Třída Ammiraglio di Saint Bon
| Třída Ammiraglio di Saint Bon | |
|---|---|
 Ammiraglio di Saint Bon | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Regia Marina |
| Typ | predreadnought |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Re Umberto |
| Nástupce | třída Regina Margherita |
| Technické údaje Ammiraglio di Saint Bon[1] | |
| Výtlak | 10 082 t (standardní) 10 531 t (plný) |
| Délka | 111,8 m (max.) |
| Šířka | 21,1 m |
| Ponor | 7,69 m |
| Pohon | 12 kotlů 2 parní stroje s trojnásobnou expanzí 14 296 hp |
| Palivo | uhlí, topný olej |
| Rychlost | 18,3 uzlu |
| Dosah | 3400 nám. mil při 10 uzlech |
| Posádka | 557 |
| Výzbroj | 4× 254mm kanón (2×2) 8× 152mm kanón (8×1) 8× 120mm kanón (8×1) 8× 57mm kanón (8×1) 2× 37mm kanón (2×1) 4× 450mm torpédomet |
| Pancíř | 250mm boky, věže, velitelská věž 70mm paluba 50mm štíty děl |
| Technické údaje Emanuele Filiberto | |
| Výtlak | 9645 t (standardní) 9940 t (plný) |
| Ponor | 7,27 m |
| Pohon | 12 kotlů 2 parní stroje s trojnásobnou expanzí 13 552 hp |
| Rychlost | 18,1 uzlu |
| Posádka | 565 |
Třída Ammiraglio di Saint Bon byla třída predreadnoughtů Italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1901–1920. Obě byly ve službě za první světové války. Po válce byly sešrotovány.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Italský viceadmirál Simone Antonio Saint-Bon navrhl stavbu středně velkých bitevních lodí, které by nepokračovaly v linii velkých a drahých plavidel předchozích tříd (např. Re Umberto a Italia). Po jeho smrti viceadmirál Racchia a konstruktér Benedetto Brin projekt upravili. Pro plavidla byl typický nízko položený volný bok trupu a hlavní kanóny pouze ráže 254 mm. Celkem byly objednány dvě jednotky pojmenované Ammiraglio di Saint Bon a Emanuele Filiberto. V letech 1893–1902 je postavily italské loděnice Arsenale di Venezia a loděnice Cantiere di Castellamare di Stabia.[2]
Jednotky třídy Ammiraglio di Saint Bon:[2]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|
| Ammiraglio di Saint Bon | Arsenale di Venezia | 18. července 1893 | 29. dubna 1897 | 24. května 1901 | Vyřazena 1920. |
| Emanuele Filiberto | Castellamare di Stabia | 5. října 1893 | 29. září 1897 | 16. dubna 1902 | Vyřazena 1920. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Hlavní výzbroj tvořily čtyři 254mm kanóny ve dvoudělových věžích na přídi a na zádi. Sekundární výzbroj představovalo osm 152 kanónů a osm 120mm kanónů. Lehkou výzbroj tvořilo osm 57mm kanónů a dva 37mm kanóny. Výzbroj doplňovaly čtyři pevné 450mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo 12 kotlů a dva parní stroje s trojnásobnou expanzí o výkonu 14 296 hp (Emanuele Filiberto: 13 552 hp), které poháněly dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 18,3 uzlu (Emanuele Filiberto: 18,1 uzlu). Dosah byl 3400–5500 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Ammiraglio di Saint Bon na Wikimedia Commons
