Třída Fatahilah
| Třída Fatahilah | |
|---|---|
 Fatahillah (361) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Indonéské námořnictvo |
| Typ | korveta |
| Lodě | 3 |
| Osud | aktivní (2016) |
| Předchůdce | Třída Pattimura |
| Nástupce | Třída Parchim |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1160 t (standardní) 1450 t (plný) |
| Délka | 83,8 m |
| Šířka | 11,1 m |
| Ponor | 3,3 m |
| Pohon | CODOG |
| Rychlost | 30 uzlů |
| Dosah | 4250 nám. mil při 16 uzlech |
| Posádka | 82 |
| Výzbroj | 1× 120mm kanón 1× 40mm kanón 2× 20mm kanón (2×1) 2× Simbad (2×4 Mistral) 4× MM.38 Exocet (2×2) 2× 375mm protiponorkový raketomet (1×2) 6× 324mm torpédomet (2×3) |
| Radar | Decca AC-122G HSA DA-5/2 NM-28 |
| Sonar | PHS-32 |
Třída Fatahilah je třída korvet indonéského námořnictva. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy.[1]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Třída byla navržena a postavena nizozemskou loděnicí Wilton-Fijenoord ve Schiedamu. Postaveny byly tři jednotky této třídy. Do služby byly přijaty v letech 1979-1980.[1]
Jednotky třídy Fatahilah:
| Jméno | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|
| Fatahilah (361) | 1977 | 16. července 1979 | aktivní[1] |
| Malahayati (362) | 1978 | 21. března 1980 | aktivní[1] |
| Nala (363) | 1979 | 11. srpna 1980 | aktivní[1] |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Plavidla dostala navigační radar Decca AC 1229, vyhledávací radar HSA DA.05/2, střelecký radar HSA WM-28, sonar PHS-32, rušící systém SUSIE 1 a dva odpalovače klamných cílů.[2] Hlavňová výzbroj Fatahilah a Malahayati se skládá z jednoho 120mm kanónu Bofors, jednoho 40mm kanónu Bofors a jednoho 20mm kanónu Rheinmetall. Plavidla dále nesou dva čtyřnásobné systémy Simbad pro protiletadlové řízené střely Mistral a dva dvojité kontejnery protilodních střel MM.38 Exocet. K ničení ponorek slouží dvouhlavňový 375mm protiponorkový raketomet Bofors a dva trojhlavňové 324mm torpédomety. Odlušije se korveta Nala, která nese dva 40mm kanóny a na místě 324mm torpédometů má hangár a přistávací plochu pro vrtulník MMB Bo 105, sloužící k záchranným operacím.[3]
Pohonný systém je koncepce CODOG. Tvoří jej dva diesely MTU 16V 956 TB81 o výkonu 8000 hp a jedna plynová turbína Rolls-Royce Olympus TM-3B o výkonu 22 360 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahuje 30 uzlů a cestovní 21 uzlů.[3] Dosah je 2500 námořních mil při rychlosti 17 uzlů.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f Class Fatahilah Frigate [online]. Worldwarships.com [cit. 2015-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-20. (anglicky)
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 267.
- ↑ a b PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 120.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Fatahilah na Wikimedia Commons
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.