Tchaj-cu (Sung)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tchaj-cu
císař říše Sung
Tchaj-cu
Doba vlády 4. února 96014. listopadu 976
Éra vlády Ťien-lung (建隆, 960–963)
Čchien-te (乾德, 963–968)
Kchaj-pao (開寶, 968–976)
Úplné jméno Čao Kchuang-jin (趙匡胤)
Chrámové jméno Tchaj-cu (太祖)
Posmrtné jméno Čchi-jün li-ťi-wu žuej-wen šen-te šeng-kung č'-ming ta-siao chuang-ti (啓運立極英武睿文神德聖功至明大孝皇帝)
Narození 21. březen 927
Úmrtí 14. listopad 976
Nástupce Tchaj-cung
Manželky císařovna Che
císařovna Wang
císařovna Sung
Potomci Čao Te-siou, kníže z Tcheng
Čao Te-čao, kníže I z Jen
Čao Te-lin, kníže ze Šu
Čao Te-fang, kníže Kchang-chuej z Čchin
a tři dcery
Rod Čao
Dynastie Sung
Otec Čao Chung-jin (趙弘殷)
Matka paní Tu ()

Tchaj-cu (čínsky pchin-jinem Tài​zǔ, znaky 太祖; 21. března 92714. listopadu 976), vlastním jménem Čao Kchuang-jin (čínsky pchin-jinem Zhào Kuāngyìn, znaky zjednodušené 赵匡胤, tradiční 趙匡胤) byl čínský generál a státník, zakladatel říše Sung a v letech 960–976 první sungský císař.

Předkové, mládí, generál[editovat | editovat zdroj]

Předkové Čao Kchuang-jina patřili v druhé polovině 9. století k úředníkům střední úrovně. Čao Tching (828–874) byl úředníkem v Čuo-čou v dnešním Che-peji, u kterého žila i jeho rodina. jeho synové Čao Ting (851–928) a Zhao Ťing (872–933) také sloužili na úřednických postech v Che-peji. Čao Ťingův syn Čao Chung-jin (趙弘殷, 899–956) odmítl civilní kariéru a stal se důstojníkem v armádě císaře Čuang-cunga říše Pozdní Tchang.

Čao Chung-jin svým synům dal vojenskou výchovu, Čao Kchuang-jin při ní údajně vynikal. V jednadvaceti letech se Čao Kchuang-jin osamostatnil a dva roky se pohyboval po zemi, přičemž poznal život různých vrstev společnosti. Poté nastoupil v armádě Kuo Weje, generála říše Pozdní Chan. Roku 951 Kuo Wej povstal proti chanskému císaři, porazil ho a založil říši Pozdní Čou. V bojích Čao Kchuang-jin vynikl a byl rychle povyšován. Během několika let se stal velitelem palácové gardy a mimořádně vlivným čouským generálem.

Roku 960 byl v čele čouské armády vyslán do pole proti útoku říší Liao a Severní Chan. Po odchodu z hlavního města ho jeho vojáci prohlásili císařem. Svůj stát nazval říše Sung, podle prefektury, kterou armáda kontrolovala. U dvora zpráva o vzpouře vyvolala chaos, nakonec se většina úředníků rozhodla neklást odpor a přijmout nového panovníka. Dosavadní dětský císař Kung-ti (953–973, formálně vládl 959–960) byl s matkou poslán do Luo-jangu.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Císař Tchaj-cu hraje cchu-ťü se svým prvním ministrem Čao Pchuem a dalšími rádci, obraz Čchien Süana (1235–1305)

Po roce 960 císař v řadě tažení sjednotil většinu Číny pod svou vládu. Připojil většinu jižní Číny – roku 963 dobyl Ťing-nan, malý stát na středním toku Jang-c'-ťiang a roku 965 Pozdní Šu v S'-čchuanu. Pokus o dobytí státu Severní Chan v Šan-si, podpořeného říší Liao, roku 968 se nezdařil a tak se sungské armády opět obrátily na jih. Roku 971 dobyly říši Jižní Chan v Kuang-tungu a konečně roku 975 připojily Jižní Tchang, uznávající vazalskou závislost už od roku 961. Mimo říši Sung zůstal pouze stát Wu-jüe na jihovýchodním pobřeží, připojený k říši Sung roku 978, a Severní Chan v Šan-si dobytý roku 979. Poté mimo sungskou vládu zůstalo pouze 16 krajů na severovýchodě držených říší Liao.

