Senusret II.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Senusret II.
Senwosret II, Sesostris II
Socha Senusret II., Memfis
Socha Senusret II., Memfis
Doba vlády1845–1837 př. Kr.[1]
Rodné jméno
N5G38<
wsrsD21
t
z
n
>

Senwosret
Trůnní jméno
M23L2<
ra
xa
xpr
>

Chai-cheper-Re
Horovo jméno
G5<h1
sT32wtA
tA
h1>O33
 Seschemu-taui
Jméno obou paní
sxa
a
Y1
mAa
a
t
H6

Sechai-Maat
Zlatý Hor
Htp
nTrw
nbw
G5

Hetep-netjeru
ManželkyChenemetneferhedžet I., Nofret II., Itaweret, Khnemet [2]
PotomciSenusret III., Senusret-sonbe, Itakayt, Neferet, dcera
O10G39
X1
O28W24
X1

Sithathoriunet [2]
OtecAmenemhet II.
MatkaKhnemet-nefer-hedjet (Wereret)
HrobkaKahun & Lahun komplex[3]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Senusret II. byl v dynastické posloupnosti čtvrtým faraonem egyptské 12. dynastie. Vládl v letech 1845–1837 př. Kr.[1].

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Egypt v období vlády Senusreta II. prožíval období relativní prosperity, zřejmě i v důsledku příznivých klimatických podmínek, které stabilizovaly cyklus nilských záplav a tím i dobrých výnosů zemědělských plodin. Příhodné podmínky existovaly i v lokalitách starověkých oáz v západní poušti. Rovněž i v oáze Fajum, kterou již ve třetí generaci faraonové odvodňovali budováním kanálu (v délce asi 16 km, spojujícího močály s Nilem u Bar Yussef (Josefův kanál). Poněvadž oáza Fajum se nachází v nivelizační depresi (~ 45 m pod úrovní moře), faraon Amenemhet II. včetně jeho následníků nechali zbudovat umělý reservoár, propojený se stávajícím jezerem Moeris [4] a tím docházelo k vyrovnávání hladiny Nilu. Odpařování z vodních ploch mělo příznivý vliv na lokální klimatické podmínky.
Na výpravách faraon upevnil svoji vládu v Nubii, ze které se stala další provincie Egyptské říše. Bezpečnou lodní dopravu na Nilu zabezpečil výstavbou pevností a ochrannou zdí jižně od Luxoru a další u města Aniba v Nubii, asi 230 km jižně od Asuánu. Do jisté míry jsou počátky těchto staveb datovány do doby vlády jeho otce Amenemheta II., zejména pak v období jejich společného vládnutí ke konci otcova života.
V Sýrii vybíral daně a udržoval vojenské posádky v místech těžby rud a kamene pro rozsáhlé stavební činnosti [5]. Senusret II. také založil první známou vesnici řemeslníků v blízkosti El-Láhúnu[3].

Pyramida v El Lahun

Pyramida[editovat | editovat zdroj]

Pyramida v El Lahun v oáze Fajúm byla postavena z masivních hliněných bloků kolem kamenného jádra s podporou stěny z vápencových desek. V původním stavu byla obložena pláštěm z vápencových bloků[3]. Osm mastab a satelitních pyramid srovnaných podél severní stěny byly určeny pro královny a princeznu Sithathoryunet. Na téže straně se nachází čtyři šachtové hrobky určeny pro členy královské rodiny. Tři z nich byly vyloupeny, a když byly při expedici v roce 1914 Filindersem Petriem zkoumány se při odkrytí čtvrté hrobky neočekávaně objevil výklenek ve stěně zapečetěný hliněnou pokrývkou. Po otevření se objevil poklad obsahující šperky a osobní výbavu princezny Sit_Hathor-Unut (Sithathoryunet), dcery Senusreta II.[6] [7]. Byl to výjimečný objev, patrně první v historii archeologických bádání ve starověkém Egyptu. Dosud byly všechny hrobky panovníků, vysokých úředníků a členů královských rodin, již ve starověku vyloupeny.

Hypoppotamus z 12. dynastie, kopie z Egyptského muzea v Káhiře; symbol boha Seth

Artefakty[editovat | editovat zdroj]

V komoře se nacházelo 44 jednotlivých předmětů ze zlata vykládaných polodrahokamy, mezi jinými i koruna, náhrdelník se jménem Senusreta II., stříbrné zrcadlo, obsidiánová váza, nože a břitvy z mědi, části vykládaných skříněk ze dřeva, náramky, vykládané intarzie a další. [7]. Restaurované předměty z nálezu jsou vystaveny v Metropolitním muzeu umění v New Yorku a také v Egyptské muzeum v Káhiře.
Mezi významné objevy v El Lahun patří i zlomky hieraticky psaných papyrusů z období střední říše, které obsahují specifické oblasti tehdejšího vědění, zvěrolékařství, gynekologie, účty, administrace stavebních prací aj.[8].

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HORNUG, Erik. Ancient Egyptian Chronology [online]. Leiden, Boston:Brill: Briil, 2006. S. 491. Dostupné online. ISBN 978-90-04-11385-5. (anglicky) 
  2. a b DODSON, Aiden. The Complet Royal Femilies of Ancient Egypt. I.. vyd. London: Thames & Hudson, 2004. Dostupné online. ISBN 0500051283. (anglicky) 
  3. a b c PETRIE, Flinders. Illahun, Kahun and Gurob [online]. London: David Nutt, 1891. Dostupné online. (anglicky) 
  4. CHANSON, Hubert. Hydraulics of Open Channel Flow [online]. Utterworth-Heinemann, 2004. Dostupné online. ISBN 9780080472973. (anglicky) 
  5. BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-30. (anglicky) 
  6. Sithathoriunet [online]. Praha: Wikisofia UK. Dostupné online. 
  7. a b BRUNTON, Guy. Lahun I the Treasure [online]. London: Bernard Quaritch, 1920. Dostupné online. 
  8. The Lahun Papyri [online]. London: University College, 2002. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Amenemhet II.
Znak z doby nástupu Egyptský král
1845–1837 př. Kr.
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Senusret III.