Sírovec žlutooranžový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Sírovec žlutooranžový

Laetiporus sulphureus
Vědecká klasifikace
Říše: houby (Fungi)
Oddělení: stopkovýtrusné houby (Basidiomycota)
Podkmen: (Agaricomycotina)
Třída: stopkovýtrusé (Agaricomycetes)
Řád: chorošotvaré (Polyporales)
Čeleď: troudnatcovité (Fomitopsidaceae)
Rod: sírovec (Laetiporus)
Binomické jméno
Laetiporus sulphureus
(Bull.) Murrill

Sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus), též chorošovec sírový či choroš sírový, je jednoletá dřevokazná houba z čeledi troudnatcovitých. Mladé plodnice tohoto druhu sírovce jsou, na rozdíl od plodnic příbuzného sírovce horského, jedlé.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Houba vytváří velké masité chorošovité plodnice vějířovitého až půlkruhovitého tvaru, široké až 50 cm. Plodnice bokem přirůstají ke dřevu a zpravidla jich vyrůstá větší počet těsně nad sebou, takže na kmeni tvoří i přes metr velké a velmi nápadné trsy. Plodnice jsou v mládí zbarveny jasně žlutě až žlutooranžově, spodní strana plodnic, pokrytá výtrusorodým rouškem v podobě rourek, bývá až sírově žlutá, na svrchní straně se často střídají sytější a bledší oranžově žluté pásy. Stárnutím plodnice vybledává do krémova či naopak tmavne. Plodnice má v mládí měkkou masitou dužninu, která se postupně stává lámavější.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Velký trs sírovce žlutooranžového na kmeni listnáče, snad trnovníku akátu.

Sírovec roste dosti hojně od května do října na kmenech živých listnatých stromů, často na akátech a ovocných stromech v alejích, sadech a zahradách, ale i na dubech a jiných listnáčích v lesích. Jedná se o nebezpečného parazita, vyvolávajícího tzv. hnědou hnilobu dřeva. [L 1]

Hostitel[editovat | editovat zdroj]

Dub, akát, druhy rodu slivoň (Prunus), topoly, vrby, jeřáb (rod(y, jírovce a z jehličnanů modříny.[L 1]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Sírovec patří mezi vážné patogeny napadající listnaté dřeviny, způsobuje lámavost větví [L 1] a obvykle poměrně rychlý úhyn rostliny.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Mladé plodnice sírovce žlutooranžového jsou označovány jako jedlé a chutné, jsou příjemné houbové chuti a vůně. Starší plodnice jsou ale tuhé a nechutné. Plodnice jsou výborné v guláši a omáčce, ale bývají připravovány mimo jiné jako obalovaný řízek.

Některé osoby mohou mít na plodnice sírovce žlutooranžového alergickou reakci.

Nežádoucí účinky[editovat | editovat zdroj]

Sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus), způsobuje v kombinaci s alkoholem žaludeční nevolnost a zvracení (GUBA 1977).

Související články[editovat | editovat zdroj]

Sírovec žlutooranžový

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c TOMICZEK,, Christian. Atlas chorob a škůdců okrasných dřevin. [s.l.] : Biocont Laboratory, 2005.  
  • SEMERDŽIEVA, Marta; VESELSKÝ, Jaroslav. Léčivé houby dříve a nyní. Praha : Academia, 1986. 180 s.