Třída Marcílio Dias
| Třída Marcílio Días | |
|---|---|
 Greenhalgh | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Brazilské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Pará |
| Nástupce | třída Acre |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1500 t (standardní) 2200 t (plný)[1] |
| Délka | 108,8 m (max.) |
| Šířka | 10,6 m |
| Ponor | 3 m |
| Pohon | 2 parní turbíny, 4 kotle 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 36,5 uzlu |
| Dosah | 6000 nám. mil při 15 uzlech |
| Posádka | 190 |
| Výzbroj | 4× 127mm kanón (4×1) 4× 40mm kanón (2×2) 4× 20mm kanón (4×1) 4× 533mm torpédomet (1×4) 4 vrhače, 2 spouštěče hlubinných pum |
Třída Marcílio Dias byla třída torpédoborců brazilského námořnictva. Konstrukčně vycházela z amerických torpédoborců třídy Mahan. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1943–1972. Všechny byly vyřazeny.[1]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Trojice torpédoborců této třídy byla postavena na základě amerického projektu brazilskými loděnicemi Arsenal de Marinha do Rio de Janeiro (Námořní arzenál v Rio de Janeiru) v Rio de Janeiru. Z USA byla rovněž dodána řada klíčových komponentů, například pohonný systém, výzbroj a sonar. Stavba proběhla v letech 1937–1943. Původně měly nést pět 127mm kanónů a tři čtyřhlavňové torpédomety, během stavby ale byla tato výzbroj oslabena a naopak posílena protiletadlová výzbroj plavidel.[1]
Jednotky třídy Marcílio Dias:[1]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěn | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|
| Mariz e Barros (D26, ex M1) | 8. května 1937 | 28. prosince 1940 | 29. listopadu 1943 | Vyřazen 1966 |
| Marcílio Dias (D25, ex M2) | 8. května 1937 | 20. července 1940 | 29. listopadu 1943 | Vyřazen 1972 |
| Greenhalgh (D24, ex M3) | 8. května 1937 | 8. července 1941 | 29. listopadu 1943 | Vyřazen 1966 |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
_(52177182249).jpg)
Výzbroj tvořily čtyři 127mm kanóny Mk 12 v jednohlavňových postaveních, čtyři 40mm kanóny Bofors L/60, čtyři 20mm kanóny Oerlikon L/70 a čtyřhlavňový 533mm torpédomet. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Babcock & Wilcox a dvě parní turbíny General Electric o výkonu 42 800 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 36,5 uzlů. Dosah byl 6000 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]
Modernizace[editovat | editovat zdroj]
Protiponorková výzbroj byla během služby posílena o dva salvové vrhače hlubinných pum Hedgehog umístěné před můstkem. Na torpédoborci Mariz e Barros byl roku 1966 instalován čtyřnásobný protiletadlový raketový komplet Sea Cat. Systém nahradil jeden ze 127mm kanónů.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e GREENHALGH destroyers (1943) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5. Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 183.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Marcílio Dias na Wikimedia Commons
