Třída Reliance
| Třída Reliance | |
|---|---|
 USCG Diligence (WMEC-616) | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | USCG Kolumbijská pobřežní stráž Srílanské námořnictvo |
| Typ | kutr |
| Lodě | 16 |
| Osud | aktivní (2020) |
| Nástupce | třída Bear |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 879 t (standardní) 1050 t (plný)[1] |
| Délka | 64 m |
| Šířka | 10,4 m |
| Ponor | 3,2 m |
| Pohon | 2 diesely |
| Rychlost | 18 uzlů |
| Dosah | 2700 nám. mil[2] |
| Posádka | 75 |
| Výzbroj | 1× 25mm kanón 2× 12,7mm kulomet |
| Letadla | 1× vrtulník HH-65 Doplhin |
| Radar | 2× AN/SPS-64 |
Třída Reliance je třída kutrů Pobřežní stráže Spojených států amerických kategorizovaných jako Medium endurance cutter. Hlavním úkolem těchto plavidel je prosazování námořního práva a mise SAR na otevřeném moři.[2] Obvyklá délka jedné patroly je šest až sedm týdnů, přičemž po třech týdnech je nutné doplnění paliva a zásob.[3] V případě války je lze upravit na lehké protiponorkové fregaty. Celkem bylo postaveno 16 jednotek této třídy. Ve službě jsou od roku 1964. Nahradily přitom zastaralé kutry z období druhé světové války.
Prvních pět jednotek této třídy představovalo první americké válečné lodě s pohonným systémem koncepce CODAG.[3] Zahraničními uživateli třídy jsou Srí Lanka a Kolumbie. U americké pobřežní stráže tuto třídu nahradí kutry třídy Heritage.
Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]
Celkem bylo v letech 1964–1969 do služby přijato 16 kutrů této třídy.[4] Na stavbě této třídy se podílely loděnice Todd Shipyards v Seattlu (615–617), Cristy Corporation v Sturgeon Bay ve státě Wisconsin (618), US Coast Guard yards v Baltimoru (619–620, 628–630) a American Shipbuilding Company v Lorain ve státě Ohio (621–627).[2]
Jednotky třídy Reliance:[5]
| Jméno | Spuštění na vodu | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|
| USCGC Reliance (WMEC-615) | 1963 | 20. června 1964 | Aktivní. |
| USCGC Diligence (WMEC-616) | 1963 | 26. srpna 1964 | Aktivní. |
| USCGC Vigilant (WMEC-617) | 1963 | 3. října 1964 | Aktivní. |
| USCGC Active (WMEC-618) | 1965 | 17. září 1966 | Aktivní. |
| USCGC Confidence (WMEC-619) | 1965 | 19. února 1966 | Aktivní. |
| USCGC Resolute (WMEC-620) | 1966 | 8. prosince 1966 | Aktivní. |
| USCGC Valiant (WMEC-621) | 1967 | 28. října 1967 | Aktivní. |
| USCGC Courageous (WMEC-622) | 1967 | 19. dubna 1968 | Vyřazena 19. září 2001.[2] v září 2003 převeden kolumbijské pobřežní stráži jako Valle del Cauca (PO-44). |
| USCGC Steadfast (WMEC-623) | 1967 | 25. září 1968 | Aktivní. |
| USCGC Dauntless (WMEC-624) | 1967 | 10. června 1968 | Aktivní. |
| USCGC Venturous (WMEC-625) | 1967 | 16. srpna 1968 | Aktivní. |
| USCGC Dependable (WMEC-626) | 1968 | 22. listopadu 1968 | Aktivní. |
| USCGC Vigorous (WMEC-627) | 1968 | 2. května 1969 | Aktivní. |
| USCGC Durable (WMEC-628) | 1967 | 8. prosince 1967 | Vyřazena 20. září 2001.[2] Od 21. dubna 2005 provozován Srílanským námořnictvem jako SLNS Samudura (P621). |
| USCGC Decisive (WMEC-629) | 1967 | 23. srpna 1968 | Vyřazena 2. března 2023. |
| USCGC Alert (WMEC-630) | 1968 | 4. srpna 1969 | Aktivní. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Po dokončení tvořil výzbroj jeden 76mm kanón OTO Melara ve věži na přídi a dva 12,7mm kulomety M2HB.[2] Na zádi se nachází přistávací plocha pro jeden vrtulník HH-65 Dolphin (speciální verze typu AS 365 Dauphin), loď však není vybavena hangárem.[3]
Další vybavení mohlo být na kutry instalováno v případě války. Jednalo se o sonar SQS-17 (později SQS-36), další 12,7mm kulomety, vrhače a skluzavky hlubinných pum, nebo torpédomety pro vypouštění lehkých protiponorkových torpéd. V praxi však toto vybavení nikdy instalováno nebylo.[3]
Z hlediska pohonného systému se třída dělila na dvě podskupiny. Prvních pět jednotek mělo pohon koncepce CODAG se dvěma diesely Cooper-Bessemer Corporation FVBM-12 a dvěma plynovými turbínami Solar Aircraft Company, pohánějící dva lodní šrouby. Zbylých 11 jednotek poháněla dvojice dieselů Alco 16V-251, každý o výkonu 2500 koňských sil, pohánějící dva lodní šrouby.[3] Nejvyšší rychlost dosahuje 18 uzlů. Dosah je 2700 námořních mil.[2]
Modernizace[editovat | editovat zdroj]
V letech 1986–1997 všechny kutry prošly střednědobou modernizací v rámci programu MMA (Major Maintenance Availability). Všechna plavidla prošla generálkou, například došlo ke sjednocení jejich pohonu diesely Alco 16V-251, k vylepšení ubytovacích prostor posádky, ke zlepšení stability plavidel a k odstranění azbestu z interiérů.[3] Dále byl upraven výfukový systém a modernizovány elektronické a komunikační systémy. Rovněž původní 76mm kanón nahradil 25mm kanón Mk 38 Bushmaster.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 375.
- ↑ a b c d e f g h Reliance Class Cutter [online]. Military.com [cit. 2015-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f Reliance Class 210-Foor Medium Endurance Cutter (WMEC) [online]. Globalsecurity.org [cit. 2015-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 210-foot Medium Endurance Cutter (WMEC) - Reliance Vlase [online]. USCG [cit. 2015-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ RELIANCE cutters (1964 - 1969) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-27. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Reliance na Wikimedia Commons
