Strange Kind of Woman
| Strange Kind of Woman | ||||
|---|---|---|---|---|
| Singl od Deep Purple | ||||
| Z alba | Fireball | |||
| Vydáno | 1971 | |||
| Nahráno | září 1970 - únor 1971 | |||
| Žánr | hard rock, blues rock | |||
| Délka | 3:49 | |||
| Vydavatelství | Harvest Records (UK) Warner Bros. Records (US) | |||
| Producent | Deep Purple | |||
| Autor | Ian Gillan, Ritchie Blackmore, Roger Glover, Jon Lord, Ian Paice | |||
| Singly Deep Purple chronologicky | ||||
| ||||
Strange Kind of Woman je skladba britské hardrockové skupiny Deep Purple poprvé vydaná jako singl k albu Fireball a později i jako součást americké a kanadské verze této desky. Píseň získala už ve své době uznání, stala se pevnou součástí koncertního setlistu a také jedním z klasických hitů Deep Purple.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Skladba byla nahrána během natáčení alba Fireball. Oproti zbylým písním, delším a experimentálnějším, měla díky líbivé melodii a výraznému rytmu v hudbě i zpěvu komerční potenciál, proto byla vybrána na singl. Její pracovní název zněl Prostitute. Později se změnil na Strange Kind of Woman, prostitutka jménem Nancy ale zůstala ústřední postavou milostného příběhu, v němž se do ní zamiluje mladý muž. Nancy kvůli němu upustí od dosavadního stylu života, milenci se vezmou, ale ona vzápětí umírá.
Z textu není zřejmé, o kterých konkrétních lidech píseň vypráví a Ian Gillan, hlavní autor textu, nabízel různé verze. Na některých koncertech (například na albu Deep Purple In Concert) tvrdil, že jde o jeho kamaráda, jemuž se přesně takový příběh stal. Ve své biografii zase prohlašoval, že text je alegorií a vzpomínkou na jeho mládí, kdy se vášnivě zamiloval do podobné ženy.[1] Zároveň dodával, že Strange Kind Of Woman, není píseň pouze o jedné ženě, ale že představuje jakýsi soubor vzrušení a zklamání z jeho starých lásek.[1]
B stranou singlu tvořila nepříliš výrazná píseň I'm Alone, která svým vyzněním spíše připomíná tvorbu předchozí sestavy Deep Purple.
Kritika a přijetí[editovat | editovat zdroj]
Singl vyšel těsně před samotným albem a vedl si velmi dobře. Nebyl sice tak úspěšný jako předchozí hit Black Night, dosáhl však na solidní osmou příčku v britské hitparádě.[2]Popularitu písně také podpořilo, že kapela ji takřka okamžitě začala hrát i na koncertech. Její obliba nakonec vedla k tomu, že se stala součástí americké a kanadské verze vydání alba Fireball namísto Demon's Eye. Bylo to poprvé a naposledy, kdy vznikly různé verze jednoho alba Deep Purple.
Živá vystoupení[editovat | editovat zdroj]
Samostatným životem začala tato píseň žít během koncertů. V dobách sestavy Mark II zněla takřka na každém vystoupení, během nichž kapela natahovala její délku na více než dvojnásobek až trojnásobek a vyplňovala ji improvizací. Pro tuto skladbu jsou typické duely mezi Ianem Gillanem a Ritchiem Blackmorem, během nichž zpěvák hlasem napodoboval jednoduché kytarové vyhrávky. Tento "souboj" končil často velmi vysokými tóny, po nichž celá kapela společně zahrála závěr písně.
Obsazení[editovat | editovat zdroj]
- Ian Gillan – zpěv
- Ritchie Blackmore – kytara
- Jon Lord – klávesy
- Roger Glover – basová kytara
- Ian Paice – bicí nástroje
