Služebník služebníků Božích
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Služebník služebníků Božích nebo (řidčeji) sluha služebníků Božích (latinsky servus servorum Dei) je jeden z titulů používaných římskými papeži, a to od 1. ledna 595, kdy jej svým listem zavedl papež Řehoř I. Veliký.