Třída Sims

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Sims
USS Anderson
Obecné informace
Uživatelé Vlajka US Navy
Typ torpédoborec
Lodě 12
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud
Předchůdce třída Benham
Následovník třída Benson
Technické údaje
Výtlak 1764 t (standardní)
2313 t (plný)
Délka 106,17 m
Šířka 10,97 m
Ponor
Pohon 2× turbína, 3× kotel
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 35 uzlů
Dosah 3660 nám. mil při 20 uzlech
Posádka 192
Výzbroj 5× 127mm kanón (5×1)
4× 12,7mm kulomet (4×1)
12× 533mm torpédomet (3×4)
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Sims byla poslední třída torpédoborců námořnictva Spojených států amerických postavených ještě před zapojením USA do druhé světové války.[1] Celkem bylo postaveno 12 jednotek této třídy. Všechny jednotky bojovaly ve druhé světové válce, přičemž pět jich bylo v boji ztraceno. Přeživší lodě byly po válce sešrotovány, anebo použity jako cíle při jaderných zkouškách na atolu Bikini.[1]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Detail torpédoborce Walke v loděnici Mare Island

Projekce nové třídy amerických torpédoborců byla objednána v roce 1935. Stavba byla schválena ve finančním roce 1937.[2] Celkem bylo postaveno 12 jednotek této třídy. Na vodu byly spouštěny v letech 1938–1939 a do služby vstupovaly mezi lety 19391940. Na jejich stavbě se podílelo celkem sedm loděnic – Bath Iron Works, Federal Shipbuilding, Newport News Shipbuilding, Boston Navy Yard, Norfolk Naval Shipyard, Charleston Navy Yard a Philadelphia Naval Shipyard.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Těžce poškozená letadlová loď USS Hornet je, za asistence torpédoborce USS Russel, připravována ke vzetí do vleku těžkým křižníkem USS Northampton (napravo, částečně zakrytý fotografujícím letounem).

Třída Sims představovala poslední americké torpédoborce, jejichž strojovny a kotelny nebyly rozděleny do dvou oddělených skupin, což zvyšovalo jejich odolnost v boji.[1] Jako první rovněž nesly systém řízení palby Mk 37, který se během následujících let masivně rozšířil.

Torpédoborce byly na svou dobu silně vyzbrojeny. Základní výzbroj tvořilo pět 127mm kanónů, z nichž kanóny 1, 2 a 3 byly umístěny v dělových věžích, zatímco čísla 3 a 4 stála v nekrytých postaveních. Torpédovou výzbroj představovalo celkem 12 hlavní ráže 533 mm – loď nesla tři čtyřhlavňové torpédomety. Protiletadlovou výzbroj zpočátku tvořily pouze čtyři 12,7mm kulomety. Během války se však výzbroj jednotlivých plavidel měnila. Například byla demontováno třetí 127mm dělo a nahrazeno rychlopalnými protiletadlovými kanóny. Rovněž část torpédometů byla demontována pro získání prostoru na protiletadlovou výzbroj.[3] Pohonný systém tvořily tři kotle Babcock and Wilcox a dvě turbíny Westinghouse. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů.

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

USS O’Brien po zásahu torpédem. V pozadí hořící letadlová loď USS Wasp
Přeživší z posádky potopeného torpédoborce USS Hammann se vyloďují v Pearl Harboru

V roce 1941 všechny jednotky operovaly v Atlantiku. Po vypuknutí druhé světové války se ale postupně dostaly i na další bojiště. Za války jich přitom bylo pět ztraceno – Sims, Hammann, O’Brien, WalkeBuck.[1] První čtyři byly ztraceny v roce 1942 – Sims byl potopen v bitvě v Korálovém moři, Hammann potopila japonská ponorka I-168 a O'Brien potopila japonská ponorka I-15 a Walke byl ztracen v bojích u Guadalcanalu. Naopak Buck potopila roku 1943 poblíž Salerma německá ponorka U-616.[3]

Po skončení války byla třída rychle vyřazena. Russell, MorrisRoe byly roku 1947 sešrotovány.[2] Zajímavější byl osud zbývající čtveřice – Hughes, Anderson, MustinWainwright byly roku 1946 použity jako cíle při jaderných testech na atolu Bikini. Zatímco Anderson se potopil po testu Able, uskutečněném 1. července 1946, zbylé tři přečkaly jak test Able, tak test Baker a byly ještě dva roky zkoumány vědci, než bylo rozhodnuto je roku 1948 definitivně potopit jako cvičné cíle (tentokrát ale konvenční municí).[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Sims-Class [online]. Destroyerhistory.org, [cit. 2011-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c DD-409 Sims [online]. Globalsecurity.org, rev. 2009-09-05, [cit. 2011-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 262.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 369.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu