Pštinské panství
Pštinské panství nebo Pštinské knížectví (polsky Księstwo Pszczyńskie, německy Herzogtum Pleß) bylo slezské stavovské panství a později knížectví ve Slezsku kolem města Pština.
Původně byla země kolem Pštiny součástí Malopolska, ale v roce 1178 daroval území polský král Kazimír II. Spravedlivý slezskému knížeti Měškovi I. Křivonohému, který je připojil ke svým knížectvím Opolsku a Ratibořsku. Jeho potomek Lešek Pštinský se poddal roku 1327 českému králi a knížectví se stalo součástí zemí koruny české. Poté bylo krátkou dobu pod přímou vládou Přemyslovců. V letech 1412 až 1452 území vládla hraběnka Helena, sestra Vladislava II. Jagella, a po poté do roku 1462 vládla její neteř. Po ní následoval Viktorín z Poděbrad. Roku 1517 území koupila rodina Thurzů, která dosáhla povýšení území na svobodné stavovské panství "status maior", ale již roku 1548 je prodala Promnitzům, kteří panství vlastnili do roku 1765.
Roku 1765 panství zdědila rodina Anhalt-Kőthlen, kteří vymřeli roku 1847 a panství přešlo na synovce Jana Jindřicha X. z Hochbergu, který roku 1848 dosáhl povýšení na knížectví.
Literatura
ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-172-8.