Východotibetská pohoří

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Východotibetská pohoří
Kham Gangdug
Hory v severozápadním Jün-nanu v tibetské autonomní oblasti Diqing (Dêqên)
Hory v severozápadním Jün-nanu v tibetské autonomní oblasti Diqing (Dêqên)

Nejvyšší bod Miňa Gangkar (7 556 m n. m.)
Délka 700 km
Rozloha 350 000 km²

Nadřazená jednotka Alpsko-himálajský systém
Sousední
jednotky
Himálaj, Transhimálaj, Tibetská vysočina, Kchun-lun, Sečuánská pánev, Jünnansko-kuejčouská vysočina, Indočínská pohoří, Ásámská nížina
Podřazené
jednotky
Powo Gang, Zabmo Gang, Cchawa Gang, Markham Gang, Jarmo Gang, Miňa Gang

Světadíl Asie
Stát Čínská lidová republika Čína
Myanmar Myanmar
Povodí Čchang-ťiang, Mekong, Salwin, Irrawaddy, Brahmaputra
Souřadnice 29°0′ s. š., 100°0′ v. d.

Východotibetská pohoří (tibetsky Kham Gangdug, Šest ledových pohoří Khamu) je soustava horských pásem vesměs severojižního směru, která z východu ohraničují Tibetskou vysočinu. Táhnou se po hranicích Tibetu a Sečuánu, později po hranicích Jün-nanu a Barmy. Jsou pokračováním Himálaje a dalších celků vzniklých ve třetihorách nárazem Indie do Asie. Navazují na ně nižší pohoří v Indočíně. Za východní konec Himálaje se obvykle považuje oblast kolem hory Namča Barva. Nejvýraznější pohoří Tibetské vysočiny, na které okrajová pohoří navazují, je Ňänčhen Thangla (Nyainqêntanglha Shan).

Podle různých pramenů lze v této oblasti rozlišit různé horské celky. Liší se jejich tibetské a čínské názvy. Souhrnný tibetský název Kham Gangdug odkazuje k těmto šesti celkům:

Nejvyšší pohoří je Miňa Gang, známé též pod čínským názvem Ta-süe-šan (Daxue Shan), které je pátým nejvyšším pohořím na světě. Nejvyšší hora Miňa Gangkar (Minya Gongkar, Gongga Shan, 7 556 m) je mj. i nejvyšší horou čínské provincie S’-čchuan a pravděpodobně nejvýchodněji položenou sedmitisícovkou na světě.

Podle Velkého atlasu světa (přibližně od severu k jihu a od západu k východu):

Oblast východního Tibetu je velmi zajímavá i vodopisně. Procházejí tudy četná důležitá rozvodí a v paralelních údolích poměrně blízko sebe protéká několik významných asijských řek: Nu Jiang (Nu-ťiang, pozdější barmský Salwin, který se vlévá do Andamanského moře), Lancang Jiang (Lan-cchang-ťiang, pozdější Mekong, který se vlévá do Jihočínského moře) a Jinsha Jiang (Ťin-ša-ťiang, zdrojnice Čchang-ťiangu, která se vlévá do Východočínského moře).


Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Velký atlas světa. Geodetický a kartografický podnik, Praha, 1988
  • Nový atlas světa. Euromedia Group, Praha, 1998
  • Jiří Šlégl et al.: Světová pohoří Asie, pp. 152–165. Euromedia Group, Praha, 2001. ISBN 80-242-0291-3