Promotor (genetika)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
RNA polymeráza se váže na promotor: časný krok v iniciaci zejména bakteriální transkripce

Promotor (symbol: P) je sekvence DNA, na kterou se váže RNA polymeráza či jiné součásti transkripčního aparátu. Tím se obvykle zahájí transkripce konkrétního genu. Obvykle se promotor nachází na začátku tohoto genu, ačkoliv existují i výjimky.[1]

U bakterií se na promotor váže přímo RNA polymeráza, u eukaryot zřejmě spíše transkripční faktory (jako je TATA-binding protein). Obecně však platí, že důležitou součástí promotoru jsou často určité specifické sekvence nukleotidů - například TATA box (40 % všech genů ho má), CAAT box (64 % genů ho má). Některé geny však mají dokonce více promotorů. Povaha promotoru a jeho sekvence určují, jak hodně bude probíhat transkripce.

Srovnání[editovat | editovat zdroj]

Bakteriální promotory[editovat | editovat zdroj]

Na bakteriální promotor se dočasně váže přímo jedna z podjednotek RNA polymerázy, konkrétně tzv. sigma faktor. V promotoru bakterií se nachází dvě důležité oblasti, jedna je „-35“ (35 nukleotidů upstream od „+1“, začátku transkripce), druhá je „-10“ (10 nukleotidů upstream od začátku transkripce).[2] -10 oblast se označuje také jako Pribnowova sekvence a má přibližnou sekvenci TATAAT (podobnou té v eukaryotickém TATA boxu).[3]

Eukaryotické promotory[editovat | editovat zdroj]

Hlavní části eukaryotického promotoru: BRE (B-rozpoznávající element), TATA (TATA box) a INR (iniciátor)

Eukaryotické promotory jsou místem, kde nasedají různé transkripční faktory, a ty až následně navozují případnou iniciaci transkripce. Konkrétní umístění eukaryotického promotoru je variabilní a závisí mimo jiné na druhu RNA polymerázy. Promotory RNA polymerázy I a II se nachází před geny, RNAP III má promotory mnohdy přímo uvnitř genů. Známou sekvencí, kterou rozeznává RNA polymeráza II, je tzv. TATA box, typicky TATAAAA. S menší jistotou, ale také poměrně často, se kolem TATA boxu nachází ještě tzv. iniciátor. Iniciátor je velmi často nacházen i u genů, které žádný TATA box nemají, a tak zřejmě do jisté míry zastupuje funkci TATA boxu.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. RÉDEI, George P.. Encyclopedia of Genetics, Genomics, Proteomics, and Informatics. 3rd Edition. vyd. [s.l.] : Springer, 2008. ISBN 978-1-4020-6753-2.  
  2. a b POLLARD, Thomas D; EARNSHAW, William C. Cell Biology. 2. vyd. [s.l.] : Saunders, 2007. 928 s. ISBN 1416022554.  
  3. Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York : Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RÉDEI, George P.. Encyclopedia of Genetics, Genomics, Proteomics, and Informatics. 3rd Edition. vyd. [s.l.] : Springer, 2008. ISBN 978-1-4020-6753-2.  
  • Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York : Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1.