Thelocactus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Thelocactus

Thelocactus hexaedrophorus
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rodopsida)
Řád: hvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleď: kaktusovité (Cactaceae)
Podčeleď: Cactoideae
Tribus: Cacteae
H.G.L.Reichenbach, 1832
Rod: Thelocactus
(K.M. Schumann) Britton & Rose, 1922
Druhy

Taxony viz text

Thelocactus je rod kaktusů z čeledi kaktusovité (Cactaceae). Botanický název rodu je odvozen z řeckého slova („θηλή“ =thyles) což značí "výstupek, bradavka" a poukazuje na stavbu žeber uspořádaných v řadu výstupků - bradavic. Typovým druhem rodu je Thelocactus hexaedrophorus.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tělo rostlin rodu Thelocactus je ploše kulovité až sloupovité a dorůstá výšky až 25 cm (ojediněle do 40 cm) a průměru až 20 cm. Rostliny zůstávají většinou solitérni, vzácně odnožují, pouze bazálně, výjimečně tvoří i vícehlavé trsy. Žebra jsou zaoblená a rozdělená do bradavčitých hrbolů, na kterých jsou umístěny oválné až podélně protáhlé areoly. Kořeny jsou většinou řepovité.

Trny[editovat | editovat zdroj]

Trny jsou často velmi výrazné, dlouhé a silné, většinou oválného průřezu, ale mohou být i silně zploštělé. V mládí jsou často pestře zbarvené - červené, žluté, bělavé, rohovinově hnědé až černé, později obvykle šedohnědé. Středové a okrajové trny jsou většinou dobře odlišitelné.

Květy[editovat | editovat zdroj]

Květy v celém rodě jsou široce nálevkovité, vespod vně šupinaté a objevují se od jara do podzimu na nejmladších areolách, v blízkosti temene. Barva okvětních lístků se pohybuje od bílé přes růžovou a žlutou až k sytě purpurové.

Plody[editovat | editovat zdroj]

Po opylení se tvoří zelené nebo nahnědlé, vyjímečně také červené (T. setispinus), plody, které neobsahují dužinu a po vyzrání se otevírají na bazální části značně velkým vejčitým otvorem, kterým se postupně vysypávají středně velká, většinou černá nebo tmavě hnědá, hruškovitá semena.

Výskyt a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Oblast rozšíření druhů Thelocactus se rozprostírá od Texasu v USA až po střední Mexiko. Nejvíce se jich vyskytuje v mexických státech Coahuila, Nuevo León a San Luis Potosí, na jihu zasahují až do státu Querétaro. Kaktusy tohoto rodu rostou většinou jednotlivě (s výjimkou T. leucacanthus) na slunných vyprahlých a skalnatých místech, v řídkých porostech a křovinových pásmech.

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Zemina velmi propustná, písčitohlinitá, dostatečně výživná. Slunečné a vzdušné stanoviště a dostatečná, spíše občasná zálivka v letním růstovém období. Chladné, světlé a suché přezimování je podmínkou pravidelného kvetení.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Seznam druhů[editovat | editovat zdroj]

Druhy uznané v klasifikaci kaktusů podle International Cactaceae Systematics Group. V závorce jsou častěji užívaná synonyma. (lit.: Anderson E. F., 2001)

Thelocactus bicolor (Galeotti ex Pfeiffer) Britton & Rose 1922

Thelocactus bicolor subsp. flavidispinus (Backeberg) N. P.Taylor 1998
Thelocactus bicolor subsp. schwarzii (Backeberg) N. P.Taylor 1998
(synonymum Thelocactus bicolor var. bolaensis, var. schotti, var. texensis, var. tricolor)

Thelocactus conothelos (Regel & Klein) Backeberg and F. M. Knuth 1935

Thelocactus conothelos subsp. argenteus (Glass & R. Foster) Glass 1998
Thelocactus conothelos subsp. aurantiacus (Glass & R. Foster) Glass 1998,
(synonymum Thelocactus conothelos subsp. flavus)

Thelocactus garciae Glass & M. Mendoza 1998

Thelocactus hastifer Werdermann & Boedeker) F. M. Knuth 1935

Thelocactus heterochromus (F. A. C. Weber) Oosten 1940

Thelocactus hexaedrophorus (Lemaire) Britton & Rose 1922

Thelocactus hexaedrophorus subsp. lloydii (Britton & Rose) N. P. Taylor 1998
(synonymum Thelocactus fossulatus)

Thelocactus lausseri Riha & Busek 1986

Thelocactus leucacanthus (Zuccarini) Britton & Rose 1923

Thelocactus leucacanthus subsp. schmollii (Werdermann) Mosco &Zanovello 1999

Thelocactus macdowellii (Rebut ex Quehl) Glass 1969

Thelocactus rinconensis (Poselger) Britton & Rose 1923

Thelocactus rinconensis subsp. hintonii M. Luthy 1997
(synonymum Thelocactus nidulans, T. lophothele, T. phymathothelos)

Thelocactus setispinus (Engelmann) E. F. Anderson 1987

(synonymum Hamatocactus setispinus)

Thelocactus tulensis (Poselger) Britton & Rose 1923

Thelocactus tulensis subsp. buekii (Klein) N. P.Taylor 1998
Thelocactus tulensis subsp. matudae (Sanchez-Mejorada & A. B. Lau) N. P. Taylor 1998

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Torreyocactus (Regel & Klein) Doweld,
  • Thelomastus Frič (nom. Invalid)
  • Gymnocactus Backeb.
  • Hamatocactus Britton & R.
  • Neolloydia, Ferocactus, Pediocactus a Echinomastus (překombinované k Thelocactus)
  • Thelobergia Hirao (uměle vyšlechtěný hybrid Thelocactus heterochromus × Leuchtenbergia principis.)
  • Escobaria Britton & R.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thelocactus na německé Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Obecná literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Haage W., Kakteen von A bis Z, 3. Auflage, Neumann Verlag, 1986
  • Backeberg C., Die Cactaceae, Band1-6, Jena 1963
  • Backeberg C., Das Kakteenlexikon, Jena 1966
  • Rauh W., Kakteen an i.Standorten, Berlin-Hamburg, 1979
  • Říha J. a Šubík R., Encyklopedie kaktusů, Praha 1992
  • Říha J., Úvod do systematiky (Systémy čeledi Cactaceae), příl. AK, 1988
  • Anderson, Edward F.: The Cactus Family, Timber Press, Oregon, 2001. ISBN 0-88192-498-9

Specializovaná literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Edward F. Anderson: A revision of the genus Thelocactus B. & R. (Cactaceae). In: Bradleya. Band 5, 1987, S. 49–76.
  • Joerg Ettelt: Thelocactus bicolor und seine Formen. In: Kakteen und andere Sukulenten, Band 54, 2003, S. 1–6.
  • Vlastimil Lukeš: Rod Thelocactus (K. Sch.) Br. et R.. In: Aztekia. mimořádné číslo, 1982, S. 41–65.
  • Grzegorz F. Matuszewski, Stanisław Hinz: Thelocactus. Systematik, Vorkommen und Kultur. 2011, ISBN 978-83-932646-0-5.
  • Alessandro Mosco, Carlo Zanovello: A phenetic analysis of the genus Thelocactus. In: Bradleya, Band 18, 2000, S. 45–70, PDF.
  • Alessandro Mosco, Carlo Zanovello: An introduction to the genus Thelocactus. In: Cactus & Co. Band 6, Nummer 3, 2002, S. 144–171, PDF.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]