Rebutia vulpina
 Rebutia vulpina | |
|---|---|
 Rebutia vulpina | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvozdíkotvaré (Caryophyllales) |
| Čeleď | kaktusovité (Cactaceae) |
| Rod | rebucie (Rebutia) |
| Sekce | Aylostera |
| Binomické jméno | |
| Rebutia vulpina F.Ritter, 1977 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rebutia vulpina je zajímavý druh rodu rebucie, jeden z bohatě kvetoucích zástupců sekce Aylostera, původně pocházející ze sběru F. Rittera, který byl později nalezen i dalšími sběrateli. Jméno se vztahuje k výrazně červenohnědému zabarvení trnů, vulpinus znamená liščí, ve vztahu k barvě rezavý, ryšavý.
Rebutia vulpina Ritter[editovat | editovat zdroj]
Ritter, Friedrich; Succulenta, 56: 66, 1977
Sekce Aylostera, řada Spegazziniana
Popis[editovat | editovat zdroj]
Stonek odnožující až trsovitý, jednotlivé stonky kulovité, 30 - 50 mm široké, později protáhlé až na dvojnásobek šířky, temeno poněkud prohloubené, řepovitý kořen nepatrný; pokožka zelená, na hrbolech fialově nabíhající. Žeber až 20, šikmo probíhající, rozdělená do okrouhlých, stejnoměrně rozložených, hrbolků, 1,5 - 2 mm vysokých, na bázi 2 - 4 mm širokých; areoly oválné, bíle plstnaté, 1 - 1,5 mm dlouhé, 3 - 4 mm navzájem vzdálené. Trny slabé jehlovité, trochu plstnaté; okrajových trnů 10 - 14, poněkud odstávající, přímé, nejslabší dole, 3 - 4 mm dlouhé, bílé, ostatní 4 - 15 mm dlouhé, červenohnědé nebo s červenohnědými konci, někdy až černohnědé, nejdelší a nejtmavší na horním konci areoly; středové trny těžko odlišitelné, 1 - 7, stejné jako horní okrajové trny.
Květy hluboko postranní, 25 - 30 mm dlouhé, široce kruhovitě otevřené, nevoňavé; květní lůžko kulovité, 2,5 mm široké, pokryté malými, asi 1 mm dlouhými šupinami s bílou vlnou a až několika světlými štětinami na areolu; květní trubka 8 - 10 mm dlouhá, dole 5 - 6 mm srostlá s čnělkou, volná část jen asi 4 mm dlouhá, nahoře 3 - 5 mm široká, uvnitř bledá, vně světle purpurová, holá; okvětní lístky intenzivně rumělkově, na konci více šarlatově červené, 16 - 20 mm dlouhé, 5 - 7 mm široké, podlouhlé, na konci zaokrouhlené; nitky bílé, 6 - 12 mm dlouhé, vyrůstající z celé volné části květní trubky, prašníky citrónově žluté; čnělka bělavá, se 3 - 4 nažloutlými, 1,5 - 2,5 mm dlouhými, rozevřenými rameny blizny v úrovni nejvyšších prašníků nebo poněkud nad nimi. Plod purpurový, kulovitý, asi 5 mm široké. Semena černá, asi 1,2 mm dlouhá a 1 mm široká, jemně hrbolatá.
Variety a formy[editovat | editovat zdroj]
Variety ani formy nebyly popsány, kromě typového sběru FR 939 byly jako R. vulpina označeny také sběry WR 860, WR 919 a KK 1978. Rozdíly mezi rostlinami z těchto sběrů nejsou podstatné, naznačují stejně jako uváděná místa nálezů, že se vztahují ke společné populaci. Nověji byl jako R. vulpina označen také sběr SE 70 a SE 213.
Výskyt a rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Typová rostlina, podle které byla R. vulpina popsána, byla nalezena v Bolívii, západně od Tarija (departament Tarija, provincie Mendez). Ve své souhrnné práci k tomu F. Ritter doplnil „vysoké polohy“. V podstatě stejná je lokalizace u všech ostatních sběrů spojovaných se jménem R. vulpina, WR 860 Tarija, Cuesta de Sama, WR 919 Tarija, Abra de Sama, KK 1978 Tarija, Sama, 2800 m a SE 70 Tarija, Abra de Sama, 3950 m. U sběru SE 213 bylo jako místo nálezu uvedeno Tarija, východně od Paso Abra de Sama.
Podle údajů F. Rittera se R. vulpina na nalezišti vyskytuje společně s R. fusca, aniž by tam bylo možno nalézt vzájemné křížence. V. Šeda z oblasti Abra de Sama uvádí kromě R. vulpina (SE 70) ještě dalších 8 nálezů rebucií – R. mamillosa var. australis (SE 63), R. pygmaea var. iscayachensis (SE 64), R. pseudoritteri (SE 65), R. rubiginosa (?) (SE 66), R. spegazziniana (SE 67), R. spec. (SE 68), R. spec. (SE 69) a R. fusca (SE 71) na společném nalezišti se Sulcorebutia tarijensis (SE 72), některé nálezy přímo na společných stanovištích, jiné jen málo rozložené v závislosti na nadmořské výšce. R. vulpina SE 213 roste na nalezišti společně se Sulcorebutia tarijensis a Lobivia chrysochete var. tenuispina.
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Rostliny vyskytující se ve sbírkách se pod jménem R. vulpina jsou poměrně jednotné. Někdy však lze pod tímto jménem nalézt i rostliny zřetelněji odlišné. Jedná se o chybnou identifikaci, opakovaně tak byly šířeny rostliny patřící zřejmě k R. fusca, naopak někdy lze zase ve sbírkách nalézt R. vulpina označenou jako R. fusca, obě pocházejí ze stejné oblasti, R. vulpina má více kulovité stonky, fialové zabarvení na hrbolech a poněkud kratší a červenější, široké květy s ovlásněním omezeným převážně jen na květní lůžko. Na rozdíl od charakteristiky obsažené ve jménu mají rostliny některých sběrů zejména v podmínkách sbírkových skleníků s nižší úrovní osvětlení a nedostatkem čerstvého vzduchu často více redukované otrnění s mnohem světlejším vybarvením.
Při velkém slučování publikovaných druhů v roce 1992 (CITES Cact. Checklist) byla R. vulpina zařazena mezi synonyma R. spegazziniana, tomuto ztotožnění však odporují nejen odlišná místa nálezů, ale i existující rozdíly.
Pěstování[editovat | editovat zdroj]
Svými požadavky se R. vulpina neliší od většiny druhů sekce Aylostera. V kultuře více odnožuje a brzy vytváří větší trsy kulovitých stonků, vegetativní množení zakořeňováním odnoží není obtížné, stejně jako z výsevů semen, která se občas vyskytují v některých nabídkách. Na tvorbu silného a výrazně zbarveného otrnění má značný vliv úroveň osvětlení a dostatek čerstvého vzduchu ve vegetační době. Rostliny pravidelně kvetou a svými květy i celkovým vzhledem jsou nápadné v každé sbírce a určitě by si zasloužily mnohem většího rozšíření.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Havrdlík, Miroslav; Rebutia vulpina Ritter; Kaktusy (ISSN 0862-4372), 23: 50, 1987
- Pilbeam, John; Rebutia (ISBN 0-9528302-2-1), p. 112, 1997
- Ritter Friedrich, Kakteen in Südamerika, 2: 614, 1980
