Svobodný software

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Svobodný software, někdy nazývaný free software (z anglického freedom - svoboda) nebo software libre je software, který uživatelé mohou používat k libovolnému účelu, kopírovat, distribuovat, studovat a měnit. Svobodný software je tedy otázka volnosti, nikoliv ceny.[1] Jednotliví uživatelé mohou samostatně nebo společně užívat software jak uznají za vhodné, mohou jej bezplatné či za úplatu distribuovat, nabízet technickou podporu či záruku jako dodatečnou placenou službu. Často tyto služby nabízí přímo autor svobodného softwaru. U svobodného softwaru využívanému k vysoce komerčním účelům (např. Red Hat Enterprise Linux) je placení služeb obvyklé. Mezi nejznámější svobodný software patří například Linux, KDE, GNOME, GIMP, Firefox a LibreOffice. Množství svobodného software je však obrovské a lze nalézt software téměř pro každou oblast použití.

Historie termínu svobodný software

V roce 1984 založil Richard Stallman projekt GNU, aby tak vytvořil kompletní unixový operační systém GNU založený na svobodném software. Jako krédo svobodného software definoval tyto čtyři svobody:

  • svoboda používat program za jakýmkoliv účelem
  • svoboda studovat, jak program pracuje a možnost přizpůsobit ho svým potřebám
  • svoboda redistribuovat kopie programu.
  • svoboda vylepšovat program a zveřejňovat zlepšení, aby z nich mohla mít prospěch celá komunita

Za získání kopií svobodného software můžete platit, darovat dobrovolný příspěvek, nebo je obdržet zdarma, ovšem bez ohledu na způsob, jak jste je získali, máte vždy svobodu kopírovat a měnit software, dokonce prodávat nebo darovat jeho kopie nebo pozměněné verze.

Stallman založil Free Software Foundation (Nadace pro svobodný software), která se stará o právní a organizační stránky GNU projektu a o rozšiřování povědomí o svobodném software. Myšlenky svobodného software byly formulovány prostřednictvím copyleft GNU General Public License a GNU Lesser General Public License (původně nazývaná GNU Library General Public License), které se časem staly nejrozšířenějšími licencemi svobodného software.

GNU General Public License zajišťuje uvedené základní svobody svobodného software (dále jen základní svobody) a někdy je také nazývána copyleft licencí. Copyleft licence říká, že pokud redistribuujete originální nebo pozměněnou verzi programu, musíte tuto verzi redistribuovat pod stejnou licencí pod jakou jste získali původní program. V podstatě to znamená, že k němu nesmíte přidat žádná omezení, abyste tak odepřeli základní svobody ostatním. Tato licence tedy nijak neomezuje základní svobody; spíše je chrání.

Svobodný software neznamená nekomerční. Svobodný program musí být dostupný pro komerční využití. Komerční vývoj svobodného software není ničím neobvyklým; takové programy jsou komerčním svobodným software.

Dvojznačnost termínu free software

Označení svobodný software pochází z anglického free software. Slovo free má však v angličtině také druhý význam, který znamená zdarma, tedy něco zcela odlišného. Softwaru zdarma se však obvykle říká freeware.

Svobodný software vs. Open source software

Svobodný software není úplně totéž, jako Open source software; záměna termínů není v některých případech možná. Požadavky The Open Source Definition na Open source software jsou nepatrně méně striktní. Rozdíl je spíše v ideologii. Projekt GNU uznává většinu Open source licencí jako licence svobodného software, ale vzhledem k jejich nekompatibilitě s GPL je nedoporučuje používat.

Tato problematika je vysvětlena na stránkách Projektu GNU.

Obrázek na stránkách projektu GNU znázorňuje kategorie softwaru a vztahy mezi nimi.

Původním záměrem open source software bylo zbavit se problémů dvojznačnosti termínu free software a pomoci k lepšímu prosazení sdílení software v komerční sféře. V dnešní době je však open source software problematiky neznalými lidmi chybně vykládán jako software s otevřeným (zveřejněným) kódem. Např. shared source od firmy Microsoft není open source software. V českém jazyce je vhodnější používat termín svobodný software, jenž je jednoznačnější.

Bezpečnost a spolehlivost

Diskutuje se o bezpečnosti svobodného softwaru v porovnání s proprietárním softwarem, u kterého není volně k dispozici zdrojový kód. Hlavním předmětem diskuze je security through obscurity, tedy bezpečnost skrze utajení. Populárním testem v počítačové bezpečnosti je počítání známých a dosud neopravených bezpečnostních chyb. Uživatelé této metody obecně doporučují vyhýbat se produktům, které nemají záplaty pro známé bezpečnostní vady, aspoň dokud není k dispozici jejich oprava.

