Roudnický oltář

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Roudnický oltář je trojdílný oltářní nástavec z proboštského kostela v Roudnici nad Labem, jeden z nejstarších kompletně dochovaných gotických retáblů z doby kolem r. 1410-1420. Je vystaven ve stálé expozici Národní galerie v Praze.

Roudnický oltář (1410-1420), Národní galerie v Praze

Historie[editovat | editovat zdroj]

Roudnický triptych se Smrtí Panny Marie byl pravděpodobně určen pro klášterní kostel Narození Panny Marie augustiniánů kanovníků v Roudnici nad Labem. Zde přetrval vyplenění kláštera Žižkovým vojskem roku 1421. Není však ani vyloučeno, že byl zhotoven v Praze pro některého vzdělaného měšťana a do Roudnice se dostal až po husitských válkách.[1] V roudnickém kostele byl nalezen ve formě samostatně zavěšených desek a poprvé je zmiňován v 19. století J. E. Wocelem. [2] Roku 1928 byl zakoupen pro Obrazárnu Společnosti vlasteneckých přátel umění a byl zrestaurován pro výstavní účely.

Spojení desek do jednoho celku navrhl Karel Chytil (1906). Ten také ztotožnil krále klečícího u nohou Panny Marie s Václavem IV. a vznik obrazu datoval do posledního desetiletí 14. století.[3]

Z novodobého podrobného technologického průzkumu vyplývá, že oltář vznikl v době před vypuknutím husitských bouří[4][5] a je tak po oltáři z Mühlhausenu [6] a malém oltáříku - tzv. Cibulkově triptychu pravděpodobně nejstarším kompletně dochovaným českým křídlovým oltářem.[7]

Popis a zařazení[editovat | editovat zdroj]

Obrazy jsou malovány temperou na křídovém podkladě, na deskách z lipového dřeva. Střední panel je potažen plátnem, vnější křídla s křídovým podkladem na dřevě, rámování je nepůvodní. Střední deska má rozměry 147 x 118,5 cm, stejně vysoká křídla jsou široká 45 cm (s původním rámem dochovaným do 19. stol. měla šíři 75 cm). Podkresba je štětcová i rytá, jako pojidlo barevných lazur byl užit také lněný olej.[8]

Ústřední scéna se Smrtí Panny Marie představuje příklad tzv. Dobré smrti a z Čech se později tato kompozice rozšířila i do okolních zemí. Zobrazuje Marii klečící na lůžku při poslední modlitbě, provázenou apoštoly v čele se sv. Petrem. Vpředu je skupina tří klečících apoštolů s knihou. Bohatě zdobený přehoz lůžka s brokátovým vzorem na zlaceném podkladu dílo pojí s Norimberskou malbou.[9] Pozadí je zlacené, v horní části doplněno gotickou architekturou.

Na levém křídle je Madona ochranitelka s korunou na hlavě a rozevřeným modrým ochranným pláštěm, pod nímž klečí na každé straně skupiny čtyř prosebníků. V popředí vlevo je papež s tiárou, vpravo král s korunou v dobovém šatě (patrně Václav IV.) a za nimi zástupci různých stavů. Je zřejmé, že objednavatel pocházel z katolického (nikoli reformního) prostředí.

Na pravém křídle je zobrazen Kristus Trpitel s odkrytými ranami, rovněž s ochranným pláštěm, pod nímž se ukrývá osm prosebníků. V popředí klečí vpravo mladý biskup v pluviálu a s mitrou, vlevo mladý kanovník v albě, která připomíná premonstrátský nebo augustiniánský plášť. Motiv Krista Ochranitele je zcela unikátní a kromě jedné iluminace a jedné nástěnné malby v Jižním Tyrolsku nemá žádnou ikonografickou obdobu.

Na zadní straně křídel je zobrazen Kristus Trpitel s bederní rouškou a odznaky umučení a Bolestná Panna Maria s bílou rouškou na hlavě. V dolní části obou obrazů jsou klečící postavy neznámých donátorů - vpravo měšťan se čtyřmi syny, vlevo jeho manželka se čtyřmi dcerami. Obrazy na zadní straně oltáře jsou patrně dílem mladšího pomocníka. Vyznačují se výraznějším koloritem a větší dramatičností ve znázornění duševního stavu a tělesného utrpení, které je typické pro následující etapu gotické malby.[10]

Roudnický oltář patří k nejdůležitějším památkám českého malířství pozdního krásného slohu. Projevuje se v něm značný formalismus v organizaci kompozice i drapérií a ustálená typika tváří.[11] Stylově i časově je nejblíže tzv. Kapucínskému cyklu, Ambraskému náčrtníku s poprsími světců a zástupců jednotlivých stavů(1410-1412) nebo kresbě Jana Evangelisty (Městský archiv Brno). Z knižní malby je mu typikou tváří a modelací drapérií nejblíže kánonový list Hasemburského misálu (1409), Gelnhausenův kodex z Jihlavy, Vídeňský misál (po 1411) a mettenská Bible chudých (1414-1415).

