Umučení sv. Vavřince (Karel Škréta)
Kresba Umučení sv. Vavřince českého barokního malíře Karla Škréty, datovaná přibližně před rok 1650, je patrně návrhem kompozice k nerealizovanému oltářnímu obrazu.[1] Je součástí sbírky grafiky a kresby Národní galerie v Praze.
,_N%C3%A1rodn%C3%AD_galerie_v_Praze.jpg)
Popis a zařazení[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o kresbu perem a štětcem bistrem na světle hnědavém papíře o rozměrech 311 x 215 mm. Kresbu daroval rytíř Vojtěch Lanna mladší Společnosti vlasteneckých přátel umění roku 1889. Její inventární číslo je K1287.
Škréta od roku 1630 pobýval několik let v Benátkách a nepochybně znal Tizianův obraz Utrpení sv. Vavřince (1548-1559) z tamního jezuitského kostela.[2] Jeho kompozice přebírá některé postavy z rytiny Cornelise Corta (1571), která kombinuje obě Tizianovy předlohy a je oproti nim stranově převrácená.[3] Je na ní muž nesoucí dřevo, klečící figura obrácená zády a dvojice andělů, z nichž jeden nese palmovou ratolest. Na soklu v pozadí je u Tiziana i Cornelise Corta socha pohanské bohyně Vesty (jako "Dea Roma"), zatímco u Pietro da Cortony přihlíží umučení sv. Vavřince císař Valerián. Škréta nakreslil sedícího řeckého boha Dia a sokl poněkud protismyslně ozdobil reliéfním řeckým křížem. Ten může symbolizovat dějinný zlom, který nastal po smrti sv. Vavřince, kdy se v Římě zrodilo křesťanství.[4]
Škréta patří v českém umění k největším kreslířům.[5] Jeho návrhy obrazů prokazují svěží a bohatou kompoziční invenci, smysl pro organický tvar a robustní věcnost, kterou se odlišuje od svých italských vzorů. Škrétův rukopis charakterizují chvatné a energické tahy pera, dokončené zpravidla lavírováním.[6]
Jiná díla[editovat | editovat zdroj]
-
Tizian, Utrpení sv. Vavřince (1548-1559) -
Tizian, Utrpení sv. Vavřince (1567) -
Utrpení sv. Vavřince (pozdější kopie dle Tiziana, Španělsko) -
Antonio Campi, Utrpení sv. Vavřince (1581) -
Pietro da Cortona, Utrpení sv. Vavřince (1626) -
Luca Giordano, Utrpení sv. Vavřince (2. pol. 17. stol.)
_-_left_nave_-_The_Martyrdom_of_St_Lawrence_-_Titian.jpg)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Alena Volrábová, 2011, s. 154
- ↑ Venezia, chiesa dei Gesuiti, Cappella di San Lorenzo: Martirio Di San Lorenzo Di Tiziano. www.venetianheritage.eu [online]. [cit. 2016-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-01.
- ↑ The Metropolitan Museum NY, Cornelis Cort (After Tizian): Martyrdom of St. Lawrence
- ↑ Pavel Preiss, 2008, s. 170
- ↑ Vít Vlnas, 2010
- ↑ Jaromír Neumann, Český barok, 1974, s. 76-80
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Alena Volrábová, The Role and Perception of Drawing in the Era of Karel Škréta and his Contemporaries, in: Lenka Stolárová, Vít Vlnas (ed.), Karel Škréta (1610-1674). Studies and Documents, National Gallery in Prague 2011, ISBN 978-80-7035-470-4, pp. 151-156
- Alena Volrábová, Karel Škréta – kreslíř, in: Vít Vlnas, Lenka Stolárová (eds.), Karel Škréta: Doba a dílo, (kat. výst. NG v Praze), Praha 2010, s. 344–366
- Pavel Preiss, in: Alena Volrábová (ed.), 101/I Mistrovská díla Sbírky grafiky a kresby Národní galerie v Praze, NG v Praze 2008, ISBN 978-807035-385-1, s. 170-171
- Pavel Preiss, Česká barokní kresba, Praha 2006, ISBN 80-7035-345-7, s. 10-28, 30-61
- Jaromír Neumann, Škrétové, Karel Škréta a jeho Syn, Akropolis Praha 2000, ISBN 9788085770995, s. 122
- Pavel Preiss, Barockzeichnung. Meisterwerke des böhmischen Barocks. Prag – Hanau 1979, Le dessin baroque. Le plus belles pages du baroque en Bohême, Paris 1979, s. 40-41, č. kat. 5
- Pavel Preiss, in: Oldřich J. Blažíček, Pavel Preiss, Dagmar Hejdová (eds.), Kunst des Barock in Böhmen. Skulptur-Malerei-Kunsthandwerk, Recklinhausen 1977, s. 152, č. kat. 81
- Jaromír Neumann, Karel Škréta: 1610-1674, Národní galerie v Praze 1974, s. 204, č. kat. 39
- Jaromír Neumann, Český barok, Odeon Praha 1974