Třezalka čtyřkřídlá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Třezalka čtyřkřídlá

Třezalka čtyřkřídlá
Třezalka čtyřkřídlá
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheophyta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: malpighiotvaré (Malpighiales)
Čeleď: třezalkovité (Hypericaceae)
Rod: třezalka (Hypericum)
Binomické jméno
Hypericum tetrapterum
Fries
Synonyma
  • Hypericum acutum

Třezalka čtyřkřídlá (hypericum tetrapterum) je bylina charakteristická úzce čtyřkřídlou lodyhou, jako třezalka je známá pro své farmaceutické a léčebné využití, ale na rozdíl od nejznámější třezalky tečkované (hypericum perforatum) má především menší siličné žlázky, proto není tolik farmaceuticky a i v lidovém léčitelství využívána. Je také náročnější na půdu, tudíž ji nenalezneme tak často jak již zmíněnou třezalku tečkovanou (hypericum perforatum).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Velikost třezalky čtyřkřídlé je 20–80 cm. Její lodyha je přímá, jednoduchá s typicky silně výraznými lištami, ty jsou u báze červenohnědě naběhlé. Tato lysá bylina s četnými výběžky má poloobjímavé listy, které jsou většinou široce eleptické. Na sobě mají hustě tečkované siličné nádržky. Dále nalezneme na okrajích a špičce černé tečkovité žlázky. Hlavní větve květenství jsou řídké a koncové vidlany hustě směstnané. Velikost květů je v průměru 10–15 mm. Kališní lístky jsou úzce kopinaté, korunní pak vejčité, tvarově mírně asymetrické. Zbarvení je světle žluté a ve špičce žláznatě tečkované. Plod je tobolka s řídce se vyskytujícími lištami.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Třezalka čtyřkřídlá je rozšířená v Evropě, hlavně ve Střední Evropě a Středomoří, tam ji ale rozhodně nenajdeme ve vyšších oblastech. Dále její hranice určují jižní Švédsko, ruský Černigov, dokonce i západní Afrika.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Tato třezalka k ideálním podmínkám potřebuje být ve vlhké a živinami bohaté půdě. Zejména obývá mokré louky, rašeliniště, lesní mokřady a také se vyskytuje podél potoků. Typické pro ni je, že kvete od června do srpna.

Užívaná část[editovat | editovat zdroj]

Nať (Herba hyperici) a květ (Flos hyperici)

Sběr a úprava[editovat | editovat zdroj]

Nať se sbírá v době květů, tedy v době července a srpna. Celá rostlina musí být olistěná. Svazuje se v kytice a rozvětvuje se ve stínu na provaze nebo na tyčích a bez obracení se rychle suší. Umělá teplota při sušení nemá přesáhnout 35 stupňů Celsia. Tzv. droga z této rostliny je bez pachu a má trpce nahořklou chuť. Nemají v ní být plody. Květy se často zabarvují a hnědnou. Je nutno ji občas prohlížet, eventuálně přesušit. (Naše rostliny v lékařství, Korbelář, Endris, Avinecum zdravotnické nakladatelství Praha,1981,šesté vydání viz Literatura)

Účinné látky a působení[editovat | editovat zdroj]

Jako účinné látky jsou hlavně silice, flavonové glykosidy, důležitá barviva,katechinové třísloviny a látky doprovodného charakteru. Obsah a vzájemný poměr barviv kolísá podle lokality. Bylina působí příznivě na látkovou výměnu a na vylučování žluči, zlepšuje krevní oběh a zmírňuje dráždění. Vyznačuje se i mírným sedativním efektem. Má také hojivý a protizánětlivý účinek.

Užití[editovat | editovat zdroj]

Vnitřně v nálevu jako sedativum, antiflogistikum a mírné diuretikum, podává se při potížích trávicí soustavy s nedostatečnou činností žaludku, jater, žlučníku, při dráždivosti, neklidném spánku a při nemocech ledvin. Zevně slouží jako adstringens nejčastěji v oleji, dobře hojí popáleniny i kůži spálenou sluncem, těžce se hojící rány a hemeroidy. Třezalkový olej se připraví macerací 100g čerstvě rozřezané kvetoucí natě ve 250g lněného oleje nebo oleje olivového, popřípadě slunečnicového. Láhev s olejem a drogou se vystaví na 14 dní na slunce. V té době je nutno občas protřepat. (Naše rostliny v lékařství, Korbelář, Endris, Avinecum zdravotnické nakladatelství Praha,1981,šesté vydání viz Literatura)

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

U třezalky po rozemletí čerstvých listů a květů se uvolňuje červené barvivo („krev svatého Jana“), z toho vzniklo mnoho pověr o zázračném účinku třezalky, které se říkalo bylina sv. Jana.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Naše rostliny v lékařství, MUDr.Jaroslav Korbelář, CSC., Zdeněk Endris, ilustroval: Jindřich Krejča,Vydání šesté- Avinecum zdravotnické nakladatelství Praha, 1981,735 21-08/31, 08-001-85
  • Atlas léčivých rostlin, doc.RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr.František Starý, CSc., ilustroval: František Severa, první vydání-Státní Pedagogické Nakladatelství v Praze, 1986,č.6-82-33/1, 14-578-86
  • Zdraví z boží lékárny, Maria Treben, nakl. Dona- České Budějovice,Ennsthaler Verlag, Steyr, vydání třetí,2003- ISBN 80-7322-039-3, ISBN-originál: 3-85068-090-8

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu