Prokrastinace
Prokrastinace je výrazná a chronická tendence odkládat plnění (většinou administrativních či psychicky náročných) povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. Může představovat rizikový fenomén pro duševní zdraví. Psychologové často popisují takové chování jako mechanismus pomáhající jedinci vyrovnat se s úzkostí spojenou s výkonem dané činnosti. Podle některých vědců jsou kritéria definující prokrastinaci následující: je kontraproduktivní, zbytečná a zdržující.[1]
Prokrastinace může vyústit ve stres, pocit viny, psychickou krizi a ztrátu produktivity. Spojení těchto pocitů může vést k další prokrastinaci, vytvářejíc tak určitý kruh.
Prokrastinace je do určité míry normální psychologické chování. Chronická prokrastinace ale může být příznakem vážné mentální poruchy. Takto postižení lidé mají často strach vyhledat pomoc kvůli sociálnímu stigmatu a rozšířenému omylu, že prokrastinace je způsobena leností, nízkou silou vůle nebo malými ambicemi.
Obsah |
Etymologie[editovat]
Současný výraz prokrastinace je přejatý přes anglické procrastination z latinského slova procrastinatus, což je příčestí minulé od slova procrastinare složeného z pro- (po) a crastinus (zítřejší).
Reference[editovat]
- ↑ FIORE, Neil A. The Now Habit: A Strategic Program for Overcoming Procrastination and Enjoying Guilt- Free Play. New York : Penguin Group, 2006. ISBN 9781585425525.
Zdroje[editovat]
- LUDWIG, Petr. Konec prokrastinace: Jak přestat odkládat a začít žít naplno. Brno: Jan Melvil Publishing, 2013. ISBN 9788087270516.
