Tiskařství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Yuan dynasty banknote with its printing plate 1287.jpg

Tiskařství je obor zabývající se výrobou tiskovin. Tiskařství je jednou ze součástí oboru polygrafie. Polygrafie zpracovává a tiskem rozmnožuje textové a obrazové předlohy. Osoba, která se využívá stroj pro výrobu tiskovin se nazývá tiskař.

Historie tisku[editovat | editovat zdroj]

První zmínky o vzniku písma sahají až do Sumerské říše. Nebylo to písmo takové, jaké známe dnes. Jednalo se spíše o soubor znaků, které byly tisknuty do hliněných tabulek. Další civilizace psaní a písmo dále vyvíjeli. K tisknutí se opět vrátili až s čínským vynálezem papíru (2. století našeho letopočtu). Od tisku jednotlivých znaků se s vynálezem deskotisku přešlo k tisku stran. Prvotním materiálem pro tuto techniku bylo dřevo a později kov.

Printing mp3h0602.jpg

Johannes Gutenberg (1400 - 1468) byl německý zlatník a vynálezce knihtisku, který působil v Mohuči a Štrasburku. Jeho vynález spočíval v odlévání kovových liter z matric, v jejich sestavování do řádků a stran a v otiskování tiskařskou černí na dřevěném lisu.[1] S tímto vynálezem se tiskařství razantně rozšířilo. Tisk byl rychlejší a přesnější.

Tiskaři ručně sázeli každé písmeno zvlášť, což znamenalo velice pracný a zdlouhavý způsob přípravy tisku. Tento problém odstranil až v 19. století němec Ottmar Mergenthaler, který přišel na myšlenku sázet písmena automaticky. Sázecí stroj sám vybíral a sázel příslušná písmena, sazeč stroj ovládal pomocí klávesnice podobné psacímu stroji. Tak vznikl první sázecí stroj, který se nazýval “linotype”.

Nelze zapomenout na proslulé vynálezce z českých zemí, kteří zdokonalili techniku knihtisku. Patří k nim Alois Senefelder (1771 – 1834), vynálezce kamenotisku, Jakub Husník (1837 – 1916), vynálezce světlotisku a Karel Klíč (1841 – 1926), vynálezce heliogravury a hlubotisku.

V druhé polovině 20. století se u linotypů začali využívat děrné pásky. S příchodem počítačové techniky nastává v tiskařství druhá revoluce. Prosazuje se tzv. fotosazba a digitalizace. Díky technologii Desktop publishing se stránky knih, časopisů a ostatních tiskovin připravují pouze elektronicky.

Tiskařství v Čechách[editovat | editovat zdroj]

Rotations-Buchdruckmaschine Aufriß.jpg

Tiskařství má v českém prostředí dlouhou tradici a mimořádné místo. Tisk knih a časopisů byl často spjat se zájmy prosazování českého jazyka a národního vědomí. Rozšíření tisku pak mělo velký vliv na gramotnost a vzdělání českého obyvatelstva.

Jiří Melantrich z Aventina byl významný český renesanční tiskař a nakladatel.
Josef Farský byl český tiskař, majitel polygrafického ústavu v Praze.
Karel Ferdinand Bellmann byl český, německy hovořící nakladatel a tiskař.
Jan Hostivít Pospíšil, *30.5.1785 – †8.10.1868, český tiskař, nakladatel a knihkupec v Hradci Králové od roku 1808, od roku 1826 v Praze. Využíval kamenotisk k tisku titulních stran.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MITÁČEK, Jiří a Zdeněk FIŠER. Dílo tiskařů jednoty bratrské: katalog expozice v Památníku Bible kralické v Kralicích nad Oslavou. Brno: Moravské zemské muzeum, 2002, 31 s. ISBN 80-7028-181-2.
  • Lidé, kteří změnili svět: 50 slavných osobností, jejich stručné životopisy a obrazové dokumenty. 1. vyd. Editor Mária Smoláriková. Bratislava: Mladé letá, 1996, 351 s. ISBN 80-06-00711-X.
  • VOIT, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století : papír, písmo a písmolijectví, knihtisk a jiné grafické techniky, tiskaři, nakladatelé, knihkupci, ilustrátoři a kartografové, literární typologie, textové a výtvarné prvky knihy, knižní vazba, knižní obchod. Praha: Libri, 2006, 1350 s. ISBN 80-7277-312-7.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KASÍK, Pavel. Knihtisk - začátek informační revoluce. [[1]] [online]. 17. února 2007-02-17 [cit. 2013-10-19]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]