Třezalka tečkovaná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Třezalka tečkovaná

Třezalka tečkovaná
Třezalka tečkovaná
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheophyta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: malpighiotvaré (Malpighiales)
Čeleď: třezalkovité (Hypericaceae)
Rod: třezalka (Hypericum)
Binomické jméno
Hypericum perforatum
L.

Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) je známým představitelem rodu třezalka.

Lidové názvy[editovat | editovat zdroj]

Bylina sv. Jana, čarovník, krevníček, prostřelenec, svatojánská bylina.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Rostlina je vysoká 30 - 60 (100) cm s dřevnatějící lodyhou kruhového průřezu. Listy jsou střídavé, eliptické, 2 - 3 cm dlouhé se slizničnými komůrkami patrnými proti světlu. Květy jsou žluté pětičetné, pravidelné, obsahují barvivo hypericin. Plody jsou tobolky.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Roste v celé Evropě kromě arktického pásma, na východ až k Jeniseji, v severozápadní Číně, Malé Asii, v Africe v pohoří Atlas, druhotně v mírných a subtropických pásmech celého světa. V České republice je hojná od nížin do podhorských oblastí.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Výslunné stráně, sušší pastviny, louky, okraje lesů, podél cest.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Třezalka tečkovaná je léčivá rostlina, drogou je kvetoucí nať (Herba hyperici) sbíraná po rozkvětu hned ráno (podle lidových pověstí nejlépe na svatého Jana - 24. 6.).

Květ obsahuje třísloviny, glykosidy hyperosid, rutin a kvercetin, silice, pryskyřice, červené barvivo hypericin, organické kyseliny, provitamín A, vitamín C, fenolická červená barviva s fotosenzibilizujícím účinkem a další látky.

Třezalka i z ní odvozené preparáty jsou vhodná jako středně silné antidepresivum, v této indikaci má prokázanou účinnost.[1]. Údajně působí proti baktériím[zdroj?] a podporuje látkovou výměnu[zdroj?]. V lidové léčbě se používá např. v léčení zánětů[zdroj?] nebo kožních ekzémů[zdroj?], zevně i vnitřně k léčení ran, pohmožděnin a zlomenin[zdroj?]. Údajně pomáhá i při léčbě závratí[zdroj?], tlumí vnitřní krvácení[zdroj?] a zlepšuje kvalitu cévních stěn.[zdroj?]Macerací květů v olivovém nebo slunečnicovém oleji se získá tzv. třezalkový olej jasně červené barvy, který má zklidňující a antidepresivní účinky[2], údajně je vhodný i k léčbě popálenin[zdroj?], omrzlin[zdroj?], ran[zdroj?], hemoroidů[zdroj?] a vředů[zdroj?]. Teplý olej je léčiteli na Slovensku používán k masáži svalstva při myopatii (reportáž Slovenské televize 1992).

Kontraindikací použití třezalkových drog je nízký krevní tlak, těžší formy cukrovky a alergie.

K nežádoucím účinkům patří přecitlivělost na ultrafialové záření.

Pozor: drogu z jiných druhů třezalek nesbíráme. Mají na průřezu čtyřhrannou lodyhu a mnohem menší siličné váčky.

Díky obsaženým barvivům tento druh dříve používal i jako barvířská rostlina (získávala se z ní žlutá a oranžová barva).

Látky obsažené v třezalce jsou mohutnými induktory jaterních enzymů, třezalka může mít závažné a nepředvídatelné interakce s celou řadou běžně používaných léčiv, např. včetně snížení účinku hormonálních antikoncepčních přípravků.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ZVOLSKÝ, P., a kol. Psychiatrie. Praha : Galén, 2002. ISBN 80-7262-140-8.  
  2. a b MOHR, H.. Farmakologie a toxikologie. překl. 15. vyd. Praha : Grada, 2004. ISBN 80-247-0836-1. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GRUBCOV, V. G., BENEŠ K. Zelená lékárna. 1. vyd. Praha : Lidové nakladatelství, 1984.  
  • JANČA, Jiří, ZENTRICH Josef A. Herbář léčivých rostlin 5. 1. vyd. Praha : Eminent, 1997. ISBN 80-85876-32-9.