Suchý zip

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Háčky a textilie suchého zipu

Suchý zip je textilní materiál tvořený dvěma vrstvami, určený pro jejich (dočasné nebo nastavitelné) spojování. Jedna vrstva je vyrobena z textilie s čnícími jemnými vlákny – očky, druhá je pokryta sítí drobných nylonových háčků, které se na protější látku zachytávají podobně jako květy bodláku nebo lopuchu na srst zvířat nebo oblečení.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Suchý zip vynalezl švýcarský inženýr Georges de Mestral v roce 1948 při procházce v Alpách. Všiml si, že semena lopuchu se lepí na jeho šaty i srst jeho psa. Svůj vynález (patent udělen v roce 1955) pojmenoval „VELCRO“ podle francouzských slov „velours“, znamenající samet, a „crochet“, znamenající háček. V některých zemích se pod tímto názvem prodává, a často se jedná o obchodní známku.

Velcro (suchý zip) se vyrábí tkaním nylonového vlákna. Vzniklá tkanina se skládá z hustých shluků malých smyček. Druhá část (část háčků) se vyrábí rozpůlením smyček. Z každé smyčky se tak stanou dva háčky. Tkanina se poté zahřeje a tvar háčků a smyček se tímto způsobem stabilizuje. Takto vyrobený suchý zip se na materiály, k jejichž spojování má sloužit, připevňuje šitím nebo lepením.

Suchý zip je zhotoven tak, aby se dal velice snadno rozpojovat, ale jeho odpor vůči bočním silám je obdivuhodný. Některé druhy jsou tak odolné proti síle smyku (boční síle), že například zip o ploše menší než 120 milimetrů čtverečních udrží váhu jedné tuny.[zdroj?]

Využití[editovat | editovat zdroj]

  • Suchý zip našel zhruba od 80. let 20. století využití v textilním průmyslu. Také může být často částí obuvi, různých brašen, batohů, vaků, potahů, stanů atd.
  • Od 60. let 20. století je ve velké míře používán v interiéru kosmických lodí (jako např. program Apollo) k přichytávání nástrojů, nákladu a dalších předmětů ke stěnám lodi nebo ke skafandru, aby se zabránilo jejich volnému poletování v beztížném stavu. Suchý zip je jednoduchou, bezpečnou a elegantním alternativou k vázání předmětů lany či sítěmi k okům a madlům, nebo používání kovových spojovacích mechanismů. V těchto případech jsou použity teflonové háčky a polyesterová očka.
  • Některé vojenské uniformy mají nad jednou z kapes na prsou suchý zip na štítek s hodností nebo jménem.

Výhody[editovat | editovat zdroj]

  • rychlá a jednoduchá manipulace (např. i oproti zipu je rychlejší, nevyžaduje přidržování připevňovaného předmětu)
  • není citlivý na vlhkost, funguje i pod vodou
  • lze ho oplachovat, mýt i prát v pračce
  • je levný a dá se snadno vyrobit
  • oproti většině jiných typů spojů (madla, lana, úchyty, smyčky, zámky...) je lehčí a zabírá méně místa
  • na rozdíl od magnetických spojů lze použít i v prostředí, kde by magnetické pole bylo problémem

Nevýhody[editovat | editovat zdroj]

  • opotřebovává se (s každým rozepnutím se očka textilie přetrhávají) a po mnoha rozepnutích nemusí být spojení spolehlivé/bezpečné
  • je omezen do prostředí, ve kterém teplotně vydrží nylonové háčky
  • háčková plocha může zachytávat i jiné vláknité materiály než druhou polovinu suchého zipu a může se jimi zanést do té míry, že dokud není cizích vláken zbavena, je zcela nefunkční

Suchý zip v kultuře[editovat | editovat zdroj]

  • Ve filmu Muži v černém tvrdí Zed, že suchý zip je technologie mimozemšťanů, kterou muži v černém zabavili. Naráží se tím na fakt, že někteří Američané se domnívají, že suchý zip vynalezli vědci v NASA.
  • V seriálu Star Trek se také tvrdí, že suchý zip přinesli na Zem mimozemšťané.
  • Hudební skupina ZZ Top nahrála píseň pojmenovanou Velcro Fly.