Stylizace, znehybnění a plošné rozvržení figur, slavnostní a obřadné pojetí výjevu, dekorativnost a hojné užití zlacení a ornamentů souvisí s církevně reprezentativní funkcí obrazu.[12] Zobrazení Krista ve scéně Smrt Panny Marie (typ Veraikonu) je charakteristické pro byzantinizující tendence českého malířství v pozdním období krásného slohu.[13] Postava Panny Marie s oblečeným Ježíškem a znázornění tváří upomíná na starší malířský styl z okruhu Mistra Theodorika.

Neobvyklým prvkem, který odpovídá zjitřené religiozitě předhusitského období, nebo souvisí s morovými ranami (1414, 1439), je zdvojený motiv intercese - Madona Ochranitelka spolu s Bolestným Kristem jako ochráncem na oltářních křídlech.[14][15] Přenos úcty z Panny Marie též na Krista odpovídá požadavkům husitské reformní teologie. Prvotní funkcí oltáře, který byl po většinu roku zavřený, byla úloha epitafu rodiny donátora s osmi dětmi.[16]

Příbuzná díla[editovat | editovat zdroj]

  • Kapucínský cyklus
  • Svojšínská madona
  • Zlatokorunská madona

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Klípa J a kol., Roudnický oltář, 2010, s. 25
  2. ↑ Wocel J.E.: Starožitné obrazy v proboštském chrámu roudnickém.Památky archeologické a místopisné 5 (1862), 185-186.
  3. ↑ Chytil K.: Malířstvo pražské XV. a XVI. věku a jeho cechovní kniha staroměstská z let 1490–1582. Praha 1906, 111.
  4. ↑ Metodické centrum NG: Triptych se smrtí Panny Marie zvaný Roudnický oltář
  5. ↑ Klípa a kol., 2010, s. 189-226
  6. ↑ Oltář z Mühlhausenu. www.staatsgalerie.de [online]. [cit. 2015-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-26. 
  7. ↑ Pešina J, 1970, s. 238
  8. ↑ Klípa et al, 2010, s. 189-226 (pdf. s 18)
  9. ↑ Bartlová M.: Vztahy mezi uměním Prahy a Norimberka po roce 1420. Umění 51 (2003), s. 102.
  10. ↑ Matějček A, Pešina J, 1950, s.130-131
  11. ↑ Kutal A, 1972, s. 130
  12. ↑ Pešina J, 1976, s. 52
  13. ↑ Pešina J.: K otázce retrospektivních tendencí v českém malířství krásného slohu. Umění 12 (1964), 30-31.
  14. ↑ Kesner L. (ed.): Prag um 1400. Der Schöne Stil. Böhmische Malerei und Plastik in der Gotik. Wien – Prag 1990, 70, č. kat. 13.
  15. ↑ Pešina J.: Desková malba. In: Chadraba R. (ed.): Dějiny českého výtvarného umění I/1, Praha 1984, 388
  16. ↑ Bartlová M.: Poctivé obrazy. Deskové malířství v Čechách a na Moravě. Praha 2001, 184-190.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Klípa, Adam Pokorný, Jana Sanyová, TRIPTYCH SE SMRTÍ PANNY MARIE, ZVANÝ ROUDNICKÝ OLTÁŘ Poznámky k technice malby a k uměleckohistorickému kontextu, Příběh umění - proměny výtvarného díla v čase. The Story of Art - Artwork Changes in Time, eds. David Hradil, Janka Hradilová, Acta Artis Academica, Praha 2010, ISBN 978-80-87108-14-7, s. 189-226 Dostupné online.
  • Jan Klípa, Ymago de Praga. Desková malba ve střední Evropě 1400-1430, Praha 2012, ISBN 978-80-7035-502-2
  • Fajt J., Chlumská Š., Čechy a střední Evropa 1220-1550, Národní galerie v Praze 2014, ISBN 978-80-7035-569-5, s. 57-58
  • Jaroslav Pešina, Česká gotická desková malba, Odeon, Praha 1976, s. 52
  • Albert Kutal, České gotické umění, Artia/Obelisk Praha 1972, s. 130
  • Jaroslav Pešina, desková malba in: České umění gotické 1350-1420, Academia Praha 1970, s. 238
  • Antonín Matějček, Jaroslav Pešina, Česká malba gotická, Melantrich, Praha 1950, s.128-131

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Roudnický_oltář&oldid=23062080“