-102-3. (anglicky) 
  • HEATHER, Peter. Empires and Barbarians: The Fall of Rome and the Birth of Europe. [s.l.]: Oxford University Press, 2010. 752 s. Dostupné online. ISBN 978-0199741632. (anglicky) 
  • HODGES, Richard; BOWDEN, William; LAKO, Kosta. Byzantine Butrint: Excavations and Surveys 1994–1999. [s.l.]: Oxbow Books, 2004. 424 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84217-158-5. (anglicky) 
  • CHRISTIE, Neil; AUGENTI, Andrea. Vrbes Extinctae: Archaeologies of Abandoned Classical Towns. [s.l.]: Ashgate Publishing, 2012. 372 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7546-6562-5. (anglicky) 
  • MAKSIMOVIĆ, Ljubomir. The Byzantine provincial administration under the Palaiologoi. [s.l.]: A.M. Hakkert, 1988. 308 s. Dostupné online. ISBN 978-9025609689. (anglicky) 
  • PANOV, Branko. Историја на македонскиот народ: Македонија од праисториското време до потпаѓањето под турска власт. Skopje: Институт за национална историја, 2000. 700 s. Dostupné online. ISBN 978-9989-624-47-6. (makedonsky) 
  • PARTHEY, Gustav. Hieroclis Synecdemus et notitiae Graecae episcopatuum: Accedunt Nili Doxapatrii notitia patriarchatuum et locorum nomina immutata. Berlin: In aedibus Friderici Nicolai, 1866. 385 s. Dostupné online. (la, grc) 
  • PEARCE, Mark; TOSI, Maurizio. Papers from the EAA Third Annual Meeting at Ravenna 1997: Pre- and protohistory. [s.l.]: Archaeopress, 1998. 308 s. Dostupné online. ISBN 978-0-86054-894-2. (italsky) 
  • ПЕТРОВИЋ, Драгољуб С. "Становништво словенског поријекла у Албанији" – Зборник радова са међународног научног скупа одржаног на Цетињу 21, 22. и 23. јуна 1990. Хетерогеност становништва детерминанта сложености решења политичког статуса албанског простора [online]. 2014-10-14. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-10-14. (srbsky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vajuniči&oldid=23373175“