Jünnansko-kuejčouská vysočina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
云贵高原
Yúnguì Gāoyuán
Vodopád Chuang-kuo-šu
Vodopád Chuang-kuo-šu

Nejvyšší bod Wu-liang-šan (3 505 m)
Délka 1 100 km
Rozloha 700 000 km²

Nadřazená jednotka Jihočínská oblast
Sousední
jednotky
Východotibetská pohoří, Sečuánská pánev, Jihočínská hornatina, Tonkinský záliv, Hoàng Liên Sơn, Indočínská pohoří
Podřazené
jednotky
Wu-liang-šan, Wu-meng-šan, Liou-čan-šan, Miao-ling, Wu-lian-feng, Ta-lu-šan, Wu-ling-šan, Süe-feng-šan

Světadíl Asie
Stát Čína Čína
Povodí Čchang-ťiang, Perlová řeka, Mekong
Souřadnice 27°0′ s. š., 105°0′ v. d.

Jünnansko-kuejčouská vysočina (čínsky 云贵高原, pinyin Yúnguì Gāoyuán, český přepis Jün-kuej-kao-jüan) je geomorfologická jednotka v jihovýchodní Číně. Patří do jižní podoblasti východočínské oblasti. Jak název napovídá, táhne se přes čínské provincie Jün-nan a Kuej-čou, částečně až do Chu-pej. Na severu je ohraničena Čchang-ťiangem, na východě Jihočínskou hornatinou, na jihovýchodě Tonkinským zálivem a na západě sinotibetskými horskými pásmy. Dosahuje výšek 1 500 – 2 000 m n.m., nejvyšší bod 3 505 m leží v pásmu Wu-liang-šan na západě.

Jün-kuej již nepatří do alpsko-himálajského systému. Leží na jihočínské desce, která se už ve starohorách slepila z jižnější Katasie (Cathaysia) a severnějšího bloku Jang-c'. Severovýchodní sinijské a katasijské tektonické linie způsobilo jenšanské vrásnění ve druhohorách.

Vysočina je budována silně zvrásněnými prvohorními pískovci a břidlicemi spolu s druhohorními vápenci. Místy najdeme třetihorní výlevy čediče. Povrch je hluboce rozčleněn říčními údolími. Na západě jsou charakteristické kužely vyhaslých sopek, na východě se objevují stolové hory a silně rozvinuté krasové jevy. Oblast je velmi aktivní seismicky.

Jsou zde naleziště uhlí a soli, cínových rud, manganu, rtuti a bauxitů. Je to také jedna z nejdůležitějších čínských oblastí pěstování čaje. Nejdůležitější města jsou Kchun-ming, Kuej-jang, Čchü-ťing, An-šun a Cun-i.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Velký atlas světa. Geodetický a kartografický podnik, Praha, 1988
  • Nový atlas světa. Euromedia Group, Praha, 1998
  • Jiří Šlégl et al.: Světová pohoří Asie. Euromedia Group, Praha, 2001. ISBN 80-242-0291-3