Thomas Haresleben
| Thomas Haresleben | |
|---|---|
| Narození | 1673 Kühnring u Eggenburgu |
| Úmrtí | 16. února 1733 Vídeň |
| Národnost | rakouská |
| Povolání | kamenický mistr |
| Předchůdce | Johann Carl Trumler |
| Následovník | Matthias Winkler |
| Choť | Maria Magdalena Prunner, Anna Maria Niedermayerin |
| Příbuzní | Alexander Haresleben (otec), Johann Georg Haresleben (bratr) |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Thomas Haresleben (1673 Kühnring u Eggenburgu – 16. února 1733 Vídeň[1]) byl rakouský kamenický mistr, podílející se na stavbě vídeňského svatoštěpánského dómu a navazující na dílo Johanna Carla Trumlera.
Život[editovat | editovat zdroj]
Přesný datum narození není znám. První zmínka o Thomasi Hareslebenovi pochází z 24. dubna 1688, kdy byl Matthiasem Knoxem, stavbyvedoucím svatoštěpánské katedrály ve Vídni, přijat jako učeň. Po Knoxově smrti odpovědnost nad Hareslebenem přebírá jeho otec Alexander a pozice stavbyvedoucího se ujímá Johann Georg Prunner (kameník).
18. září 1701 se oženil s ovdovělou Marií Magdalenou Prunnerovou.[2] O tři roky později se oficiálně stal vídeňským měšťanem. V roce 1716 se společně se Sebastianem Regondim stal poručníkem dětí jeho zesnulého bratra Johanna Georga. Oba byli také svědky podpisu Johannovy závěti.
25. června 1720 se Thomas Haresleben stal po Johannu Carlu Trumlerovi stavbyvedoucím svatoštěpánské katedrály a náležel dozoru kníže-biskupa Jana Zikmunda Arnošta z Kollonitz.
Se svou poslední ženou Annou Marií Niedermayerinovou se oženil ve svatoštěpánské katedrále 18. února 1727. O šest let později zemřel a dohled nad dílem byl předán Matthiasi Winklerovi.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thomas Haresleben na německé Wikipedii.
- ↑ OGESSER, Joseph. Beschreibung der Metropolitankirche zu St. Stephan in Wien. Vídeň: [s.n.], 1779. S. 309. (německy)
- ↑ FURCH, Helmuth. Historisches Lexikon Kaisersteinbruch Teil: Bd. 2., I - Z. Kaisersteinbruch: Museums- und Kulturverein, 2004. 901 s. Dostupné online. S. 366. (německy)