Přeskočit na obsah

Phönix D.II: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Odkazy
značka: možný spam
Verze 14146384 uživatele 95.82.143.149 (diskuse) zrušena
Řádek 20: Řádek 20:
'''Phönix D.II''' byl [[Rakousko-Uhersko|rakousko-uherský]] [[Stíhací letoun|stíhací]] [[dvouplošník]]. Letoun vyráběla firma [[Phönix Flugzeugwerke|Phönix Flugzeugwerke AG]], na jeho konstrukci pracovali konstruktéři Ing. [[Leo Kirste]] a Ing. [[Edmund Sparmann]].
'''Phönix D.II''' byl [[Rakousko-Uhersko|rakousko-uherský]] [[Stíhací letoun|stíhací]] [[dvouplošník]]. Letoun vyráběla firma [[Phönix Flugzeugwerke|Phönix Flugzeugwerke AG]], na jeho konstrukci pracovali konstruktéři Ing. [[Leo Kirste]] a Ing. [[Edmund Sparmann]].


Stroj vznikl zejména důkladným odlehčením draku letounu [[Phönix D.I]] a úpravami konstrukce, stroj měl průběžné horní křídlo bez vzepětí a přepracovanou VOP (výškové kormidlo navíc dostalo rohové odlehčení). Prototypem budoucího nového stíhače byl stroj Phönix 20.18, poháněný šestiválcem Hiero o výkonu 200 koní (147 kW). Ty se vyráběly v sériích 122, 222 a 322 na které navázal stroj D.IIa (série 422) poháněný motorem Hiero o výkonu 230 koní (169 kW). Všechny byly vyzbrojeny dvěma synchronizovanými kulomety ráže 8 mm.
== Vznik ==
Stroj vznikl zejména důkladným odlehčením [[drak letadla|draku]] letounu [[Phönix D.I]] a úpravami konstrukce, stroj měl průběžné horní [[křídlo letadla|křídlo]] bez vzepětí a přepracovanou [[vodorovné ocasní plochy|VOP]] (výškové kormidlo navíc dostalo rohové odlehčení). [[Prototyp|Prototypem]] budoucího nového stíhače byl stroj Phönix 20.18, poháněný [[válec (motor)|šestiválcem]] Hiero o [[výkon|výkonu]] 200 koní (147 kW). Ty se vyráběly v sériích 122, 222 a 322 na které navázal stroj '''D.IIa''' (série 422) poháněný motorem Hiero o výkonu 230 koní (169 kW). Všechny byly vyzbrojeny dvěma [[synchronizátor střelby|synchronizovanými]] kulomety [[ráže]] 8 mm.


== Hlavní technické údaje ==
== Hlavní technické údaje ==
Řádek 44: Řádek 43:
* dva synchronizované kulomety Schwarzlose ráže 8 mm
* dva synchronizované kulomety Schwarzlose ráže 8 mm


== Odkazy ==
== Zdroje ==
=== Literatura ===
* Jiří Hornát, ''Phönix D.II'', rubrika „Letadla 1914–1918“ (L+K č. 10, ročník LXXIV)
* Jiří Hornát, ''Phönix D.II'', rubrika „Letadla 1914–1918“ (L+K č. 10, ročník LXXIV)
* Jan Zahálka, Mgr. Petr Aharon Tesař, Sigmund Tyrlik: ''Phönix D.I-D.III.'' JaPo Publishing, Hradec Králové 2005
* Jan Zahálka, Mgr. Petr Aharon Tesař, Sigmund Tyrlik: ''Phönix D.I-D.III.'' JaPo Publishing, Hradec Králové 2005

=== Externí odkazy ===
* {{cs}} [http://forum.valka.cz/topic/view/48949/Phonix-D-II Phöenix D.II]


{{Rakousko-uherské vojenské letouny první světové války}}
{{Pahýl}}
{{Pahýl}}
{{Rakousko-uherské vojenské letouny první světové války}}

{{Portály|Letectví|První světová válka}}
{{Portály|Letectví|První světová válka}}



Verze z 24. 9. 2016, 09:56

Phönix D.II
Určenístíhací letoun
PůvodRakousko-Uhersko
VýrobcePhönix Flugzeugwerke AG
ŠéfkonstruktérIng. Leo Kirste
Ing. Edmund Sparmann
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Phönix D.II byl rakousko-uherský stíhací dvouplošník. Letoun vyráběla firma Phönix Flugzeugwerke AG, na jeho konstrukci pracovali konstruktéři Ing. Leo Kirste a Ing. Edmund Sparmann.

Stroj vznikl zejména důkladným odlehčením draku letounu Phönix D.I a úpravami konstrukce, stroj měl průběžné horní křídlo bez vzepětí a přepracovanou VOP (výškové kormidlo navíc dostalo rohové odlehčení). Prototypem budoucího nového stíhače byl stroj Phönix 20.18, poháněný šestiválcem Hiero o výkonu 200 koní (147 kW). Ty se vyráběly v sériích 122, 222 a 322 na které navázal stroj D.IIa (série 422) poháněný motorem Hiero o výkonu 230 koní (169 kW). Všechny byly vyzbrojeny dvěma synchronizovanými kulomety ráže 8 mm.

Hlavní technické údaje

Phönix D.IIa, série 422

  • Posádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 9,80 m
  • Délka: 6,62 m
  • Výška: 3,01 m
  • Nosná plocha: 25,00 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 685 kg
  • Vzletová hmotnost: 951 kg
  • Maximální rychlost: 185 km/h
  • Čas výstupu do výšky:
    • 1000 m ÷ 2 min
    • 5000 m ÷ 24 min

Pohonná jednotka

  • Řadový vodou chlazený stojatý šestiválec Hiero
    • Výkon motoru: 230 k (169 kW)

Výzbroj

  • dva synchronizované kulomety Schwarzlose ráže 8 mm

Zdroje

  • Jiří Hornát, Phönix D.II, rubrika „Letadla 1914–1918“ (L+K č. 10, ročník LXXIV)
  • Jan Zahálka, Mgr. Petr Aharon Tesař, Sigmund Tyrlik: Phönix D.I-D.III. JaPo Publishing, Hradec Králové 2005