Třída Kchang-ting
| Třída Kchang-ting | |
|---|---|
 Kchang-ting (FFG-1202) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Námořnictvo Čínské republiky |
| Typ | fregata |
| Lodě | 6 |
| Osud | aktivní (2021) |
| Předchůdce | třída Čcheng-kung |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 3680 t (plný) |
| Délka | 125 m |
| Šířka | 15,4 m |
| Ponor | 5,5 m |
| Pohon | CODAD |
| Rychlost | 25 uzlů |
| Dosah | 7000 nám. mil při 15 uzlech |
| Posádka | 176 |
| Výzbroj | 1× 76mm kanón 2× 40mm kanón (2×1) 1× Phalanx 4× Sea Chaparral (1×4) 8× Siung-feng II (2×4) 6× 324mm torpédomet (2×3) |
| Letadla | 1× vrtulník |
Třída Kchang-ting je třída fregat námořnictva Čínské republiky vyvinutá na základě francouzské třídy La Fayette. Tvoří ji celkem šest postavených jednotek.[1]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Fregaty byly postaveny francouzskou loděnicí DCN v Lorientu. Instalaci zbraňových systému provedla domácí společnost China Shipbuilding Corporation ve své loděnici v Kao-siungu.[1] Důvodem bylo to, že Francie sice povolila prodej lodí, nikoliv však jejich výzbroje. Čínská republika tak použila převážně americkou a domácí výzbroj (protilodní střely). To si například vynutilo instalaci málo výkonného protiletadlového systému Sea Chaparral. Vážné problémy rovněž nastaly v oblasti integrace francouzských a zahraničních komponentů. Okolnosti objednávky fregat třídy Kchang-ting později vyústily v rozsáhlý korupční skandál.[2][3] V souvislosti s koupí fregat došlo dokonce k několika vraždám, včetně tchajwanského námořního kapitána, který případ vyšetřoval.[4]
Jednotky třídy Kchang-ting:[5]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Kchang-ting (FFG-1202) | 26. srpna 1993 | 12. března 1994 | 24. května 1996 | aktivní |
| Si-ning (FFG-1203) | 14. března 1994 | 5. listopadu 1994 | 15. září 1996 | aktivní |
| Wu-čchang (FFG-1205) | 6. listopadu 1994 | 13. května 1995 | 26. února 1997 | aktivní |
| Ti-chua (FFG-1206) | 1. července 1995 | 27. listopadu 1995 | 14. srpna 1997 | aktivní |
| Kchun-ming (FFG-1207) | 1. července 1995 | 27. listopadu 1995 | 16. prosince 1997 | aktivní |
| Čcheng-te (FFG-1208) | 27. prosince 1995 | 2. srpna 1996 | 16. ledna 1998 | aktivní |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
_20150316.jpg)
Plavidla se od třídy La Fayette liší například upravenou výzbrojí a vylepšenými schopnostmi v boji proti ponorkám (tradiční rival ČLR jich vlastní značné množství). Jsou vybaveny bojovým řídícím systémem Thales TACTICOS. Hladinové cíle vyhledává radar Thales Triton G, k vyhledávání hladinových/vzdušných cílů slouží radar Thales DRBV-26D, palbu řídí radary Thales Castor IIC a k navigaci slouží dva radary Thales 20V90.[1] Plavidla jsou vybavena trupovým a vlečným sonarem Thales.[2]
Hlavňovou výzbroj tvoří jeden 76mm kanón Mk 75 (licenční výrobek zbrojovky OTO Melara Compact) ve dělové věži na přídi a dva 40mm kanóny Bofors. K vlastní obraně rovněž slouží jeden 20mm hlavňové systémy blízké obrany Phalanx. Údernou výzbroj tvoří dva čtyřnásobné kontejnery protilodních střel Siung-feng II. K obraně proti napadení ze vzduchu slouží čtyřnásobné vypouštěcí zařízení protiletadlových řízených střel RIM-72C Sea Chaparral (systém používá známé střely AIM-9 Sidewinder). Za hangárem se dále nachází dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety Mk 32, ze kterých jsou vypouštěna americká lehká torpéda Mk 46 Mod 5. Na zádi se nachází přistávací plocha a hangár pro jeden protiponorkový vrtulník S-70C Thunderhawk.
Pohonný systém je koncepce CODAD. Tvoří jej čtyři diesely SEMT-Pielstick 12PA6V-280STC, každý o výkonu 5200 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahuje 25 uzlů.[1] Dosah je 7000 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.
Modernizace[editovat | editovat zdroj]
V roce 2020 byl zahájen modernizační projekt zahrnující výměnu vrhačů klamných cílů za modernější Lacroix Dagaie Mk.2.[6] Roku 2022 ma začít výraznější modernizace celé třídy, která má mimo jiné nahradit zcela zastaralý systém Sea Chaparral domácím protiletadlovým raketovým kompletem Tien Kung III, jehož střely by startovaly z vertikálních vypouštěcích sil.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d Kang Ding Class, Taiwan [online]. Naval-technology.com [cit. 2012-12-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Kang Ding-class [La Fayette] Frigate [online]. Globalsecurity.org [cit. 2012-12-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Taiwan’s Frigate Corruption Investigation: Full Steam Ahead [online]. Defenseindustrydaily.com [cit. 2012-12-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Taiwan to Upgrade its La Fayette Frigates with new Air Defense & Combat Systems [online]. Navalnews.com, rev. 2021-02-22 [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Kang Ding-class [La Fayette] Frigate – Ship List [online]. Globalsecurity.org [cit. 2012-12-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ROC Navy Kang Ding-class Frigates Set For Decoy Launcher Upgrade [online]. Navalnews.com, rev. 2020-04-17 [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Kchang-ting na Wikimedia Commons
