Třída G 132
| Třída G 132 | |
|---|---|
 T 135 (ex SMS G 135) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | .svg){kind=small} Kaiserliche Marine |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 5 |
| Zahájení stavby | 1905 |
| Spuštění na vodu | 1906 |
| Uvedení do služby | 1906–1907 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída S 126 |
| Nástupce | SMS G 137 |
| Technické údaje G 132–G 134, G 136 | |
| Výtlak | 412 t (standardní) 544 t (plný) |
| Délka | 65,3 m (na vodorysce) 65,7 m (celková) |
| Šířka | 7 m |
| Ponor | 2,87 m |
| Pohon | 3 kotle 2 parní stroje s trojnásobnou expanzí 7000 hp |
| Rychlost | 28 uzlů |
| Dosah | 2000 nám. mil při 12 uzlech |
| Posádka | 69 |
| Výzbroj | 4× 50mm kanón (4×1) 3× 450mm torpédomet (3×1, 5 torpéd) |
| Technické údaje G 135 | |
| Výzbroj | 1× 88mm kanón 2× 52mm kanón (2×1) 3× 450mm torpédomet (3×1, 4 torpéda) |
Třída G 132 byla třída torpédoborců německé Kaiserliche Marine z období první světové války. Celkem bylo postaveno pět jednotek této třídy. Ve službě byly od roku 1906. Vyřazeny byly po první světové válce.
Šestá jednotka SMS G 137 byla derivátem třídy G 132, ale měla větší rozměry a experimentální pohon, takže je považována za samostatmou třídu.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Celkem bylo postaveno pět jednotek této třídy. Oproti starším plavidlům loděnice Germaniawerft třídy G 108 měly větší výtlak a robusnější konstrukci. Jejich kýly byly založeny roku 1905 v loděnici Germaniawerft v Kielu. Do služby byly přijaty v letech 1906–1907.[1]
Jednotky třídy G 132:[2]
| Jméno | Zahájení stavby | Spuštění na vodu | Zařazena do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| G 132 | 1905 | 12. května 1906 | srpen 1906 | Od září 1916 T132. Vyřazen 1921. |
| G 133 | 1905 | 30. června 1906 | prosinec 1906 | Od září 1916 T133. Vyřazen 1921. |
| G 134 | 1905 | 23. července 1906 | březen 1907 | Od září 1916 T134. Vyřazen 1920. |
| G 135 | 1905 | 7. září 1906 | leden 1907 | Od září 1916 T135. Vyřazen 1921. |
| G 136 | 1905 | 25. srpna 1906 | březen 1907 | Od září 1916 T136. Vyřazen 1921. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Hlavní výzbroj představovaly čtyři 50mm/37 kanóny SK L/40 C/92 a tři jednohlavňové 450mm torpédomety se zásobou pěti torpéd. Torpédoborec G 135 měl odlišné složení hlavňové výzbroje: jeden 88mm/32 kanón SK L/35 C/01 a dva 52mm/52 kanóny SK L/55 C/03. Pohonný systém tvořily tří kotle Marine a dva parní stroje s trojnásobnou expanzí o výkonu 7000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Měly dva komíny. Nejvyšší rychlost dosahovala 28 uzlů. Neseno bylo 132 tun uhlí. Dosah byl 2000 námořních mil při rychlosti dvanáct uzlů a 1060 námořních mil při rychlosti 17 uzlů.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 164. (anglicky)