Tchaj-cu konsolidoval říši. Zlomil moc vojenských guvernérů ťie-tu-š' a armádu pevně podřídil kontrole centrální vlády. Státní správu zaplnil civilními úředníky vybíranými v úřednických zkouškách. Vznikla řada akademií, které přispěly k volnosti diskuzí a myšlení, což podpořilo technický pokrok a hospodářský rozvoj stejně jako literární a umělecké výkony.

Nástupnictví[editovat | editovat zdroj]

Císař vládl sedmnáct let, zemřel roku 976 v devětačtyřiceti letech. jeho nástupcem se stal mladší bratr Čao Kchuang-i, přestože žili dva dospělí synové zemřelého císaře – Čao Te-čao, kníže z Jen (951–979) a Čao Te-fang, kníže z Čchin (959–981). Při zdůvodnění nástupnictví kladou tradiční historické záznamy důraz na přání matky obou císařů, která ho měla prosadit krátce po nastolení dynastie (kolem roku 961). Nástupnictví Čao Kchuang-iho bylo tedy podle oficiální historie naplánováno a všeobecně akceptováno dlouho před smrtí císaře.

V lidovém folklóru se udržoval populární příběh „Stíny svíček a zvuk sekyry“, podle kterého nedočkavý Čao Kchuang-i bratra zavraždil, aby se mohl stát císařem.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Otec Čao Chung-jin (趙弘殷, 899–956) posmrtně jmenoval císařem Süan-cu (宣祖), matka příjmením Tu (杜) obdržela posmrtné jméno „císařovna vdova Čao-sien“ (昭憲太后).

Hodnost císařovny obdržely tři z Tchaj-cuových manželek. Jeho první manželka, paní Che (, 929–958) se císařovnou Siao-chuej (孝惠皇后) stala posmrtně. Po nástupu na trůn obdržela hodnost císařovny paní Wang (942–963), jako císařovna Siao-ming (孝明皇后), a po její smrti se paní Sung (952–995) stala císařovnou Siao-čang (孝章皇后).

Synové císaře Tchaj-cu
Příjmení (titul) matky # Jméno Narození – úmrtí Posmrtné jméno Titul Udělení titulu
1. Čao Te-siou (趙德秀) zemřel v dětství kníže z Tcheng
císařovna Che 2. Čao Te-čao (趙德昭) 951–979 I kníže z Jen
3. Čao Te-lin (趙德林) zemřel v dětství kníže ze Šu
4. Čao Te-fang (朱瞻埈) 959–981 Kchang-chuej kníže z Čchin
Dcery císaře Tchaj-cu
Příjmení (titul) matky # Titul Narození – úmrtí Sňatek Manžel
císařovna Che 1. princezna Wej (魏國大長公主) generál Wang Čcheng-jen
2. princezna Lu (魏國大長公主) generál Tan Pao-ťi
3. princezna Čchen (陳國大長公主)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emperor Taizu of Song na anglické Wikipedii.


Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TWITCHETT, Denis; SMITH, Paul Jakov. The Cambridge History of China, Vol. 5 Part One: The Sung China and Its Precursors, 907-1279 AD. 1. vyd. Cambridge, New York, Melbourne, Madrid, Cape Town, Singapore, Sao Paulo, Delhi : Cambridge University Press, 2009. 1128 s. ISBN 0521812488, 978-0521812481. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu