Syn Reův

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Syn Reův
v hieroglyfickém zápisu
Syn Reův Thutmose

Jméno (resp. titul) syn Reův, v egyptologii někdy označované jako tzv. rodné jméno nebo nomen, je součást královské titulatury ve starověkém Egyptě. V její úplné podobě složené z pěti jmen bylo uváděno jako poslední v pořadí a zapisováno do druhé ze dvou královských kartuší. Poprvé se objevuje v době 4. dynastie za panovníka Rachefa[1] a spojuje krále se slunečním bohem Reem. Pravidelnou součástí titulatury se stalo od doby prvního panovníka 5. dynastie Veserkafa.[2]

Význam jména[editovat | editovat zdroj]

Důležitost a ideologická jedinečnost tohoto spojení vyniká v souvislosti se skutečností, že ačkoli panovník býval označován za syna různých bohů, stalo se deklarování tohoto vztahu pravidelnou součástí titulatury pouze v případě Rea. Není pochyb, že to souvisí se vzestupem slunečního kultu, nicméně přesný význam tohoto vývoje je nejasný. Zejména dřívější badatelé zastávali názor, že jde o projev omezení panovnické moci – protože král je synem Rea, odvozuje oprávnění držet moc od svého otce a vládne jako jeho zástupce na základě jeho vůle a schválení.

Tato interpretace je dnes většinově pokládána za překonanou: slovo „syn“ je na základě pramenů z pozdějších období kladeno na stejnou úroveň jako slovo „obraz“, které může znamenat i sochu a kultovní zobrazení[3], což znamená, že „pozemský syn se božskému otci v každém ohledu vyrovná – podobou, jednáním i povahou, ale také společenským postavením a místem, které zaujímá.“[3] Označením syn Reův je tedy panovník slunečnímu bohu nikoli podřizován, ale je s ním v kontextu své vlády ztotožněn jako jeho bezvýhradná a jedinečná pozemská podoba. Tento blízký vztah možná mohl být chápán jako vyjádření zvláštní moci krále „umožňující mu opakovat na zemi skutky, jež sluneční bůh konal při stvoření“,[4] jak je to pro ideologický charakter královské vlády doloženo od Střední říše.

Jméno uvozované tímto titulem bylo osobním jménem panovníka, které měl od svého narození ještě jako soukromá osoba a nebylo užíváno jako panovnické (tuto roli plnilo jméno nisut-bitej). Zdá se, že v pozdější době vykazuje charakter jakéhosi jména rodového, typického pro určitou královskou dynastii nebo její část. V 11. dynastii to bylo jméno Mentuhotep, ve 12. jména Amenemhet a Senusret, ve 13. jméno Sobekhotep, v 18. jména Amenhotep a Thutmose a ve 20. dynastii jméno Ramesse. Zejména v době pozdní Nové říše bylo spojováno s titulem „pán (slunečních) obzorů“.

Další královská jména[editovat | editovat zdroj]

Vývoj panovnické titulatury byl uzavřen na počátku Střední říše, nejpozději od této doby se skládala celkem z pěti jmen uvozených znaky vypovídajících o povaze královské moci (podle pořadí):

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MÁLEK, Jaromír. Stará říše. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 5, s. 115.
  2. VERNER, Miroslav. Pyramidy: tajemství minulosti. Praha: Academia, 1997. 407 s. ISBN 80-200-0583-8. S. 34. 
  3. a b HORNUNG, Erik. Faraon. In: DONADONI, Sergio. Egyptský člověk a jeho svět. Praha: Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-813-4. Kapitola 10, s. 266n.
  4. DAVID(OVÁ), Rosalie. Náboženství a magie starověkého Egypta. Překlad Hana Vymazalová. Praha: BB/art, 2006. 485 s. ISBN 80-7341-698-0. S. 120. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]