Třída Collins

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Collins
HMAS Rankin
Obecné informace
Uživatelé Australské námořnictvo
Typ ponorka
Lodě 6
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud aktivní (2012)
Předchůdce třída Oberon
Následovník SEA 1000
Technické údaje
Výtlak 3051 t (na hladině)
3353 t (pod hladinou)
Délka 77,8 m
Šířka 7,8 m
Ponor 7 m
Pohon 3 diesely, 1 elektromotor
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 10 uzlů (na hladině)
20 uzlů (pod hladinou)
Dosah
Posádka 42
Výzbroj 6× 533mm torpédomet
22 torpéd/střel či 44 min
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Collins je třída dieselelektrických ponorek australského námořnictva. Jejich projekt vytvořila švédská loděnice Kockums jako Typ 471. Jedná se o zvětšenou verzi ponorek třídy Västergötland. Austrálie získala celkem šest jednotek této třídy, pojmenovaných Collins, Farncomb, Waller, Dechaineux, SheeanRankin. Všechny jsou stále v aktivní službě.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Stavba šestice ponorek, které nahradily dosavadní ponorky třídy Oberon, byla objednána v roce 1987. Různé sekce ponorek byly stavěny ve Švédsku a Austrálii, přičemž konečná montáž probíhala v australském Adelaide. Do služby byly jednotlivé ponorky zařazeny v letech 19962003.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Výzbroj ponorek tvoří šest 533mm torpédometů, ze kterých mohou být vypouštěny těžká torpéda Mk 48, protilodní střely UGM-84C Sub-Harpoon či námořní miny BAE Systems Stonefish mk III. Na palubě je neseno až 22 torpéd a střel či 44 min. Pohonný systém tvoří tři diesely Hedemora VIBB/14 a jeden elektromotor Jeumont Schneider. Lodní šroub je jeden. Nejvyšší rychlost dosahuje 10 uzlů na hladině a 20 uzlů pod hladinou. Maximální hloubka ponoření je 300 metrů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha : Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 256.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu