Sklářská píšťala
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sklářská píšťala je hlavní pracovní nástroj sklářů sloužící k foukání skla. Na konec sklářské píšťaly je nabírána sklovina a foukána tzv. baňka. Ta se pak fouká do sklářské formy, nebo se tvaruje sklářským nářadím. Běžné sklářské píšťaly se skládají z návarku (část, kterou se na píšťalu nabírá sklovina), těla píšťaly, izolované části a náústku. S nejstaršími píšťalami se setkáváme již u Féničanů (asi 1500 – 300 př. n. l.). Jednalo se zřejmě o keramické trubice zhotovené z hlíny.[1] Na našem území jsou to pak úlomky sklářských píšťal pocházející ze 13. století,[2] nejstarší zobrazení pak spadá do 15. století, kdy v Mandevillově cestopisu nacházíme iluminaci skláře s píšťalou.[1][3]
[editovat] Reference
- ↑ a b VONDRUŠKA, Vlastimil. Sklářství. Praha : Grada, 2002. ISBN 80-247-0261-4. Kapitola Ruční techniky výroby skla, s. 46–47. (česky)
- ↑ Historie a současnost výroby skla [online]. 2005-12-02, [cit. 2009-04-01]. Dostupné online. (česky)
- ↑ British Library, [cit. 2009-04-01]. Dostupné online. (anglicky)
