Strom významnosti
Strom významnosti je normativní metoda analýzy systémů nebo procesů, ve kterých je možné identifikovat rozdílné úrovně komplexnosti nebo hierarchie. Má podobu rozvětvujícího se víceúrovňového grafu.[1] Na začátku jsou zadány budoucí potřeby nebo cíle a na jejich základě jsou identifikovány okolnosti, opatření, technologie aj., potřebné k jejich dosažení.[2]
Metoda stromu významnosti je analytická technika členící široké téma do stále užších dílčích podtémat, které zaznamenává ve formě stromového diagramu.[2] Výsledkem je obrazová prezentace s hierarchickou strukturou,[2] která nabízí členění do stále detailnějších úrovní a zvýrazňuje různé aspekty problému nebo již nabízených řešení.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Metoda pochází z roku 1957, kdy ji navrhl americký profesor C. W. Churchman. Pro první praktické využití zvolila strom významnosti jako první firma Honeywell v roce 1963 při ověřování funkce prognostického nástroje PATTERN.[3]
Popis metody[editovat | editovat zdroj]
Metoda stromu významnosti je postup založený na rozvětvujícím se schématu, jehož pomocí jsou řazeny a kvantitativně hodnoceny relativní významnosti prognózovaných událostí vzhledem k jejich podílu na uskutečňování obecného cíle.[2] Větve diagramu představují rozhodovací úrovně, na kterých lze vypozorovat alternativní způsoby řešení problému a dosáhnutí cíle.
Hierarchie stromu významnosti začíná s vysokou mírou abstrakce a s postupováním směrem dolů po jednotlivých úrovních roste míra detailnosti. Položky na stejné úrovni by měly být posuzovány ze „stejného bodu pohledu“,[pozn. 1] stejně tak na jedné úrovni všechny položky spolu charakterizují položku na úrovni vyšší. Cílem této metody je dovést analýzu na tak detailní úroveň, kdy jsou zahrnuté položky či problémy jasně a dostatečně kvantifikovány.[2]
Kromě toho je strom významnosti charakterizován tím, že větvení uzlu musí vytvářet uzavřenou množinu všech možností větvení[4] a že by se žádné dvě větve stromu neměly svým významem nebo obsahem překrývat.
Postup metody[editovat | editovat zdroj]
Postup metody stromu významnosti lze rozdělit do 5 základních kroků:
- Formulování či definice samotného problému
- Vytyčení obecného cíle a identifikace potřeb či možností k jeho dosažení
- Konstrukce s.v. jen pro několik úrovní řízení, jejichž kombinace budou obsahovat všechna možná řešení
- Určení významnosti každé položky jako podklad pro rozhodování
- Analýza nejlepších postupů při zvážení dostupných možností
Systém PATTERN[editovat | editovat zdroj]
U každé položky stromu významnosti je možné specifikovat její důležitost a relevantnost. Toho se dosahuje ohodnocením každé z položek číslem od 0 do 1 (např. 0,6). Součet těchto ocenění pak musí na každé jednotlivé větvi stromu dosahovat přesně 1. Pro určení nejúčinnější metody je pak nutné spočítat „absolutní číslo významnosti“ C,[3] které získáme součinem všech hodnot položek při postupování od shora stromu dolů. Nejúčinnější pak bude „cesta“ s nejvyšším součinem předem oklasifikovaných hodnot.[4]
Užití[editovat | editovat zdroj]
Metoda stromu významnosti je vhodná pro jednoznačně definovatelné vztahy mezi cíli a prostředky.[2] Lze ji tedy použít k identifikaci problémů a řešení, následné volby optimálního řešení a k dedukci účinnosti některých ustanovení, technologických vynálezů apod. V oblastech jako sociální vývoj, základní výzkum apod., tedy s relativně vysokou neurčitostí a komplexností cílů, má metoda smysl pouze jako orientační ukazatel souvislostí.[pozn. 2]
Úkolem stromu významnosti je pak nalézt odpovědi na položené otázky, jako např. „Kterým směrem se budou ubírat společenské potřeby?“ či „Jaké změny se musí provést, aby vývoj nabídky kopíroval poptávku?“.[3]
Silné stránky[editovat | editovat zdroj]
Metoda poskytuje nové způsoby pohlížení na věc, jelikož je materiál prezentován novým způsobem přinášejícím širší pochopení problému. Rozbor identifikovaných témat lze provést novými a přehlednými způsoby. Dále lze jednoduše analyzovat velké množství dat a jejich různých kombinací. V neposlední řadě tato metoda poskytuje systematickou analýzu vytvořených struktur systému a identifikuje jejich klíčové nedostatky.
Slabé stránky[editovat | editovat zdroj]
Metoda může vést k přílišné komplexnosti a nadměrně velkému množství kombinací či možností, což se může stát překážkou nalezení jejich optimálního využití. Tato metoda také vyžaduje kritický úsudek, tedy závisí na odbornosti a kompetenci osob, které strom sestavují a je tedy náchylná na chybu lidského faktoru.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ BENKOVIČ, Peter. Archivovaná kopie [online]. Rev. 2018-11-11 [cit. 2018-11-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-27.
- ↑ a b c d e f POTŮČEK, Martin. [s.l.]: Sociologické nakladatelství, 2006. ISBN 80-86429-55-5. S. 70. (Český)
- ↑ a b c HÁNEČKA, Lubomír. The Use of Prognostic Structural Methods in the Security Community [online]. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2012 [cit. 2018-11-27]. Dostupné online.
- ↑ a b MARTINO, Joseph P. (Joseph Paul),. Technological forecasting for decision making. 3rd ed. vyd. New York: McGraw-Hill, 1993. 462 s. Dostupné online. ISBN 0070407770, ISBN 9780070407770. OCLC 26404124 S. 235-239.