Zastánci svobodného softwaru argumentují tím, že tato metoda není objektivní. Svobodný software má totiž zveřejněn úplný zdrojový kód, který může analyzovat kdokoliv a komunita je více otevřená ohledně problémů, které existují.[2] Naproti tomu tvůrce proprietárního softwaru spoléhá zejména na své zaměstnance. Případný bezpečnostní problém lze totiž najít mnohem snáze ve zdrojovém kódu, než ve zkompilované binární formě (což často obnáší nutnost reverzního inženýrství, které je někdy dokonce licenčně zakázáno). Podle Richarda Stallmana spočívá další výhoda svobodného software v tom, že je mnohem obtížnější dostat do softwaru skrytou a nežádoucí funkcionalitu (spyware či malware).[3] Zmiňoval dva případy, kdy Windows XP poskytovaly informace Microsoftu. To bylo odhaleno navzdory tomu, že odhadovaných 50 miliónů řádků kódu Windows nebylo k dispozici pro koncové uživatele, aby mohli provést audit. Stránky projektu GNU [4] zmiňují další případy známého malware v proprietárních produktech.

Bylo provedeno několik kvantitativních studií ohledně tohoto tématu.[5][6][7][8]

Použití kusů binárních kódů a dalšího proprietárního softwaru

V roce 2006 začalo OpenBSD první kampaň proti používání kusů binárních kódů v jádře operačního systému. Typicky se jedná o volně šířitelné ovladače zařízení, ke kterým není v dispozici zdrojový kód. To uživatelům znemožňuje modifikovat tento software a distribuovat jeho upravenou verzi. Kusy binárního kódu nejsou zdokumentovány a mohou se v nich vyskytovat chyby. Tím ohrožují bezpečnost operačního systému, jehož jádro takový kód používá.

Záměrem kampaně bylo shromáždění hardwarové dokumentace, která by vývojářům umožnila napsat ovladače zařízení jako svobodný software. To by pak umožnilo všem svobodným operačním systémům nepoužívat kusy binárních kódů v jádře.

Licence kompatibilní s GPL

Ačkoliv je GPL hlavní a nejčastější licencí svobodného softwaru, není jediná. V průběhu let se vyvinulo velké množství dalších, které Free Software Foundation uznala za dostatečné náhrady GPL. Na rozdíl od ní jsou ale často jednodušší, mají kratší znění, anebo upravují specifické oblasti licencování (například multimédia bez zdrojového kódu). Nejčastěji jde o licence typu BSD licence, Apache a Artistic license.

Většina těchto licencí je zmíněna na stránkách GNU.

Svobodný software a právo na dodatečnou odměnu

Nový český občanský zákoník zakotvil právo autora díla na přiměřenou dodatečnou odměnu, a to v případě, že „odměna za poskytnutí licence není ujednána v závislosti na výnosech z využití licence a je tak nízká, že je ve zřejmém nepoměru k zisku z využití licence a k významu předmětu licence pro dosažení takového zisku.“ Právo na tuto odměnu bylo zakotveno už dříve v autorském zákoně, nové je ale ustanovení, že se autor nemůže tohoto práva předem vzdát (přestože podle výkladu právničky Ľuboslavy Pištejové, který byl převzat i soudcem Romanem Horáčkem, to již dříve vyplývalo z výkladu). Existence práva uvádí uživatele svobodného softwaru (a dalších svobodných děl) do právní nejistoty, protože jim může v budoucnu hrozit – pokud by dosahovali díky dílu významného zisku – povinnost zaplatit autorovi nebo jeho dědicovi dodatečnou odměnu, přestože je to zcela v rozporu s podstatou licencí pro svobodný software a další díla.[9]

Související články

Reference

  1. ↑ GNU: What is free software?
  2. ↑ Firefox more secure than MSIE after all [online]. News.com. Dostupné online. 
  3. ↑ Transcript where Stallman explains about spyware [online]. Dostupné online. 
  4. ↑ GNU: Proprietary Software Is Often Malware
  5. ↑ David A. Wheeler: Why Open Source Software / Free Software (OSS/FS, FLOSS, or FOSS)? Look at the Numbers! 2007
  6. ↑ Michelle Delio: Linux: Fewer Bugs Than Rivals Wired.com 2004
  7. ↑ Barton P. Miller, David Koski, Cjin Pheow Lee, Vivekananda Maganty, Ravi Murthy, Ajitkumar Natarajan, Jeff Steidl. Fuzz Revisited: A Re-examination of the Reliability of UNIX Utilities and Services. ftp.cs.wisc.edu. Madison, WI 53706-1685 USA: University of Wisconsin: Computer Sciences Department, October 1995. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 June 2010. 
  8. ↑ Barton P. Miller, Gregory Cooksey, Fredrick Moore. An Empirical Study of the Robustness of MacOS Applications Using Random Testing. ftp.cs.wisc.edu. Madison, WI 53706-1685 USA: University of Wisconsin: Computer Sciences Department, 20 July 2006, s. 1, 2. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 June 2010. 
  9. ↑ Svobodné licence a přiměřená dodatečná odměna [online]. LinuxEXPRES. Dostupné online. 

Externí odkazy

Česky

Anglicky

Rusky

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Svobodný_software&oldid=15213698“