Vějířovec obrovský
 Vějířovec obrovský | |
|---|---|
 Vějířovec obrovský | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Kmen | stopkovýtrusé (Basidiomycota) |
| Třída | stopkovýtrusé (Agaricomycetes) |
| Řád | chorošotvaré (Polyporales) |
| Čeleď | vějířovcovité (Meripilaceae) |
| Rod | vějířovec (Meripilus) |
| Binomické jméno | |
| Meripilus giganteus (Pers.) P. Karst., 1882 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vějířovec obrovský (Meripilus giganteus) je dřevokazná houba z čeledi vějířovcovitých (Meripilaceae) rostoucí na listnatých stromech (zejména bucích, méně dubech, javorech), na kořenech nebo u pařezů. Plodnice se objevují od července do září.[1]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Plodnice je tvořena množstvím velkých klobouků; v mládí okrových nebo narezavělých, v dospělosti hnědých, ve stáří černajících; 10–50(80) cm širokých. Rourky pevné, neoddělitelné od klobouku, bělavě okrové, póry drobné, kulaté, barvy rourek, stářím tmavnou. Rourky jsou nestejně dlouhé, povrch pórů je proto nerovný, hrbolatý. Třeň je postranní, krátký a tlustý. Dužnina je bělavě okrová, později narezavělá, stářím tmavne až černá; v mládí je měkká a šťavnatá, v dospělosti tuhá a suchá, ve stáří tvrdá a dřenatá. Chuť je v mládí lahodná, v dospělosti dobrá, ve stáří suchá a mdlá; vůně je v mládí i v dospělosti příjemná, ve stáří nevýrazně dřevitá. Výtrusný prach je hnědý. Plodnice je mohutná, 80–150(200) cm široká, a 20–50(80) kg těžká.
Praktický význam[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Plodnice nejsou jedovaté, ale pro tuhou konzistenci jsou nezáživné a velmi obtížně stravitelné.[2] Kuchyňský význam proto nemají téměř žádný.[2] Některé publikace jej uvádějí jako nejedlý[3], jiné jako jedlý a tuhý,[4] případně jako nakyslý a jen v mládí jedlý.[5] Vždy se sbírá jen pár mladých klobouků, nebo jen měkčí okraje klobouků (v tomto případě za nějakou dobu dorostou).
Zaměnitelnost[editovat | editovat zdroj]
Lze zaměnit za drobnější a rozvětvenější trsnatec lupenitý (Grifola frondosa); v podobnosti mladých stádií, za sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus).[1] Značně podobná bondarcerovka horská (Bondarzewia montana) roste na jehličnanech (na kterých se vějířovec obroský vyskytuje jen vzácně) a má palčivou chuť.[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b http://botany.cz/cs/meripilus-giganteus/
- ↑ a b PILÁT, Albert. Polyporaceae - Houby chorošovité I.. Praha: Prof. Dr. Karel Kavina a Dr. Albert Pilát, 1936. 624 s. (Atlas hub evropských; sv. III). Kapitola 3. Grifola gigantea (Pers.) Pilát, s. 37–39.
- ↑ KOTLABA, František; ANTONÍN, Vladimír; POUZAR, Zdeněk, a kol. Houby, česká encyklopedie. Praha: Výběr, 2003. 448 s. ISBN 80-86196-71-2. Kapitola Vějířovec obrovský, s. 152.
- ↑ VESELÝ, Rudolf; KOTLABA, František; POUZAR, Zdeněk. Přehled československých hub. Praha: Academia, 1972. 424 s. Kapitola Vějířovec obrovský, s. 153.
- ↑ HAGARA, Vladislav. Ottova encyklopedie hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 2015. 1152 s. ISBN 978-80-7451-407-4. Kapitola Vějířovec obrovský, s. 898.
- ↑ Bondarzewia mesenterica (Bondarcevka horská). www.mykologie.net [online]. [cit. 2021-08-22]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu vějířovec obrovský na Wikimedia Commons
