Třída Walrus
| Třída Walrus | |
|---|---|
 Dvojice ponorek třídy Walrus | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Nizozemské královské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 4 |
| Osud | aktivní (2016) |
| Předchůdce | třída Zwaardvis |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 2450 t (na hladině) 2800 t (pod hladinou) |
| Délka | 67,73 m |
| Šířka | 8,4 m |
| Ponor | 7 m |
| Pohon | 3 dieselgenerátory 1 elektromotor |
| Rychlost | 12 uzlů (na hladině) 21 uzlů (pod hladinou) |
| Posádka | 50 |
| Výzbroj | 4× 533mm torpédomet 20 torpéd či 40 min |
Třída Walrus je třída ponorek nizozemského královského námořnictva. Tvoří ji celkem čtyři jednotky, které jsou všechny v aktivní službě. Jsou to jediné v současnosti provozované ponorky nizozemského námořnictva.[1] Po modernizaci se s jejich provozem počítá nejméně do roku 2025. Poté je má nahradit nový typ ponorek, vyvinutý ve spolupráci loděnic Saab Kockums Naval Systems a Damen Shipyards Group na základě švédského typu A26.[2]
Pozadí vzniku
Program vývoje třídy Walrus, zamýšlené jako náhrada starší třídy Dolfijn, byl zahájen roku 1978. Třída se skládá z jednotek Walrus (S 802), Zeeleeuw (S 803), Dolfijn (S 808) a Bruinvis (S 810), postavených loděnicí Rotterdamse Droogdok Maatschappij v Rotterdamu a zařazených do služby v letech 1990–1994. Stavba prototypové jednotky Walrus se o jeden rok protáhla kvůli poškození, způsobeném roku 1986 požárem.[1]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Dodání | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| Walrus (S 802) | říjen 1979 | říjen 1985 | 25. března 1992 | aktivní |
| Zeeleeuw (S 803) | září 1981 | červen 1987 | 25. dubna 1990 | aktivní |
| Dolfijn (S 808) | červen 1986 | duben 1990 | 29. ledna 1993 | aktivní |
| Bruinvis (S 810) | duben 1988 | duben 1992 | 5. července 1994 | aktivní |
V prosinci 2011 byl schválen program rozsáhlé modernizace všech čtyř ponorek, který zajistí jejich provozuschopnost do roku 2025.[1] Modernizace se bude týkat především bojového řídícího systému, sonarů, komunikačních systémů a satelitního komunikačního systému.[4] Například společnost L-3 ELAC Nautik provede vylepšení sonaru a německá loděnice Howaldtswerke-Deutsche Werft na palubu ponoorek instaluje záchranný systém HABET.[1]
Konstrukce
.jpg)
Konstrukční pojetí třídy Walrus navazuje na předcházející třídu Zwaardvis. Ponorky mají dvojitý trup kapkovitého tvaru. Kvůli zvětšení hloubkového dostupu ponorek (o 50%) byl jejich trup vyroben z francouzské vysokotažné oceli MAREI.[1] Inovativním prvkem v konstrukci této třídy je uspořádání kormidel do tvaru X, což zlepšuje jejich manévrovací schopnosti.[1]
Ponorky nesou integrovaný senzorový, zbraňový a řídící systém SEWACO. Výzbroj ponorek tvoří čtyři 533mm torpédomety. Z nich mohou být vypouštěna torpéda či miny. Ponorka unese 20 torpéd či 40 min. U torpéd se jedná o moderní typ Mk 48 Mod 7, v případě potřeby ponorky mohou nést rovněž protilodní střely Sub-Harpoon.[1]
Pohonný systém tvoří tři dieselgenerátory SEMT-Pielstick 12 PA4V 200VG a jeden elektromotor Holec. Ty pohánějí jeden sedmilopatkový lodní šroub. Ponorky dosahují nejvyšší rychlosti 12 uzlů na hladině a 21 uzlů pod hladinou.
Odkazy
Reference
- ↑ Švédsko-nizozemská spolupráce na nástupci třídy Walrus. ATM. 2015, roč. 45, čís. 2, s. 68. ISSN 1802-4823.
- ↑ Class Walrus Submarine [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-07-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Modernizace nizozemských ponorek. ATM. 2012, roč. 44, čís. 1, s. 68. ISSN 1802-4823.[Dále Zajac (2012)]
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Walrus na Wikimedia Commons - (anglicky) Profil třídy na serveru Globalsecurity.org
